kacermiroslav píše:
Skelete, v době vývoje to nebyla žádná zastaralá koncepce.
Asi Skeptiku … tak odpovím.
Ano, v době vývoje to byl hlavní proud … ale nemluvíme o roku 1925, ale 1940 - kdy se ty tanky dostaly do boje a byly ukořistěny Němci. A v té době BYLY zastaralé … proto skončily jak skončily - ve výcviku a jako tahače a nosiče.
Ale napsal jsi i ty "výhody" tož pojďme si je projít.
Byl silně vyzbrojen. Mohl vést zároveň palbu na dva cíle s tím, že čelní 75mm zbraň dokázala zničit jakýkoliv tehdejší tank, nebo zodolněný cíl. Když to porovnáš s Pz-IV s jeho krátkým 75mm kanonem, tak prostě francouzská zbraň byla jiná liga. Pz-IV ostatně nebyl původně určen k vedení protitankovému boji.
Dva kanóny … na první pohled výhoda - ale …
Palbu na dva cíle vést nemohly.
Spodní 75 mm houfnice ABS 1929 SA 35 L/17 umístěná v kasematu umožňovala pouze náměr, stranové zaměřování se provádělo celým tankem (houfnice měla odměr pouze +/- 1°) = použitelné jen na stacionární cíle. Cíl vybíral velitel ve věžičce = nemohl se věnovat obsluze "svého" kanónu. Úsťová rychlost 475 m/s a průbojnost 40 mm na 400 metrů.
Ve věži umístěný kanón SA 34 (Char B1) ráže 47 mm, s délkou hlavně 27.6 ráží a úsťovou rychlostí 450 m/s měl velmi špatnou průbojnost 25 mm na 400 m.
U Char B1 bis byl tento kanón nahrazen SA 35 stejné ráže, ale delší hlavní 32 ráží a s úsťovou rychlostí 660 m/s a průbojností 40 mm na 400 m.
Použití věžového kanónu bylo výrazně omezeno malou věží s velitelem tanku, který musel dělat 4 věci najednou.
Oproti tomu Panzer IV s kanónem KwK 37 ráže 75 mm s délkou hlavně 24 ráží a úsťovou rychlostí 385 m/s (AP) či 450 m/s (HEAT). Ačkoli nebyl primárně určen k protitankovému boji, tak jeho průbojnost na 500 m byla 55 mm (AP) resp. 81 mm (HEAT) tedy lepší než u obou zbraní Char B1 bis. Navíc byl montován v plně otočné věži a obsluhován 2 muži, přičemž velitel jen velel.
Takže Panzer IV vítěz na plné čáře.
Další výhodou je, že všechny vyrobené tanky měli radiostanici.
Platí i pro Panzer IV
Široké pásy drželi měrný tlak na půdu na rozumné úrovni. Jejich vedení horní stranou trupu pak zvyšoval vnitřní prostor.
Tato fotografie skeletu Char B1 jednoznačně dokazuje, že to s tím prostorem není pravda.
Navíc umístění podvozku a pásů do omezeného nepřístupného prostoru pod "představný" pancíř je sice částečně chránilo, ale výrazně ztěžovalo jejich údržbu, servis a opravy.

Naopak umístění ohromných chladičů na boku a velká boční plocha znamenaly velmi slabé místo konstrukce.

Celkově, Char B1 lépe pancéřován z čelní projekce, Panzer IV ale měl lépe řešené pancéřování jako celek.
Vezmeme-li v úvahu výrazně větší mobilitu Panzer IV, pak i v tomto směru jednoznačně převaha na straně německé konstrukce.
Další výhodou bylo možnost dalšího vývoje, což dokazuje například verze ARL-44
Už jsem psal dřív, ARL-44 vychází z Char B1 asi jako Škoda Superb ze Škody Favorit … taky má motor vpředu.
ARL-44 je zcela jiná konstrukce a koncepce.
Když to tedy shrnu, tak ve své době to prostě nebyl vůbec špatný tank. Naopak své protivníky v celé řadě parametrů převyšoval.
Takže NE … viz výše.
Kromě tlustého pancéřování nic, čím by převyšoval Panzer IV.
Naopak, německá konstrukce byla již na konci 30-tých let lepší, a navíc Panzer IV měl oproti Char B1 významný rozvojový potenciál.
Char B1 byl prostě ve své době zastaralá konstrukce a Němci s kořistními kusy udělali to nejlepší co mohli. Poslali je na "
smetiště dějin".