PALBA.CZ

Aha, takto pak plus minus může být.

Jen taková drobnost, příští rok by měl být definitivně obnoven památník bojů o Těšínsko, poničený polskými a německými okupanty.
https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/orl ... zpravy_jog

To že čs. střelecké pluky francouzských legionářů byly vyzbrojeny opakovačkami Lebel Mle 1886, či kulomety Chauchat a Hotchkiss je asi obecně dost známá věc. I to, že s nimi zasáhli do bojů na Těšínsku a Slovensku. Nicméně dostal jsem se k informaci, že v souvislosti s rotní reorganizací (říjen 1918), redukcí na tři čety a velitelské družstvo, došlo minimálně u 23. stř. pluku k navýšení počtu automatických pušek RSC Mle 1917 u čety z osmi na dvanáct. Že je měly čs. pluky ve své výzbroji mne drobet překvapilo. Sice jsem na to zatím nikde nenarazil, ale existuje možnost že by s těmito puškami mohli legie dorazit domů?

De facto bych to vyloučil, ale za zeptání člověk nic nedá, no.

Polsky velitel obrany Teśinska v lednu 1919 r. nebyl ten "nejlepśi":

https://tramwajcieszynski.pl/general-pr ... do-uzycia/

Válečné zločiny během 8-denní války o Těšínsko:



Video přímo na Palbu vložil Jarl.

Zemakt píše: ↑21/10/2025, 09:17 Řekl bych, že v této době zcela obvyklý průvodní jev, v podstatě na zelené louce stavěných tehdejších středoevropských armád (Polsko, RČS). Výjimkou pak z logiky věci tvořily legie, Hallerova Modrá armáda apod.

K výstroji a výzbroji polských vojsk v období válek následujících vyhlášení nezávislosti na podzim 1918 jsem našel krátkou zmínku ve vzpomínkách Jamese Alexandera Roye, který se jako britský pozorovatel zúčastnil polského obsazení Těšína po uzavření příměří na začátku roku 1919. Polské jednotky pochodující městem popisuje takto (s. 132):

Co se týče polského vojska, pěchota i kavalérie byly špatně vystrojeny, a především pěšáci byli mizerného vzezření. Mnozí z nich byli pouhými chlapci, oděni v neurčitých uniformách různých vzorů, vybavení změtí batožiny a zabalení v promočených kabátech různých barev. Byli unavení po dlouhém pochodu a vyčerpaní vahou své výstroje i výzbroje, avšak jak se slušelo na danou příležitost, byli odhodlaní udělat vše, co bylo v jejich silách, aby předvedli statečnou podívanou. Každý muž v zástupu byl ověnčen květinami a většina z nich měla v ústí pušek vlaječky té či oné dohodové mocnosti. Transporty byly také uboze zařízeny, a tak se na malých, hrubě stavěných povozech tažených zanedbanými a ucouranými poníky kymácely oddíly kulometů, polní kuchyně i intendanstva. Nemohl jsem však zapomenou na to, že tito otrhaní mladíci pochodující husím krokem zažili v posledních měsících bídu a strádání, jaké by vydrželo jen málo vojáků. Snášeli bez reptání nápor krutých ruských zimních mrazů chabě oblečení, a ještě hůře obuti. Málokterý z nich měl na nohách služby schopný pár bot. Jejich ponožky byly na cáry, mnozí neměli kabáty a zranění měli rány ovázány zakrvácenými plesnivými obvazy, které Rusové vyřadili během svých dřívějších kampaní. Nyní však byl den jejich triumfu. Huláni se se svými kopími ozdobenými modrobílými praporky a kabáty s límci z ovčí kůže prohnali sprškou květů a jásotu. Pěšáci se s bolavýma nohama plahočili s hlavou vztyčenou hledíce přímo, zatímco jejich tváře ozdobil sebevědomý ruměnec mužů, kteří si náhle uvědomí svůj osud.

---
ROY, James Alexander, 2022. Pole and Czech in Silesia. ISBN 978-80-7510-474-8.

To sedí nejen na Poláky

Ačkoliv, když o tom teď přemýšlím, tak s ohledem na vzdálenost od centra. "Nízkou intenzitu" konfliktu na tom mohly být jednotky domacího vojska drobet lépe, než o půl roku později na Slovensku.