Kamov Ka-50 a Ka-52

[Zemakt]

Kenafv: asi tak, proto také Mi-28 nebyl odpískán.

a zda bude konzervativní nebo progresivní se teprve uvidí.

Řekl bych že na tuty se již setkáme s tlačným pohonem v sérii.

[Dzin]

Skeptik
V čem by měl být 2A42 výkonnější, než jiné 30mm kanony použité u vrtulníků?

[Skeptik]

Skeptik
V čem by měl být 2A42 výkonnější, než jiné 30mm kanony použité u vrtulníků?

Jak v čem?
Ve všem ... úsťová rychlost, hmotnost střely, energie, průbojnost ...
To je dáno již použitým nábojem 30x165 mm.
Z "neruských" vrtulníků je Ka-52 (Mi-28) nejblíže AH-64 se svým M230, ale ten používá jen slabší náboj 30x113 mm.

[skelet]

o fous blíž by mu měl být M781 od Giat. Ale jen o fous.

[Lord]

Je vidět, že ten kanón je relativně robustní, asi i trošku delší oproti zahraniční konkurenci, takže úsťová rychlost, potažmo průbojnost je větší, navíc vyvinuli špeciální náboje Palebná síla obstojná i díky větší zásobě nábojů, atd. V tom všem má Skeptik prostě pravdu. Když se vypíchne jen tento atribut, tak asi bez debat, avšak využití a komplexnost vrtulníku - to je zase na jinou debatu.

Hodím sem ještě nějaké detaily a fotky, třeba zaujmou.

Ka-50 a Ka-52 má přibližně 85% komponent společných. Drak vrtulníku K-52 je modifikovanou variantou Ka-50. Trup námořní verze je potažen pružnou antikorozní vrstvou a je vybaven sklopnými listy rotoru a křídly, to umožňuje snadnou přepravu a skladování. U verze Ka-52K Katran palubní avionika s využitím rádiového vybavení a satelitní navigace zajišťuje autonomní přistání na palubě lodi.
Zdroj: thaimilitaryandasianregion



U Ka-50 umožňuje 30mm kanón 2A42 určitý omezený pohyb v otočném stabilizovaném pouzdru.



U Ka-52 to je asi podobné. Pravá strana trupu je vybavena dálkově ovládaným pohyblivým držákem kanónu NPPU-80.
30mm kanón má odměr 2°30‘ směrem doleva a 9° směrem doprava, elevací +3°30‘, depresí -37° a zásobník na 460 nábojů.

Ovšem modernizovaný Ka-52M je už vybaven vylepšeným držákem s elektronickým pohonem, který usnadňuje zaměřování a zvyšuje přesnost střelby.

30mm automatická zbraň je určena pro střelbu na lehké obrněné cíle do vzdálenosti až 1500m, a nepancéřované cíle do vzdálenosti až 4000 metrů, ale také na nízko letící podzvukové vzdušné cíle do 2000m či šikmé vzdálenosti 2500m. Kanón 2A42 může střílet vysokou či nízkou kadencí. Měl by spolehlivě fungovat za náročných podmínek, jako je teplotní rozsah od +50°C do -50°C, za deště, prachu, mrazu i ve velmi suchém prostředí.

[Lord]

Raketová výzbroj



Závěsníky mohou nést protitankové rakety VICHR s dosahem až deset kilometrů, nově víceúčelové rakety KLEVOK-A (exportní označení HERMES-A) s poloaktivním radiolokačním naváděním s dosahem 25 km. Bitevní vrtulník Ka-52 unese až 16 střel tohoto typu, v konfiguraci na každém křídle 2x čtyřnásobná trubková raketnice.



Ka-52 lze také vyzbrojit protiraketovými řízenými střelami IGLA-V, raketami ATAKA s laserovým naváděcím systémem, a odpalovači raket B8V-20 pro 80mm neřízené rakety S-8.

Zajímavostí jsou střely Izd.305 (rusky Изделие 305) s dosahem až 100 km!!, ví o nich někdo něco bližšího?

Našel jsem k ní video. Má ničit systémy protivzdušné obrany. Zatím parametry víceméně tají. Je otázka proč mít takovou raketu na vrtulníku. Úkolem "Produkt 305" je přesně zasáhnout v době, kdy vrtulník nízkým letem nad zemí obtížně zaznamenají nepřátelské radary. Je třeba poznamenat, že tuto raketu obdrží nejen Ka-52M, ale také Mi-28 poslední modifikace.

Jaký radar se tedy „hodí“ do Ka-52M a Mi-28MN, aby zajistil vyhledávání složitých pozemních cílů ve vzdálenosti nejméně stovky kilometrů? Po tom všem, to bude radar „Zhuk“ vyrobený pomocí technologie AFAR, o které se hodně mluvilo. Stanice stejné rodiny je na stíhačce MiG-35. Radar "Resets" s aktivní fázovou anténní mřížkou bude v bitevních vrtulnících zodpovědný za detekci a rozpoznání různých typů cílů a navádění raket.



Současné sériové vrtulníky Ka-52 v provozu používají už od roku 2012 k detekci cílů pulzní radarovou stanici Arbalet-52. Ta poskytuje spolehlivou detekci pozemních cílů až do vzdálenosti 32 kilometrů objektů jako je např. železniční most, tank na vzdálenost 12 km, a různých vzdušných cílů v dosahu 15 km, PLŘS typu Stinger na vzdálenost 5 km. Některé pohyblivé cíle starší radar obtížně detekoval, protože je nedokázal identifikovat podle několika důležitých parametrů, včetně rychlosti pohybu. Námořní verze Ka-52K Katran má však lepší AESA radar, vycházejí z leteckého radiolokátoru typu Žuk-AE. Nyní podobný radar dostanou i modernizované Ka-52M.

[Dzin]

Skeptik
To je takové obecné, podívej se na to blíže. Vezmeme 2A42, M230 a M781.

Dostřel
2A42 má efektivní dostřel proti pancéřové technice 1500 metrů a proti živé síle 4000 metrů.
M230 má efektivní dostřel proti pancéřové technice 1500 metrů a proti živé síle 4000 metrů.
M781 má efektivní dostřel proti pancéřové technice 2000 metrů, proti živé síle jsem nenalezl.

Průbojnost
2A42 má na 1500 metrů průbojnost s municí 3UBR6 15mm a 3UBR8 25mm při sklonu 60 stupňů.
M230 má na 1500 metrů (resp. po celo dobu letu) s municí M789 průbojnost 25,4mm (1 palec) při sklonu 50 stupňů.
M781 jsem průbojnost nenašel

Hmotnost dávky proti živé síle
2A42 má stanovenou fixní dávku 10 ran a hmotnost střely 3UOF8 je 389g - dávka 3890 g.
M230 má kadenci 625 ran/min a hmotnost střely M789 je 343g při běžné 1s dávce vystřelí 11 ran - dávka 3773 g.
M781 má kadenci 720 ran/min a hmotnost střely HEI je 244g při běžné 1s dávce vystřelí 12 ran - dávka 2928 g.

Rozptyl
2A42 má při upevnění na Ka-52 rozptyl 1 - 2 miliradiánů, při upevnění na Mi-28 5 - 8 miliradiánů
M230 má při upevnění na AH-64 rozptyl 4 - 8 miliradiánů.
M781 jsem rozptyl nenašel.

Nevím, ale přijde mi to jako dost vyrovnané výkony mezi ruskou a americkou zbraní, francouzská zaostává, ale ne nějak propastně.

[Lord]

Díky Dzine, že jsi si dal práci najít parametry i ostatních kanónů, podle nich vypadají výkonově podobně. Dokonce jsi našel i rozptyl! Ten mně docela zajímá, miliradiány asi nebude velká míra?, nebo rozdíl přepočítaný na vzdálenost a velikost cíle, to spíš vítr bude mít větší vliv! Co na to Skeptik, uvidíme?

[asdfr]

toto ma zaujima.

[
Průbojnost
M230 má na 1500 metrů (resp. po celo dobu letu) s municí M789 průbojnost 25,4mm (1 palec) při sklonu 50 stupňů.

Asi neviem hladat, ale k municii M789 som nasiel len toto len tuto priebojnost 25.4 mm RHA 50˚NATO 500 Meters.
Je to odtialto

https://www.gd-ots.com/munitions/medium ... /30x113mm/

Odkial mas, ze to ma taku priebojnost aj na 1500m ?

[Skeptik]

Dzin, dostřel je takový, jaký uvedeš. Porovnej úsťové rychlosti.

Průbojnost ... u M230 máš chybku, probití 25 mm není na 1.500 m, ale na 500 m. Údaje u 2A42 sedí ... s tou výjimkou, že americké ("západní") střely se testují na válcované pancéřové oceli střední tvrdosti, ty ruské (stejně jako tomu bylo u SSSR) na válcované pancéřové oceli zvýšené tvrdosti = hodnoty jsou vždy o něco nižší.
Navíc Lord jsem dával to info o nové podkaliberní munici pro 2A42 s výrazně vyšší průbojností ... ostatně slovenská IHLA má udáváno 38 mm na 2.000 m.

Hmotnost dávky ... M230 má teoretickou rychlost palby 625 ran za minutu, praktickou cca 300 (ten nešťastný elektromotor). 2A42 má 550 až 800 ran za minutu (dle typu munice) ... jak může M230 vypálit víc ran za sekundu?
Hmotnost M789 jsem nikde nenašel, ale obsahuje 21 g výbušniny, 3UOF8 obsahuje 49 g výbušniny. Účinek v cíli bude diametrálně odlišný.

[Skeptik]

Ještě náboje ... pro porovnání

2A42

M230

Náboje do M230 jsou o 52mm (cca 1/3) kratší.

[Lord]

Dzin do toho koukám vnesl trošku zmatek, je rozdíl mezi 500 m a 1500 metry, no nic, fyzikální zákony ošulit nejdou, leda lepšími materiály, prachovou náloží. Výkonný kanón má velký zpětný ráz, a když střílíš kontinuální dávku, mohl by se ti taky urvat z otočné věže Proto je myslím i zakázáno u "ameriky" to příliš kropit, ale dyžtak mně opravte, ale pokud není tak výkonný tak to jde, jo možná jsem to četl u Tigera, sorry jako.

[Skeptik]

Na druhou stranu přinesl jednu novou, a velmi zajímavou, informaci ... tu o přesnosti kanónů instalovaných na vrtulnících. Nikde jsem na to předtím nenarazil.
Pokud jsou údaje správné, pak to odpovídá zjednodušeným konstatováním z ruských zdrojů, že 2A42 je na Ka-52 je 4x přesnější než na Mi-28.
Je evidentní, že "pevná instalace" převyšuje co do přesnosti tu "věžovou" jak na Mi-28 tak na AH-64 (byť tam je dokonce instalován lehčí a méně výkonný M230).

[Dzin]

asdfr
M789 je munice HEDP tedy varianta HEAT munice s posílenou fragmentační složkou. Její účinek proti pancíři je ale identický jako u klasické HEAT munice (jen menší oproti HEAT munici podobných parametrů). Nezáleží tedy na dostřelu, ale na velikosti výbušné slože v hlavici, která zformuje kumulativní paprsek. Proto je víceméně jedno, na jakou vzdálenost se průbojnost bere, jestli 500, 1500 nebo 4000 metrů, je stále stejná.

Skeptik
Dostřel jsem bral efektivní dostřel ne obecný, mám to i uvedeno. Nejde o to jen někam doletět, ale i tam něco zasáhnout a způsobit tomu škodu.

Ohledně průbojnosti M789 viz. výše.

Co se týká tvrdosti, viz. metalurgická zpráva ohledně hodnocení sovětských pancířů za WW2, kdy se tam výslovně upozorňuje, že by bylo dobré, aby ubrali v tvrdosti pancíře a přidali v jeho houževnatosti. A vysvětlují i proč, takže to zopakuji.
Platí, že homogenní pancíř, který má menší tloušťku než ráže střely ji odolává hůře, pokud je tvrdý a naopak lépe, pokud je houževnatý (zavzpomínej případně dohledej, undermatching vs. overmatching projectile). Tudíž 25mm pancíř je menší, než 30mm střela a tedy ji bude odolávat hůře právě v ruském podání při velké tvrdosti a ne v podání NATO při menší tvrdosti a větší houževnatosti.

Ovšem pro náš případ to beru jako porovnatelné hodnoty a to také z toho důvodu, že princip probíjení u M789 je průpalným paprskem a u něj tento efekt nehraje žádnou roli.

Vzal jsem kadenci 625 ran/min, oki můžeme to změnit. Co se týká 2A42, psal jsem to i v původním příspěvku, u Ka-52 (asi i u Mi-28, tam si ale nejsem jistý) je velikost dávky omezena na striktně danou hodnotu 10 ran. Na jedno zmáčknutí tak vystřelíš vždy 10 výstřelů.

Ano, nový náboj byl vyvinut, ale je otázka v jakém množství či zda vůbec je zaveden u jednotek. Takže zatím porovnávám to, u čeho mám údaje, že to opravdu armády používají.

Lord
Nevnesl viz. výše, vím, že u výrobce je průbojnost uvedena na vzdálenost 500 metrů, ale reálně díky efektu, jakým je pancíř probíjen (kumulativní paprsek) je víceméně jedno, na jakou vzdálenost se tak děje. V tom se předpokládám všichni shodneme.

Celkově jak jsem psal, ve výkonech těchto zbraní nijak zásadní rozdíl není. Ano 2A42 dosahuje vyšších tlaků, úsťových rychlostí atd. ale reálný dopad na jeho výkony není tak evidentní, jak by se mohlo zdát. Už jsme na to narazili vícekrát, když vezmu poslední případ, tak porovnání T-34/76 a Shermana se 75mm kanonem, kdy ten dosahoval lepších výsledků proti palbě na Tigera, přestože jeho kanon je "méně výkonný" než 76mm kanon T-34.

Díky Dzine, že jsi si dal práci najít parametry i ostatních kanónů

Už před drahnou dobou jsem si udělal tabulku pro porovnávání výkonů jednotlivých kanonů této ráže. Tu a tam se do ní podívám, někdy se to šikne.

[Lord]

Na druhou stranu přinesl jednu novou, a velmi zajímavou, informaci ... tu o přesnosti kanónů instalovaných na vrtulnících. Nikde jsem na to předtím nenarazil.

To jo, jen jsem se chtěl zeptat, na kolik metrů je ten rozptyl udávaný? Dzin pak možná musel přepočítat anglo-americké jednotky na evropské, jako je trošku rozdíl mezi MRAD a MOA. U mířidel je udávaný rozptyl v miliradiánech na 100 metrů, je to u kanónů stejné? Čím větší vzdálenost a více miliradiánů - tím větší rozptyl, a u kilometru už může být rozdíl třeba metr v přesnosti?

[asdfr]

M789 je munice HEDP tedy varianta HEAT munice s posílenou fragmentační složkou. Její účinek proti pancíři je ale identický jako u klasické HEAT munice (jen menší oproti HEAT munici podobných parametrů). Nezáleží tedy na dostřelu, ale na velikosti výbušné slože v hlavici, která zformuje kumulativní paprsek. Proto je víceméně jedno, na jakou vzdálenost se průbojnost bere, jestli 500, 1500 nebo 4000 metrů, je stále stejná.

Dakujem za vysvetlenie. Takze nepreraza kinetickou energiou ale kumulativnym lucom. Potom rozumiem rovnakej prieraznosti na rozlicne vzdialenosti.

[Lord]

To asi nebude taky úplně pravda, protože vliv má i rotace a konstrukce střely, hmotnost kumulativní nálože, a další vlivy. NATO používá „pravidlo 50 %“, což znamená, že 50 % střel musí projít testovací pancéřovou deskou, zatímco ruský standard má náročnější požadavky, testovací pancéřovou deskou musí projít 80 % střel. A pak máš střely s ochuzeným uranem nebo wolframem. Takže hodnotit průbojnost je komplexnější téma, ale nejsem tolik fundovaný, abych se do toho pouštěl

[Dzin]

Lord
Trochu to doplním. Předně jedná se o tzv. technický rozptyl, tedy beroucí vliv pouze zbraňového systému (chyby náhodné), který nelze nijak eliminovat a bude zde vždy. Pro výsledný rozptylu v cíli je potom nutno k tomuto připočítat ještě vliv SŘP (resp. celkovou přesnost zamíření) a vliv okolního prostředí.

Co se týká rozptylu v mRAD, tak u něj platí totéž co u mířidel pušky či pistole. Tedy že 1mRAD odpovídá odchylce 10cm na vzdálenost 100m.

Co se týká kumulativní hlavice, tam to opravdu takto platí, protože zmíněné vlivy jsou platné stále. Ano, existují rozdíly, účinek kumulativního paprsku se pohybuje v rozmezí cca 80 - 100%, ale není to odvislé od dostřelu resp. doby letu, ale od jiných vlivů. Tedy může nastat i situace, kdy kumulativní střela měla menší účinnost u "ústí hlavně" a větší na maximálním dostřelu. Ale obecně prostě platí, že účinnost HEAT munice se s dostřelem nemění a to se bere jako její hlavní výhoda.

[ringlett]

To asi nebude taky úplně pravda, protože vliv má i rotace a konstrukce střely, hmotnost kumulativní nálože, a další vlivy. NATO používá „pravidlo 50 %“, což znamená, že 50 % střel musí projít testovací pancéřovou deskou, zatímco ruský standard má náročnější požadavky, testovací pancéřovou deskou musí projít 80 % střel. A pak máš střely s ochuzeným uranem nebo wolframem. Takže hodnotit průbojnost je komplexnější téma, ale nejsem tolik fundovaný, abych se do toho pouštěl

Pokud se nepletu, tak tohle je lehce nepřesné.
Mělo by to být tak, alespoň v rusku tedy, že nejde o procento probitých střel, ale o procento materiálu ZE střely. Tedy že se skrz pancíř musí dostat 80% střely. Tedy z každých 1000g musí projít 800g dovnitř za pancéřování.

[Lord]

Mělo by to být tak, alespoň v rusku tedy, že nejde o procento probitých střel, ale o procento materiálu ZE střely. Tedy že se skrz pancíř musí dostat 80% střely. Tedy z každých 1000g musí projít 800g dovnitř za pancéřování.

Ringlett - je to možné, já to nějak podrobně nezkoumal. Dávám, jak jsem koupil Tedy moje uváděné hledisko vyznívá statisticky z počtu střel, tvoje uvedené tedy asi jen u Ruska?, že střela nemusí proniknout zcela skrz.

Co se týká kumulativní hlavice, tam to opravdu takto platí, protože zmíněné vlivy jsou platné stále. Ano, existují rozdíly, účinek kumulativního paprsku se pohybuje v rozmezí cca 80 - 100%, ale není to odvislé od dostřelu resp. doby letu, ale od jiných vlivů. Tedy může nastat i situace, kdy kumulativní střela měla menší účinnost u "ústí hlavně" a větší na maximálním dostřelu. Ale obecně prostě platí, že účinnost HEAT munice se s dostřelem nemění a to se bere jako její hlavní výhoda.

Dzine dobrý, munice se stále vyvíjí, amíci můžou být napřed než rusáci. Je to prostě vývoj mezi pancířem a municí. V určitou dobu má navrch munice, pak zase pancíř, a obráceně, nakonec se to musí řešit změnou ráže nebo raketami. Podíváme se na celý vývoj Proti jaké obrněné technice byl kanón určený v dané době, apod.
Dnes máš zase reaktivní pancíře, které oslabí účinek kumulativní střely, zvláště u tak malé ráže jako je 30mm. Už se experimentuje i s 30mm naváděnou či programovatelnou municí a jiné, ale spíše na měkké cíle.

Apache používal kdysi střely s uranem, operace Pouštní bouře 1991. V operaci "Irácká svoboda" v roce 2003 to už byla spíše americká munice M789 s dvojím účelem (HEDP), při použití přinášela nejmenší množství vedlejších škod. V 90.letech se ještě vyšetřovalo selhání této munice při penetraci, výsledky byly špatné a posádky by se vystavovaly nepřijatelnému riziku, proto byla tehdy výroba omezená.

V 21.století se už začínají objevovat stížnosti na 30 mm automatický kanón, když byla bojová vozidla pěchoty vybavena zvýšenou ochranou pancéřování schopnou odolat 30 mm kanónové palbě v čelní projekci. Takže se to řešilo přechodem na automatické zbraně ráže 40mm a více, v Rusku i na 57mm. Ovšem celkový rozměr modulů s kanóny ráže 57 mm vždy neumožňuje jejich umístění na kompaktní obrněná vozidla. Instalace 57mm kanónu je také nepravděpodobná na vrtulníku nebo letadlu, možná by to ještě šlo u Ka-50/52, kde by byl umístěn blízko středu hmoty v těžišti. Nebo už leda postavit letoun kolem děla, jako je americký A-10 Thunderbolt II.

Ve vojenském letectvu je navíc často instalace automatické zbraně zpochybňována. Větší význam má zvyšování výkonu radarových a optických lokalizačních stanic spolu s vylepšováním raket. U bitevních helikoptér znamená použití automatického děla vstup do zóny ničení pomocí ručních systémů protivzdušné obrany krátkého doletu typu „Igla“ / „Stinger“. Případně je lepší použít protitankové řízené střely (ATGM) či malé střely pozemních bojových vozidel. Na druhou stranu mají kanóny na helikoptérách stále význam v konfliktech nízké intenzity, náboje jsou levnější, než plýtvat drahými raketami.

Jak jsem už psal 30 mm ruský protipancéřový „projektil zabijáků“ BOPS radikálně rozšiřuje možnosti bojových vozidel pěchoty a vrtulníků. Myslím, že bude asi na podobném principu jako M789 HEDP, tedy s malou kumulativní hlavicí?, nebo jde o slitinu tvrdšího jádra, zvýšení úsťové rychlosti a také hmotnosti prachové náplně? Nevím. Tento byl vyvinut teprve nedávno. Munice se skládá ze subkaliberní skořepiny (rusky BOPS), vysoce explozivního fragmentačního pláště s dočasnou pojistkou a má vysoce explozivní fragmentační plášť? Hlavní je, že už dokáže penetrovat na 1000 metrů 28 mm pancíř! Měla by stačit na americký M2 Bradley.

Zbraň 2A42 je namontována na bojových vozidlech BMP-2, BMD-2, BMD-3, BTR-90, na vrtulnících Ka-50, Ka-52, Mi-28N. Kanón 2A42 má variabilní rychlost střelby a možnost si selektivně vybírat střelivo ze dvou zásobníků. Na pancéřované cíle nebo na měkké cíle náboje s výbušnými střepinami.

Zajímavostí je, že původně měli někteří konstruktéři u vrtulníků V-80 (Ka-50) OKB pochybnosti zda do něj instalovat takové dělo, místo leteckého kanónu. Kamovští však tehdy považovali použití zbraně 2A42 na bitevním vrtulníku za oprávněné. Díky vysoké odolnosti může hlaveň vystřílet celou munici bez přechodného chlazení, což může být v bojové situaci rozhodující.

Vysoká počáteční rychlost střely (960- 980 m/s) zajistila výjimečnou přesnost střelby a vysokou průbojnost pancíře (střely pronikající pancířem ve vzdálenosti 1500 m pod úhlem 60° k normálním 15mm ocelovým pancířům). Tím se má na mysli střela s wolframovým jádrem subkaliberní munice, která však nestačila na tloušťku pancíře 25 mm, jako např. u vozidel BVP Marder. Pancíř vozidla byl tehdy posílen v reakci na 30mm kanón sovětských BMP-2.

Na odprásknutí pak bylo nutné použít rakety Vichr s tandemovou kumulativní bojovou hlavicí, ale vývoj u vrtulníku Ka-50 v 90.letech probíhal pomalu, rozpad Sojuzu, nedostatek financí, a jiné.

Nevýhody jako podstatně větší hmotnost kanónu a zásobníků chtěli návrháři u Ka-50 kompenzovat přesností střelby. Výpočty ukázaly, že v případě umístění zbraně do nosní věže by velký zpětný ráz během střelby měl významný vliv na vrtulník, což by vyžadovalo výrazné posílení struktury trupu a zadruhé snížilo přesnost střelby.

Omezení úhlu vychýlení zbraně v azimutu bylo kompenzováno schopností koaxiálního rotoru vrtulníku provádět zatáčku s úhlovou rychlostí, která není nižší než rychlost otáčení zbraně stávajících zařízení v celém rozsahu letových rychlostí.

Pro kanónový držák byl vybrán hydraulický sledovací pohon, který na rozdíl od elektrického pohonu používaného na Mi-28, má vyšší rychlost a nižší měrnou hmotnost, a také částečně tlumí vibrace zbraně při střelbě a kvůli nízké spotřebě energie nezatěžoval elektrickou síť vrtulníku během provozu.

Suvorov píše: „Přesnost střelby z jedné zbraně je taková, že rozptyl nepřesahuje jednu tisícinu rozsahu: při střelbě na maximální dosah (4 000 m) s fragmenty střepin dopadnou od sebe ne více než čtyři metry. Pokud vezmeme v úvahu, že poloměr zóny nepřetržité fragmentace z jednoho projektilu je nejméně 7 m, pak můžeme s jistotou říci, že z jednoho krátkého výbuchu pěti nábojů v okruhu 10 m od cílového bodu nikdo nepřežije.“
Zdroj: churilovocity.ru

Ale to zase někteří rozporují, myslí si, že odchylka na takovou vzdálenost je větší, je to vyšší dívčí no Je nutné vzít v úvahu extrémně nepříznivou vzájemnou polohu rozptylové elipsy, protáhlou podél trajektorie a směr expanze velké části fragmentů kolmých na trajektorii, atd. No podívejte se dyžtak na ten odkaz.