PALBA.CZ

Však říkám, náboženská ideologie. Zcela se vymykající tehdejším a současným ideologiím. Velmi dobře popsáno v prvních částech Michanova spektáklu.

Tichomoří neměli žádnou rasovou politiku

Kromě té, že na prvním místě je Japonec a zbytek je póvl, v lepším případě potřebný póvl.

Zemakt píše:Kromě té, že na prvním místě je Japonec a zbytek je póvl, v lepším případě potřebný póvl.

Michan popisuje historii Japonska dost široce, jako existovaly různé proudy, ale třeba Koreu a Formosu spíše asimilovali. Šlo jím hlavně o využití surovin, Japonci dodali moderní důlní stroje, jinak do ekonomiky příliš nezasahovali, leč měli určitá privilegia. Mandžusko však byla skutečná kolonie. V rámci poválečné emancipace, však většina státu nepohlíží na japonskou okupaci dobře, i když už existují práce, které nejsou vysloveně negativní. Po první světové válce Japonsko, už jako mezinárodní hráč, prosazovalo zákaz rasové diskriminace a volný pohyb osob. Kanada, Nový Zéland a Austrálie v obavě před přílivem „žlutých hord“ však tuto myšlenku zásadně vetovaly.

Zemakt píše:Spíš bych to nazval ideologií národní, či klidně ideologií "božskou", náboženskou.

Myšlenku nadřazeného božského národa měli i židé, nejen japončíci. Ostatně některé státy si stále myslí, že když jsou rasově smíšené, že v nich žijí aspoň morálně nadřazení lidé.

Myšlenku nadřazeného božského národa měli i židé

Jasně, ale Židé tak nějak neměli moc příležitostí ukázat svoje božství v praxi

Ostatně některé státy si stále myslí, že když jsou rasově smíšené, že v nich žijí aspoň morálně nadřazení lidé.

No, ono si to myslí i spousta lidí sama o sobě. Bez ohledu na státní příslušnost

To říkej Palestincům, ale to by bylo už vážně na jinou debatu Náboženský fanatismus, či džihád dokáže být taky nebezpečný.
V žádném případě nehodlám bagatelizovat jakékoliv zločiny, ale budeme je soudit v Haagu, jak navrhuje seabee?
Existuje skutečně mezinárodní soud, kterému by se podřídili všichni? Neexistuje.
Samozřejmě zločiny za druhé světové války, byly tak rozsáhlé, že museli být odpovědné osoby potrestány, o tom není sporu. My se můžeme jen zpětně podívat, jak se tehdy postupovalo a vzít si z toho ponaučení.

Níže dávám odkaz na dipl. práci, kdyby někoho zajímala ...
JAPONSKÁ OKUPACE KOREJE 1910–1945

Postup byl asi takový, že v první fázi okupace Japonci eliminovali veškerý korejský odpor, v druhé fázi zmírnili svoji politiku a tolerancí omezených kulturních a sociálních svobod se snažili zajistit hlubší pronikání Japonců do správy a ekonomického života Korejského poloostrova, a v poslední fázi v souvislosti s válečnou realitou došlo k opětovnému utužení režimu spoléhajícího na totální mobilizaci.

To říkej Palestincům, ale to by bylo už vážně na jinou debatu

Souhlasím, sem to nepatří. Nicméně, co ti brání aby jsi založil téma jak se na Palestincích cvičí bodákové výpady, jak se jim utínaj hlavy na potkání apod., že? Nechme to být.

Náboženský fanatismus, či džihád dokáže být taky nebezpečný.

Přesně tak, náboženská ideologie.

Lord píše: Michan popisuje historii Japonska dost široce, jako existovaly různé proudy, ale třeba Koreu a Formosu spíše asimilovali. Šlo jím hlavně o využití surovin, Japonci dodali moderní důlní stroje, jinak do ekonomiky příliš nezasahovali, leč měli určitá privilegia. Mandžusko však byla skutečná kolonie. V rámci poválečné emancipace, však většina státu nepohlíží na japonskou okupaci dobře, i když už existují práce, které nejsou vysloveně negativní. Po první světové válce Japonsko, už jako mezinárodní hráč, prosazovalo zákaz rasové diskriminace a volný pohyb osob. Kanada, Nový Zéland a Austrálie v obavě před přílivem „žlutých hord“ však tuto myšlenku zásadně vetovaly.

Myšlenku nadřazeného božského národa měli i židé, nejen japončíci. Ostatně některé státy si stále myslí, že když jsou rasově smíšené, že v nich žijí aspoň morálně nadřazení lidé.

Ježíši LORDE nikdy jsi nečetl o Nankingském masakru? Nikdy jsi neslyšel o nenávisti která dodneska panuje vůči Japonsku ze strany Koreje? Nikdy jsi nečetl ani Hubáčka, který popisuje (čerpá z aktuálních pramenů) partyzánský boj proti Japoncům téměř na každým obsazeným ostrově? O riskování (a postupování) brutálního mučení a smrti domorodců za podporu spojeneckých leteckých návodčích?
A meziválečný vztah japonska k mezinárodnímu právu - nikdy jso nečetl o protestech Společnosti národů proti militarizaci mandátních území Japonsku svěřených?
A o Judaismu toho taky moc nevíš. Nemůžeš se přece chytit jedný zdánlivý souvislosti a na tom stavět ve stylu: Policajt má zbraň, gangster má zbraň, voba jsou lumpi!

seabee, samozřejmě že jsem to četl, a taky jsem už několikrát psal, že to nerozporuji. Nacionalistické kruhy se toho navíc rádi chytají dodnes. To my jsme třeba vůči Němcům smířlivější. Ale přečti si třeba tu práci o Koreji, jak jsem dal odkaz. Takhle můžeš odsuzovat i západní kolonialismus. Jak se třeba dívají na Anglii a Francii v Africe? Ale to by bylo zase na jinou debatu.

Soutěž v odsekávání hlav a hromadné znásilnění mladých dívek i stařenek. Masakr v Nankingu se podle některých lidí ani nestal

https://refresher.cz/100236-Soutez-v-od ... ani-nestal

seabee píše: (...)Nikdy jsi neslyšel o nenávisti která dodneska panuje vůči Japonsku ze strany Koreje? Nikdy jsi nečetl ani Hubáčka, který popisuje (čerpá z aktuálních pramenů) partyzánský boj proti Japoncům téměř na každým obsazeným ostrově? (...)
(...)

Hm...
https://www.amazon.com/Rays-Rising-Sun- ... 1874622884 (v podobě pro Kindle je za 5 babek čili za hubičku, nicméně nakladatel avizuje nové vydání)
https://www.amazon.com/Rays-Rising-Sun- ... 1874622884 (vyprodáno)

širší záběr než obě výše uvedené, nicméně povrchní
https://www.amazon.com/gp/product/B07YZ ... tkin_p1_i3

seabee, už tady máme Nankingský masakr, Čína 1937
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=40607#p40607

zzz, Ozbrojené síly asijských spojenců Japonska ... to má jako dokazovat, co? Že to s tím odporem nebylo tak horký?
V Barmě nejdřív japs pomáhali, pak se zbytky obrátili proti nim, trošku mi to připomíná vlasovce. 40 tisíc barmských vojáků po boku Japonska strávilo většinu své existence v marné naději, že povede "osvobozeneckou" invazi do Indie. Jejich těžká porážka v krutém imphalském tažení v roce 1944 prakticky znamenala konec armády.

Během japonské okupace velkých částí Asie a Tichomoří v letech 1941-45 Japonsko shromáždilo značné množství vojáků, kteří bojovali po jeho boku, a také milice, které střežily jeho dobyté území. Celkový počet těchto vojáků se odhaduje na 600 000 mužů. Jednalo se o nejrůznější jednotky, od pravidelných vojáků z Mandžukua (200 000 mužů), Nankingské Číny (250 000), Thajska a rekrutů z "loutkové" Barmské armády nezávislosti (30 000) a Indické národní armády (40 000) až po milice na Filipínách (15 000), Borneu, Indonésii a Nové Guineji.

Japonci šířili myšlenku "Asie pro Asiaty". Je třeba si přiznat, že mnohé krajiny byly pod koloniální nadvládou a část jejich obyvatelstva sympatizovala s Japonskem. Jak velká byla podpora nevím, na druhou stranu tu existoval i odpor, který bych hádal větší spíše na konci války, než na začátku, ale asi jak jde. V Malajsii připadnuti sféry vlivu Japonsku proběhlo bez větších obtíží.

Největší podíl na japonském válečném úsilí měla překvapivě Čína - země, která pravděpodobně nejvíce trpěla japonskou expanzí. Čínské jednotky však neměly moderní zbraně a byly využívány především v protipartyzánských operacích nebo k obraně vojenských zařízení, čímž se japonské jednotky uvolnily pro útočné operace jinde. Pouze Jingweiovy gardové divize obdržely několik japonských tanků a obrněných vozidel. Když se japonská okupace v roce 1945 zhroutila, zahájily tyto jednotky tažení proti čínským komunistům. Námořnictvo udržovalo malou flotilu čínských plavidel. Čínské letectvo provádělo pouze výcvikové a dopravní mise.

V Indonésii sympatie k Japonsku mezi nacionalistickými frakcemi postupně upadaly, protože se zdálo, že cílem Tokia je přímá anexe území. Faktem bylo, že si Japonsko vzhledem k nepříznivé situaci v další části války nemohlo dovolit větší ústupky, kvůli totální mobilizaci. Politika nucených prací, stejně jako přísná kontrola Japonska nad potravinami, zdroji a místní pracovní silou jistě nepřispívala k dobru věci.