První moderní vibrátory
Americký lékař Georg Taylor vynalezl roku 1869 parou poháněný masážní stroj, který měl usnadnit práci při léčbě ženské hysterie. Potřeboval ovšem obsluhu, kotel i topiče, a tak manipulace s ním nebyla vůbec jednoduchá a rozhodně ani intimní. Nicméně fungoval velice dobře a tak se jeho nápad dál rozvíjel. Kolem roku 1880 byl patentován první elektromechanický vibrátor a o dvacet let později si již lékaři mohli vybírat z celé řady přístrojů. V roce 1902 vznikl první elektrický vibrátor a mnoho firem začalo na trh doslova chrlit nejrůznější "masážní zařízení". Pozoruhodné je, že inzeráty v dobovém tisku je propagují jako skvělé domácí pomocníky - s různými výměnnými hlavicemi, díky čemuž mohly fungovat jako mixér, hnětač těsta a podobně. Netřeba připomínat, že ženy si je pořizovaly se zcela zištnými plány. Nutno podotknout, že i ten nejdražší přístroj nestál víc, než kolik dříve stála návštěva lékaře. To nepochybně ocenila i peněženka pana manžela.
Struma nebo difuzní struma (lidově vole)
Jedná se o onemocnění štítné žlázy, které se projevuje zvětšením štítné žlázy. Mimo jiné jsou zde nezanedbatelné estetické defekty – až znetvořující zduření oblasti krku, vypoulené oči či hubnutí. Příčin vzniku strumy může být celá řada. V minulosti hlavním faktorem vedoucím k jejímu vzniku byl nedostatek jódu, proto bylo toto onemocnění výrazně častější ve vnitrozemských oblastech oproti oblastem přímořským, kde potřeba jódu byla saturována díky jídelníčku bohatému na mořské ryby; tuto příčinu se postupem času podařilo odstranit obohacováním potravinářské soli jódem. Tedy rada na závěr - jezte hodně soli ať nemáte "bouli" (ne však té posypové).
Člen 601. skupiny speciálních sil během operace Trvalá svoboda, Afghánistán 2006
Koně se tehdy využívali v komplikovaném terénu, kam se nedalo dostat s těžší technikou a muselo by se chodit pěšky. 601. skupina speciálních sil (zkráceně 601. skss) je elitní vojenská jednotka AČR, dislokovaná ve městě Prostějov. Koncepcí se podobá speciálním jednotkám zahraničních armád, jako je americký Navy SEALs nebo britský Special Air Service (SAS). Tradicí odkazuje na exilovou zpravodajskou službu ve Velké Británii, která se za druhé světové války specializovala na diverzní činnost na území protektorátu Čechy a Morava. Po válce vznikl na území Československa 71. výsadkový prapor se stejným zaměřením. Jako výsadková brigáda vznikl útvar v říjnu 1952 ve východoslovenském Prešově a o osm let později byl přesunut do Prostějova. V roce 1969 z něj vznikl 22. výsadkový pluk, který se skládal z výsadkového průzkumného praporu a dvou výsadkových průzkumných rot. Následovala další restrukturalizace a postupem času se struktura přiblížila strukturám speciálních jednotek NATO. V roce 2001 vznikla 6. skupina speciálních sil, později reformována na 601. skupinu speciálních sil. Příslušníci 601. skupiny speciálních sil působili v mnoha zahraničních misích. První nasazení příslušníků útvaru v zahraničí bylo působení v rámci operace Pouštní Bouře v Saúdské Arábii v roce 1990. V následujících letech se příslušníci jednotky podíleli na zahraničních operacích na území bývalé Jugoslávie i Afghánistánu. Působení příslušníků 601. skss v těchto operacích bylo vysoce oceněno nejvyššími představiteli státu, AČR i koaličních partnerů. Jednotka tak zaslouženě zaujala pevné místo v elitní skupině speciálních sil světa.
Nejbizarnější sebevražda, aneb podivuhodný případ Ronalda Opuse
Muž skočil z domu aby se zabil, ale během pádu je zastřelen důchodcem, který s brokovnicí hrozil vlastní manželce. Důchodce si myslel že zbraň je prázdná, ale jeho syn ji nabil, aby mohl zastřelit vlastní matku. V roce 1987 tehdejší prezident Americké akademie forenzních věd Don Harper Mills vystoupil na banketu a vyprávěl případ, kdy jak soudní lékař vyšetřoval podezřelé úmrtí a došel k závěru, že oběť je sama viníkem své vlastní smrti. Pohodlně se usaďte a otevřete si pytlík brambůrků, bude to nadýl.
Soudnímu lékaři se dostalo na stůl tělo muže jménem Ronald Opus, který byl zabit výstřelem z brokovnice do hlavy. Podle zprávy byl zasažen při pádu, právě když páchal sebevraždu. U těla se našel dopis, který naznačoval, že byl zoufalý a plánoval si vzít život skokem z 10. patra výškové budovy. V tomto bodě se většina případů uzavře jako jasná sebevražda, byť byl zabit náhodným výstřelem a ne samotným pádem. Zákon totiž obvykle stanoví, že když je sebevrah zabit jiným člověkem (mimo jeho kontrolu) uprostřed svého aktu, stále jde o sebevraždu. To je důvod, proč například strojvedoucí nenese zodpovědnost za smrt člověka, který mu úmyslně skočí před vlak. Případ se však zkomplikoval, když vyšetřování odhalilo, že bez vědomí mrtvého byla v 8. patře nainstalována síť, která chránila umývače oken před pádem. V důsledku toho došel lékař k závěru, že Opus by pád přežil, což znamená, že střelec by mohl být souzen za vraždu. Po důkladnějším prošetření se zjistilo, že střelcem byl starší muž, který se v 9. patře pohádal s manželkou a v hněvu na ni mířil brokovnicí. Kvůli artritidě, vysokému věku a neobratnosti klopýtl a vystřelil právě v momentě, kdy Opus padal kolem. Soudní lékař to považoval za vraždu, protože stařec úmyslně mířil zbraní a někoho zabil. Podle definice zákona, byť netušil, že mu Opus padne do rány, byl stále vinen, protože stiskl spoušť při demonstrativní hrozbě manželce. když byl stařec konfrontován s tímto zjištěním, on i jeho žena trvali na tom, že brokovnice nebyla nabitá. Muž během hádek na ni totiž běžně mířil nenabitou zbraní, což potvrdili i příbuzní a sousedé. Tím pádem byla smrt jen nešťastnou shodou okolností. Při výslechu svědků si ale jeden vzpomněl, že viděl onoho syna rozhádaných manželů (několik týdnů před událostí) nabíjet brokovnici. Ukázalo se, že matka se jej rozhodla odříznout od financí, což nemohl připustit. Ve snaze jí v tom zabránit nabil zbraň v naději, že jeho otec, který jí často mířil na matku, ji též nechtěně zastřelí. S těmito novými informacemi vyšetřovatel rozhodl, že syn je vinen za smrt Ronalda Opuse. Následné vyšetřování odhalilo, že synem zmíněných manželů byl právě Ronald Opus, ležící na pitevním stole. V důsledku odtržení od finančních zdrojů byl stále více v depresi a sklíčený, že jeho plán zabít matku nevyšel. To jej přivedlo k zoufalému rozhodnutí skočit z desetipatrové budovy. Při pádu byl ale zabit výstřelem z brokovnice, kterou předtím sám nabil. Opus se tak díky bizarnímu sledu událostí stal zodpovědným za svou vlastní vraždu.
Ronald Opus je hlavní postavou fiktivního případu vraždy, často mylně uváděného jako skutečný příběh, který se stal v Rivervale. Případ poukazuje na důležitost kritického myšlení a původně jej vyprávěl Don Harper Mills (1927-2013), tehdejší prezident Americké akademie forenzních věd, v projevu na banketu v roce 1987. Příběh se poprvé objevil na internetu v srpnu 1994 a od té doby se široce šířil na webových stránkách a dokonce i v tištěných publikacích. Když začal kolovat na internetu jako faktický příběh a získal status městské legendy, Mills uvedl, že si to celé vymyslel jako ilustrativní anekdotu, "aby ukázal, jak různé právní důsledky mohou následovat po každém zvratu při vyšetřování vraždy". Příběh byl později adaptován pro různá média, zejména pak pro černou komedii Paula Thomase Andersona nazvanou Magnolia (1999), ve které je hlavní hrdina přejmenován na "Sydney Barringer".
