Bitva v Zátoce císařovny Augusty (2) - Válka v Pacifiku č 82

[Zemakt]

Ten znázornění přístavu je super a pouze potvrzuje již řečené

[jarl]

Austinova 46. divize torpédoborců se následně stáhla na sever, aniž by odpálila torpéda. Tou dobou už se obsluhy japonských 203mm kanónů zastřílely a posádkám amerických křižníků bylo pekelné horko, přičemž Merrill později přiznal, že minimální rozptyl jejich salv na něj učinil patřičný dojem. Mezi 3:20 a 3:25 čelní DENVER v předolodí zasáhly tři těžké projektily, a třebaže nevybuchly, poškozený křižník nabral vodu a než se průrazy podařilo utěsnit opustil formaci, načež jeho rychlost spadla na 28 uzlů. Naštěstí pro Američany selhal i zapalovač projektilu, jenž probil bok COLUMBII a další strhl anténu radiostanice.

Na tomto obrázku je skladiště potřeb pro záchranné čety na amerických válečných lodích. V horních patrech jsou různě velké dřevěné ucpávky, které se vtloukaly do průrazů trupu.

[Raiden]

Pěkný detail Nevíš odkud to je? Hádám že z nějaké muzejní WWII lodě.

[jarl]

Ten obrázek jsem našel v knize Warships in the Komandorski Islands 1943 od Marka Lardase. Kterou konkrétní loď zobrazuje nevím, ale opravdu to vypadá jako fotografie z nějaké muzeální lodě.

[Raiden]

Těch muzejních lodí z WWII je v USA docela dost, ackoliv v původním stavu (bez nějaké té větší poválečné modernizace) jich moc není.

[Moskevskaja]

Jak pracují záchranné čety dnes? V tomhle se toho asi moc nezměnilo. Možná tak to, že se záchranou se už třeba tolik ani nepočítá-vynalézavost lidí obecně asi třošku klesla, posádky jsou menší a ty díry po dronech a raketách jsou taky asi trošičku větší. Nedivil bych se ale, kdyby tyhle dřevěné klíny měla na palubě ještě současná loď, může se to hodit i dnes, když už se ty lodě zase začaly potápět.
Takže ač mluvíte o muzeu, třeba to ani tak moc muzeální kousek není:)

[Raiden]

Jj, myslím že podobné nástroje a pomůcky by se tam uplatnily i dnes.

[jarl]

Těžko říct jaké pomůcky používají dnešní námořníci, ale určitě existuje nějaká obdoba tehdejších záchranných čet. Třeba hašení požárů se prostě nacvičovat musí.

[Moskevskaja]

můj odhad je, že pokud je na palubě 20-30 lidí, tak nemají moc šanci. Někdo se musí věnovat plnění úkolu, někdo udržování systémů v chodu a to pak moc maníků na záchranu nezbude. Snad se moc nepletu, když řeknu, že na většině lodí masakrovaných v Černém moři ani víc lidí nebylo.
Křižník Moskva měl cca 450 lidí. To už je něco hasičů. Na západních zdrojích se píše že za potopením je špatně vedená snaha o záchranu.
P.S.:I v muzeu řádí červotoč, třeba je to zdařilá replika.

Edit: třída Ropucha má skoro sto lidí, takže jsem kecal. Akorát teda člověk pak neví, proč při útoku námořních dronů střílí jen pár maníků z kalašnikova, jak je vidět na videích.

[Ataman]

Jak pracují záchranné čety dnes? V tomhle se toho asi moc nezměnilo.

Jj, myslím že podobné nástroje a pomůcky by se tam uplatnily i dnes.

Těžko říct jaké pomůcky používají dnešní námořníci, ale určitě existuje nějaká obdoba tehdejších záchranných čet.

Že jdu zrovna okolo:
https://www.globalsecurity.org/military ... 57_ppr.htm

[jarl]

No, Atamane, máme štěstí, že jsi šel zrovna kolem. Tohle se určitě někomu bude hodit.

[Raiden]

Jj, zajímavý odkaz

[Moskevskaja]

Jo!
Otevřel jsem si jen kapitolu 1 a hele požár je na místě 4, ne 1. Což teda při pořádném ohníčku asi neplatí..
"
..Strong leadership is required to keep the organization functioning and to ensure effective teamwork needed to meet the following goals:
1. Preserve or reestablish watertight integrity, stability, maneuverability, and offensive power.
2. Control list and trim.
3. Repair material and equipment.
4. Limit the spread of, and provide protection from fire.
5. Limit the spread of, remove the contamination by, and provide adequate protection against chemical and biological agents or noxious gases and nuclear
radiation.
6. Care for wounded personnel."

Ináč, co se týče třídy Ropucha v Černém moři, je taky dobře možné, že ta posádka nebyla zdaleka komplet, jestli to používali jen jako transport munice.

[Raiden]

Oblast Rabaulu je z přírodního hlediska fascinující (rád bych se tam někdy podíval) - široká a hluboká zátoka obklopená prstencem často aktivních sopek. Již z tohoto je zřejmé, že zde život Japonců nebyl nijak lehký.

Tak, mé přání se mi letos splnilo Včera jsem se vrátil z dovolené na Nové Guinei - dovolená to tedy byla hodně aktivní, zdolali jsme Kokodskou stezku - na rzdíl od Japonců úspěšně, do Port Moresby jsme se dostali po svých (o tom zkusím napsat samostatný článek) a pak ještě navštívili právě Rabaul. Tak tedy pár postřehů:

Zdejší obávaná sopka Tavurvur jenž tenkrát Japoncům notně znepříjemňovala život (a v roce 1994 pak větší část Rabaulu zničila) je už přes 10 let v klidu, takže oblast zátoky dnes působí docela idylicky (tedy kromě bezprostředního okolí sopky). Zátoka je obklopena prstencem hor a dalších sopek porostlých bujnou tropickou vegetací a v okolních vodách žijí delfíni - lze je vidět vyskakovat z vody. Zdejší klima je tedy opravdu dost náročné, opravdu tu je neustálé vlhko a horko. Město bylo po erupci v roce 1994 obnoveno jen z části (méně zasažená východní část), západní část zůstala opuštěná a dnes tu jsou k vidění jen prázdné ulice skoro bez ničeho (tedy až na pár sólo stojících nových staveb a pozůstatků dřívějších budov).

Okolí Tavurvuru působí stále dost jako mordor, holé skály a země pokrytá sopečným popelem. Průrvami stále vyvěrají vulkanické plyny takže pobyt tam nebyl nijak příjemný. Jinak na tu sopku se dá vylézt až ke kráteru (asi bych to přirovnal k výstupu na Vesuv v Itálii, i když ten je o dost vyšší), komplikací jsou tedy ostré kameny a popel všude kolem (dost to klouzalo). Asi kilometr od sopky je rovina kde se za války nacházelo letiště Lakunai, ze kterého operovali japonští stíhači. Dnes tu kromě popela, kterým už prorůstá nějaké ta vegetace, není nic. Podle map se dá vytušit kde se tenkrát nacházela jeho ranvej a je zajímavé že sopka se nachází přímo v její ose, takže japonští piloti tenkrát museli při startech/přistáních prolétat nízko nad jejím kráterem či se jej pokusit obletět. Vzhledem k tehdejší aktivitě Tavurvuru to jistě musel být zážitek

Jinak v okolí je k vidění množství pozůstatků japonských bunkrů a okolní hory jsou plné jeskyní a tunelů které zde Japonci (respektive zajatci které sem za tímto účelem dopravili) vykopali když Američané koncem roku 1943 začali Rabaul pravidelně bombardovat. Menší část těchto tunelů a jeskyní je přístupná a jejich prohlídka je velmi působivá i když pro mě s moji výškou bylo nutno být dost opatrný neboť to tenkrát evidentně Japonci kopali na výšku svých lidí... no párkrát jsem se do té hlavy praštil

V okolí je také několik vojenských hřbitovů a památníků a také menších muzeí kde je možno vidět sesbírané zbytky sestřelených japonských i amerických letadel + spoustu další techniky (včetně japonských tanků a děl), které místní po válce sesbírali po okolí. Jinak i náš hotel měl na předzahrádce postavený jeden kanón Pak sem nasypu i nějaké fotky až se tím proberu.

[jarl]

Oblast Rabaulu je z přírodního hlediska fascinující (rád bych se tam někdy podíval) - široká a hluboká zátoka obklopená prstencem často aktivních sopek. Již z tohoto je zřejmé, že zde život Japonců nebyl nijak lehký.

Tak, mé přání se mi letos splnilo Včera jsem se vrátil z dovolené na Nové Guinei - dovolená to tedy byla hodně aktivní, zdolali jsme Kokodskou stezku - na rzdíl od Japonců úspěšně, do Port Moresby jsme se dostali po svých (o tom zkusím napsat samostatný článek) a pak ještě navštívili právě Rabaul.

Určitě o tom něco napiš, ať se s námi peciváli podělíš o zážitky z takto exotické dovolené.

[Zemakt]

Pak sem nasypu i nějaké fotky až se tím proberu.

Super

[Dzin]

Taky se už těším.