NOTNA píše: ↑27/3/2023, 19:44
Vestly píše: ↑27/3/2023, 19:20
uz v 99 sa americania bali vyslat apache do srbska.
Vieme tie ich obavy aj nejako doložiť? Plánovali vôbec niečo tak zbytočné ako nasadenie US Army?
Ďakujem za odpoveď bez konšpirácií.
Protože
Vestly není obvykle schopen vyprodukovat nic, co by alespoň vzdáleně vypadalo jako faktický příspěvek, zkusím to rozebrat za něj. Něco už k tomu zde napsali jiní, třeba dodám i něco dalšího.
Jako hlavní důvod se obvykle uvádí, že se politické vedení USA obávalo zbytečných ztrát, zatímco vojenské velení OS USA prosazovalo opak, popřípadě, že se obecně USA obával ztrát. Což může být sice pravda, ale s problémem to nijak nesouvisí. Daleko blíže je tvrzení, že se po apačích požadovalo něco, co nebyly schopny splnit. To je defakto pravda, ale je nutno vysvětlení. Na začátek ještě přešelu, že k tomu byla sestavena zpráva US GAO (General accouting office) v březnu 2001 pod značnou GAO-01-401. Je možno ji dohledat na netu a přečíst celou. Uvedu zde shruba to co v ní s dovysvětlením toho, co se pod tím myslí.
Hlavní poučení zní, že je potřeba provést revizi doktýny nasazení AH-64, zlepšit velení, řízení, komunikaci, výpočetní techniku a zpravodajství, změnit výcvik, vybudovat další potřebné schopnosti a změnit strukturu jednotek.
Celý problém tak leží v rovině dokrinální. Apače měly mít schopnost hlubokých úderů na nepřátelském území, tedy to co se po nich v Kosovu požadovalo. Problém byl, že se jednalo o akce v rámci pozemních operací, zatímco v Kosovu se jednalo o součást letecké kampaně. Vojenští představitelé byli ale přesvědčeni, že doktrýna je dostatečně flexibilní, aby se dala aplikovat i na tuto situaci. To se ale ukázalo mylným. Pro vedení takovét ooperace tak chyběl výcvik, operační postupy, organizace jednotech a jejich vybavení a nedostatky v C4I (velení, řízení, komunikace, počítače a zpravodajství). Když to napíši zjednodušeně, objevil se klasický problém známí po generace a to vždy problém kooperace mezi jednotlivými složkami armády. Kampaň byla letecká a tedy nad ní mělo kontrolu USAF, zatímco AH-64 jsou operačně pod US Army. Hlavní problém tak byla spolupráce obou složek a jejich interoperabilita.
Co to znamená a v čem tento problém spočíval? TFH byla velmi malá jednotka, která ale měla spolupracovat s USAF na velmi vysoké úrovni. Neměla pro to kapacity a ani prostředky. Objevily se tak problémy, které se dříve nemohly projevit, protože US Army a USAF spolurpacovaly na vyšší úrovni a měly vždy svého odpovídajícího partnera a zázemí. Celá doktrýna nasazení tak byla koncipovaná jako spolupráce dvou rovnocených partnerů s celou škálou schopností. Najednou zde byla situace, kdy jeden z partnerů byl o několik úrovní níže a neměl tak vše, co bylo v rámci operační doktrýny požadováno, aniž by to ale bylo v ní specifikováno. USAF tak nemohlo dostatečně efektivně velet a řídit TFH a zabezpečovat ho, protože z jeho pohledu ležel "příliš nízko" v jeho podřízenosti a naopak TFH neměl možnost vše potřebné zajistit a komunikovat s nadřázeným USAF, protože neměl vlastní schopnosti a prostředky a jeho
armádní nadřízení, kteří to měli, byli zase hierarchicky i dispozičně "příliš daleko". Chyběly tak vybudované jednotlivé vazby mezi armádou a letectvem. Když to pro vysvětlení zjednoduším, aby to tehdy fungovalo, musela by TFH (jednotka velikosti
brigády) mít
armádní veliteství.
Z tohoto potom vyplynuly veškeré praktické problémy, které se obvykle řešily a řeší. Samotná kvalita apačů, jejich výzbroje či dalších zbraňových prvků nebo samotných pilotů s tím tak nemá co dělat.
