Petrz:
Petrz: s tím návrhem Bren+granátomet toliko toto: představ si, jak přiložíš hlavu na lícnici pažby. Kde budeš mít oko a do čeho se budeš dívat?
Co do střeliva. Problém je, že střeliva je málo, a pro partyzány to platí dvojnásob.
Kdysi jsem s jedním známým v televizi koukal na zprávy a Palestinci tam v oslavě něčeho pálili divoké dávky z Kalašnikovů do vzduchu. Známý jen tiše poznamenal:
»
Všimni si, jak plýtvají střelivem. To by žádný partyzán na světě neudělal. Partyzáni mají střeliva málo a šetří. Tyhle chlapy někdo těžce sponzoruje penězi i střelivem.«
To, o čem mluví Patton se říká "strategie nasycení prostoru." Naplno se rozmohla v 50. letech a jednalo se o postoj, že pěšák je stejně idiot, co nic netrefí, takže se mu přikáže naslepo kropit les co nejvíce střelivem. Ve Vietnamu proto na ejdnoho zabitého Vietconga připadalo na 200,000 vystřelených nábojů.
Zkombinuj si to s tím, co píši výše, a už je ti jasný ten problém, že? 200,000 nábojů bude mít celé tvé partyzánské hnutí
dohromady, a to se bude považovat za šťastné. Partyzán může střílet
jen na cíl, který vidí.
Krycí palba v podání partyzána znamená prásk-----prásk--------------prásk-----prásk---ajsmepryč.
Také bych rád dodal, že změna v zamíření o pouhých 5° znamená, že na 20m bezpečně mineš člověka. kropením netrefíš nic, to je dementní taktika "spray and pray", neboli "krop to a modli se, abys možná někdy něco něčím trefil", kterou zhusta používají pouze Saúdy nesmírně štědře dotovaní a vyzbrojovaní islamisti s IQ 80.
* * *
Chceš-li stavět pušku pro partyzány, musíš na to jít úplně jinak. Zamysli se: co skutečně potřebuje partyzán?
1) KOMPAKTNOST. Potřebuje zbraň, kterou pronese okolo okupantů pod kabátem či bundou; která nebude nápadná.
2) ERGONOMII. Potřebuje zbraň, kterou může rychlým, plynulým pohybem ze složeného a zajištěného stavu pod kabátem přenést do palby na přepadeného okupanta.
3) ODOLNOST. Potřebuje zbraň, kterou může -- když uvidí kontrolní stanoviště -- zahodit do kaluže a když ji za tři dny vyzvedne, zbraň bude pořád nezkorodovaná a plně funkční. Potřebuje zbraň s bytelnými funkčními součástmi, které se jen tak nezlomí.
4) PŘESNOST. Partyzán nemá luxus mít vícero zbraní pro vícero úloh, takže musí zbraň zvládnout jak plynulý přepad, tak odstřelování *minimálně* na 300-500 metrů. A musí zvládnout i uchycení optiky na horní rail.
5) MOBILITA. Partyzáni utíkají a pochodují na dlouhé vzdálenosti, přičemž si s sebou nesou vše podstatné. Hmotnost nabité a ověšené zbraně nesmí přesáhnout 4,5kg. Hmotnost prázdné a neověšené zbraně by neměla přesáhnout 3,3kg. Zároveň je potřeba mít dobré možnosti uchycení popruhů.
6) TICHOST. Žádné volně visící a cinkající nesmysly, které by plížícího se partyzána mohly prozradit.
7) SNADNÁ OPRAVITELNOST. Partyzán potřebuje zbraň, kterou snadno rozebere v poli, ze které se mu nic nepoztrácí a ve které ideálně bez nástrojů, jen s použitím špičky náboje vymění zlomený vytahovač nebo zápalník, tedy dva díly, které odchází nejčastěji. V těle zbraně by měly být otvory, ve kterých budou bez cinkání uchycené dva náhradní zápalníky a vytahovače.
A kdybys roupama nevěděl co by a přišlo ti to jednoduché, příjemná by byla i
8) UNIVERZALITA. Partyzán má málo vlastního vybavení a pořád někde něco sbírá jako bezdomovec. To znamená: když sebere zásobník STANAG, zbraň se z něj umí krmit. Když sebere zásobník G36/BREN-A1, zbraň se z něj musí umět krmit. Když sebere zásobník Steyr AUG, zbraň se z něj umí krmit.
A ještě lépe: systém výměnných hlavní a závěrů, aby mohli partyzáni používat to střelivo, které zrovna posbírají: okupují nás Rusové? Sbíráme po nich 5,45x39. Našli jsme starý vojenský sklad? Posbíráme 5,56x45. Vyrabovali jsme lovecké potřeby? Máme pár krabiček 6,8 SPC. Ovšem pozor: i toto by muselo být vyměnitelné v poli, pomocí maximálně dvou, tří nástrojů! Inspirací ti budiž AR-15 armorer's wrench, kterým na pušce zašroubuješ hlaveň, freefloat předpažbí, úsťový nástavec, pažbu i šrouby na pažbě:
Výsledek? Na integrované granátomety a velkokapacitní zásobníky zapomeň. Partyzáni mají dohromady 3 granáty na 30 lidí a granátomety a 50ranné zásobníky jsou těžké, neohrabané, překáží a stejně do nich není co dát.
Názorně ukáži na příběhu.
Pondělí.
Projdeš kontrolním stanovištěm a hlídka okupantů nic nepozná.
Jakmile tě pustí, sáhneš pod kabát jako pro cigarety. Namísto toho nahmatáš pušku konstruovanou tak chytře, že ji během vteřiny vytáhneš, zbraň se ti o nic nezachytí, jakmile uchopíš pistolovou pažbičku, něco tam zmáčkneš a sklopná pažba se ti sama složí a skočí ti do ramene a pravou rukou na pažbičce mezitím intuitivně a zpocenými a neohrabanými prsty odjistíš zbraň a do okupanta vypálíš tři kontrolované rány. Zbraň ti perfektně sedí v ruce a je lehká, takže vzápětí přelícíš na druhého hlídkujícího okupanta a než se ten zmátoží, sestřelíš jej též.
Sebereš okupantům zásobníky ze sumek a zdrháš, a sebrané zásobníky můžeš okamžitě nabít do vlastní zbraně.
Doběhneš o 300m dál na kopec, zalehneš, na spodní rail z kapsy našroubuješ dvojnožku, na ústí našroubuješ tlumič a na horním railu máš celou dobu puškohled s 20násobným zvětšením. Odkryješ jej a čekáš, až na mrtvého okupanta objeví motohlídka. Ta přijede s pancéřovaným Tigrem a vylezou dva chlapi, ovšem v těžkých balistických vestách. Nevadí: tvá puška má nastavitelnou pažbu, takže sis ji prodloužil, zvedl lícnici a perfektně ti sedí. Ideální odstřelovačka. Spoušť je též příjemná, má hladký zlom, takže první ranou zasahuješ hlavu 300m vzdáleného nepřítele. Jeho druh se kryje za autem, ale cíl o velikosti 20cm pro tebe na 300m není problém a zlikviduješ jej dříve, než stihne zavolat posily.
Přehlédneš terén a sprintuješ 300m nazpět k mrtvé motohlídce okupantů. Jde ti to, protože tvá puška je lehká a nemlátí tě do boku.
Po cestě si zkrátíš pažbu na boj pro blízko. Doběhneš k autu a pušku nakloníš doleva, takže puškohled nepřekáží a namísto něj se díváš skrze miniaturní kolimátor, který máš namontovaný na pravém railu. V naprosté tichosti, bez jediného cinknutí, takticky obcházíš Tigr a překvapíš dalšího člena motohlídky, který se kryje za zadní částí auta. protože máš kolimátor a rychlou a ergonomickou zbraň, dokážeš jej zaměřit rychleji, než on tebe, a double-tapem do něj vystřelit dvě rány, přičemž druhá už jde do hlavy. Čisto. Sebereš zásobníky, naskakuješ do Tigra a odjíždíš.
Obrněnce přivezeš do stodoly partyzánů: ideální posila možností. Jenže co to? Poplach! Předsunutá hlídka vidí blížící se Ka-52 a Mi-171! Tigr v sobě musel mít GPS/GLONASS štěnici! Partyzáni se rozprchli. Běžíš už sám a před tebou je bahnitý příkop, kterým se do betonového koryta pod dálnicí vine malý potůček. Zahazuješ zbraň i zásobníky a tvá věrná družka mizí pod chladnou, hnědou hladinou. Nad horizontem vyskakuje Ka-52 a prohlíží tě termovizí, ale žádnou zbraň na sobě nemáš: jsi jen civilista, co nemá přídělové lístky na benzin a tak jde pěšky. S úsměvem bitevnímu vrtulníku zamáváš.
* * *
Čtvrtek. Dvě hodiny ráno. Vracíš se na místo činu. Krajinu přikrývá mlhavý příkrov. Nasloucháš. Ticho.
Sklouzáváš k potoku a klackem šátráš pod hladinou. Tady! Zahákl jsi popruh a vytahuješ zbraň, ze které crčí vytékající voda. Vyndáš zásobník a párkrát zacloumáš závěrem a zbraní zaklepeš -- vypadlo něco řídkého bahna.
Mlha se zvedá. Štěkot psů. Past!
Vrážíš zásobník, nabíjíš náboj do komory a modlíš se, aby tě zbraň nezklamala. Puškohled s úpravou proti mlžení, uchycený jednodílnou montáží na masivním Picatinny railu, drží nástřel, přestože jsi jej před třemi dny i s celou zbraní tak necitlivě odhodil. Dostáváš do středu kříže vedoucího psa a mačkáš spoušť. Tlumič, plný vody, exploduje. Kleješ, ale zbytky tlumiče snadno a rychle sundáš. Znova míříš, prásk. Prásk. Prásk. Prásk. Zubatá bestie je konečně mrtvá. Zbraň fungovala na jedničku.
Na dálnici nad tebou s pištěním pneumatik zastavuje auto. Zatracený Tigry. Nakláníš zbraň doleva a zapínáš kolimátor -- super, funguje. Krátké nastavení pažby je ideální pro CQB. Nahoru hážeš svůj jediný granát a hned co exploduje, vyskakuješ nad krajnici a dorážíš explozí otupené okupanty.
Another day in paradise.
* * *
Obávám se, že chceš-li skutečně stavět zbraň pro partyzány, budeš to celé muset od základu překopat. Tvým cílem nebude radikálně nová konstrukce, ale hybrid toho nejlepšího z konstrukcí již existujících: to, na co zbrojovky kašlaly a co chtějí vojáci. Minimalistický profil bez držátka -- to nikdo nepoužívá a jen překáží, zato s railem po celé horní straně a s kratšími raily po stranách na baterky/kolimátory a dole pro dvojnožku či přední ručku. ALE tak aby ser to nezachytávalo o oděv.
A aby celková prázdná váha byla pod 3,5kg a vyvážení tak, aby bylo těžiště zbraně někde nad zásobníkovou šachtou či jen kousek před ní.
Odpružená skládací pažba o nastavitelné délce a'lá M4 a s nastavitelnou lícnicí a'lá SCAR, navíc s chytrým zajištěním.
Rozborka a'lá M4, ale chytřejší vnitřnosti s krátkým pístem, závěrem, který se jen tak nezničí a ze kterého vyndáš zápalník špičkou náboje.
Výměnná šachta a'lá CZ805, která standardně žere zásobníky STANAG, ale lze stisknutím tlačítka vyměnit za šachtu pro zásobníky G36/BREN.
Ve všech polohách ergonomická pojistka.
Chromovaná hlaveň střední délky, která má 2 MOA přesnost a šikovný adaptére na konci, který umožní rychlou (de)instalaci tlumičů atp.
Komora vrtaná kompromisně, aby zvládla 2 MOA přesnost, ale neroztrhla se při střelbě ve vodě či se zbytky vody v laufu a nebyla příliš těsná, aby se v tní nábojnice nepřipékaly, nezasekávaly.
Prostě to bude vypadat jako normální puška, ale vyšperkovaná. A věř mi: to je mnohem těžší, než přijít s neotřelou konstrukcí
Pokud chceš ovšem nadále zachovat svou myšlenkovou školu, potom navrhuji, abys svůj návrh přeznačil ("rebrandoval") na "podpůrnou zbraň střeleckého družstva" a "marketingoval" ji pod tímto označením
Mimochodem, jestli budeš mít někdy cestu do Prahy, tak týden předtím napiš a já tě večer vezmu na střelnici s malorážkovou AR-15 s kolimátorem a všechno prakticky vysvětlím, vč. těch trendů v úchopu a taktice s karabinou. Vyzkoušíš si i přemiřovací drill na double-tapy a pochopíš prakticky.