Ubránili bychom se v roce 1938??

[Johan]

ad Hans S.:

1)Vem si to jinak - při vhodném průstřelu se s trochou snahy může do pilotního prostoru Spitfiru ten benzin opravdu dostat. U Bf 109 je to vlastně nemožné.

O benzínu v kabině jsem nikde nenapsal ani řádek

2)Rozčarování z nasazení Bf 110? Tak to maximálně o pár měsíců později v Bitvě o Británii, kdy padla domněnka, že dostatečně výkonná stíhačka může úspěšně eskortovat bombardovací letouny.

Ta domněnka padla již v Bitvě o Francii, ale ani tehdy to politici Německa nechtěli vidět. Že Bf 110, jako +/- klasický stíhač, nesplňuje očekávání vojáci zaznamenali ještě dříve-nad PL. Ale jejich slovům nebylo dopřáno sluchu.

3)Nevím, co znamená "nahý" stroj. Tři letouny jsou statisticky zanedbatelné. Navíc když nemáme nějaké podrobnosti, jako fotografie, tak se můžeme jen dohadovat, jak moc si vše přikrášlili pamětníci. Říct, že letadlo je odolné na základě toho, že trojice z nich se vrátily na základnu těžce poškozené, je diletantské.

Avia B-534 byla kombinované konstrukce-část jejího např.trupu byla tedy kryta plátnem. Nahý stroj myslím tedy takový, který při letu příjde o většinu takového překryvu (např. právě z celého trupu).

4)Fw 190 a P47 měly nádrže umístěné úplně stejně a jsou oba považovány za poměrně dosti odolné stroje. Bylo by vhodné se tohohle nesmyslu už pustit.

U Fw 190 právě tohle (minimálně) spojenci hodnotili jako jednu ze slabin jinak skvělého stroje. Toto hodnocení zaznělo z obou front (východ/západ). A P47-nebyl zrovna tohle onen letoun s plně pancéřovanými nádržemi?

5)Ano, B-534 byla obratnější, než Bf 109. Ale to byl i Hurricane, nebo MS.406, nebo PZL.11c, nebo Zero proti Hellcatu. A víš k čemu jim to bylo platné? K ničemu.
---------------------------------------------------------------------------------------
Johan: Uvážíme-li, že Hurricane je jedním z nejúspěšnějších letounů 2.sv.v. co do počtu sestřelů …, pak to fakt stojí za zamyšlení
--------------------------------------------------------------------------------------
Tohle bylo asi myšleno jako vtip

Vzhledem k do značné míry ano. Na 2.stranu ignorovat Hurricane by bylo také nesprávné. Minimálně vzhledem k jeho úspěchům v BoB.

6)Ke křídlu Hurricane-Jaké existující křídlo? Z čeho?

S plátěným potahem. Firma Hawker ho vyráběla dle: Jiří Vraný, Zdeněk Hurt-„Ilustrovaná historie letectví (Mikojan MiG-17; Hurrican Mk. I; Spad VII a XIII)“ dříve než 1-no plošný Hurricane, ale k jakým účelům-po tom jsem nepátral. Přiznávám, že také nevím, zda „pláťáky“ létaly ještě v BoB.

7)K B-35 a B-135-Peníze, podpora, státu, pohodlnost zavedení do výroby, ověřené postupy.. pořád dokola říkáš to samé a pořád do kola to má jednu vážnou chybu: Neexistuje JEDINÝ případ, kdy by v této době proběhl vývoj a nasazení něčeho létajícího takto rychle.

Ale jistě, že ano. Začnu proti proudu času:
I.) V Itálii roku 1943 vzniká lehká stíhačka SAI 207, a to tak, že projektové práce jsou započaty z jara 1943 a na podzim téhož roku je spuštěna sériová výroba. Ta dává méně než 15 strojů, ač jich původně bylo objednáno na 2 000. To ovšem není způsobeno jejich vadami či problémy s výrobou. Vláda It.dostává, od téže vývojové kanceláře nabídku lepšího stroje téže kategorie a (zjevně chybně) výrobu zastavuje. Onen lepší stroj však již nikdy, pro potřeby italských královských ozbrojených sil, vyráběn nebyl.
II.) Počátkem roku 1942 zahajuje Austrálie práce (připnutím papíru k rýsovacímu prknu-řečeno s nadsázkou) na stíhačce Comonwealth CA-12 Boomerang. Postup je velmi podobný našim (výše popisovaným) podmínkám-tím myslím, že je tedy masivně používáno materiálů, technologií a postupů, které jsou, v daném čase, k disposici. Na konci května 1942 vzlétl 1.a jediný prototyp a stroj šel ihned do sériové výroby. Ta trvala až do roku 1943, aby dala cca.100 Ks letounů. Následně byl Comonwealth CA-12 Boomerang nahrazen mírně modernějšími Comonwealth CA-13. I tento postup se podobá možným úvahám o Aviích B-35 a B-135. Navíc Austrálie měla slabší výrobní základnu než ČSR a do té doby sama nevyvinula žádný bojový letoun.

8)Britové útoky ve ztečích a rychlá odpoutání nepraktikovali ještě hodně dlouho. Nějaká spolupráce dvojic. Musely padnout ještě stovky a stovky pilotů RAF. To, že má někdo někde nápad, zkusí ho, třeba mu zafunguje a pak to třeba uvede do knížky, vůbec neznamená, že je to nějaká obecná taktika. A u RAF to obecná taktika prostě nebyla, ač čas ukázal, že je tou jedinou správnou. RAF nemělo potřebu to zavádět a trénovat.

Abychom se již dále nedohadovali: „Koncem bitvy o Británii počaly britské stihačky operovat rovněž ve čtveřicích, ale seskupených opět do klínu, s nesymetricky umístěným 4.členem na konci jedné strany… . Tato formace přecházela do 2-ou členných bojových jednotek velitele a jeho ´čísla´, určeného ke krytí.“ Václav Němeček: „Vojenská letadla 3; Letadla druhé světové války; Naše vojsko; Praha 1992; str. 24; odst. 4.

9)Články o IJA a IJN jsem pro Palbu psal já. Japonské armádní letectvo (to, které pochopilo) začalo ve větší míře využívat moderních taktických poznatků přibližně v průběhu roku 1943.

Tedy přesně-ve chvíli, kdy začli japonští letci čelit MASIVNÍMU (na to slovo kladu důraz) tlaku spojenců, tak změnili taktiku. Ač pro ně do té doby „Tygři“ nad Čínou jistou hrozbu představovali, tak tito nebyli dostatečně početní, aby si u Japonců museli vynucovat změny.

10)Tangmere, Biggin............to jsou ta aeroklubová letiště a dráhy šlechty? Jaký objem startoval z vedlejších šlechtických letišťátek proti těm ostatním?

a)Nenapsal jsem, že velké základny byly zcela opuštěny.
b)Zjevně dostatečný. Britové v BoB vyhráli.

11)O žádosti LW útočit na města nic nevím. Zdroj?

Sandhurst

12)Četl jsem dost možná stovky originálních letových testů, ale nikdy tam nebyl pojem "součinitel letových/bojových vlastností". Zdroj? Kde případně mohu najít součinitele těchto vlastností?

Viasat Histori-dokument „Bojový plán“; je odvysílán i v Češtině. Jako coproducenti se podíleli Sandhurst a West Point-obě vojenské akademie dokument používají ve svých výukových programech. Součinitel bojových vlastností je pak vždy metodicky (tedy metodicky=co do způsobu práce a přípravy) uplatňován při vyhodnocování např.vojskových zkoušek zbraňových systémů před jejich zařazením do výzbroje armád. Omlouvám se-předpokládal jsem, že to vyplývá z dříve uvedeného obsahu tohoto pojmu.

______________________________________________________________

ad Rosomak:

No, stačilo by, aby přiletělo těch 1.000 letadel ze SSSR a pár internacionálů ze Španělska a zkušenosti by byly také.
Možná ještě rychleji předané než v případě Německa, protože by se musela dělat společná taktika leteckého boje.

Nelze než souhlasit. Konečně o rychlosti přijímání nové taktiky viz výše. Navíc, oproti „dokumentu Kdyby“, je třeba říci, že SSSR „vojskové“ dodávky (vzhledem k mohutnému výskytu zdobrovolněných rudoarmějců se zdráhám použít výraz „zbrojní“) rád používal ve své zahraniční politice. A vzhledem k jeho středoevropským zájmům není důvod předpokládat, že zde by tomu bylo jinak. Ani obtíže s PHM a mazivy netřeba přeceňovat. Ve Španělsku byly též a podařilo se je vyřešit celkem zdárně.

______________________________________________________________

ad Ramon:

Naprostý souhlas. Jen nesmíme zapomínat, že německé tančíky nevykazovaly dostatečnou odolnost ani vůči protipancéřovému střelivu do (i našich) kulometů.

[YAMATO]

I.) V Itálii roku 1943 vzniká lehká stíhačka SAI 207, a to tak, že projektové práce jsou započaty z jara 1943 a na podzim téhož roku je spuštěna sériová výroba. Ta dává méně než 15 strojů, ač jich původně bylo objednáno na 2 000. To ovšem není způsobeno jejich vadami či problémy s výrobou. Vláda It. dostává, od téže vývojové kanceláře, nabídku lepšího stroje téže kategorie a (zjevně chybně) výrobu zastavuje. Onen lepší stroj však již nikdy, pro potřeby italských královských ozbrojených sil, vyráběn nebyl.

Omyl, velký omyl, nikoli rok 1943 ale 1940 viz. ZDE

[Ramon]

Naprostý souhlas. Jen nesmíme zapomínat, že německé tančíky nevykazovaly dostatečnou odolnost ani vůči protipancéřovému střelivu do (i našich) kulometů.

Ano, na průbojné střelivo jsem zapomněl. Na německé tanky by to bylo účinné na kratší vzdálenosti, okolo 50m. Podrobnosti jsou zde:
http://www.fronta.cz/dotaz/prubojne-str ... oti-tankum
O průbojné munici se také zmiňuje Miloslav Sviták v knize Boj v lehkém opevnění. Ten udává, že průbojný náboj vz.31 prorazil 10mm kolmý pancíř na vzdálenost 50 m. 13mm pancíř už na tuto vzdálenost neprorazil. Bohužel nevím odkud pan Sviták tyto údaje čerpal. Tyto výkony by znamenaly, že by na 50 m nebyly ohroženy ani tanky Pz I.
Určitě by se ale toto střelivo uplatnilo v boji s německými obrněnými automobily divizních průzkumných praporů. Ty měly myslím 8mm pancíř.

[Johan]

ad YAMATO:

Je-li pravda co píšete, a já nemám k pochybnstem žádného pádného důvodu, pak jen lépe a radostněji. Jestli jsem správně rozuměl, tak v mezidobí se na 207-čce nepracovalo. Roku 1940 tedy vzniká stroj, který je pro výrobu připraven v extrémě krátkém čase. Děkuji za doplnění a opravu.

[Hans S.]

1)Vem si to jinak - při vhodném průstřelu se s trochou snahy může do pilotního prostoru Spitfiru ten benzin opravdu dostat. U Bf 109 je to vlastně nemožné.

O benzínu v kabině jsem nikde nenapsal ani řádek

No ale já o něm píšu. Tvé úvahy o bezpečnosti/nebezpečnosti umístění nádrže nejsou založeny na faktech, nýbrž zřejmě na nějakých mýtech.

2)Rozčarování z nasazení Bf 110? Tak to maximálně o pár měsíců později v Bitvě o Británii, kdy padla domněnka, že dostatečně výkonná stíhačka může úspěšně eskortovat bombardovací letouny.

Ta domněnka padla již v Bitvě o Francii, ale ani tehdy to politici Německa nechtěli vidět. Že Bf 110, jako +/- klasický stíhač, nesplňuje očekávání vojáci zaznamenali ještě dříve-nad PL. Ale jejich slovům nebylo dopřáno sluchu.

Ano, domněnky padly ve Francii. Ale rozčarování nastalo až při Bitvě o Británii. Asi si každý pod slovem rozčarování představujeme něco trochu jiného.

3)Nevím, co znamená "nahý" stroj. Tři letouny jsou statisticky zanedbatelné. Navíc když nemáme nějaké podrobnosti, jako fotografie, tak se můžeme jen dohadovat, jak moc si vše přikrášlili pamětníci. Říct, že letadlo je odolné na základě toho, že trojice z nich se vrátily na základnu těžce poškozené, je diletantské.

Avia B-534 byla kombinované konstrukce-část jejího např.trupu byla tedy kryta plátnem. Nahý stroj myslím tedy takový, který při letu příjde o většinu takového překryvu (např. právě z celého trupu).

Mám někde fotku stíhacího Jaku, který se vrátil prakticky kompletně bez potahu trupu. Chceš snad na základě tohoto tvrdit, že Jaky jsou odolná letadla? Potah na trupu obvykle v přežití letounu nehraje klíčovou roli, není nosný, maximálně může zlepšovat pevnost v krutu, ale to se netýká plátěného potahu, anžto tento v krutu podporuje víceméně kulové. Má čistě aerodynamický význam (a jeho absence tedy letoun jen zpomalí, nikoliv ohrozí). Jedná se o relativně lehké poškození. Ztráta potahu na křídle má proti tomu zcela zásadní význam.

4)Fw 190 a P47 měly nádrže umístěné úplně stejně a jsou oba považovány za poměrně dosti odolné stroje. Bylo by vhodné se tohohle nesmyslu už pustit.

U Fw 190 právě tohle (minimálně) spojenci hodnotili jako jednu ze slabin jinak skvělého stroje. Toto hodnocení zaznělo z obou front (východ/západ). A P47-nebyl zrovna tohle onen letoun s plně pancéřovanými nádržemi?

Základní věci, které byly vytýkány konstrukci Fw 190 A západními spojenci byla nemožnost trimovat letoun v příčné a směrové ose během letu a dále pak ostrý přechod do pádu a následně do vývrtky + pár detailů. Nenašel jsem jedinou zmínku nad nevhodně koncipovanou nádrží. Ostatně takto ji má umístěnou velké množství letounů, včetně spojeneckých.
P47 nemá pancéřovanou nádrž.

6)Ke křídlu Hurricane-Jaké existující křídlo? Z čeho?

S plátěným potahem. Firma Hawker ho vyráběla dle: Jiří Vraný, Zdeněk Hurt-„Ilustrovaná historie letectví (Mikojan MiG-17; Hurrican Mk. I; Spad VII a XIII)“ dříve než 1-no plošný Hurricane, ale k jakým účelům-po tom jsem nepátral. Přiznávám, že také nevím, zda „pláťáky“ létaly ještě v BoB.

Nevím o tom, že by křídlo Hurricanu bylo před Hurricanem ověřeno na něčem jiném. Nedokážu si dost dobře odůvodnit, za jakým účelem by bylo navrhováno celé křídlo, když ne na daný konkrétní letoun. Tomuto výkladu tedy nerozumím. Můžeš mi to zkusit objasnit nějak jinak?

7)K B-35 a B-135-Peníze, podpora, státu, pohodlnost zavedení do výroby, ověřené postupy.. pořád dokola říkáš to samé a pořád do kola to má jednu vážnou chybu: Neexistuje JEDINÝ případ, kdy by v této době proběhl vývoj a nasazení něčeho létajícího takto rychle.

Ale jistě, že ano. Začnu proti proudu času:
I.) V Itálii roku 1943 vzniká lehká stíhačka SAI 207, a to tak, že projektové práce jsou započaty z jara 1943 a na podzim téhož roku je spuštěna sériová výroba. Ta dává méně než 15 strojů, ač jich původně bylo objednáno na 2 000. To ovšem není způsobeno jejich vadami či problémy s výrobou. Vláda It.dostává, od téže vývojové kanceláře nabídku lepšího stroje téže kategorie a (zjevně chybně) výrobu zastavuje. Onen lepší stroj však již nikdy, pro potřeby italských královských ozbrojených sil, vyráběn nebyl.
II.) Počátkem roku 1942 zahajuje Austrálie práce (připnutím papíru k rýsovacímu prknu-řečeno s nadsázkou) na stíhačce Comonwealth CA-12 Boomerang. Postup je velmi podobný našim (výše popisovaným) podmínkám-jtím myslím, že je tedy masivně používáno materiálů, technologií a postupů, které jsou, v daném čase, k disposici. Na konci května 1942 vzlétl 1.a jediný prototyp a stroj šel ihned do sériové výroby. Ta trvala až do roku 1943, aby dala cca.100 Ks letounů. Následně byl Comonwealth CA-12 Boomerang nahrazen mírně modernějšími Comonwealth CA-13. I tento postup se podobá možným úvahám o Aviích B-35 a B-135. Navíc Austrálie měla slabší výrobní základnu než ČSR a do té doby sama nevyvinula žádný bojový letoun.

1) Pokud má Yamato pravdu, tak S.A.I. 207 vychází ze S.A.I. 7 a 107. Vývojové práce na nich začaly dlouho před vypuknutím války. Spousta testování byla ověřena právě na těchto letounech.
Mimochodem pokud se podíváš na článek a budeme jej brát jako bernou minci, pak si jistě všimneš, že po obnovení zájmu trvalo dalších zhruba dvanáct měsíců, nežli byla výroba rozjeta ("jaro 1942 - březen 1943"). To, že prvních dvanáct letounů ověřovací série dávali Italové dohromady tři měsíce je víceméně normální. Prototyp vzlétl na podzim 1940, na konci roku řekněme opadl zájem. To jsou 3 měsíce testů. A pak dalších 12 měsíců. Takže 15 měsíců od vzletu prvního prototypu již daného letounu v prostředí intenzivní podpory do zahájení výroby předsériových letounů. Když si vezmeš stejnou dobu na Avii B-35, tak se dostaneš na zahájení výroby předsérie asi tak v lednu 1940. I když je docela nestandardní srovnávat klasický stíhací letoun a tuto koncepci. Držmě se skutečně zavedených a nasazených stíhacích letounů podobné koncepce, jaké byl B-35.
2) Až na ten detail, že CA-12 byl pouhopouhou přestavbou (byť poměrně rozsáhlou) osvědčeného letounu NA-33. Do značné míry se jedná o unikátní počin, ale rozhodně jej nelze považovat za vývoj nového letounu. Spíše jsem čekal, že zmíníš He 162. Právě Spatz je dost možná rekordmanem v krátké době vývoje, zavedení a nasazení. Až na to, že byl drobet nedoladěný a jeho vývoj a studie začaly poměrně dlouho předtím, než došlo k objednávce prototypu

Nějaký další příklad?

8)Britové útoky ve ztečích a rychlá odpoutání nepraktikovali ještě hodně dlouho. Nějaká spolupráce dvojic. Musely padnout ještě stovky a stovky pilotů RAF. To, že má někdo někde nápad, zkusí ho, třeba mu zafunguje a pak to třeba uvede do knížky, vůbec neznamená, že je to nějaká obecná taktika. A u RAF to obecná taktika prostě nebyla, ač čas ukázal, že je tou jedinou správnou. RAF nemělo potřebu to zavádět a trénovat.

Abychom se již dále nedohadovali: „Koncem bitvy o Británii počaly britské stihačky operovat rovněž ve čtveřicích, ale seskupených opět do klínu, s nesymetricky umístěným 4.členem na konci jedné strany… . Tato formace přecházela do 2-ou členných bojových jednotek velitele a jeho ´čísla´, určeného ke krytí.“ Václav Němeček: „Vojenská letadla 3; Letadla druhé světové války; Naše vojsko; Praha 1992; str. 24; odst. 4.

Ano, s tím se dá asi i trochu souhlasit. Nicméně to nemá mnoho společného s tím, co jsem psal výše. Britové, jen tak mimochodem, experimentovali s více formacemi, létali třeba v řadě za sebou, nebo snad i v diamantu. Luftwaffe držela svou fungující formaci označovanou někdy jako "stěna".

9)Články o IJA a IJN jsem pro Palbu psal já. Japonské armádní letectvo (to, které pochopilo) začalo ve větší míře využívat moderních taktických poznatků přibližně v průběhu roku 1943.

Tedy přesně-ve chvíli, kdy začli japonští letci čelit MASIVNÍMU (na to slovo kladu důraz) tlaku spojenců, tak změnili taktiku. Ač pro ně do té doby „Tygři“ nad Čínou jistou hrozbu představovali, tak tito nebyli dostatečně početní, aby si u Japonců museli vynucovat změny.

A nebylo to spíše tím, že západní spojenci se zlepšovali? Po přečtení knihy o IJA, která je základem pro místní článek, jsem neměl dojem, že by Japonci začali takticky uvažovat po nějakém MASIVNÍM nárůstu počtu letounů v polovině roku 1943. Spíše jim vadilo, že je nedokážou účinně napadat, tak jako dříve..a že i blbý Hurricane na ně nyní stačí. Ale třeba je to jen můj dojem

10)Tangmere, Biggin............to jsou ta aeroklubová letiště a dráhy šlechty? Jaký objem startoval z vedlejších šlechtických letišťátek proti těm ostatním?

a)Nenapsal jsem, že velké základny byly zcela opuštěny.
b)Zjevně dostatečný. Britové v BoB vyhráli.

a) Tak mi napiš, které velké základny byly zcela opuštěny, což následovalo přeložení jejich letounů na letiště aeroklubů a šlechticů.
b) Konkrétně, resp. alespoň přibližně?

11)O žádosti LW útočit na města nic nevím. Zdroj?

Sandhurst

Konkrétně, resp. alespoň přibližně?

12)Četl jsem dost možná stovky originálních letových testů, ale nikdy tam nebyl pojem "součinitel letových/bojových vlastností". Zdroj? Kde případně mohu najít součinitele těchto vlastností?

Viasat Histori-dokument „Bojový plán“; je odvysílán i v Češtině. Jako coproducenti se podíleli Sandhurst a West Point-obě vojenské akademie dokument používají ve svých výukových programech. Součinitel bojových vlastností je pak vždy metodicky (tedy metodicky=co do způsobu práce a přípravy) uplatňován při vyhodnocování např.vojskových zkoušek zbraňových systémů před jejich zařazením do výzbroje armád. Omlouvám se-předpokládal jsem, že to vyplývá z dříve uvedeného obsahu tohoto pojmu.

Stojím si za tím, že podobné hodnocení u letounů minimálně v době druhé světové války nebylo zavedeno. A to nikde. Hodnotit letoun jakousi číslicí je dle mého skromného názoru absurdní.

[Johan]

ad Hans S.:

Pane kolego již jen několik stručných reakcí. I proto, že jiná shoda by se nám hledala zjevně dosti obtížně.
1) U B-35 přeci nejde o délku vývoje-ten byl již, více-méně, završen. Jde o to za jak dlouho se, alespoň hrubým odhadem, mohla rozeběhnout výroba od prototypu. Proto jsem třeba "vypichoval" pevnou dřevěnou vrtuli-ne jako výhodu pro letoun, ale pro jeho výrobu (takových vrtulí bylo celkem dost). Oba mé příklady tak zůstávají plně v platnosti. Ukazují totiž, že od zalétání prototypů, za válečných podmínek zvláště, může výroba naběhnout velice svižně.
2) U Japonců píši o masivním tlaku spojenců. Jde o to, že do té doby byla, pro armádní letectvo, středobodem zájmů Čína. Ale můžeme přijmout i Váš návrh a na podstatě to nic nemění. Ve chvíli, kdy vznikla potřeba, tak armádní letci císařství taktiku dokázali změnit.
3) Avie B-534 snesly značné množství průstřelů všeho druhu. A, upřímně, víme to oba.
4)K BoB:
ad a) Nenapsal jsem, že by RAF své základny, zcela, opustila nebo vyklidila. Jen, že redislokací dokázala snížit svou závislost na nich.
ad b) Co říci více k tomu, že GB v BoB vyhrála Stalo se v říjnu 1940?
5) Sanhurst-tuším, že na našich vojenských vysokých školách to je katedra, nebo ústav, strategických studií.
6) Součinitel bojových vlastností není známka-nejedná se tedy o číslo. Je to slovní hodnocení zbraňového systému-viz dříve.

[Johan]

Když už jsme u těch technických úvah-ví někdo, proč se do Avií Bk-534 nemontovaly velké kulomety proti letadlům, tedy kanóny vz. 36 ráže 20mm. Nejsem technik, tak možná nějaký základní problém prostě nevidím. Ale příjde mi, že zbraň byla ve výrobě a ta běžela-tak proč se toho nevyužilo?

[Ramon]

Když už jsme u těch technických úvah-ví někdo, proč se do Avií Bk-534 nemontovaly velké kulomety proti letadlům, tedy kanóny vz. 36 ráže 20mm. Nejsem technik, tak možná nějaký základní problém prostě nevidím. Ale příjde mi, že zbraň byla ve výrobě a ta běžela-tak proč se toho nevyužilo?

jak jsem psal výše - motory HS 12Ycrs byly konstruovány pro kanóny Hispano 402 a Oerlikony měly odlišné uložení zbraně v motoru. Motory se tak musely upravovat. Nevím o tom, že by se to nějak vyřešilo. Ale každopádně prototyp Avie B-35, který později létal s HS 12Ycrs měl při testech kanón Hispano, Oerlikon ne.
Výroba Oerlikonů se teprve připravovala, do okupace nedostala naše armáda žádný VKPL vz.36 z domácí produkce. Všech 227 ks, které jsme měli, byly dodány ze Švýcarska a mnohem více byly potřeba u rot VKPL.

Pokud jde o možnosti produkce B-35, jsem k nějakým brzkým dodávkám spíše skeptický. I kdyby se postupovalo rychleji než tomu bylo v období po Mnichovu, očekával bych někdy na jaře dodání ověřovací série 10 ks. Nějaké přezbrojování bych viděl nejdříve v létě a to se ještě stále bavíme o strojích na úrovní prvních dvou prototypů a možná i bez kanónové výzbroje. Navíc by změna výroby nebyla jednoduchá. Změna výrobní linky by byla docela náročná. Jako příklad může posloužit případná výroba B-634. Tento stroj je mnohem více podobný B-534 a přesto se právě kvůli velkým nákladům při změně výroby a nebezpečí opoždění dodávek do výroby nezavedl.
Případná masová výroba ještě pořádně neodzkoušených B-35 na přelomu let 1938/1939 by navíc jistě opozdila dodávky B-534/Bk-534 a B-71 (tedy těch B-71, které měla vyrábět Avia).

[Johan]

Ve věci B-71 souhlasím, ač si nejsem jist, zda výrobcem měla být pouze Avie. Vše další je už samozřejmě, dnes nezodpověditelnou, otázkou. Věc osobního názoru. A ten ... zřejmě nelze stavět ultimativně. Jinak za knóny vz.36/20mm děkuji.

[Ramon]

U těch B-71 jsem to asi nenapsal nejlíp. Myslel jsem samozřejmě zpoždění jen těch B-71, které měla vyrábět Avia. Dále se měly vyrábět i v Aeru a Letovu. Aero i Avia letouny B-71 dodaly až za okupace. V Letovu se výroba nerozběhla nikdy.

[Hans S.]

Pane kolego již jen několik stručných reakcí. I proto, že jiná shoda by se nám hledala zjevně dosti obtížně.

No asi oba hledáme v úplně jiných zdrojích. Nicméně je to těžké, když napíšeš, že spojenci kritizovali umístění nádrže Fw 190.

1) U B-35 přeci nejde o délku vývoje-ten byl již, více-méně, završen. Jde o to za jak dlouho se, alespoň hrubým odhadem, mohla rozeběhnout výroba od prototypu. Proto jsem třeba "vypichoval" pevnou dřevěnou vrtuli-ne jako výhodu pro letoun, ale pro jeho výrobu (takových vrtulí bylo celkem dost). Oba mé příklady tak zůstávají plně v platnosti. Ukazují totiž, že od zalétání prototypů, za válečných podmínek zvláště, může výroba naběhnout velice svižně.

No vždyť to všude píšu pořád dokola. Vývoj a úpravy probíhají i po vzletu prototypu a stroje B-35 nebyly žádnou výjimkou. Píšu to snad u každého svého místního článku, co se přibližně dělalo po zalétání prototypu, jaké úpravy mohly probíhat a probíhaly. Kdyby tomu tak nebylo, tak prototypy vůbec nejsou potřeba, protože by se, obecně vzato, daly problémy řešit u sériových letounů. Třeba vrtule, o které tady píšeš již poněkolikáté, v Avii měnili neustále. Byla vyzkoušena celá řada dřevěných i kovových kousků. A s nimi probíhalo další testování. Každé proměřování probíhá opakovaně a jde o dlouhodobou záležitost. A jen tak mimochodem ignoruješ fakt, že do výroby byla určena kovová vrtule. Ne dřevěná. Od května 1939 létaly B-35 pouze s kovovými vrtulemi (byť snad i nadále byly ještě testovány různé typy, nechce se mi to hledat). Ignoruješ ale i další fakta, třeba to, že konstrukce B-534 a B-35 je zcela odlišná a to v mnoha směrech.

Ani jeden z tvých příkladů v platnosti nezůstává. Jeden šel do PŘEDSÉRIE více jak pěti letech vývoje a 15 měsíců od prototypu, pokud bychom ovšem tvrdili, že vývoj v mezidobí skutečně neprobíhal. Jako fakt nevím. Podle mě je 15 měsíců od září 1938 asi tak konec roku 1939 - začátek 1940.
Druhý příklad je mimo více než první, protože se jedná o úpravu již existujícího letounu a tak jej nemůžeš porovnávat s vývojem úplně nového stroje. Prostě když máš ověřenou většinu charakteristik, tak to se to pak vyvíjí. Ale copak má B-35 nějaký takovýhle základ? No jistě že nemá. Tam museli konstruktéři vše vyvinout od samotného počátku.

Osobně se domnívám, že vůbec nejkratší a nejpohodovější vývoj v kategorii "stíhací letoun" prodělal F6F Hellcat. Ten vznikal s maximální podporou námořnictva USA. Studie vznikla na přelomu let 1940 - 1941. Práce na prototypu se rozeběhly v polovině roku 1941. V polovině roku 1942 vzlétl prototyp, za měsíc vzor pro sériovou výrobu. Ta se rozeběhla v říjnu 1942. K námořnictvu se letoun dostal na počátku roku 1943, do boje koncem léta 1943. Jenže Hellcat byl řešen velice konvenčně, přičemž dost postupů bylo ověřeno na starším bratříčkovi F4F.

2) U Japonců píši o masivním tlaku spojenců. Jde o to, že do té doby byla, pro armádní letectvo, středobodem zájmů Čína. Ale můžeme přijmout i Váš návrh a na podstatě to nic nemění. Ve chvíli, kdy vznikla potřeba, tak armádní letci císařství taktiku dokázali změnit.

No ale ne plošně To bylo samozřejmě postupné, ne plošné. A vše potřebovalo čas, podobně jako třeba u Pokryškina v případě VVS.

3) Avie B-534 snesly značné množství průstřelů všeho druhu. A, upřímně, víme to oba.

To je tak zobecnělé tvrzení, že s ním nelze nesouhlasit

4)K BoB:
ad a) Nenapsal jsem, že by RAF své základny, zcela, opustila nebo vyklidila. Jen, že redislokací dokázala snížit svou závislost na nich.
ad b) Co říci více k tomu, že GB v BoB vyhrála Stalo se v říjnu 1940?

Psal jsi, že byla chyba útočit na letiště RAF a dále jsi argumentoval decentralizací letounů z velkých základen, načež jsem se ptal, jaké množství bylo přesunuto mimo tradiční velké základny, načež jsi již odpovědět nedokázal a jako argument jsi použil absurdní "dost, když vyhráli BoB".

5) Sanhurst-tuším, že na našich vojenských vysokých školách to je katedra, nebo ústav, strategických studií.

6) Součinitel bojových vlastností není známka-nejedná se tedy o číslo. Je to slovní hodnocení zbraňového systému-viz dříve.

Zatím jsem neviděl součinitel vyjádřený jinak, nežli číslem. Nevíš z jakého původního termínu tento překlad vznikl? Vážně je v jeho základu "coefficient" a vážně to není "hodnota"?

[Ramon]

Tak jsem se pořádně podíval na velký kulomet proti letadlům vz.36 a vypadá to, že z té licenční výroby sešlo. Někde se uvádí, že jednání o licenci zkrachovala, někde, že se v létě 38 ještě jednalo. V roce 1939 tak měly dorazit jen další dodávky kanónů ze Švýcarska. Ve Vsetíně se rozjela jen výroba munice.
Něco je např. tady:
http://www.technicalmuseum.cz/ws/spdvt/03.htm

[Pátrač]

Pánové, diskuse o možné obraně naší země v době Mnichova se jaksi stočila do řešení technických problémů ohledně výroby, provozu a použití v té době ještě nevyráběných letadel, letadel ve výzbroji a podobně. Je to zajímavé čtení ale pro mě je to bez možnosti připojení se k diskusi. Takže se pokusím na problém naší obrany podívat z několika pohledů. Ten první je pak:

Konfigurace a velikost území a vylepšení jeho obranných vlastností.

Státní hranice první republiky měla stanovený průběh a svoji délku a to neuvěřitelných 4 192 kilometrů při necelých 141 000 km čtverečních plochy. Zde je potřeba uvést, že bránit nebo dopředu počítat s potřebou obrany nebylo pouze u 135 (někdy je uváděno 210 kilometrů) společných hranic s Rumunskem. Ze si byla naše armáda jistá tím, že Rumunsko je opravdu spojenec.

Hranice s Německem byla dlouhá 1545 kilometrů a po zabrání Rakouska a jeho připojení k říši se prodlpoužila na 2103 kilometrů.

Pod vlivem zhoršení mezinárodní situace a velmi nevýhodné geograficko - strategické situace ze spojeneckých armád bylo rozhodnuto o vybudování opevněných linií tvořených stálými opevněními s aktivními a pasivními prvky. Tato linie byla vyztužena v mezerách polními jednotkami a jejich polními opevněními a jako druhý sled byly rozmístěny pěší, jezdecké a rychlé divize podporované útočnou vozbou. Druhý sled měl zajistit doplňování a výměnu vyčerpaných prvosledových jednotek a likvidovat případné průlomy přes hlavní linii. Takže pro potřebu obrany tato linie opevnění doplněná polními vojsky byla považována za hlavní linii obrany.

Základní geografické zápory byly: někde se budu opakovat ale není to ke škodě.
- ČSR měla mimořádně nepříznivou strategickou polohu. Z celkové délky hranic 4 120 km mohla jen 210 km hranice s malodohodovým spojencem Rumunskem zůstat nechráněná.
- nevýhodný tvar republiky. Šířka ze severu na jih jen 150 – 270 km, západ – východ 938 km.
- pohraniční horská pásma již nebyla pro nepřítele nepřekonatelná –přece jen technika udělala pokrok
- dopravní tepny byly situovány blízko státních hranic, stejně tak většina vojenského průmyslu a zdrojů surovin.

Zde uvidím jednu mapku co jsem uvedl ve své práci o asymetrické válce. Je to mapka stavu linií stálého opevnění. Je to stav jaký byl v době Mnichovské krize.




Naše vojenské velení si uvědomovalo překonatelnost hranic ale zároveň věřilo že země zde může těžit z příhodných terénních podmínek. Naše pohraniční pohoří vyztužen vyčleněnými silami a ženijně upravená se jevila jako slušné zadržovací pásmo. Proto byly vytvořeny podrobné plány pro jednotlivé vojenské ale i civilní celky jakým způsobem má být toto pásmo ženijně upraveno aby splnilo tyto úkoly.

Je vidět že v prostorech opevněných pásem mohlo být toto zadržovací pásmo různě hluboké:

- přímo proti Německu od 10 až 30 kilometrů na severní hranici po 80 až 90 kilometrů na západě.
- proti Rakousku bylo mělké do 15 kilometrů stejně jako proti Maďarsku.
- proti Polsku s výjimkou krátkého úseku Těšínska a proti Rumunsko nebyla položena opevněná linie vůbec a zadržovací pásmo se předpokládalo budovat na základě úsudku místního velitele. Cíle byly:

-vyčerpat jednotky protivníky fyzicky-neustálé rozvinování a svinování do a z bojových sestav pod neustálou hrozbou napadení z léček
-donutit protivníka k co největší spotřebě munici všeho druhu, ke zvýšené námaze motorové techniky i hipomobilní přepravy a zatížit tak jeho polní zásobovací systém
-způsobit mu co největší ztráty na živé síle i technice. Je jisté že takto přesně nebyl úkoly formulovány, ale tak by byly formulovány dnes.

Vytvořit zadržovací pásmo lze pouze za určitých okolností. Politická vůle je nutnou ale ne nezbytnou podmínkou. První pohled do mapy nám však řekne co možné je nebo není. Čím větší je území státu, který nad ním uvažuje, tím větší tyto mají výhodu.

Vedení naší země projevilo překvapivou politickou odvahu - toto území bylo ochotno vystavit přímému působení protivníka. Zlé jazyky by ale mohli tvrdit, že to bylo proto že bylo převážně obýváno Německým obyvatelstvem a že to byl spíše chladný kalkul - prý se počítalo s tím, že Němci nebudou zabíjet Němce.

Podívejme se ale jaké možnosti obrany se jevili v té době vojákům při pohledu do mapy ČSR v té době.

1/ Při napadení z východu by její obrana byla s využitím terénu pro protivníka vyčerpávající záležitost. Své o tom zjistili Svobodovi vojáci a vojáci sovětské 38.armády, kteří z této strany vytláčeli německé obránce. O bojích na Dukle a na Slovensku víme všichni své.

2/ Při napadení od západu by to bylo horší. Po překonání zhruba poloviny zadržovacího pásma by se v přímém ohrožení ocitla i velká města. Ale pořád by zde prostor byl. Je ale potřeba vidět že obranu by v tomto konkrétním případě výrazně ztěžoval sudetoněmecký živel v pohraničí. Na druhé straně to mohl být i velmi zodpovědný kalkul - nepředpokládalo se masivní bombardování a ostřelování německé menšiny.

3/ Při napadení od severu by situace byla podstatně horší. Otevřený prostor kolem Ostravy, jeden z hlavních zdrojů oceli a polotovarů z ní – železárny ve Vítkovicích, hlavní černo uhelná základna země, no bylo by nad čím přemýšlet.

4/ Po obsazení Rakouska Německem se směr jih – sever stal strategicky katastrofálním. Prostě byl bránitelný jen velmi obtížně. Při útoku z této strany by naše opevněné prostory potkal osud Magitonovi linie. Stejně osudově se zhoršila situace Polska po naší anexi Německem. Možná by byla potřeba nějaká mezilehlá linie s větším zabezpečovacím pásmem ale nejsem si jistý zda by to bylo řešením. I tato úvaha je tak v rovině ahistorického kdyby.

Zde ale musím napsat něco nedobrého-tak jak nebylo dokončeno a ani nemohlo být naše opevnění, nebylo vytvořeno ani zabezpečovací pásmo. Bylo rozděláno rozpracováno ale nejistota vedení země zda se bránit či ne vedla ke stejné nejistotě ve velitelských strukturách armády a k jeho vybudování se nepřistoupilo podle plánů.

Role stálého opevnění které jakoby modifikovalo terén k lepší obraně narostla i z těchto důvodů:

- část surovin a součástek na výrobu tanků, letadel a moderní techniky se dovážela ze zahraničí, někdy i z Německa.
- nedostatek pohonných hmot pro velkou mechanizovanou armádu z vlastních zdrojů
- opevnění mohlo být vystavěno na nejpříhodnějších místech pro naši obranu a hlavně tam kde by útočník nenašel terénní překážky přírodní povahy
- poměrně málo vlastních sil mohlo díky opevnění zastavit mnohem početnějšího protivníka a umožnit klidný průběh mobilizace. Přikrývání jednotlivých prostorů jednotlivými armádami a vyčerpávat hlavní síly útočníka
- svojí odolností předstihlo vývoj útočných zbraní o řadu let. Alespoň to občas čtu. Je to možné ale moc tomu nevěřím
- snižovalo by velkou početní převahu Němců v tancích a letadlech. To je také tvrzení které je diskutabilní ale budiž. Pokud by bylo vybudováno, alespoň ty tanky by to měli složitější.

Umístění linií opevnění bylo zvoleno dobře a pokud by bylo vybudováno asi by pomohlo. Ale my víme to co věděli i tehdejší velitelé - nebylo vybudováno a ani nemohlo být, čas nedovolil. Chyběly zbraně, chyběly vycvičení lidé a a zabezpečovací pásmo nebylo také.

Jak se na možnosti obrany z tohoto pohledu tedy geografického dívali tehdejší odborníci?

Generál Krejčí po válce uvedl:

„Délka ohrožených hranic měřila 4000 km. Jen hranice s Rumunskem nevyžadovala zajištění. Čistě teoretická otázka: kolik divizí by bylo potřeba na jejich pokrytí při maximálním vypětí sil a riziku přidělením úseku širokého 10 kilometrů? Dvě stě. My jich však byli schopni postavit jen 42 a to s maximálním vyčerpáním početních stavů bojovníků a materiálu k nasazení hned v prvních dnech vály abychom vydrželi první údery a nebyli poraženi dřív, než zasáhnou spojenci“.

A pokračuje:

"Kromě toho veškeré území ČSR mimo středního a východního Slovenska bylo v dosahu německého letectva“.

Plukovník Moravec, velitel pátrací skupiny druhého oddělení hlavního štábu dobře věděl že bez spojenců nemá republika šanci.
Když před komisí generálního štábu skládal v roce1936 plukovnické zkoušky, dostal tuto otázku:

Československo bylo napadeno Německem, Maďarsko a Rumunsko se staví nepřátelsky nebo neutrálně. Francie doposud nezačala mobilizovat a Malá dohoda s povoláváním záloh teprve začala. Jaké vojenské řešení pro Československo navrhujete?

Moravec odpověděl: VOJENSKÉ ŘEŠNÍ NEEXISTUJE. A komise generálního štábu tuto odpověď uznala jako správnou a rozhodla o jeho povýšení.

A to ještě nevěděl, že by situace byla horší: nemohl vědět, že Rakousko se stane Německým územím a ani to, že spojenci odmítnou spojenecké dohody splnit a přímo nám řeknou, že jsme sami.

Jako poslední k pohledu na možnou obranu z geografického hlediska uvedl, že i umístění Hlavního velitelství operujících armád – HVOA na zámku v Račicích bylo diskutabilní. Generál Alfréd Ressel ji označil za nevhodnou, z hlediska bezpečnosti – kolem bylo většinové nepřátelské Německé obyvatelstvo a tak jako celé území bylo v dosahu německého letectva tak to platilo i zde. Z rakouských letišť to byla otázka 15 minut a padaly by bomby.

Tyto názory jsem vybral jako zajímavé. Opačných se nenajde moc a nejsou podloženy relevantními fakty. Pouze emocemi a morální silou jejich autorů.

Takže pokud vysoce postavení důstojníci hodnotí naši pozici v dané době jako nebránitelnou proč bych se já měl snažit vidět ji jinak. Ale tím neříkám, že by obrana neměla smysl a že by byla zbytečná.

[vencour]

Dovolím si pohled a otázky od základu ...
Můžete, prosím, uvést své zdroje ke všemu, co považujete za podstatné?
Co považujete za plus, mínus, silná a slabá místa RČS (používáte spíše termín RČS nebo ČSR?). Teprve po shlédnutí Kdyby mne napadlo, že Slovensko asi nebylo tak spolehlivé. Moravce a jeho špionáž jsem považoval za jistotu, že něco "vyšťourá", o případných směrech a formách útoku Němců.
O Benešovi se tvrdí, že to udělal dobže, že přijal diktát. Jenže ... jestli by načí zemi (RČS) pomohlo federativní uspořádání ... tak vlastně mohl i za to, že jsme ho neměli?
Můj pohled je ten, že jsme mohli vzdorovat do té doby, než naše okolí, tedy Poláci, Rusáci a Němci do sebe vlítnou. Tedy nebylo by to čistě vojenské řešení. Stejně tak si nejsem jist, nechápu to, že jsme se nebránili, nepřesvědčili svět, že nejsme ti zlí.
Johan tvrdí, že je většina dokumentací přístupná na papíře a ne na internetu ... kouknu do knihovny.

[Rosomak]

Vencoure, to je ta zajímavá otázka. Proč Beneš nesplnil to, co slíbil.
Třeba co slíbil Slovákům, když ho budou volit za prezidenta...

[Ramon]

Hranice s Německem byla dlouhá 1545 kilometrů a po zabrání Rakouska a jeho připojení k říši se prodlpoužila na 2103 kilometrů.

Dodám ještě jednu výhodu našeho stálého opevnění. Délka HOP proti Německu po anšlusu byla 1118 km, tedy skoro polovina délky hranice s Německem.

Zde ale musím napsat něco nedobrého-tak jak nebylo dokončeno a ani nemohlo být naše opevnění, nebylo vytvořeno ani zabezpečovací pásmo. Bylo rozděláno rozpracováno ale nejistota vedení země zda se bránit či ne vedla ke stejné nejistotě ve velitelských strukturách armády a k jeho vybudování se nepřistoupilo podle plánů.

Mohl bys tohle trošku rozvést, rád bych věděl o čem konkrétně píšeš.

Jako poslední k pohledu na možnou obranu z geografického hlediska uvedl, že i umístění Hlavního velitelství operujících armád – HVOA na zámku v Račicích bylo diskutabilní. Generál Alfréd Ressel ji označil za nevhodnou, z hlediska bezpečnosti – kolem bylo většinové nepřátelské Německé obyvatelstvo a tak jako celé území bylo v dosahu německého letectva tak to platilo i zde. Z rakouských letišť to byla otázka 15 minut a padaly by bomby.

Koukal jsem se na národnostní mapu a Račice ležely v národnostně spolehlivé oblasti, asi tam pár Němců žilo, ale nic víc. Jinak, HV by bylo z dosahu LW leda někde na Slovensku a to by pro velení armádám asi nebylo nejvýhodnější. Navíc pokud vím, Němci umístění HV neznali a odhadovali, že se nachází v Kroměříži.

[Pátrač]

Ramon - jde o to že po dobudování linií opevnění měla být jejich součást i úprava území ležícího před nimi a v jejich mezerách. Mělo jít o takzvané zabezpečovací pásmo a to mělo být upraveno tak aby v případě ohrožení země současně s rozvinutím armády do polních sestav, obsazením opevnění byl terén upraven. Mělo jít o celou soustavu opatření. Například o :
- zneprúchodnění hraničních přechodů
- zničení mostů a zavalení tunelů
- zavalení vybraných míst kumunikací pomocí záseků a odstřelených skal
- položením minových polí
- vytvořením výbušných zátarasů velké mohutnosti, protitankových příkopů a stěn

To mělo zajistit, že útočník se bude muset rizvinout, začít čerpat materiál a lidské síly na průchod těmito prostory a tím se vystaví palbě dělostřeletva leteckým útokům a působení vyčelných sil bojujícím v tomto pásmu.

Ke dni Mnichova přestože od jara se dal útok očekávat, nebyl vydán rozkaz k této úpravě prostorů před opevněnými liemi. Mimo jiné iprot že by to ztížilo život civilistů a dalo by to zamínku k odporu Německé menšiny k těmto krokům vlády a tím i proti ní samotné.

Umístění HVOA v Račicích by se prozradilo za 5 hodin činnosti - Němci nebyli pitomí a měli potřebnou techniku pro zaměřování radiokomunikce.

[Ramon]

Ramon - jde o to že po dobudování linií opevnění měla být jejich součást i úprava území ležícího před nimi a v jejich mezerách. Mělo jít o takzvané zabezpečovací pásmo a to mělo být upraveno tak aby v případě ohrožení země současně s rozvinutím armády do polních sestav, obsazením opevnění byl terén upraven. Mělo jít o celou soustavu opatření. Například o :
- zneprúchodnění hraničních přechodů
- zničení mostů a zavalení tunelů
- zavalení vybraných míst kumunikací pomocí záseků a odstřelených skal
- položením minových polí
- vytvořením výbušných zátarasů velké mohutnosti, protitankových příkopů a stěn

To mělo zajistit, že útočník se bude muset rizvinout, začít čerpat materiál a lidské síly na průchod těmito prostory a tím se vystaví palbě dělostřeletva leteckým útokům a působení vyčelných sil bojujícím v tomto pásmu.

Ke dni Mnichova přestože od jara se dal útok očekávat, nebyl vydán rozkaz k této úpravě prostorů před opevněnými liemi. Mimo jiné iprot že by to ztížilo život civilistů a dalo by to zamínku k odporu Německé menšiny k těmto krokům vlády a tím i proti ní samotné.

No až na položení minových polí bylo v září 1938 vše připraveno. Program ničení by byl proveden okamžitě po zahájení války. Mosty, silnice i některé budovy byly podminovány a destrukční hlídky díky zmatkům a bojům v pohraničí taky občas něco vyhodily do vzduchu.
U těch minových polí by to chtělo sehnat víc informací, zajímalo by mě třeba kde byly ty miny nachystány a kdo měl za úkol ty miny pokládat. Jestli se o to měly starat zákopníci pěších pluků nebo divisní ženijní roty atd.

[Pátrač]

Půvab problému je skryt v tom, že právě po začátku války. Destrukce staveb mohla být připravena dopředu a myslím si, že i byla. Ale nejvíce práce se předpokládalo odvést na zásecích, závalech, příkopech a stěnách. To se nedá dělat pod palbou, protivníka. Tím se dobrý plán dostal do kolize s politickým vývojem.

Otázka min a jejich položení je mi neznámá ale nejsem si jist zda vůbec bylo dost tohoto materiálu na splnění plánovaných ploch minových polí.

[vencour]

Pánové, ještě jeden pohled na danou dobu ... přijde vám, že jsou šance RČS na příznivý vývoj bojů vyšší hned po nepřijetí Mnichovského diktátu nebo až po, dejme tomu, zavedení Avií B-35, LT-38 a lepším stavu opevnění?
(Děkuji předem všem přispěvatelům)