niko píše:Tato kniha sa Slovenska tyka v zmysle az od zaciatku, resp. priprav SNP a hlavne skupiny WINDPROOF a jej spolupraci s OSS. Na Slovensku vsak uz pred tym posobili rozne skupiny vyslane od SOE. Nehovoriac o tom, ze v ramci pomoci SNP boli na Slovensko vysadene aj dalsie skupiny SOE. Pre mna trochu sklamanie, ze v podstate ziadna s tychto skupin nemala iny ako spravodajsky, alebo politicky charakter. Sabotaznu cinnost na Slovensku v podstate vyvyjali teda len sovietske a nemecko/slovenske jednotky. Pricom minimalne po vypuknuti Varsanskeho povstania sa celkom nukalo predlzit existujucy letecky most az na Slovensko a vytvorit tu tak aj zapadny odboj. Hold Jalta sa ale uz blizila.
Zkusím nastínit obecnější/globálnější pohled. Třebas pomůže doplnit názor.
1.) trpká britská zkušenost z 1943 "kdo toho chce moc, nemusí mít nic" neboli "mnoho psů, zajícova smrt".
Britové o cca rok před SNP udělali trpkou zkušenost. Po vítězství v severní Africe (jaro 1943) se nabízelo spousta možností kam zaútočit. Dnes víme, že po Sicílii (léto 1943) se totiž síly rozdrobily:
Jednak probíhal "hlavní" útok - na apeninský poloostrov a to prakticky souběžně na třech místech
a) "skok" ze Sicílie na italskou pevninu
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Baytown
b) menší vylodění na jihovýchodě u Taranta
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Slapstick
c) největší koncentrace Spojenců byly určena pro vylodění na jihozápadě pevniny - u Salerna
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Avalanche
na těchto třech směrech ofenzívy se velmi silně podíleli americké ozbrojené síly
A patrně spíše nedopatřením či různorodou akceptací dohodnutých akcí byly spuštěny další 2 operace:
d) směr Sardinie na Korsiku (září 1943) - vesměs v "režii" Svobodných francouzů
e) směr italské posádky na řeckých ostrovech (září 1943) - vesměs v režii ozbrojených sil britského Impéria/Dominia
Tj. v září 1944 probíhala ofenzíva na 5-ti různých místech
No a ta poslední ofenzíva na řeckých ostrovech -
https://en.wikipedia.org/wiki/Dodecanese_campaign - skončila britskou porážkou. A to spíše proto, že na podporu ofenzívy britové neměli dostatek zdrojů - zejména letecké podpory ... pokus nahradit letadla britským námořnictvem nakonec dopadl neúspěchem.
A ofenzíva na italské pevnině se postupně zastavila, přičemž nejhorší bylo, že úspěch jedné ofenzívy neznamenal porážku německo-italských obránců, neboť poražení obránci se stáhli o pár desítek kilometrů na další obrannou linii s využitím přírodních překážek
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... 1943_4.jpg
Tj.
IMHO fakt, že Třetí říše dokázala po italské kapitulaci v 09/1943 dopravit spoustu dalších jednotek do jižní Itálie bylo největším průšvihem těch 5-ti současných zářijových útoků Spojenců.
2.
Konkrétní situace v létě 1944 - "koncentrace" na méně ofenzivních směrů" s cílem drtivě vyhrát a zabránit "přešlapování" jako u Monte Cassina.
A prizmatem neúspěchu v září 1943 - došlo IMHO ke změně britských priorit - novět začali koncentrovat síly na méně směrů ofenzívy a tam drtivě prorazit - aspoň takto já vnímám britské rozhodování v létě 1944.
Z Britského pohledu řešili v létě 1944 toto:
a) udržet mírný ofenzivní tlak na Italském poloostrovu
b) připravovat invazi do Evropy - kromě skutečného místa vylodění v Normandii (06/1944) a v Provence (08/1944) ještě britští zpravodajci spouštěli spoustu různých klamných operací v kombinaci s diverzními akcemi (Norsko)
c) podporovat partyzány. IMHO největší podporu dostávali partizáni ve Francii, a na území Jugoslávie ... Nechci upozaďovat význam partyzánů v Řecku. Konkrétně to znamenalo, že s relativně malými/zastaralými silami (Hurricany, Beaufightery Mk.I, asi i Ventura, Baltimore, Wellingtony) dokázaly podporovat partyzány, kteří v určitých regionech dokázali vzdorovat protipartizánským akcím ozbrojených sil Třetí říše a jejich spojenců....
https://en.wikipedia.org/wiki/Balkan_Air_Force
d) v Asii udržet zásobovací most do Číny, kde v létě 1944 probíhala největší vítězná ofenzíva IJA - operace Ichi-Go. A pomocí tlaku v Barmě se snažit zahnat IJA co nejdále od Indie - operace U-Go.... A to za situace kdy v zázemí se válečné utrpení projevovalo miliony mrtvými civilisty
https://en.wikipedia.org/wiki/Bengal_famine_of_1943
Závěr:
Připomínám, že jak do WW2 se na straně Spojenců zapojovalo čím dál víc států (např. Brazilský expediční sbor v Itálii), tak prostě citelně narůstala potřeba lidí schopných kooperovat s cizími národnostmi - tj. nejen používat cizí jazyk, ale také "rozumět" kultuře...
Tím chci říct, že IMHO Spojenci na jaře/létě 1944 neměli dostatek zdrojů - aby podporovali partyzány po celé Evropě/Středomoří.
Jestli by bylo efektivnější citelně omezit podporu partyzánům ve Francii a v Jugoslávii v létě 1944 ve prospěch např. partyzánů ve Slovenském štátu, to si netroufnu posoudit.
Co by kdyby - podpora partyzánům na Slovensku na podzim 1944 - po porážce SNP?
IMHO po Arnhemu nastal ještě větší nedostatek lidí v ozbrojených silách - viz rozpuštění
59. pěší divize britské armády či konverze různých méně potřebných jednotek (např. AA dělostřelců), aby bylo dost vojáků pro doplňování za padlé, zraněné.
A současně - na podzim 1944 - potřeba vojáků pro akce britských ozbrojených sil narůstala poté co přírodní podmínky dovolily
pokračovat v ofenzívě na jih Barmy a snaze uklidnit začínající občanskou válku v Řecku.
Tj. na podzim 1944/zimě 1945 Britové nemohli významněji podporovat partyzány v oblasti Tater.