Možná je to tím, že se toho chce po lidech moc. I my sami po sobě toho možná chceme moc...
Hele, obyč lidem je celkem putna, kdo jim vládne - levice, pravice, hornice, dolnice... ono je často důležitější mít vykopané ty kobzole a našlapané chroščí. Pro -centristy: brambory a zelí

Jak to pěkně říká jedno staré České přísloví: Pánbůh je vysoko, Císařpán daleko!
Bradbury ve své Marťanské kronice popsal situaci, kdy utíkají lidé z USA ve svých autech (bojí se konce světa) kolem Mexičana - farmáře, který klidně zapřahá oslíka a jede orat. A na jejich dotaz říká něco v tom smyslu, že na konec světa nemá žádný vliv, ale zorat se musí.
Lidem je vysoká politika vzdálená, nemají na ni vliv. Ani na to, jestli někdo někoho pošle do Gulagu nebo do Dachau. Ale prioritně je zajímá, jestli jim armáda, co prošla jejich krajem, něco ukradla a jak se chovala k ženám.
A z toho pramení zapomínání. To, co kritizujeme (nebo čeho zapomínání kritizujeme), je především školní učivo, ne živá historie která by v lidech rezonovala. A přiznejme si to, kdo z nás je např. schopen říci větu o podobnosti trojúhelníků (nebo jako ve filmu větu kosínovou), nebo třeba vyjmenovat přípony chemických sloučenin (ný, natý, itý, ičitý, ...)? Jen ten, kdo s tím v dospělosti pracuje. A dnes ani to. Protože to první naťukáme na kalkulajdě a to druhé se vytratilo s emerikanizací... viz "dihydrogenoxid".
Lidé popírající popírají holocaust hlavně proto, že cítí, že asi něco není v pořádku, když se to musí "tlačit" jako učivo - a ještě zákonem. Podvědomě reagují jako puberťák na slova "nesmíš kouřit", "nesmíš zkoušet drogy", apod. Čím méně je to živá součást kultury (Židé zde nežijí, lidé prostě už nemají tu zkušenbost stýkání se těchto dvou kultur), a čím více se politicky a orgányčinnévtrestnímřízení-icky tlačí z jedné strany, tím více se lidé budou šprajcovat a popírat.
A jednou to už nikdo vzpomínat nebude. Překryjí to praktické každodenní problémy jako povodně, pády vlád, cena chleba, apod. Stejně jako dnes asi už nikoho nezajímá, jestli byl lepší Napoleon nebo Ludvík IksYpsilontý. Maximálně bude v lidové paměti to, jestli sebrali kobzole nebo ne. A co se týče Rusů a Němců, nebo chcete-li Stalina a Hitlera, je to pro většinu lidí jeden za osumnáct a druhej bez dvou za dvacet. A lidi si uvědomují, že tak, jako nikdo obyčejnej nechtěl Španělskou inkvizici, tak nikdo obyčejnej nechtěl nacismus, socialismus, a nakonec ani jeho pád. Bylo námi smýkáno. Bude námi smýkáno. Nezbývá než jít okopčit kobzole a doufat.
To jen my, "polobohové zajištění alespoň částečně", si můžeme dovolit zabývat se odtažitými tématy co většinu sice zajímají, ale nejsou až tak důležité.