Dzin píše:Starlight
Těch 150 kt mi úplně uniklo. Když to porovnám s ostatními jadernými torpédy Sovětů, potom pokud vím, jejich testy nukleárních torpéd se prováděli s torpédem B-130 (možnost i nadhladinového útoku) se silou 4,8 kt při podvodním výbuchu v hloubce 20 metrů. Podvodní nevím, ale při nadhladinovém ho odpalovali ze vzdálenosti 12 km.
Používali i torpédo T-5 které mělo plnou nálož 10 kt a hloubku výbuchu 30 metrů. Odpal byl prováděn na 7 km.
Polarfox píše:
Klidně bych považoval 150kt za šotka, co se všude objevil a přetrval, ale trochu mě v tomto ohledu udivuje použití této hodnoty i u jinak dost podrobných zdrojů, které by neměly udělat zas tak zásadní chybu. Ale je to prostě divné, to je fakt.
Ještě se vrátím k jaderné hlavici Škvalu.
Narazil jsem na pěkná data nejen o sovětských vodních (podhladinových/hladinových) jaderných testech, a tak jsem udělal přehledný souhrn toho, co už psal Dzin.
Celkem se do dnešních dní uskutečnilo 9 podvodních testů – 5 amerických (videa ze čtyřech testů jsem sem už dával, pátý test byla jaderná hlubinné nálože Mk 90 „Betty“), 3 ruské (viz dále, plus dva těsně nad hladinou) a jeden britský (těsně pod hladinou).
Přehled ruských testů:
1. Číslo testu 22/1955, západní označení Joe-17
Rok 1955, 21. září – test jaderné hlavice RDS-9 pro vývojové torpédo T-5 (sériové označení Typ 53-58) - jaderná nálož o síle 3,5 kt vybuchla v hloubce 9.8 m (změna proti jiným zdrojům) pod hladinou. Cílové lodě: 30 lodí, včetně 3 torpédoborců a 3 ponorek bylo ve vzdálenostech 300-1600 metrů. Pouze torpédoborec ve vzdálenosti 300 metrů byl potopen vlnami.
2. Číslo testu 48/1957, západní označení Joe-42
Rok 1957, 10. října – test jaderné hlavice RDS-9 pro vývojové torpédo T-5 (sériové označení Typ 53-58) - torpédo vypáleno ponorkou S-144 (Projekt 613/třída Foxtrot) na vzdálenost 10 km, jaderná nálož o síle 9 kt vybuchla v hloubce cca 29 m pod hladinou. Potopeny cílové lodě: 3 torpédoborce, 3 ponorky (přesněji: ponorky S-20, S-34 potopeny, ponorka S-19 těžce poškozena), 2 minolovky a další pomocné lodě.
3. Číslo testu 122/1961, test Korall 1, západní označení Joe-107
Rok 1961, 23. října – test jaderné hlavice RDS-9 pro vývojové torpédo T-5 (sériové označení Typ 53-58) - torpédo vypáleno ponorkou B-130 (Projekt 641/třída Foxtrot) na vzdálenost 12,5 km, jaderná nálož o síle 4,8 kt vybuchla v hloubce cca 20 m pod hladinou.
4. Číslo testu 126/1961, test Korall 2, západní označení Joe-110
Rok 1961, 27. října – test jaderné hlavice RDS-9 pro vývojové torpédo T-5 (sériové označení Typ 53-58) - torpédo vypáleno ponorkou B-130 (Projekt 641/třída Foxtrot) na vzdálenost 11 km, torpédo plulo v hloubce 12 m, před výbuchem vyskočilo nad hladinu, jaderná nálož o síle 16 kt vybuchla cca 1 m nad hladinou.
5. Číslo testu 126/1962, test Škval , západní označení asi není
Rok 1962, 22. srpna – test jaderné hlavice protilodní řízení střely – střela vypuštěna z bombardéru Tu-16K, jaderná nálož o síle 6 kt vybuchla na hladině.
Od října 1963 vstoupila v platnost dohoda „Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek“. Týkala se zákazu zkoušek jaderných zbraní v atmosféře, ve vesmíru a pod vodou. Jaderné zkoušky tak mohly být prováděny pouze pod zemí. (poznámka: například Francie ani Čína nejsou signatáři smlouvy)
Zdroje:
Vše o ruských vodních jaderných testech v mělkých vodách (podobně jako americké testy na atolech) zálivu Černaja guba na Nové zemi zřejmě pochází z jednoho díla: V. A. Logachev, et al., Novaya Zemlya Test Site. Ensuring the General and Radiological Safety of the Nuclear tests: Facts, Testimonies, Memories, IzdAT, Moskva, 2000, 485 stran.
A o ponorkách a torpédech se nejvíce zdrojů odkazuje na knihu: Polmar N, Moore KJ. (2004). Cold War submarines: The design and construction of U.S. and Soviet submarines. Washington, D.C.: Potomac Books.
Závěr:
V 50. a 60. letech Sovětský svaz testoval pro námořnictvo taktické jaderné zbraně, které měly stejnou sílu jako jejich americké námořní protějšky.
Síla jaderné bojové hlavice 150kt pro torpéda Škval, tedy o řád silnější než, co měla US NAVY a co Sověti testovali na Nové zemi, může být skutečně šotek daný sovětskou/ruskou mánií po utajování, která se násobila u jaderných zbraní. Je tu ale jedno ale.
Zhruba ve stejné době jako probíhá vývoj Škvalu jsou zaváděny pro bombardéry řady Tu-22 a Tu-95 protilodní/protizemní řízené střely řady Ch-22 (US/NATO: AS-4 Kitchen), včetně variant s jadernou bojovou hlavicí. Stejně jako u Škvalu se různé prameny ohledně velkosti jaderné bojové liší (v rozsahu 200 kt až 1 Mt). Nejspolehlivější prameny zpravidla uvádí hodnotu 200 kt. Takto velmi silná jaderná nálož by ale nebyla určena k likvidace jediné lodě, ale celého svazu. Nebo byla síla hlavice dána primárně plošnými pozemními cíli?
Je možné, že to je i případ jaderného Škvalu? Tedy, že jim nešlo o to zničit jen jednu loď, ale jednou ranou rovnou celý svaz letadlové lodě?
Technický dotaz - ví někdo něco o způsobu iniciace alespoň konvenčního Škvalu – nárazový, magnetický, časovací zapalovač, apod.? V případě 150kt jaderné verze by se ani nemuseli trefit do nějaké konkrétní lodi - stačilo natočil loď/torpédomet, zadat torpédu korekční kurz, zapalovači odpočet času a vystřelit z co největší vzdálenosti do středu svazu lodí protivníka.
