Re: Program bojového vozidla pěchoty pro AČR
Napsal: 24/5/2017, 20:42
Pro začátek jsem našel útržek o plovatelnosti a vodních překážkách v Evropě. Zdroje mám, ale teď nemohu najít. Jedná se mimo jiné o články z měsíčníku pro ČSLA "Bojová příprava".
2.2
2.2 : Schopnost sovětských BVP plavby “z chodu”
Tato schopnost plavby z chodu měla velký význam, a to i přes skutečnost, že tam, kde nejsou mosty, nemohou být všechny vodní překážky překročeny bez přípravy či ženijního zabezpečení, nebo je to obtížné. Jedná se o břehy s nevhodnou únosností nebo sklonem, hlavně při výjezdu. Plavba mohla být prováděna do rychlosti proudu 1,2 m/s v proudnici. Zároveň musela být dostatečná hloubka vodního toku, vzdálenost ode dna od pásů musí být minimálně 20 až 30 cm. Maximální boční náklon mohl být 20°, poté hrozilo utopení. Maximální hmotnost vojáků a nákladu v prostoru roje nemá být vyšší než 1000 kg, na druhé straně v případě neúplného roje je potřeba použít zátěže k dosažení rovnoměrného rozložení hmotnosti a zamezení nadměrného ponořování čela korby. Níže uvedené se nevztahuje na BVP-2, které má odlišné umístění těžiště z důvodu těžší věže a jejího umístění na stropě korby.
U BVP-1 je maximální úhel vjezdu do vody (výjezdu z vody) :
---na tvrdých půdách nad vodou max. 30° (25°),
---na tvrdých půdách pod vodou max. 15° (15°)
---na měkkých půdách nad vodou max. 25° (20°)
---na měkkých půdách pod vodou max. 15° (15°)
Stálé mosty vojenské zatížitelnosti 30 tun jsou na tocích do šířky 18 metrů každých 4 – 5 kilometrů. Na evropském válčišti byl ve směru východ – západ vodní tok na každé tři kilometry, ve směru sever – jih to bylo každých pět kilometrů. Přitom 74 % toků je širokých do 50 metrů, ( z toho ještě je 85 % do 11 metrů ), 14 % mezi 50 a 100 metry, a 12 % nad 100 metrů. Na každých 12 kilometrů je tudíž vodní překážka o šířce 30 metrů, na 45 kilometrů tok do 100 metrů, a na 145 kilometrů tok o šířce nad 100 metů. Průměrně mají hloubku : do šířky 18 metrů je to do 1,45 metru, do 30 metrů je to do 2,5 metru a při šířce 100 metrů je hloubka 4 metry. BMP-1 potřebuje pro plavbu minimální hloubku toku dva metry, minimální vzdálenost pásů ode dna činí 20 – 30 cm.
Západní BVP jsou schopny překonat broděním, jak z výše uvedených čísel vyplývá, asi 85 % vodních toků, ale již na každých dvanácti kilometrech se nachází vodní tok, který nepřebrodí.
Další údaje jsou ze zdroje : BP 8/1972 : Násilný přechod vodních překážek, autor “FTL”
„Podle vyhodnocení odborníků NATO připadá při postupu ve směru západ – východ na každých :
---100 – 200 km široká vodní překážka ( dle dělení NATO nad 100 metrů ), 4 %
---40 – 50 km středně široká ( 20 – 50 metrů ), 16 %
---5 – 10 km malá ( do 20 metrů a hloubky do 4 metrů ), 80 %
Při plánované rychlosti postupu 50 km za den musí jednotky překonávat denně 5 až 10 malých vodních překážek a 1 až 2 středně široké.
BVP-1 je schopné střelby i při plavbě. Je nutno dodržet tento postup :
---před sklopením vlnolamu přeřadit na 2. rychlostní stupeň
---otáčky klikového hřídele motoru snížit na 2000 ot./min.
---přepnutí horního ventilu do polohy vlnolam „SKLOP“
BVP vyvíjené v SSSR byly tedy bez výjimky schopné plavby “z chodu”, u BVP NATO tato schopnost byla zajišťována dodatečnými plováky, po modernizaci přídavným pancéřováním byla i tato schopnost eliminována z důvodu navýšení hmotnosti. Výjimkou u BVP zavedených v SSSR jsou varianty vzniklé jako reakce na ztráty ve válce v Afghánistánu : “afghanizované” BMP-1D Objekt 765Sp6. Na boky a věž vozidla byl přidán pancíř o síle 5 mm a horní větve pásů dostaly pancéřové zástěry. Stanoviště řidiče a velitele bylo zesíleno pancéřovou deskou proti minám a v poklopech průlezů na střeše korby byly vytvořeny střílny, které se používaly při jejich otevření. Možnost střelby střílnami bez sesednutí zůstala však zachována. U většiny jednotek nasazených v Afghánistánu byl z vozidel odstraněn systém PTŘS a nahrazen automatickým granátometem AGS-17 ráže 30 mm. Vozidla verze BMP-1D začala nahrazovat původní vozidla u sovětské 40. armády už koncem roku 1982. Podobnou úpravou prošly také BMP-2D ( v kódu NATO BMP-2E ) s přídavným pancéřováním na boky korby, pod sedadlo řidiče a velitele a pancéřováním střelecké věžičky zesíleným v čelní polosféře o 6 mm. Všechny tyto varianty nebyly obojživelné, avšak tato schopnost ve specifických podmínkách Afghánistánu nebyla využívána.
2.2
2.2 : Schopnost sovětských BVP plavby “z chodu”
Tato schopnost plavby z chodu měla velký význam, a to i přes skutečnost, že tam, kde nejsou mosty, nemohou být všechny vodní překážky překročeny bez přípravy či ženijního zabezpečení, nebo je to obtížné. Jedná se o břehy s nevhodnou únosností nebo sklonem, hlavně při výjezdu. Plavba mohla být prováděna do rychlosti proudu 1,2 m/s v proudnici. Zároveň musela být dostatečná hloubka vodního toku, vzdálenost ode dna od pásů musí být minimálně 20 až 30 cm. Maximální boční náklon mohl být 20°, poté hrozilo utopení. Maximální hmotnost vojáků a nákladu v prostoru roje nemá být vyšší než 1000 kg, na druhé straně v případě neúplného roje je potřeba použít zátěže k dosažení rovnoměrného rozložení hmotnosti a zamezení nadměrného ponořování čela korby. Níže uvedené se nevztahuje na BVP-2, které má odlišné umístění těžiště z důvodu těžší věže a jejího umístění na stropě korby.
U BVP-1 je maximální úhel vjezdu do vody (výjezdu z vody) :
---na tvrdých půdách nad vodou max. 30° (25°),
---na tvrdých půdách pod vodou max. 15° (15°)
---na měkkých půdách nad vodou max. 25° (20°)
---na měkkých půdách pod vodou max. 15° (15°)
Stálé mosty vojenské zatížitelnosti 30 tun jsou na tocích do šířky 18 metrů každých 4 – 5 kilometrů. Na evropském válčišti byl ve směru východ – západ vodní tok na každé tři kilometry, ve směru sever – jih to bylo každých pět kilometrů. Přitom 74 % toků je širokých do 50 metrů, ( z toho ještě je 85 % do 11 metrů ), 14 % mezi 50 a 100 metry, a 12 % nad 100 metrů. Na každých 12 kilometrů je tudíž vodní překážka o šířce 30 metrů, na 45 kilometrů tok do 100 metrů, a na 145 kilometrů tok o šířce nad 100 metů. Průměrně mají hloubku : do šířky 18 metrů je to do 1,45 metru, do 30 metrů je to do 2,5 metru a při šířce 100 metrů je hloubka 4 metry. BMP-1 potřebuje pro plavbu minimální hloubku toku dva metry, minimální vzdálenost pásů ode dna činí 20 – 30 cm.
Západní BVP jsou schopny překonat broděním, jak z výše uvedených čísel vyplývá, asi 85 % vodních toků, ale již na každých dvanácti kilometrech se nachází vodní tok, který nepřebrodí.
Další údaje jsou ze zdroje : BP 8/1972 : Násilný přechod vodních překážek, autor “FTL”
„Podle vyhodnocení odborníků NATO připadá při postupu ve směru západ – východ na každých :
---100 – 200 km široká vodní překážka ( dle dělení NATO nad 100 metrů ), 4 %
---40 – 50 km středně široká ( 20 – 50 metrů ), 16 %
---5 – 10 km malá ( do 20 metrů a hloubky do 4 metrů ), 80 %
Při plánované rychlosti postupu 50 km za den musí jednotky překonávat denně 5 až 10 malých vodních překážek a 1 až 2 středně široké.
BVP-1 je schopné střelby i při plavbě. Je nutno dodržet tento postup :
---před sklopením vlnolamu přeřadit na 2. rychlostní stupeň
---otáčky klikového hřídele motoru snížit na 2000 ot./min.
---přepnutí horního ventilu do polohy vlnolam „SKLOP“
BVP vyvíjené v SSSR byly tedy bez výjimky schopné plavby “z chodu”, u BVP NATO tato schopnost byla zajišťována dodatečnými plováky, po modernizaci přídavným pancéřováním byla i tato schopnost eliminována z důvodu navýšení hmotnosti. Výjimkou u BVP zavedených v SSSR jsou varianty vzniklé jako reakce na ztráty ve válce v Afghánistánu : “afghanizované” BMP-1D Objekt 765Sp6. Na boky a věž vozidla byl přidán pancíř o síle 5 mm a horní větve pásů dostaly pancéřové zástěry. Stanoviště řidiče a velitele bylo zesíleno pancéřovou deskou proti minám a v poklopech průlezů na střeše korby byly vytvořeny střílny, které se používaly při jejich otevření. Možnost střelby střílnami bez sesednutí zůstala však zachována. U většiny jednotek nasazených v Afghánistánu byl z vozidel odstraněn systém PTŘS a nahrazen automatickým granátometem AGS-17 ráže 30 mm. Vozidla verze BMP-1D začala nahrazovat původní vozidla u sovětské 40. armády už koncem roku 1982. Podobnou úpravou prošly také BMP-2D ( v kódu NATO BMP-2E ) s přídavným pancéřováním na boky korby, pod sedadlo řidiče a velitele a pancéřováním střelecké věžičky zesíleným v čelní polosféře o 6 mm. Všechny tyto varianty nebyly obojživelné, avšak tato schopnost ve specifických podmínkách Afghánistánu nebyla využívána.