PALBA.CZ

Odpovím takto - Dokážeš si představit 500.000 lidí pracujících na opevnění a opevňovacích pracích? Tj. vojáci by provedli za půl roku až rok práce trvající normálně roky.
Odkladem Mnichova by ČSR jen mohla získat, především politicky. Např. co by udělalo takových 10.000 pracovníků na výstavbě dráhy přes Rumunsko.
Než vyrábět stíhačky, proč je nezakoupit?
Kromě toho, si dost dobře nedokáži představit ohromnou sílu našeho průmyslu totálně vrženého na vojenskou výrobu.

Pátrač píše:Půvab problému je skryt v tom, že právě po začátku války. Destrukce staveb mohla být připravena dopředu a myslím si, že i byla. Ale nejvíce práce se předpokládalo odvést na zásecích, závalech, příkopech a stěnách. To se nedá dělat pod palbou, protivníka. Tím se dobrý plán dostal do kolize s politickým vývojem.

Otázka min a jejich položení je mi neznámá ale nejsem si jist zda vůbec bylo dost tohoto materiálu na splnění plánovaných ploch minových polí.

Záseky se myslím prováděly už po vyhlášení ostrahy hranic. PT příkopy, PT barigády a překážky na komunikacích, ve městech a ve vesnicích se dělaly po vyhlášení mobilizace, ty budovali civilisté. Komunikace před HOP byly různými způsoby taky narušovány. Železniční pluhy před HOP taky za mobilizace operovaly. Řekl bych tedy že až na ta minová pole, o kterých toho moc nevím, šel program ničení v zásadě podle plánu.

vencour píše:Pánové, ještě jeden pohled na danou dobu ... přijde vám, že jsou šance RČS na příznivý vývoj bojů vyšší hned po nepřijetí Mnichovského diktátu nebo až po, dejme tomu, zavedení Avií B-35, LT-38 a lepším stavu opevnění?

Domnívám se, že ani Avie B-35 by nedokázala vymazat převahu stíhacího letectva Luftwaffe. Ale mohla by alespoň už představovat větší riziko pro bombardéry. Pokud by tedy byla k dispozici ve větších, nežli bezvýznamných, počtech. Ale to už je opravdu dost velká teorie.

Rosomak píše:Než vyrábět stíhačky, proč je nezakoupit?

Otázka je, jestli nějaký zahraniční výrobce v roce 1938 vůbec mohl nabídnout takové stroje, aby byly skutečně posunem vpřed (tedy výrazně lepší, než B-534). Snad Američané a nejstarší varianty P-36..? Francouzi určitě ne, ti nedokázali vyzbrojit ani sebe. Možná ještě Britové a Hurricane, i když i zde pochybuji o možnostech dostat vyšší počet. Diskutabilní je možný přínos stíhačů ze Sovětského svazu, tedy I-16. Je to dost možná jediný producent, který teoreticky mohl být k dispozici.
No a nebo pak licenční výroba.

O minových polích píše něco málo československý Denkschrift:
"Minová pole v předpolí opevnění byla nalezena jen na několika málo místech. K rozsáhlému zaminování se Češi ještě nedostali.Kromě toho z těch několika málo položených min jich před svým odchodem většinu vyjmuli, aby je mohli znovu použít.
Šachovnicové uspořádání min odpovídá všeobecně obvyklým normám.Připravená mina se skládala z plechovky s 1kg náloží a z pouzdra zapalovače nasazeného na nádobě. Mina byla uvedena do činnosti protitahem při klopýtnutí o nástražný drát. Když se klopýtnutím o nástražný drát vytáhla na jeho konci umístěná závlačka ze zapalovače, uvolnil se úderník, který odpálil rozbušku miny. Během kladení se miny zajišťovaly bezpečnostní závlačkou. Kameny, jimiž byla mina utěsněna, zvyšovaly při výbuchu její účinnost."(překlad Kupka, 1999)

Czarnian píše:O minových polích píše něco málo československý Denkschrift:
Připravená mina se skládala z plechovky s 1kg náloží a z pouzdra zapalovače nasazeného na nádobě. (překlad Kupka, 1999)

Super popis.

To byla nějaká česká mina? nebo import?

na vojenstvi.cz se objevil nový článek o případné letecké pomoci SSSR:
http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/ ... ace/10.htm

vencour píše:Dovolím si pohled a otázky od základu ...
Můžete, prosím, uvést své zdroje ke všemu, co považujete za podstatné?
Co považujete za plus, mínus, silná a slabá místa RČS (používáte spíše termín RČS nebo ČSR?). Teprve po shlédnutí Kdyby mne napadlo, že Slovensko asi nebylo tak spolehlivé. Moravce a jeho špionáž jsem považoval za jistotu, že něco "vyšťourá", o případných směrech a formách útoku Němců.
O Benešovi se tvrdí, že to udělal dobže, že přijal diktát. Jenže ... jestli by načí zemi (RČS) pomohlo federativní uspořádání ... tak vlastně mohl i za to, že jsme ho neměli?
Můj pohled je ten, že jsme mohli vzdorovat do té doby, než naše okolí, tedy Poláci, Rusáci a Němci do sebe vlítnou. Tedy nebylo by to čistě vojenské řešení. Stejně tak si nejsem jist, nechápu to, že jsme se nebránili, nepřesvědčili svět, že nejsme ti zlí.
Johan tvrdí, že je většina dokumentací přístupná na papíře a ne na internetu ... kouknu do knihovny.

Ale to víte že můžu, tedy uvést ty zdroje.
Základ je v obrovském projektu Vojenské dějiny Československa. Vycházelo to pře převratem. první repupliku řeší díl třetí a je to luxusní záležitost. Akorát musíte vypustit kapitoly jak by to KSČ vyřešial líp. Jinak ty knihy faktograficky jsou na vysoké úrovni.

Dále jsem se díval do knihy Osudové okamžiky Československa od Pacnera. Dobrá kniha a moc si nevymýšlí

Pár knih o našich opevněních od pana Kupky.
Je toho o hodne více ale toto je základ.

Proto třeba když pan kolega Johan píše jak se Němci hrnuli do armády za mobilizace, tak pokrčím rameny - nastoupilo jich jen 40% z těch co měli. A i u těch 40% nikdo nevěděl jestli jsou to borci od freikorpsu a poslal je Henlein a nebo antifašisté. Proto byly v armádě převedeni mimo hlavní bojové síly což armádu samozřejmně oslabilo.

O Slovácích si nedělám žádné iluze. V té době byli silně ovlivněni Hlinkou který sice už nežil ale jeho ideály ve Slovácích žily. V republice se necítili "doma" a měli pocit, že jsou odsunuti na druhou kolej. Navíc nechápali proč by měli oni ze Slovenska bojovat v Čechách nebo na Moravě - za čehúňov. Vím to bezpečně, mám na Slovensku nemalou část rodiny a svého času jsem se o tom s dnes už mrtvými prastrýci a dědy bavil - netajili to a neměli pocit, že by to bylo špatně. Tak to prostě bylo a šmidra.

A pokud chceš o Slovensku v té době a o Slovenské armádě zvláště, existuje zajímavá kniha SLOVENSKÁ ARMÁDA 1939-1945, autoři : Charles K. KLIMENT + Břetislav NAKLÁDAL.
Mám k ní poměrně dost výhrad ale je to jediná kniha která kdy k této tématice vyšla. Je tedy nejkomplexnějším a nejpropracovanějším sdrojem.

A osobnost prezidenta Beneše? Pro mě je to osobnost kterou v našich dějinách zrovna nepreferuji. Ale na rovinu - myslím si, že nikdo neudělal pro zajištění bezpečnosti naší republiky ať ve funci ministra zahraničí nebo jako prezident více. Jak budu dělat další část - geografii a opevnění jsem už dodal - na politické aspekty se podíván v nejbližší době.

vencour píše:Pánové, ještě jeden pohled na danou dobu ... přijde vám, že jsou šance RČS na příznivý vývoj bojů vyšší hned po nepřijetí Mnichovského diktátu nebo až po, dejme tomu, zavedení Avií B-35, LT-38 a lepším stavu opevnění?
(Děkuji předem všem přispěvatelům)

Jednoznačně by jsme tím získali a to mnohé. Za půl roku, by se dala obrana země dosti připravit a i armáda by se taky mohla něčím ještě dovyzbrojit. Pokud je celý národ vržen na totální vojenskou výrobu, a ekonomika státu to vydrží, tak se toho dá stihnout mnohé. Obrana hranic by tak byla daleko důkladnější (větší dostavba opevnění, minová pole, záseky, zaminování tras, zničené ukazatelů, podmiňování vodních přehrad, příprava polních letišť, atd.).

Neměc by však i přesto měl pořád navrch a i on by zbrojil, ale s ničím převratným by již stejně jako my nepřišel. Pouze by měl více lidí, více munice, více tanků, více letadel.....ale to my taky. A jako útočník by hlavně měl daleko větší ztráty a je otázkou času, jak by takovou válku vnímala německá veřejnost.

Ztráty útočníka by byly samozřejmě velké a německá veřejnost by držela "hubu a krok". Jako ostatně po celou dobu války. Důvod neni asi třeba komentovat.

Jenže to německá vojska nejdříve drtivě útočila, takže Hitler & co. měli dost času zlikvidovat opozici.
V tomto případě by to tak nebylo. Klidně by to mohlo dojít tak daleko, že by raději Německo nejdříve zaútočilo na Polsko a snažilo se více působit na Slováky.

Je jisté, že poklud by k válce došlo bezprostředně po nepřijetí Mnichovských darebáren a Wehrmacht by do toho šel tak, šance na obranu by byly relativně nízké. Dovedu si představit, že by naše dobře vycvičená, ahlavně morálně vyburcovaná armáda dokázala rámcově klást tuhý odpor. Ale stejně dobře si dovedu představit jak by na naše vojáky působila německá převaha ve vzduchu - to mělo a má na pozemní sebestatečnější vojska silný vliv. Také si dovedu představit jak by se hroutily morálně volní síly civilistů až by Němci začali plošně bombardovat naše města.

Polní armáda by musela čelit nové taktice, na kterou nebyla připravena. Není jisté zda by se dostala odvelená technika hlavně tanky od rychlých divizí ke svým zvazkům. Bez těchto tanků by rychlé divize nemohly hrát předpokládanou roli při protiútocích a při likvidaci průlomů do obrany.

Nedokončené terénní úpravy by se také projevily velmi negativně.

Takže to co napsal kačermiroslav je přesné. Každy měsíc navíc by posiloval nás i Němce. Ale každý měsíc navíc by posílil více nás než je. Navíc je možné, že by se podařilo zajistit širší politickou a na jejím základě i vojenskou podporu.

Dostáváme se k velmi závažné otázce. Až dosud jsme diskutovali o tom, zda se Československo mělo brániti. Inu-já zastávám názor, že ano. Zda by uspělo? Jsou tací, kteří tvrdí, že v žádném případě. Jiní naopak zastávají názor, že ano-uspělo. Já se řadím ke 3.skupině a myslím, že nebylo bez šancí, ale úspěch předurčit si rozhodně netroufám. A konečně i zda se brániti mohlo. Zde je ovšem nutno dáti naprosto jednoznačně zápornou odpověď. V této diskusi (jinak, mimo tuto diskusi, to je jev podstatně častější) 1.souhlasím, ve větším rozsahu, s p.kolegou Pátračem.

Vždy tvrdím, že jsem austroslavista, protože starou říši považuji za lepší, než cokoliv, co přišlo následně. Dále jsem monarchistou, a to proto, že takové státní zřízení (tedy constituční monarchii evropského pevninského typu) považuji za o třídu lepší než to-co tu máme dnes. Je to jen osobní názor, ale na 2.str.v Evropě opravdu neexistuje vladař, který by vzdal svůj stát nepříteli bez boje.

Následujícími řádky se (vím; cituji sám sebe-trapné ) opakuji, ale ono se tím usnadňuje hledání:

„ČESKOSLOVENSKO » ROK 1938 - Mohli jsme se bránit? A ubránit? 2.díl:

Roku 1925 je do Locarna svolána diplomatická konference za účasti GB, F, Itálie, Německa, Belgie, Polska a ČSR. Cílem konference mělo být dohodnutí hranic Německa, jejich smluvní podchycení a celkové upevnění tehdejšího mírového uspořádání Evropy. Nestalo se!

Mnohé naznačuje i to, že ČSR a Polsko, ač měly v zásadě shodné zájmy, společný postup nalézt nedokázaly. Základním zájmem ČSR, a tedy i Polska, bylo zachování stavu věcí. Šlo vlastně o to, aby Německo bylo nadále vnímáno jako poražená mocnost a aby bylo přinuceno přijmout cosi-co bychom mohli označit za "Locarnské" ultimatum.

Německo uznalo své hranice na západě (tkzv. Rýnský pakt) a zavázalo se na východě řešit sporné otázky mírovou cestou-i tuto část dohody později vypovědělo. Nikdo ho k ničemu nenutil. Důsledek konference byl tedy v ostrém rozporu se zájmy a potřebami ČSR. Německo tu bylo v podstatě přijat zpět do koncertu velmocí (byť ještě ne jako plnoprávný člen), a to pouze výměnou za uznání bezpečnosti jen na své západní hranici. Západní, řekněme-že maritivní, velmoce tak 1.projevily pokles svého zájmu o centrální Evropu.

Velmi zajímavé jsou reakce na Locarno. Znovuvyzbrojování zahajuje Švýcarsko a Švédsko. Zvláště v případě Švýcarska je to půvabné, protože jde často o politické iniciativy, které u vojáků, neméně často, naráží na nepochopení a nechuť.

Beneš po návratu do ČSR presentuje v parlamentu Locarno jako zásadní úspěch ČS zahraniční politiky. To by ještě nebylo na škodu. V diplomacii je občas krach veřejně ukazován co úspěch (vzpomeňme na "sňatkovou alianci" Rakouska a bonapartistické Francie). Jenže je pak třeba přijímat odpovídajících opatření (vzpomeňme na úplně jinou připravenost Rakouska v bitvě u Lipska, než jakou před tím vidíme např. u Slavkova, nebo i Wagramu). Ač z jeho osobních poznámek víme, že si Beneš byl vědom katastrofy v Locarnu, v praxi (u presidenta, ani ve vládě) žádných opatření nežádá ani nepřipravuje.

Navzdory tomu k jistým aktivitám dochází. Armádní důstojníci reagovali na Locarno od roku 1926. Připravovali (ofensivní) plány proti Německu, změny rozmístění jednotek v případě ohrožení státu a změny ve struktuře našich divizí. Dělali by i více, ale měli 0-ovou politickou podporu. Ne-měli zápornou politickou podporu vzhledem ke škrtům ve vojenských rozpočtech. Je to o to tíživější, že v této době ČSR prožívala hospodářský vzestup.

O něco později se situace zhoršila ještě více. Velmoce, a to včetně Německa, si v Evropě zcela veřejně rozdělily na sféry vlivu a zájmů (spadali jsme do té německé, Balkán a Jugoslávie do italské) s tím, že každá velmoc bude ve svém sektoru udržovat pořádek. To vyvolalo poměrně mohutný odpor a protesty malých a středních států. Pod tímto tlakem velmoce prohlašují, že od svého záměru ustupují. Bez jakýchkoliv garancí, sankcí a kontrolních mechanismů.

Je sice pravda, že ČSR v odporu proti "porcování" Evropy hrála významnou roli, ale o to nepochopitelnější je, že pak takovému prázdnému příslibu naše zahraniční politika uvěřila. A ona OPRAVDU uvěřila! Minimálně to mělo být vnímáno jako 2.varování o spolehlivosti našich spojeneckých vazeb.

Tolik naše politika. V Evropě začínají zbrojit i Belgie a Holandsko (ponechme stranou jak úspěšně, ale dělají alespoň něco a přestávají věřit na mír). Jugoslávie žádá přeměnu MD na pakt se všeobecnou zárukou-marně. ČSR věří slibu, který v podstatě nikdo jiný nebere vážně.

Né tak vojáci. Píše se počátek 30-tých let a naši důstojníci 1.uvažují o zavedení rychlých divizí. O posílení motorisace. Prosí a škemrají-marně! O hloubce těchto úvah svědčí i to, že v roce 1938 byly tyto divize opravdu slepence s mnoha nedostatky ( nikdy jsem netvrdil opak). Ale i tak vidíme operace obrněných jednotek s podporou těch asistenčních v západních Čechách a útočné akce celých mechanisovaných formací (opět s asistenční podporou) u Chebu a Kraslic. Jde tedy o nasazení podle zásad bleskové války. Byť opět netvrdím, že by to bylo možno považovat za reálný křest ohněm

Až v letech (tuším) 1932/1933 dochází ke krachu odzbrojovacích rozhovorů. Beneš předstupuje před své důstojníky s pověstným prohlášením, že válku s Německem považuje za nevyhnutelnou. Pociťuji jakési temné zadostiučinění nad tím, jak malé rozpaky nebo údiv to u našich velitelů vzbudilo. Temné proto, že dnes víme, jak málo odhodlání za těmito jeho slovy stálo a jak v niveč přišlo veškeré úsilí vojáků.

Avšak ještě děsivější je to, že vojáci stále pracují ´do šuplíků´. Stále se na politické scéně nic zásadního neděje. Až v roce 1936 přicházejí 1.větší peníze pro armádu. I tehdy jsou však veškeré další požadavky na zbrojení vetovány (poz.: krom jiného byl vládou zamítnut požadavek na zafinancování 3-oj směnného provozu zbrojovek s tím, že by to narušilo civilní ráz života státu, a to stát hrál o své bytí a nebytí-neuvěřitelné!; nebo i Rosomákem zmiňované nenasazení pracovních, event.pracovně-vojenských, sil na budování zatarasovacích a polně-opevňovacích prvků). I tak byla však naše armáda roku 1938 v Evropě zřejmě na válku připravena nejlépe. To ale nelze vnímat jako … zásluhu politiků-spíše naopak.

Často je diskutována koncepce naší armády. Ta v mnohém předjímala 2.sv.v.a vycházela z požadavku vysoké pohyblivosti. Naše vojenské plány viděli zástupci vojenské mise F a doporučili jejich zamítnutí. Vojáci si však prosadili své. Pro ČSR mohlo být dalším z řady varování i to jak slabou angažovanost na případném středoevropském bojišti armáda F plánovala.

…

Ostatní je již notoricky známo. Roku 1938, na podzim, chybí politická vůle k obraně. Nechybí vůle lidská ani vojenská. Nekompetentní, leč poměrně časté, politické zásahy, do vojenské sféry, bych pak vnímal jako opravdu největší vnitřní hrozbu případnému ČS vojenskému úsilí.

Nepovažuji, znovu opakuji, ani za možné diskutovat o tom, zda jsme se bránit měli-odpověď zní jasně ´ano!´. Považuji dokonce za nanejvýše správné diskutovat o tom, jaké by byly naše bojové vyhlídky. Ale obávám se, že je bezpředmětné diskutovat o tom, že by padlo politické rozhodnutí: ´Jdeme do toho!´ Žádná z relevantních sil k tomu ve skutečnosti vůli neměla. Ano-je možné, že to byla zbabělost (k tomu se přikláním já), hamižnost nebo hloupost. Ale zcela určitě to nebyla prozíravost a už vůbec ne státnické počínání.“

Jde tedy o to, že v ČSR neexistovala, žádná reálná válečná strana-ve smyslu politické frakce nebo formace skutečně zvažující plnou obranu státu. Jenže právě to (plná a samostatná obrana) bylo pro přežití tohoto státu nutností-vzhledem k charakteru hrozeb a rozložení spojeneckých sil. Dále se zde s menšími spojenci počítalo nanejvýš slabě (ač paradoxně-právě tyto vazby se ukázaly býti funkčními), to je jen velmi rámcově nebo vůbec. A konečně zde neexistovala žádná relevantní politická síla, která by prosazovala samostatnou existenci státu. Vždy tu byla vyžadována mimořádně pevná vazba na západní (maritivní) spojence, a to bez ohledu na to, že ti již, od roku 1925, nikterak nezastírají strmý pokles svého zájmu o centrální Evropu (a opakuji ještě 1-ou, že tato nebyla středobodem jejich interesů prakticky nikdy).

Jestli si mohu dovoliti vysloviti čistě svůj osobní názor, pak na mne celá 30-tá léta dělají dojem, že s obranou proti Německu u nás prakticky nikdo na politické scéně moc nepočítal. Konečně ono „opomenutí“ odmítnouti anglo-francouzský plán smíru ČSR s Německem (moderním jazykem řečeno) na základě „území za mír“ je toho nejspíše důkazem (ten plán předpokládal odstoupení území +/- srovnatelné s Mnichovem). A pak se divte, že R-U považuji za funkčnější stát

---------------------------------------------------------------------------------------

P.S.: K bombardování

Před 2.sv.v.se na psychologický účinek bombardování hodně sázelo. Ukázalo se, že byl opravdu silný, ale v opačném gardu-bombardovaní se většinou ještě více zatvrdili. A jsou zde ještě 2 další faktory. Jednak LW, z rozkazu A.H., nesměla bombardovat civilní cíle velkých měst. Áda si (zatím) nemohl dovolit ztratit tvář spasitele Němců a ve městech žily silné (+/- i 10%) něm.menšiny. A tím 2.faktorem je nedostatek bomb i PHM roku 1938 na německé straně. Celkově, když bychom dokázali vydržet 1.-ích 14 dnů, tak bycho měli dobrou šanci na … řekněme … vleklou válku. A ta by Němcům nevyhovovala, takže by tím bylo rázem vše ve hvězdách (to je hlavní nedostatek „Kdyby“). A překonat oněch 14 dnů v našich silách bylo zcela jistě.

Na nástupy Sudeťáků se Vám ještě podívám. Co se Slováků týče jsou tu hlášení polních velitelů, která konstatují jejich velmi rychlý (srovnatelný s Čechy) nástup k útvarům a jejich značně loajální chování.

johan - zajímavé pohledy. Ale pár připomínek bych měl. Takže se na to podíváme. Dneska na rychlé divize.

Nikde a nikdy jsem nenarazil na informaci že by idea rychlých divizí vznikla už na počátku 30. let. Myslím si, že je to nesmysl. Naše armáda pracovala stylem, že změny prostředků pro vedení války vedou ke změně myšlení jak válku vést.
Rychlé divize jsou produkt roku 1935 možná dokonce až 1936. Na druhou stranu je zde fakt, že jejich sestavy a základní taktické závěry k jejich použití vznikly během asi dvou let což je překvapivě rychlé a svědčí to o schopnosti progresivního myšlení části velení naší armády.

I jejich mírová dislokace a začlenění do druhých sledů operačních sestav armád je mimořádně inteligentní a troufám si tvrdit, že lépe to vymyslit nešlo a koneckonců to dodnes funguje podobně. Všechny armády v II. SV a také po ní s výjimkou izraelské, dávaly své nejsilnější a nejpohyblivější svazky do druhého sledu.

Za krajně neblahé pro jejich bojové použití považuji, že většina z jejich pancířů byla odvelena do krizových oblastí jako morální pdpora vlastních slabých jednotek a civilistů české národnosti. Pokud by došlo ke skutečné válce měly by tyto tanky spotřebováno hodně proběhu motorů a pojezdových ústrojí na de facto policejní akci.

Živoschopnost jejich organizace prokázala i po modifikaci v armádě Slovenského štátu. Byly zbaveny jezdectva a skutečně se ukázaly jako bojeschopné a pohyblivé.

trošku OT, ale hodí se to sem "sériové" provedení B-35 a B-135 http://modelforum.upce.cz/forum/viewtop ... &sk=t&sd=a

ad Pátrač:
Jen rychlá reakce-více, k dalším tématům, později. Nejsme v rozporu. Na počátku 30.-ých let se o ryclých divizích, samozřejmě, ještě opravdu nemluvilo. Myslím, že nebyla k disposici ani tahle terminologie. Ale, právě v reakci na projev presidenta o nezbytnosti války s Německem (z roku 1933), požádali naši velitelé o 2 věci:1) O posílení (možno-li velké) útočné vozby a 2) O navýšení "dávek" jejího polního výcviku-řečeno zjednodušeně. Reakce byla výslovně záporná=došlo k seškrtání peněz. Myslím, že tím byla "ochota politické representace k obraně vlasti" vyjádřena ... dosti rázně

Pro Hanse:
Myslím, že info. o strategické chybě LW v BoB přinesl Dr. Barr. Ale chci si to ještě doprověřit. Takže prosím o trochu (dost) trpělivosti.

Johan mluvíš tu o první polovině 30. let? O době největšího dobadu hospodářské krize na ČSR. Kde by pak ČSR ony finance na útočnou vozbu vzala?

ad Casius:
Tam, kde je brala na sociální výdaje-často třeba naprosto nepotřebné, nebo jen relativně málo potřebné stavby (prohlubování /nikoli rozšiřování /kanalizace v Praze contra obrana státu). Mimochodem-z praktického sociálního hlediska (=zaměstnání pro vysoce kvalifikovanou pracovní sílu) je zbrojení mnohem efektivnějším výdajem.

Johan píše:ad Casius:
Tam, kde je brala na sociální výdaje-často třeba naprosto nepotřebné, nebo jen relativně málo potřebné stavby (prohlubování /nikoli rozšiřování /kanalizace v Praze contra obrana státu). Mimochodem-z praktického sociálního hlediska (=zaměstnání pro vysoce kvalifikovanou pracovní sílu) je zbrojení mnohem efektivnějším výdajem.

Co je to naprosto nepotřebné? Ano Ádova cesta zbrojení a budování dálnic je přece tak jednoduchá... A co pak? Budeme mít skvělou velkou armádu a v bance ani vindru, tak se taky začnem ohlížet po našich sousedech?

Johan napsal:

v Evropě opravdu neexistuje vladař, který by vzdal svůj stát nepříteli bez boje

Ano - protože stát tomu vladaři patřil. K jeho udržení nasadil tedy maximálně všechny síly co měl k dizpozici. Tedy i lidské (ovšem v posledních dobách mimo vlastní osoby) s jediným cílem - udržet ho.

Naproti tomu státník musí mít jiný přístup. Musí brát ohled na lidské ztráty. A proto mu může vyjít jako příznivější kalkulace rezignovat na obranu území a zachovat národ. To, že se národ pak vzpamatuje až pod jiným vedením je jasné, ale to pro něj nemúže být důležité. Stát není jeho vlastnictvím - doba vládnutí bývá stejně určována volebním obdobím (na rozdíl od vladaře).
Proto považuji smysluplnější bojovat za vlast a národ než za císaře pána a jeho rodinu.
A tak se i stalo. Vojáci v zahraničních armádách ať v SSSR nebo v Anglii nebojovali za Gottwalda nebo Beneše, Hodžu či Šrámka ale za ČSR.

Cassius Chaerea píše:Budeme mít skvělou velkou armádu a v bance ani vindru, tak se taky začnem ohlížet po našich sousedech?

Asi doopravdy nechápeš základy ekonomiky. Chceš-li nastartovat ekonomiku, musí lidé vydělávat. Tj. je jedno, jestli vyrábí ponožky nebo zbraně, hlavně musí za ně dostat zaplaceno. Stát může fungovat část doby na dluh (btw, ČSR mohla díky vlastnictví téměř 100 tun zlata žít na dluh vcelku dlouho) a během této doby rozjet výrobu a následně spotřebu domácností, které vždy táhnou ekonomiku.
Zjednodušeně řečeno, výroba zbraní a opevnění je jen skrytý druh dodatečného zdanění transformovaný do položky výdaje na armádu.