Takže než začnu s dalším kolem odpovědí nebo spíše postování svých postojů k otázkám Státu Izrael v opozici nebo i shodě s kolegou leviathanem, musí zaznít pár slov k tomu, co mi odpověděl.
A doufám že jsem zatím neklesl na úrověň diskutujícího podle Tvého očekávání Argumentum ad hominem (lat. „argument k člověku“) což je argument, kterým se diskutující snaží vyvrátit oponentovo tvrzení poukazováním na oponentovy vlastnosti, jednání, na jeho skutečné či domnělé nedostatky. Pokud ano, hned mě upozorni abych to napravil.
Jediné dva body ke kterým se cítím potřebu vyjádřit jsou tyto:
Primo: Tvoje trvání na tom že to, že se Židé považují za vyvolený národ na základě Božího rozhodnutí je rasismus. Trvat na tom můžeš. To je tvoje právo.
Jenže ta vyvolenost není o tom, že by se Židé na jiné vyvyšovali. Kolik válek- agresivních Židé zahájili za posledních 1 800 let. Podle jejich tradice Izrael = Židé jsou Bohem vyvolený národ, který je předurčen k utrpení a lásce. Ne k tomu, aby jako vyvolení válčili, vyvyšovali se nad druhé a druhé utlačovali. Vyvolenost je v tom, že oni byli Bohem osloveni, jim Bůh předal Archu úmluvy, oni dostali Desatero božích přikázání.
CO je na tom zatraceně rasistického?
Secundo: Dále nesouhlasím se závěry v Tvém bodě číslo 7. Nepíšeš tam přesné informace ve větě, cituji:
"Uplne trapne je to, ze v r. 1947, ked sa tento plan zrodil, mali Zidia len tesnu vacsinu este aj v tom ucelovo vyrezanom uzemi , z ktoreho vznikol Izrael".
Skutečnost je taková, že 29. listopadu 1947 byl Valnému shromáždění OSN předložen plán na rozdělení. Podle něj měl:
-
arabský stát zaujímat celkově 7 200 kilometrů čtverečních kde mělo podle sčítání žít 804 tisíc Arabů a 10 tisíc Židů,
-
židovský stát potom měl mít rozlohu 8 800 kilometrů čtverečních, kdy velkou část z tohoto území tvořila neobývaná Negevská poušť a mělo zde žít 538 tisíc Židů a 397 tisíc Arabů.
23% většina dle mého úsudku není těsná, ale významná.
Dále bylo stanoveno, že Jaffa bude patřit k arabskému státu.
Jeruzalém a přilehlé okolí měl tvořit mezinárodní enklávu uprostřed arabského státu.
Jednotlivé části arabského státu měly být spojeny koridory. Státy měly sdílet telegrafickou, poštovní, železniční a silniční síť a měnu. Nadto měl židovský stát platit každý rok arabskému 4 miliony liber podpory, protože se předpokládala vyšší technologická vyspělost. Rezoluce byla přijata většinou 33 hlasů proti 13.
A nyní jdeme na další body původního příspěvku.
leviathan39 píše:5.) Pristahovalectvo do Palestiny pokracovalo a uz koncom 19.st. tvorili Zidia cca 10% obyv. Na zaciatku 19. st. len 3%. Ustredny problem bolo "vykupovanie" pody! Uz vtedy na to poukazovali arabske organizacie a media. Dochadzalo k machinaciam s cenami, korupcii, vydieraniu - nehovorim, ze vo vsetkych pripadoch, ale pochybnych predajov bolo nadstandardne vela. Nespokojnost Arabov bola obrovska a uz vtedy upozornovali, ze takato forma kolonizacie povedie ku konfliktu.
Zde mohu s jistou lítostí pouze napsat, že odprodeje půdy v oblastech, kde dnes leží Stát Izrael Židům a povolení jejich přistěhovalectví bylo plně v pravomoci tehdejšího státního útvaru Osmanské říše a tedy je nelze klást za zlé Židům jako takovým. Jistě, možná kdyby někdo v Konstantinopoli pečlivě prostudoval základní cíle sionistického hnutí a neviděl jen hmotný prospěch pro říši a třeba i pro něj osobně, nemuselo se to dít. Ale běžně praktikované zdůvodnění bylo, že se prodává půda ležící ladem a dílem pouštního typu, kterou nikdo nevyužívá ani využívat nechce. Nevím o žádném případu, kdy by Turek vyhnal Araba z jeho farmy a prodal ji Židovi.
Navíc si Osmané slibovali od nově vytvářeného židovského živlu:
- růst vzdělanosti v celé oblasti, což se nezpochybnitelně dělo
- budování zemědělské infrastruktury a masovou výsadbu stromů jak užitkových tak i prostě jen lesotvorných, což se začalo také v plné míře dít také
- pomalé zprůmyslňování, což se za pomoci židům patřícího průmyslu v Evropě a hlavně v USA začalo dít také.
Bylo tedy hlavní příčinou odporu Arabů to, že přichází noví lidé, nebo spíše to, že těmto lidem nemohli konkurovat v pracovitosti a výsledcích a že to začalo razantně měnit dosavadní způsob života široko daleko? A lze do roku 1920 mluvit o skutečném odporu?
Osmané totiž na vzdělanost konkrétně Arabů kladli velmi malé nároky, nepotřebovali, aby se stali lepšími než oni.
leviathan39 píše:6.) WW1 - Arabi aktivne bojuju na britskej strane proti Turkom a maju pisomne slubene vytvorenie arabskeho statu. (Pozri celu anabazu Lawrence z Arabie). Arabi povazovali za logicke , ze ich stat bude zahrnovat uzemia starocia obyvane Arabmi - teda celu Arabiu, Syriu, Transjordansko, Irak ... a PALESTINU, ktoru chapali ako integralnu sucast svojho narodneho telesa. Uvedomme si, ze sucasne hranice na blizkom vychode nakreslili Briti a Francuzi prave po WW1, pre Arabov su neprirodzene.
Zde mohu pokračovat v lítosti. Jestli Britové se svým cenným spojencem tedy Araby nakonec doslova do písmene vyjebali, není problém Židů, ani v té době neexistujícího Státu Izrael.
leviathan39 píše:7.) Briti za chrbtom Arabov vsak slubili vytvorenie zidovskeho statu v Palestine aj zidovskemu vyjednavacovi lordovi Rotchildovi. Belfourova deklaracia, ktoru Arabi chapu , ako prasprostu zradu, vsak zarucovala prava domorodeho obyvatelstva ....""...vláda Jeho Veličenstva je priaznivo naklonená myšlienke zriadiť národný domov pre židovský ľud... samozrejme tak, aby neboli dotknuté historické, občianske a náboženské práva nežidovských komunít existujúcich v Palestíne". ... .
Zde to začíná být zajímavější. Ale moji odpověď propojím s dalším bodem.
leviathan39 píše:8.) V rozpore so slubmi Arabom, ktori vyrazne prispeli k porazke Turecka, si velku cast arabskeho uzemia rozkuskovali Francuzi a Briti. Arabsky stat sice vznikol, ale v najzaostalejsich oblastiach Arabie. Syriu a Libanon ziskali Francuzi. Irak, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Oman, Jemen, Transjordansko a PALESTINU ziskali Briti. ALE nie ako svoje kolonie!!! Ale ako zverenecke - mandatne uzemie - Spolocnosti narodov. Cize uzemie patriace arabskemu narodu, docasne spravovane Britaniou. To, ze sa Briti v Palestine chovali, ako v kolonii viedlo k dalsim konfliktom.
Britský mandát Palestina známý také jako bylo mandátní území Velké Británie, které jí bylo svěřeno Společností národů na Pařížské mírové konferenci z roku 1919. Tedy poražený zaniklý stát byl vítězi rozparcelován a rozdělen. V dané době běžná věc ale zde bylo nové to, že to bylo kolektivní rozhodnutí, kdy Společnost národů měla za povinnost zajistit, aby mandátor své závazky z mandátu plynoucí splnil. Závazek potom měl zajistit, že svěřená území mandátoři dovedou k nezávislosti.
V roce 1946 po založení OSN nahradila mandátní území tzv. poručenská území OSN.
Mandátní území Palestina bylo zařazeno do mantátní skupiny typu typu A. Byla to bývalá území Osmanské říše kromě Hidžázu, která byla obsazena za války přímo vojsky Dohody. Mandátoři měly za úkol přivést tato území v dohledné době k nezávislosti, protože byla považována za natolik vyspělá, aby zvládla řízení nového samostatného státu. Do 2. světové války však získal nezávislost jen Irák. Samo toto území bylo rozděleno mezi Francouze a Brity.
Francouze pomineme a řeknu jen, že to co bylo britské, prošlo těmito konverzemi:
Irák- získal nezávislost roku 1932, my v ČSR to víme velmi dobře, začal od nás nakupovat zbraně
Palestina, byla velké území a z důvodu známých toto území v září 1922 Velká Británie rozdělila na Palestinu a Transjordánsko. Obě území získala nezávislost až po 2. světové válce. Mezitím ale Britové stihli část svého mandátního území - Golanské výšiny předat Francii a tím připadly Sýrii.
Nikdy jsem se nějak zvláště nepídil, proč Británie od samého počátku zrazoval své arabské spojence, ale opět za to nelze činit vinnými Židy v Palestině. A že to bylo v prospěch sionismu a tedy jejich zájmům? Pro ně dobrý, pro druhý horší, ale v té době stále ještě platilo právo vítěze. Bylo to tedy běžné chování vítězů a poměřovat to dnešními morálními kritérii je nesmysl. A poražení ve Velké válce byli i Arabové v Palestině.
Zde je mapa mandátního území Palestina
a podle Balfourovy deklarace z roku 1917 na tomto území Britové viděli možnost zřídit v budoucnosti nový Židovský stát. Deklarace je vyjádření postoje britské vlády v otázce vytvoření židovské domoviny na území, které po první světové válce ztratila Osmanská říše. Dopis podepsaný britským ministrem zahraničí Arthurem Balfourem, byl odeslán 2. listopadu 1917, lordu Lionelu Walteru Rothschildovi, předsedovi britské sionistické organizace. Vláda jeho veličenstva v něm vyjadřuje podporu zřízení židovské národní domoviny v oblasti historické Palestiny, při respektování občanských a náboženských práv nežidovského obyvatelstva tohoto území.
Přestože se tato deklarace nazývá podle ministra zahraničí A. J. Balfoura, byla sepsána lordem Alfredem Milnerem a přestože není Balfourova deklarace konkrétní a ponechává možnost různého výkladu, byla důležitým mezníkem v postoji Spojeného království vůči vzniku židovského státu.
Vyobrazení originálu Balfourovy deklarace
A zde je její úřední překlad do českého jazyka:
Ministerstvo zahraničí
2. listopadu 1917
Drahý lorde Rothschilde,
s velkou radostí Vám zasílám, jménem vlády Jeho Veličenstva, následující prohlášení sympatií s židovskými sionistickými aspiracemi, které bylo předloženo a schváleno Kabinetem.
„Vláda Jeho Veličenstva pohlíží příznivě na zřízení národní domoviny židovského lidu v Palestině a vynasnaží se, aby tohoto cíle bylo dosaženo, přičemž se jasně rozumí, že nebude učiněno nic, co by mohlo poškodit občanská a náboženská práva existujících nežidovských společenství v Palestině nebo práva a politické postavení Židů v jakékoliv jiné zemi.“
Byl bych vděčen, kdybyste mohl předat toto prohlášení na vědomí Sionistické federaci.
Upřímně Váš
Arthur James Balfour.
Osobně si myslím, že Briti sami přišli na to, že s Araby vyjebali a to co provedli s mandátním územím, to podle mě dokládá.
Vyřadili tím totiž ze hry o nový židovský stát většinu svého mandátního území a nakonec i strategické Golanské výšiny předali Francii a ta je přičlenila k Sýrii.
Jestli se takto k problematice židovského osídlení postavila Británie, těžko se divit tomu že příliv Židů do zbytku Palestiny sílil. A pokud probíhali dlaší prodeje půdy, byly plně pod dozorem britských mandátních úředníků, pokud tam opět byla korupce, či jiné vlivy, je to špatně, ale není to vina přistěhovalců.
Nyní bych rád věděl, v čem byly podle Tebe porušeny tyto závazky:
„….že nebude učiněno nic, co by mohlo poškodit občanská a náboženská práva existujících nežidovských společenství v Palestině nebo práva a politické postavení Židů v jakékoliv jiné zemi".
Přišli Arabové a zde žijící křesťané o volební práva, bourali se jim mešity nebo kostely, byli vyháněni ze svých farem, pokud nějaké měli anebo se jim děla jiná příkoří? Stali se občany druhé kategorie? Já o ničem takovém nevím.
Ale ty pokračuješ:
leviathan39 píše:9.) Britania pod tlakom sionistov zacala podporovat dalsiu vlnu zidovskeho pristahovalectva, co narazilo na vyrazny a ozbrojeny odpor povodneho domaceho obyvatelstva - 1920,1921 a 22 boli rokmi prvych ozbrojenych vzbur proti pristahovalectvu - ktore malo ale podobu kolonizacie na etnickom principe. Zidovske obce boli oddelene od arabskych, zabranovali Arabom v paseni dobytka, v pristupe k vode, komunikacia viazla, obe strany zacali vytvarat domobranu. Briti sa ocitli medzi mlynskymi kamenmi.
Takže napřed si řekněme, že Británie žádnému tlaku sionistů nepodléhala. Nepamatuji z dějin moc případů, kdy by k něčemu takovému u Británie došlo. Sionismus měl v Británii poměrně velký vliv, ale podpora vystěhovalectví nebyla výsledkem toho, že by Britská vláda podléhala sionistům ale toho, že chtěla naplnit Balfourův plán. Samotní britští Židé totiž o vystěhovalectví jevili velmi malý zájem. V Spojeném království se jim od určité doby dostalo de facto rovnoprávnosti
Několik dat:
září 1655 - do Londýna přijíždí Menaše ben Jisrael, významný judaistický učenec a politik
31. října 1655 - Menaše předkládá Státní radě petici o sedmi bodech, požaduje povolení návratu Židů do Anglie
14. listopadu 1655 - Cromwell vybírá členy whitehallské konference, která má prodiskutovat otázku návratu Židů
4.- 18. prosince 1655 - schází se whitehallská konference, ale nepodaří se jí dospět k rozhodnutí, a proto ji Cromwell s hněvem rozpouští a rozhodne se řešit věc neformálně
březen 1656 - Anglicko-španělská válka
24. března 1656 - angličtí Židé se obracejí s peticí na Cromwella a prohlašují, že jsou spíše marranos, než nepřátelští Španělé; Cromwell odmítne písemně odpovědět, ale mlčky jim povolí zůstat v Anglii a žít i vyznávat svobodně svou víru. Marranos je označení pro Židy žijící na Pyrenejském poloostrově, které španělská katolická církev pod přímou hrozbou popravy upálením donutila ke konverzi. Cromwel je tedy začal vnímat jako nepřátele Španělska než za nepřátelské Španěle.
Od té doby se stali rovnoprávní, ve víře jsou převážně dost vlažní a mnoho si jich bere za manžele či manželky lidi z jiných náboženství. Účastní se politiky, vědy, výzkumu, jsou ve vysokých vojenských funkcích.
Takže plán sionistů byl přijat velkou částí britské veřejnosti kladně a pokud někdo na vládu činil tlak tak to byli hlavně její židovští občané.
Víš kolego já dokonce budu tvrdit, že je to úplně jinak než jsi zde uvedl. Ty totiž uvádíš argumenty selektivně proti Židům Palestině a neuvádíš ty, které tvrdí opak. Proč to tak je nevím. Já jsem slíbil že budu uvádět argumenty pro obě strany a v tom také vytrvám.
Podle usnesení I. sionistického kongresu měli Izraelci i Palestinci žít v naprostém míru a vytvořit prosperující kvetoucí zemi. Přečti si texty na to navázané a uvidíš, že nelžu. Velmi málo lidí si uvědomuje nebo se to dnes už vůbec neví, že prvotní reakce arabského obyvatelstva na sionismus byly vřelé. To co uvedu dál totiž dnes není populární a dnes je v EU politická objednávka tvrdit, že Stát Izrael je zlo od samého počátku.
Roku 1906 syrský muftí Farib Kasab prohlásil., cituji:
„Židé z Orientu a Evropy jsou zde doma. Tato vlast (Izraelská) je jejich jedinou vlastí. Tato země je jen židovskou.“
Dovede si zde někdo představit, že by toto řekl dnes arabský předák a přežil nejbližší tři dny?
Jeruzalémský muftí, předchůdce známého spojence nacistů Husejního, se podílel mimo jiné na položení základního kamene hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Jak je možné, že první univerzitu Palestině založili židé a ne samotní palestinští Arabové?
Po vyhlášení Balfourovy deklarace, podle které měli Židé nárok si vytvořit domovinu v Palestině, gazanský resp. egyptský šejk prohlásil cituji:
„Řekněte lordu Balfourovi, že jsme ochotni prodat více a více půdy židovským kupcům“.
Po skončení 1. světové války r. 1919 se Chaim Weizman setkal se zástupcem arabské delegace. Obě strany uzavřely přátelství, což stvrdily dohodou o co nejužší spolupráci. Obě strany se dohodly, že společně zajistí masovou imigraci Židů do Palestiny.
SLEDUJ: ROK 1919.
Král Faisal šel ještě dál. Napsal dopis americkým sionistům, v němž vyzýval Židy, aby se vrátili do své biblické vlasti. Je neuvěřitelné, že tato slova pronesl arabský nacionalista. Byl to chytrý muž a byl si dobře vědom jejich tvůrčího přínosu pro možný a rozvoj oblasti, jehož arabské kmeny schopny nebyly.
Konkrétně proběhlo toto: V roce 1919 podepsal společně s Chajimem Weizmannem, budoucím prvním prezidentem Státu Izrael ze Světové sionistické organizace Fajsal-Weizmannovu dohodu, podle které měl, tehdy ještě emír, Fajsal bin Al Husajn bin Ali El-Hašemi podpořit sionistickou myšlenku, výměnou za sionistickou podporu arabskému státu v Sýrii, a to i navzdory odporu Francie. Dohoda však měla dodatek, že Fajsal nepodpoří židovské přistěhovalectví do doby, než v Sýrii vznikne jeho stát. Několik měsíců po podepsání dohody uvedl Fajsal v jednom ze svých dopisů, cituji:
„My Arabové, a obzvláště pak ti vzdělaní mezi námi, pohlížíme s nejhlubšími sympatiemi na sionistické hnutí … vřele vítáme Židy zpátky doma … Pracujeme společně na reformovaném a novém Blízkém východě a naše hnutí doplňují jedno druhé. Naše hnutí jsou národní, nikoliv imperialistická. Je dost prostoru v Sýrii pro oba naše národy a domnívám se, že ani jedna strana nemůže být úspěšná bez té druh“.
To je prostě pravda a nelze tedy psát o tom, že by Arabové byli od samého počátku proti přistěhovalectví Židů- Ale to už dnes nikde neuslyšíš, spíše je slyšet hlasy podobné Tvému. Což není špatně - je to dáno neznalostí a ta je dána dlouhodobým opomínáním historických fakt anebo jejich tajením.
A abych to dotáhl do konce, musím uvést, že šlo vysoce respektovaného politika a vůdce, jako příslušník hašimomců dovozoval svůj původ až k prorokovi Mohamedovi.
Bohužel pro budoucnost se ve 20. letech 20. století dostal k moci muftí Husejní. V Jeruzalémě r. 1921 zaujal tento nesnášenlivý arabský předák násilný postoj proti Židům i proti svým umírněným krajanům. Tedy terčem násilí se nestali jen Židé ale i Arabové, kteří se odmítli přidat k jejich nepřátelům.
Kladu tedy otázku: Jde tedy o vzpouru, jak to nazýváš Ty, nebo pouze o organizované násilí kdy davy podléhají fanatickému antisemitovi?
Někteří antisemité dnes tvrdí otevřenou lež. Pravda je, že Husejní nikdy nechtěl zajistit vznik samostatného Palestinského státu. Od 20. let však rozeštvával smíšené obyvatelstvo, rozdmychával vzájemnou nevraživost, popouzel arabské obyvatelstvo proti židovskému. Jeho cíl byl panarabismus a Palestinu považoval jen za provincii Sýrie.
Co se stalo během léta a podzimu roku 1929? Toto datum jso z nějakého důvodu vynechal. Proč?
Židovské modlitby u Zdi nářků se staly terčem útoků Arabských útočníků, zatím bez obětí na životech a pouze spíše demonstrativních. Na tomto základě 1. 6. 1929 vyzval dopisem britský emisar muftího, aby hájil právo Židů modlit se u Zdi nářků.
Výzva byla hozena pod stůl, a díky tomu rostoucí napětí mezi oběma komunitami vedlo k útoku početných arabských davů na neozbrojené Židy ve Starém městě v Jeruzalémě. Za krátký čas se nepokoje přenesly do Hebronu, kde byla napadena židovská škola a jeden Žid byl zabit.
Dne 25. srpna téhož roku podnikl arabský dav divoký útok na židovskou čtvrť. Během pěti hodin zabili Arabové více než 60 Židů, včetně žen a dětí. Ve vesnici Moca těsně u Jeruzaléma byla povražděna šestičlenná židovská rodina. V předměstí Jeruzaléma byli Židé donuceni opustit svá obydlí. Když útoky za soumraku 29. srpna 1929 skončily, počet zabitých Židů dosáhl čísla 133. Zahynulo také 87 Arabů, většinou však zbraněmi britských jednotek, které se snažily zabránit násilí.
Kdo je tedy viník? Židé nebo druhá strana?
V odvetě za krvavý útok zaútočili pak Židé na Araby a spolu s britskými jednotkami jich zabili 136. Je nutno připomenout, že rozvášněný dav vedený muftím Husejním vraždil i umírněné Araby, kteří naopak některé Židy před násilnostmi ukrývali. To je důležité, mnoho Arabů i dnes žije podle koránu a své přátele - často tedy Židy jsou ochotni ukrýt a chránit, jeli potřeba. Příkladů znám nespočet.
Zbytek tvého odstavce o bránění pasení dobytka, přístupu k vodě a podobně nemohu komentovat, slyšel a četl jsem to tolikrát, že nedokážu rozlišit v tomto případě skutečné události od smyšlenek. Ale z důvodu, že zrovna toto si Britové v mandátovém území hlídali dost pečlivě, mám pochybnosti. Pochybnost není důkaz, prostě nevím.
leviathan39 píše:10.) V r. 1920 podla britskych statistik tvorili Zidia stale iba 10% obyvatelstva. V dalsich mohutnych vlnach sa pristahovalo cca 300 000 Zidov. Upozornujem, ze zidovsky narok bol odvodzovany z nabozenskych knih a historickej tradicie z pred 1800 rokov. Arabi sa pokusili o posledny zufaly tlak na Britov a vypuklo najvacsie povstanie 1936-39. V tomto povstani sa zrodili prve naozajstne teroristicke skupiny (tajna organizacia, prisna hierarchia, konspiracia...) - zidovske teroristicke skupiny. Irgun, Haganah a gang generala Sterna. Mimochodom Sternov gang bol cviceny v Mussoliniho fasistickom Taliansku.
No zde mám dost výhrad. Neznám přesná čísla přistěhovalectví, ale pořád to bylo území pod Britskou mandátní správou a co Britové dovolili, bylo z pohledu mezinárodního práva legální.
V roce 1933 se v Praze schází 18. sionistický kongres, který žádá, aby byla vybudována „co nejrychleji a co v největším měřítku“ židovská národní domovina. Naše země díky masarykovské tradici podporovala sionismus a tak kongres proběhl právě u nás. Fakt je a to nebudu zpochybňovat, že s každou židovskou imigrační vlnou byla reakce Arabů násilnější.
Do roku 1936 přibylo do Palestiny asi 130.000 židovských přesídlenců, kteří zde hledali nový, podle své víry dávno zaslíbený domov. Šlo o pátou vlnu imigrantů do Palestiny a byla tvořena především Židy z Německa prchajícími před nacismem -100 tisíc z celkového počtu 250 tisíc. Ale byli zde i Židé ze Slovenska, ČSR, Polska, SSSR a Francie. Většinou se jednalo o lékaře, právníky, profesory, podnikatele a řemeslníky a logicky jejich rodiny. Židovští umělci z Německa vytvořili nový základ pro místní umění. Hudebníci založili Palestinský filharmonický orchestr.
V říjnu roku 1933 započaly arabské demonstrace proti britské politice v Palestině a proti narůstající židovské imigraci. Tomu rozumím, všechny smířlivé myšlenky už muftí z hlav většiny arabské populace vypudil a na druhou stranu tento příliv musel celou Palestinu vystavit velkým tlakům. Proto v listopadu téhož roku političtí představitelé Arabů předali Britům memorandum požadující:
- založení arabského demokratického státu v Palestině,
- úplný zákaz židovské imigrace
- zákaz prodeje půdy Židům.
Výsledkem arabských nepokojů v roce 1936 bylo rozhodnutí Židů o vybudování vlastního přístavu v Tel Avivu, nezávislého na přístavu v Jaffě. To navíc znamenalo narůstající hospodářskou izolaci Židů od Arabů. To vnímám jako špatný krok, ale nedovedu dost objektivně vyhodnotit tehdejší situaci a proto to nemohu ani schválit ani odsoudit.
Snaha přistěhovalců byla pokud možno neprovokovat. Zakládali kibucy a mošavy, zvláštní hospodářsko-sociální jednotky, které rychle vykazovali skvělou produktivitu. Arabské vedení nyní už plně ovládané „husejníjovci“ snaze o pokojný život zabránilo a vyprovokovalo velké nepokoje. A ve finále v roce 1936 začalo arabské povstání.
7. 5. 1936 se arabští vůdcové setkali v Jeruzalémě a požadovali zákaz veškeré další židovské imigrace., což v duchu jejich vidění světa bylo normální a pochopitelné.
Dne 15. 10. 1936 zahájili Arabové generální stávku. Toho dne byli napadeni a zabiti tři Židé, následují den odštěpenecká skupina z Hagany, zvaná Irgun, zabila v odvetě několik arabských dělníků. Násilí se tak naprosto nezastavitelně rozrůstalo a arabské ozbrojené skupiny zapalovaly a ničily židovské obchody a majetek. Je zajímavé, že kdykoliv mohli, Arabové v této aktivitě pokáceli všechny stromy, vysazené židovskými komunitami.
Po celé Palestině se židovské domy a farmy stávaly terčem útoků, domy byly zapalovány a zahrady ničeny. Arabské násilnosti si vyžádaly smrt 21 Židů. Židovská agentura naproti tomu vyzývala organizaci Irgun, aby se zdržela veškeré odvety. Arabové v útocích pokračovali a bylo zabito dalších 80 lidí. Ve snaze udržet klid, zabili Britové 140 Arabů.
Jinak máš poněkud chaos v v židovských ozbrojených formacích. A to dost velký. Jinak bys věděl, že Hagana byla sebeobranná organizace, vojenská a vznikla na základě jiné starší organizace, Hašomeru. Její činnost byla při obraně Židů tvrdá a velmi aktivní, ale sama útočila málokdy. Proto vznikl Irgun odštěpením z Hagany, kdy někteří její členové nesouhlasili s její vojenskou strategií zdrženlivosti nesoucí název havlaga, proti arabským protižidovským útokům. A Sternův gang vznikl štěpením Irgunu a byl ještě agresivnější. Hagana přešla do ilegality až v roce 1937, do té doby nebyla nijak skrytá a byla Brity tolerovaná. Jenže prioritními cíly do roku 1947 pro Irgun a Stern nebyli Arabové, ale Britská mandátní zpráva, která zastavila příliv přistěhovalců. S Araby nadále bojovala Hagana. Trochu se na to podívej.
leviathan39 píše:11.) Prvy navrh na rozdelenie Palestiny na arabsku a zidovsku cast bolo Arabmi odmietnute z dovodu nespravodlivosti - aj po najvacsich vlanch pristahovalectva tvorili Zidia v r. 1936 necelu 1/3 obyvatelstva. Ak odrateme uzemie negevskej puste, tak navrh prisudzoval Zidom a Britom takmer polovicu urodnej pody v Palestine, dva najvacsie pristavy, Jeruzalem a kontrolu nad hornym tokom Jordanu - v podstate jedinym zdrojom vody. Arabi pozadovali ukoncenie pristahovlectva, navrat pristahovalcov do Europy a spravu nad celou Palestinou. Pod tlakom Arabskeho vseludoveho povstania boli Briti nuteni pristahovalectvo zastavit - McDonaldova biela kniha. Ak chceli Briti (a ostatne krajiny) zachranovat Zidov pred nacizmom, mohli ich predsa usadit na akomkolvek inom mieste britskeho imperia - napr. v Britanii.
No nevím úplně přesně co tímto textem svedu, ale pokračujme.
Asi myslíš tento plán vypracovaný Peelovou komisí.
Nebudu ho hodnotit. Jen řeknu, že byl takový, jaký byl a nepíšeš pravdu, když tvrdíš, že Jeruzalém měli dostat Židé, Jeruzelém totiž a další ne malé území měly zůstat nadále pod kuratelou Mandátové Správy.
Měl jistou logiku. Vznikly by de facto dva homogenní subjekty s krátkými hranicemi a malá mandátová enkláva, aby se Jeruzalém, nejposvátnější místo tří náboženství - tedy Lidu Knihy nestalo jablkem sváru. Jelikož Izraelci dokázali zúrodnit mimo asi 60% pouště Negev celou jimi ovládanou část Palestiny, nedovedu posoudit, jak to bylo či nebylo spravedlivé, nemám data.
9. listopadu 1938 britská vláda označila Peelův plán rozdělení za neproveditelný. O dva dny později vyšla Bílá kniha, dokument, ve kterém britská vláda připouštěla, že jejím záměrem nikdy nebylo zřízení židovského státu, a už vůbec ne na území celého mandátu Palestina. Tím provedla dokonalý veletoč.
Ale jsi na hlubokém omylu. Příčinou tohoto obratu nebylo všelidové povstání Arabů v Palestině, to ž v této době dávno skončilo. Ale Evropa prošla šokem Mnichova, a realisté věděli, že bude válka, že bude hrozná. Proč i tedy přidávat další problémy. Navíc v tom byl další prvek. Velký Muftí získával velký vliv i mimo Palestinu- hlavně v Egyptě pomocí Muslimského Bratrstva to už byl pro Brity velký problém. Stačí, když napíšu Suezský průplav a je jasno. Tak se pokusili a dost úspěšně snížit napětí mezi Brity a Muftím, a tak jak to velmoci dělají - bližší zájem Británie než nějakých Židů.
Dále si myslím, že se Britové už delší dobu děsili rychlosti, jakou židovská populace v Palestině přibývá. Na to nebyli připraveni a nevěděli co si s tím počít.
Britové sami stanovili hranici židovského přistěhovalectví jen na 12.000 osob během pěti let, tj. pouhých 2.400 osob za rok. Toto rozhodnutí mělo pro Židy velmi tragické následky. Sníženou a striktně omezenou kvótou přistěhovalců byli vydáni vlastně napospas nacistické nenávisti, která se potvrdila schválením zrůdných rasových zákonů. Spojené státy dodržovaly stanovenou kvótu na čísle 24.370 uprchlíků z Německa a Rakouska ročně. Rok 1939 byl zlomový, veškeré země „zavřely dveře“ pro židovské uprchlíky. Takže velký Muftí navenek vyhrál a mohl začít spolupracovat s Německem. Přesto se židovský život v Palestině nezastavil, bylo založeno mnoho kibuců a imigrace pokračovala ilegálně.
Poslední věta je pro mě jak z jiného světa. Jak asi mohli Britové zahájit imigraci evropských Židů do Británie, když od 1. 9. 1939 byly ve válce s Německem a ztratili jakoukoliv možnost něco takového udělat? V probíhající válce, kdy většina okupovaných národů své Židy bez odporu a mnohdy s aktivní spoluprací Němcům k likvidaci přenechala. A buďme upřímní sami k sobě: náš Protektorát bez jakéhokoliv účinného odporu a ve vašem Slovenském štátu s aktivní spoluprací. Německo bylo totiž váš spojenec a tomu se těžko odporovalo. S tím už nic nenaděláme. Co se stalo, stalo se.
Takže dnes tolik.
Děkuji TI za to, že jsi do tohoto názorového střetu se mnou šel. Začínám se na některé věci dívat s jistými korekcemi a Palbáci dostávají soubory informací, které jsou velmi zajímavé.
Pletu se?
..." Rasizmus je nevedecké učenie o NEROVNOSTI ľudských rás." Ak nejaky narod tvrdi , ze je vyvoleny, tak si logicky nie je rovny s ostatnymi. Pokial toto tvrdenie vychadza z nabozenstva, tak je to este horsie - nabozenske motivacie su emotivne najsilnejsie.