Zatímco situace v Sýrii se stále vyvíjí a v mnoha případech je nejasná, je třeba se zabývat velkým problémem: Turecko
Ačkoli vidíme mnoho jednotek podporovaných Tureckem (SNA), zejména východně od Aleppa, které operují a zaujímají pozice, je zřejmé, že i akce povstalců (HTS a dalších) v tomto sektoru západně od Aleppa byly Ankarou mlčky akceptovány. Abychom to pochopili, musíme se podívat zpět, kdy Turecko uzavřelo dohodu s Ruskem a Íránem v tzv. Astanské dohodě, která v podstatě znamenala rozdělení Sýrie na sféry vlivu a udržení Asada na trůnu, což už samo o sobě bylo pro Turecko hořkou pilulkou, kterou muselo spolknout. Tváří v tvář omezeným možnostem však Turecko souhlasilo a jeho syrští spojenci dostali příslib kusu území. To však bylo krátce nato Ruskem porušeno. Íránské a Asadovy síly s pomocí ruského letectva obsadily rozsáhlé oblasti kolem Aleppa a dokonce i Idlíb. Prezident Erdogan byl Putinem zrazen. I když by nás všechny nemělo překvapovat, že Putin na dohody příliš nedá, pro prezidenta Erdogana, který krátce předtím souhlasil s nákupem ruského systému protivzdušné obrany S-400 v naději, že tím vyjde vstříc některým Putinovým zájmům, to byla nová zkušenost. No, to se moc nepovedlo. Navíc se Rusko snažilo Turecko silou donutit, aby přijalo "novou realitu, že Asad zůstane". Je vidět, že Rusko rádo mluví o "nové realitě", protože to je to, co Rusko dělá. Jde mu o "fait accompli", nikoli o pravidla nebo smlouvy. Putin to využil na samotném vrcholu událostí.
Pak přišlo Putinovo katastrofální rozhodnutí zahájit plnohodnotnou válku na Ukrajině. Samozřejmě ji zahájil v domnění, že půjde o kratičkou třídenní záležitost, ale téměř po třech letech je každému jasné, jak velký je Putinův omyl. Byl totiž monumentální. Ruské dobrodružství na Ukrajině se ukázalo být tak nákladné, že Moskva byla nucena vyčerpat všechny zdroje, které dokáže opatřit, a přesunout je na Ukrajinu a do ruských pohraničních oblastí. Navíc, aby se dodávky ze Západu mohly stále uskutečňovat, stalo se Turecko hlavním zprostředkovatelem, a to jak politickým, tak ekonomickým. V podstatě přes noc se Turecko posunulo nahoru a stalo se vážným hráčem v oblasti Blízkého východu a Černého moře, což od dob Osmanské říše nebylo zaznamenáno. Závislost Ruska na Turecku se výrazně zvýšila. Pokud chtěl ruský turista uniknout ze své vlasti, Turecko bylo zemí číslo jedna. To byla obrovská změna oproti roku 2015, kdy Turecko sestřelilo ruské letadlo, které narušilo turecký vzdušný prostor. Ruská média a představitelé tehdy na Turecko neustále nadávali a srovnávali ho s IS. Rusko tento tón zcela otočilo, protože se na této scéně stalo prosebníkem.
Přesuňme se do roku 2024. Trojí pokoření ze strany Putina vůči prezidentu Erdoganovi v roce 2020 nebylo zapomenuto, nikoliv Erdoganem. Události na Ukrajině, íránská dobrodružství proti Izraeli i degradace Hizballáhu jasně změnily poměr sil v regionu. Na rozdíl od některých arabských vlád se Turecko bránilo všem pokusům Ruska uznat Asadovu vládu nad Sýrií, neboť dobře vědělo, jak slabé je spojenectví Ruska, Íránu a Hizballáhu, které neustále slábne. Jediné, co musela Ankara udělat, bylo vyčkat na vhodný okamžik.
A tento okamžik s největší pravděpodobností nastal před několika dny. Společné shromažďování a útok několika povstaleckých skupin byly tak velké, že to turečtí zpravodajci zcela jistě zachytili. V případě SNA se dá předpokládat, že dokonce hráli aktivní roli. Rozhodující dobytí Aleppa lze přímo přičíst této turecké trpělivosti. Rozhodující roli v této hře jistě sehrály i další složky. Syrští povstalci, jakožto lidé stojící přímo na frontové linii, viděli degradaci Hizballáhu v Libanonu a její výsledky v Sýrii na vlastní oči. Výsledná blesková ofenzíva zcela otřásla mocenskými strukturami v regionu. Budeme svědky horečného úsilí Íránu a Ruska zachránit, co se dá. Otázkou nyní je, co bude akceptovat Turecko. Asad, ať to stojí, co to stojí, bude nyní hrát ještě menší roli než dříve, pokud vůbec. Turecko se z pozice nejslabšího z mocenských hráčů v tomto regionu stalo nejsilnějším hráčem. Zatím není jasné, co to znamená v hmatatelných důsledcích, a cesta k tomu může být ještě velmi dlouhá, ale je jasné, že trajektorie bude odlišná. Rusko a Írán spolu s Asadem jsou největšími poraženými.
Stručně řečeno: Rozhodné turecké vítězství.
https://twitter.com/Tendar/status/1863180232225587673