PALBA.CZ

Polarfox píše: ↑13/7/2023, 11:13 Musím nesouhlasit - alarmismus celkem zabírá. Tedy k posílení pozice těch amatérských skupin s nepromyšleným přístupem u části populace a zprofanování ekologie u toho zbytku. Nakonec jsou otrávení úplně všichni Takže záběr to má, jen zrovna ne ten pozitivní

Polarfox píše: ↑13/7/2023, 10:10 Bez odborného vedení a informací jak nejefektivněji něco chránit (byť by to šlo proti mainstreamu) se to do značné míry míjí účinkem či to v horším případě může být kontraproduktivní. Zákeřnost toho všeho je, že to navenek vzbuzuje dojem, že vše jde skvěle, lidi mají dobrý pocit, že něco dělají, pomáhají a má to smysl, ale na pozadí ujíždí vlak.

Choroš píše: ↑12/7/2023, 12:29

Moskevskaja píše: ↑12/7/2023, 09:10 Hele musí dodržovat zemědělský půdní fond, ne? Jakože by první skrývka měla být buldozerem, aby právě půdu uchovali a cukrovali to tím pak zvrchu, aspoň někde? Nechápu, proč to musí dělat každej stavitel moderních logistickejch center a těžař by to dělat nemusel. Asi se ta půda může ztratit v průběhu sedání, no ale určitě by jí neměli jen tak zasypat 150 m pod další vrstvy a pak se divit, že tam nic neroste.
Nebo na to kašlou a jedou rovnou velkostrojem? Stromy a podobné věci čistí dopředu. Fuj to musí být hnusná práce, bejt poslední v krajině, kterou za chvíli veme rypadlo.
Jinak co se týče té závěrečné vrstvy, tak na Smolnické výsypce u Sokolova to byl asi nějaký jílovec, spraš no prostě něco měkkého, co mělo strukturu bobtnajícího mazlavého šutru, který se rozpadal na tisíce kusů. Půda to nebyla.

Povinnost skrýt a uchovat ornici je, ale jako závěrečná vrstva na výsypkách se ornice dává snad je u zemědělských rekultivací, a těch je málo, většina rekultivací je lesnických. Kde se sází ponejvíce rovnou do substrátu. Ono to ani není tolik potřeba - například z odkališt se může uvolňovat prach s těžkými kovy a navíc jsou ještě náchylnější vlhkostním extrémům, takže ta se většinou ornicí pokrývají. Ale hnědouhelné výsypky často mívají na povrchu jílovcovité substráty, většinou s docela rozumnými vlastnostmi: původní kameny se vlivem povětrnostních podmínek rozpadají až na jíl, často poměrně bohatý fosforem a mírně zásaditým pH (tj. fajn pro kytky). Co brzdí vegetaci, je málo dusíku (musí se nejdřív zafixovat a dostat do půdy, k prvnímu jsou potřeba půdní bakterie a opad některých rostlin, u nás hlavně bobovitých, ke druhému zejména žížaly, které ty části rostlin zatáhnou do substrátu a promíchají ho s ním), vlhkostní a teplotní výkyvy (bez vegetace na povrchu a organické hmoty v substrátu jsou značné a semenáče je špatně přežívají) a absence diaspor (semen a jiných organismů). Pokud je substrát zvlněný, mírní to ty mikroklimatické výkyvy, a pak už záleží jen na tom, co tak kdy přiletí z okolí. Ne všechno, co přiletí, tak je na začátku schopno přežít, ale za zvlněném substrátu si někdo místo najde i na úplném začátku. První jsou kytky, které se šíří větrem, takže ze stromů hlavně břízy a osiky. Pokud ale došlo v rámci technické rekultivace k zarovnání povrchu, je to mnohem pomalejší, protože mikroklimatické extrémy jsou větší.
Jak se tam dostanou ty žížaly a další půdní organismy? Blbě, a proto vývoj půdy trvá hrozně dlouho. Nicméně nenáročnými kytkami ty substráty porůstají rychle.

Řízená výsadba urychlí růst lesa. Kdybych porovnal dvě modelové situace, výsypka A rekultivovaná výsadbou, výsypka B ponechaná bez rekultivace. Případ A: po ukončení těžby se čeká, než si povrch sedne (cca 5-10 let), pak se povrch zarovná (čímž se zlikviduje to, co tam mezitím přiletělo a začalo růst) a začne se sázet do řádků. Za 20 let od ukončení těžby let máš mladý hustý les, za 30 let cca dvacetiletý les na rovině. Případ B: Semenáče náletů rostou hned od položení poslední vrstvy. Spousta jich nepřežije, některé ano. Po pěti letech je zarostlých cca 30 % rozlohy vegetací. Za deset let máš rozvolněnou krajinu s mozaikou desetiletých dřevin několika druhů, bylinným podrostem a malým procentem obnažených ploch. Za cca 15 let je mizí obnažené plochy. Za 30 let máš kopečkovatou mozaiku třicetiletých hájů, křovin a krátkostébelné vegetace. Na procházku a pro organismy lepší případ B, pro lesáky lepší případ A. Pro hospodaření s vodou... nevím. Půda se bude rychleji vyvíjet v A, protože tam byly přinesené půdní organismy spolu se sazenicemi. Nicméne jde oba přístupy kombinovat, například transferem bloků půdy do míst ponechaných jinak přirozené sukcesi. Samozřejmě se také nemusejí sázet semenáče jednoho druhu, ale dá se udělat druhově pestřejší les... Dělat se dá leccoc, ale většinou je rekultivace spíš zprasená.
Každopádně, rekultivace zpravidla nejdřív zničí už docela dobře vyvinutou vegetaci, aby jí tam zase vysázela, tj. přirozená sukcese sice probíhá pomaleji, ale nakonec plocha zaroste vlastně rychleji než při rekultivaci.

Asi nejhorší možnost je zarovnaný povrch porostlý třtinou křovištní, která zablokuje jiné kytky docela spolehlivě na dlouho.
Taky se může stát, že povrch je velmi kyselý, pak tam samozřejmě neroste nic; to je ale problém i pro rekultivaci.

Na podkrušnohorských výsypkách se toho dělalo docela dost, vycházím z nejčastějších dějů, které uvádí literatura. Ale problematika je to velmi široká na stovky stránek, takže nechytat za slovo, prosím

Moskevskaja píše: ↑13/7/2023, 12:55 Jak vnímáte to lepení se k silnici v Praze? jako součást toho dlouhodobého alarmismu, nebo že to má jen za cíl jen dosáhnout omezení na 30 km/h ve městě (strašná utopie)? jakože když to někoho donutí přemýšlet o své dopravě, tak to plní i nějaký dlouhodobější účel.