Pánové, já chápu to zapálení pro polemiku nad rozlitým mlékem osvobozování protektorátu B+M, ale není celé tohle vlákno věnované spíše Pražskému Povstání? Mně to filosofování nevadí, jen aby v něm pak zbylo taky trochu prostoru na to Povstání.
Škoda, že se vesměs ani neptáte.
"kenavf"
Nakoľko sa vám zdá pravdepodobná situácia, že sa jedného rána zobudí francúzsky poručík momentálne v službách americkej armády a povie si "dneska by som mohol niekoho zajať alebo ho presvedčiť ku kapitulácii, skúsim nájsť nejakých nemcov, oni síce bežne na nás strielajú a zabíjajú protivníkov, ale keďže by mohol onedlho byť už tu ten mier, tak prečo to neskúsiť"?
Odpověď:
Asi tak podobně, jako se jednoho dne Slovák probudí a řekne si, půjdu si tak nějak zabojovat do Prahy, když už mu domovinu okupují Rusové (asi tak by to Deméš nějak formuloval). Já vím že Hlinkova garda je v organizaci divize napsaná tak nějak "papírově", ale proč tu mám na stole hodnověrná svěděctví lidí podél Strakonické jak od nich o vodu, chleba a hadry prosí mladí kluci v uniformách SS při ústupu i čistou slovenštinou? Nutno dodat alespoň slušně, ti ostatní si prostě vezmou co chtějí.
https://www.pametni-desky-v-praze.cz/pr ... -zbraslav/
Vytrženo z psaného textu, odzdrojováno autorem:
Ohlášení:
Válka v Evropě skončila, Německo kapitulovalo. Na demarkační linii se zastavily jednotky americké armády. Ve 3. elitní Pattonově i Francouzi ve funkcích zpravodajských důstojníků na základě tajné dohody generála Eisenhowera s Charlesem de Gaullem. Jeden z nich, Paul Pin vzpomíná.
Reportáž:
Já byl v té době poručíkem, bylo mi pětadvacet let. V devatenácti letech, když vypukla válka, jsem přerušil studia medicíny na pařížské univerzitě a nastoupil do armády. Ráno 9. května jsme se vydali ze Strakonic v jeepech směrem ku Praze. Partyzáni nám říkali, že nedaleko jsou silné oddíly SS a vraždí bez rozmyslu, přestože už byla uzavřena kapitulace. Žádali nás, abychom zasáhli a krveprolití ukončili. Spolu se mnou jeli podporučík Alois Crafft, farář z Lotrinska, nedávno uprchlý z koncentračního tábora, trochu mluvil německy, dále architekt André Rémoudet, řidič seržant Henri Bençay, obchodník s ovocem a zeleninou. Na vojenskou akci nás bylo málo, ale vracet se pro posily jsme nemohli. Už jsme ujeli dobrých 60 kilometrů a času bylo podle líčení partyzánů málo. Připojil se k nám český důstojník, který uměl trochu německy, a já řekl: „Přátelé, beru to všechno na sebe, půjdeme do akce do všech důsledků a budeme opatrní.“ Rozhodli jsme se, že použijeme lsti a budeme se vydávat za oficiální představitele americké armády, což samozřejmě nebyla pravda. Dohodli jsme se, že Němcům situaci vysvětlíme jako bezvýchodnou. Namluvíme jim, že brzy budou obklíčeni Rusy, nebo Američany a že proto mají jen dvě možnosti: ruské, nebo americké zajetí.
Dojeli jsme k velkému a krásnému zámku u nějaké řeky (slepé rameno Berounky ve Zbraslavi, pozn.). Vojáci SS na nás okamžitě namířili zbraně. Pak si to ale rozmysleli, přeci jenom si asi uvědomovali bezvýchodnost své situace a obrátili. Pozdravili nás vojenským pozdravem a zavedli do štábu. Tam čekalo pět plukovníků. Když viděli Čecha v uniformě, odmítli s námi jednat, dokud neodejde. Důrazně jsem tento požadavek odmítl. Zmlkli a důstojník zůstal. Trochu jsem si zalhal a tvrdil, že Američané jsou mnohem blíž, než ve skutečnosti byli. „Jste v ruských kleštích a tady je rozhraní mezi Východem a Západem“. Zkusil jsem nabídnout, aby se vzdali Čechoslovákům, ale to odmítli. Jednali jsme dál, a celé to trvalo dvě hodiny. Oni stále nedůvěřiví, připravení sáhnout po zbraních, spolu s nimi dvě stě esesáků. Nakonec jsme se dohodli, že část uskupení Wallenstein opustí své pozice a odjede do amerického zajetí. Požádal jsem českého přítele důstojníka, aby zařídil u partyzánů, že na ně nebudou útočit. Ze zámku vyjížděla kolona SS do amerického zajetí a vedli ji francouzští důstojníci. Lidé nám tleskali, mávali a chtěli házet květiny. Důrazně jsem jim to rozmlouval, nechtěl jsem esesáky dráždit, měl jsem strach, aby po někom ukvapeně nevystřelili.
Dodatek (blamage)
Podotýkám že s touto skupinou začaly hromadně ustupovat i zbytky této bojové skupiny od Smíchova a Krče. Tedy to co zbylo. Protože neochota dál bojovat (zejména v noci z 8 na 9.5. ztratila skupina díky hromadným dezercím cca 50% stavu). To čemu čelil štáb divize Wallenstain ráno 9.5. byla v podstatě ztráta schopnosti dalších bojových operací.
Důvody k dezercím byly různorodé. Dva Rakušáci například přes okno přesvědčovali čtyři chlapy v Lahovičkách (jak jsem psal v původním příspěvku bylo po dobytí Lahovic část obce zmasakrováno a zbylí muži shromážděni k pochodu na barikádu u Chuchelského závodiště, tam došlo k přestřelce s ROA a živý štít se rozutekl do polí, ti kteří zůstali - asi 50 mužů od 15-90 let - byli pak schromážděni v jedné z budov na kraji obce s stráženo oddílem SS, který zajišťoval i zákaz vycházení zbylého obyvatelstva), že když jim na oplátku seženou civil, že je odvedou domů a nebudou tam muset zůstat, že je ostatní vojáci nakonec stejně zastřelí. Tito 4 chlapi se ale báli, že jde o lest a na směnný obchod nepřistoupili. Ráno 9.5. pak zjistili, že strážní oddíl je fuč a tak se postupně rozutekli do svých domovů.
Obyvatelstvo podél Strakonické bylo zalezlé ve sklepích, nebo senících. Zatímco neorganizovaně "dezertující" skupinky vojáků řádili a plenili šatníky a spíže nad nimi. Na ty co pak ustupovali ve formaci už pak nic nezbylo. Tak vzali na Zámku alespoň za vděk zásobami domácího pána a třeba cukr sesypávali rovnou do helem. Alespoň tak si to pamatovala zámecká panská, která si pamatovala i na příjezd těch američanů v džípu.
Koukáme na to totiž z valné části špatně. Jsme vybaveni přesnými informacemi o pohybu všech jednotek i bojové situaci s nepoměrně větší znalostí, než ti, kteří se v osudný den setkávali. Například velitel výcvikového prostoru Benešov, si dovolil usmlouvat s RNV v Benešově celou řadu ústupků a působil dost nekompromisně, jen proto, že velmi dobře věděl jak jsou češi kompletně odříznutí od informací. Jeho situace byla prakticky bezvýchodná, přesto ukecal Benešovsko, aby se nechopilo zbraní a neumlátilo ho čepicemi. Ještě si nechal zapůjčit špeditéry na odsun zbytku týlu k Americkým pozicím. Ale Čechům nevydal jedinou zbraň. Přičemž ho ještě doprovázeli čsl. důstojníci. A to 8.5. tedy o den dríve než dojel Pinn na zámek ve Zbraslavi.
Joerchel (tedy jestli to byl na zámku ve Zbraslavi skučně on) to ale velmi dobře věděl. Věděl i to že z divize mu zbyla hrstka věrných a že s ní už toho moc nezmůže. Armádní velení ještě fungovalo, takže dobře věděl i o situaci v severozápadních Čechách a na kraji Prahy. On už v podstatě jen hledal důvod jak se z té šlamastiky dostat. Kdyby věděl, že to povede do Milína, asi by do toho nakonec možná nešel. Ale to je jen kdyby.
Pro mně z toho plyne ale sada otázek. Proč tomu cirkusu na Zbraslavi velí Jörchel? Kde je Emil Klein? Odjel snad do týlu zavolat si na štáb? Když ho pak zatknou v Americké zóně?