PALBA.CZ

Johan napsal:

to bylo málo (dokonce méně, než kolik by ekonomika unesla)

No prostě jednomu kritikovi se to zdá málo druhému ažaž :-)

znovu opakuji, že KHB je případ před demokratickou constitucí

Ale znovu nevysvětlujete jaký by to mělo vliv. Tak, jak to píšete, se to dá vyložit tak, že před ní se rozhodnutí soudu nerespektovalo a po ní najednou ano.
Tak prudké obraty se ale tehdy neděly :-)

S K.H.B. se už poměrně hodně vzdalujeme od tématu. Ale nesmíte zapomínat na to, že pád "bachismu" (píšeme o stavu po nastolení dem.constituce) byl pádem diktatury jako každý jiný takový. Přeryv v právním pořádku a jeho uplatňování lze tedy oprávněně označiti za značný. Konečně není náhodou, že právní jistoty v R-U jsou, krátce po té, vnímány jako jedny z nejlepších v Evropě (takže následuje přísun investic) a R-U položilo základy mezinárodní spolupráce v oblasti práva a potírání kriminality, na kterých Interpol funguje ještě dnes.

Co se ekonomiky ČSR před rokem 1938 týče: Vemme pro příklad jen 1 z řady kroků, který mohl být učiněn. Zavedení restrrikcí v hospodářství (ať již mimořádné zdanění /alespoň některých/ zbytných comodit /stát třeba vůbec nevyužil solného monopolu/ nebo i omezení dodávek /třeba elektřiny/ domácnostem ve prospěch průmyslu a event.i vývozu=zdroj valutových příjmů) vůbec nebylo zvažováno; právě s poukazem na to, že by to narušilo civilní ráz života státu. To je sice naprostá pravda, jenže v čase vojenského ohrožení státu je omezení civilního rázu jeho života naprosto přirozené a bývá 1.-tním krokem. Nejsmutnější je, že tato jednoduchá opatření (v závislosti na jejich rozsahu a hloubce) mohla ušetřiti mezi 2 a 5-ti mld. předválečných Kč, a to by zas stačilo k rozjetí 3. směny ve zbrojovkách. Při téhle úvaze se navíc stále držím modelu, kdy se výrazně začíná s financováním obrany od roku 1936. Rozjetí zbrojení od roku 1934 (tedy 1. rozpočet od onoho pověstného projevu mzv. Beneše) by mělo jiné, méně dramatické, dopady-při obdobném navýšení vojenské připravenosti státu.

1) Johan napsal 18.11. v 17.25:

Vždy tvrdím, že jsem austroslavista, protože starou říši považuji za lepší, než cokoliv, co přišlo následně. Dále jsem monarchistou

a 19.11. v 11.49

R-U nebylo absolutistickou monarchií

Takže já jsem s R-U nezačal :-) ani s vladaři

v Evropě opravdu neexistuje vladař, který by vzdal svůj stát nepříteli bez boje.

takže mne na OT upozorňovat nemusíte. Přesto tyto poznámky neignoruji a musím si něco vyhledat o boji Rumunska a Dánska proti AH.

právní jistoty v R-U jsou, krátce po té, vnímány jako jedny z nejlepších v Evropě (takže následuje přísun investic)

přísun investic může signalisovat hospodářské právní jistoty ale je otázkou jak jistoty politické. FJI se přes slib korunovat českým králem nedal. V tom zas vidím příznak politické nejistoty.


2) Píšete o tom, co se ještě mohlo udělat. To je třeba močné, ale stále mně to nevyvrací ten rozpor, že někdo napíše "že se až devalvovala měna" (ve smyslu jak mnoho se dělalo) a naproti tomu Vy:

...I tehdy jsou však veškeré další požadavky na zbrojení vetovány ...

atp.

"přísun investic může signalisovat hospodářské právní jistoty ale je otázkou jak jistoty politické."

Stejné-do země politicky nestabilní a nejisté investice nejdou.
---------------------------------------------------------------------------------------

" FJI se přes slib korunovat českým králem nedal. V tom zas vidím příznak politické nejistoty. "

Naopak-důkaz demokracie a císařova respektu k státním institucím. Ke korunovaci F.J.I. žádal parlamentní souhlas. Protože ho nedostal, tak nebyl korunován.

---------------------------------------------------------------------------------------

např. právě na 3-oj směnný provoz zbrojovek byly peníze vetovány.

1) Vymahatelnost politických práv bohužel investory příliš nezajímají. Pokud to jsou cizinci stejně mají pol. práv minimálně.
Svobodné podnikání bylo povoleno už za Bacha a to určitě ovlivnilo investice.

2) Být císařem, tak neslibuji něco, co mi musí schválit demokratický parlament - jeho usnesení jsou nepředvídatelná.
Pokud je císař závislý na parlamentu, pak nevidím podstatný rozdíl proti vztahu president - parlament.

3) Tomu věřím. Když už je nutno devalvovat měnu, tak se někde brzdit musí. Určitě nebyla v Evropě země, ve které by se nedalo udělat ve věci zbrojení něco navíc (tedy neuvažuji D).

Ale s tím prohlubováním kanalisace to nevidím tak od věci. Při Varšavském povstání byla použita i ona. A kdyby do ní bylo před tím investováno jako u nás určitě by to na výsledku bylo znát.

Začínáme se dostávati ke složitým problémům-už jen proto, že "Krásná epocha" definovala a vnímala politická práva způsobem velmi odlišným od dněšních zvyklostí. Úroveň politického prostoru v R-U lze však dobře demonstrovati na cenzůře. Ta byla násobně slabší, než následně v ČSR, proti rozhodnutím cenzorů bylo možno se odvolati k soudu, soudy často rozhodovaly proti cenzorům a ti se "poškozeným" následně museli omluviti. Jako klasický příklad takového postupu bývá uvaděna sebevražda následníka trůnu. Na každý pád jsou zde instituty (např. odvolání k soudu proti cenzorům), které ČSR nepřipouštěla.

Jde-li o korunovační úsilí FJI. všem, na politické scéně, bylo známo, že se jedná o předklad parlamentu. A co se monarchismu týče, znovu opakuji, jsem stoupencem evropského, pevninského constitucionalismu (a ne absolutismu). Tedy modelu, kde je síla a postavení vladaře srovnatelná s "ústavní výbavou" presidenta Francie; není však absolutistická. Jde tedy o postavení v němž vladař drží např. právo veta vůči rozhodnutím parlamentu (veto je zde absolutní a přehlasovati ho lze pouze ve Španělsku, a to 2/3 hlasů parlamentu), právo zákonodárné iniciativy, právo jmenování činitelů kontrolních institucí ... tedy logicky-funkce související s kontrolou a omezováním postavení volených orgánů, a to z funkce osoby nepodléhající ritmu voleb (a tedy ani různým šíleným předvolebním populismům). Tohle R-U splňovalo více než dobře. Jenže-jaký model se komu více zamlouvá, to již silně souvisí s osobními názory.

To stejné (tedy věc osobních názorů) hraje roli i při posuzování výdajů na obranu. Vy si myslítě, že je dobré, když naše oběť vykoupila Evropě rok míru. Je to Váš názor. Máte na něj právo. Nemohu Vám ho upírati. Na 2.str. ho já neumím přijmouti a nedokáži jej ani pochopiti-pražádným způsobem. Naopak zastávám názor, že v čase vojenského ohrožení není nic, co by stát nebyl POVINNEN učiniti, pakliže to má vésti k jeho úspěchu v takové konfrontaci.

Jak vidím diskusi, jsou tu názory a) obecně bránit či nebránit, b) vyhráli/prohráli bychom, c) lépe bojovat "na podzim" nebo "na jaře" (z pohledu lepšího vyzbrojení, stavu armád)
Přijde mi, že stav naší země je/byl by úplně jiný v případě naší obrany, než byl/je v realitě. Předpokládám, že by se k nám nedostali komunisté, ať už skrze vojska Rudé armády, nebo skrze KSČ jako vítěze voleb - což je sice vedlejší efekt, ale dost zásadní. Proto bychom dnes teoreticky nemuseli řešit fašisty ani komunisty, jelikož by zmizeli ve víru dějin, jak píše pan Jan Drnek v Žábách :-)
Víc budu vědět/tušit/domnívat se až prolezu ona kvanta knih

1) Pouhým konstatováním:

Úroveň politického prostoru v R-U lze však dobře demonstrovati na cenzůře. Ta byla násobně slabší, než následně v ČSR

těžko někoho přesvědčíte, že censura v 1. rep. byla tvrdší a méně spravedlivá než za R-U.

2) Johan:

...jsem stoupencem ... modelu, kde je síla a postavení vladaře srovnatelná s "ústavní výbavou" presidenta Francie ...

tak jak vidět to v republice je možné také

3) Johan:

Vy si myslítě, že je dobré, když naše oběť vykoupila Evropě rok míru.

To jsem nikde nenapsal. Protože jestli rok míru k něčemu byl se dá jen spekulovat.

4) Johan:

Je to Váš názor. Máte na něj právo. Nemohu Vám ho upírati.

Za to Vám děkuji. Jsem rád, že to od Vás mám písemně.

ad Lom:
„…těžko někoho přesvědčíte, že censura v 1. rep. byla tvrdší a méně spravedlivá než za R-U.“

Prostudujte si, prosím, oba příslušné zákony a případně i (z nich odvozovanou) správní praxi.

---------------------------------------------------------------------------------------

Johan:
...jsem stoupencem ... modelu, kde je síla a postavení vladaře srovnatelná s "ústavní výbavou" presidenta Francie ...
Lom:
tak jak vidět to v republice je možné také

Velmi půvabně se snažíte nečíst co říkám Ano-francouzskou (typově) republiku považuji za lepší variantu, než v jaké žijeme. Prostě proto, že je v ní někdo (president) vybaven pravomocemi, aby mohl rozhodovati. To co ovšem kvituji na monarchiích, evropského pevninského rázu, je dědičný charakter držby těchto pravomocí vladařem. Jednak to systému dává supervizora, který není vázán jeho (systému) časovým cyklem a jednak to vytváří post, jehož vykonavatel (jak jsem-jednodušeji-zmiňoval již dříve) je na kvalitě chodu státu přímo závislý v systému generačního přesahu. Tedy-president odkazuje svým potomkům jen své (opět zjednodušuji) konto a vladař stát.

---------------------------------------------------------------------------------------

Lom 31.10. 2008
Asi málokdo si uvědomuje, že my můžeme být hrdi na to, že jsme pro uchránění světového míru a ohromných škod neváhali obětovat naše zájmy.
Johan:
Vy si myslítě, že je dobré, když naše oběť vykoupila Evropě rok míru.
Lom 25.11. 2008:
To jsem nikde nenapsal. Protože jestli rok míru k něčemu byl se dá jen spekulovat.

Tedy napsal.

---------------------------------------------------------------------------------------

Johan:
Je to Váš názor. Máte na něj právo. Nemohu Vám ho upírati
Lom:
Za to Vám děkuji. Jsem rád, že to od Vás mám písemně.


Nikdy jsem Vám neupíral právo na Váš názor Jen s ním nedokáži souhlasiti.

Pánové nějak jsem se ztratil. Nezkusíme se vrátit ke kořenům tohoto vlákna?

Jak se vy dva díváte na práci kterou Edvard Beneš odvedl od roku 1922 do roku 1938 na podporu obranyschopnosti naší země?

To Johan:

1) Napsal jsem, že "pouhým konstatováním těžko někoho přesvědčíte, že censura v 1. rep. byla tvrdší a méně spravedlivá než za R-U."

A Vy mi na to odpovíte: "Prostudujte si, prosím, oba příslušné zákony a případně i (z nich odvozovanou) správní praxi"

Pokud je problém tak složitý, že si na to musím nastudovat zákony a ještě odvozovanou právní praxi - tak z toho jasně vidím, že rozdíly ve fungování systémů budou minimální.
Příklad: Na tvrdost režimu za protektorátu žádné zákony ani následnou praxi nemusím studovat. Tam to je vidět hned protože rozdíl byl velký.
Pokud je rozdíl malý pak je otázkou je-li do plusu nebo minusu. Někomu se může hodit jedno a druhý zas naopak preferuje něco zcela jiného.
Těžko pak soudit co je vlastně lepší.

2) Nejprve napíšete že:
"jsem stoupencem evropského, pevninského constitucionalismu (a ne absolutismu). Tedy modelu, kde je síla a postavení vladaře srovnatelná s "ústavní výbavou" presidenta Francie"

A pak mne vyčítáte, že jsem tomu neporozuměl ve smyslu že:

"Ano-francouzskou (typově) republiku považuji za lepší variantu, než v jaké žijeme. Prostě proto, že je v ní někdo (president) vybaven pravomocemi, aby mohl rozhodovati"

To po mně chcete moc. Já se řídím tím co píšete a ne tím co si myslíte.

3) Ano napsal jsem: Lom 31.10. 2008
"Asi málokdo si uvědomuje, že my můžeme být hrdi na to, že jsme pro uchránění světového míru a ohromných škod neváhali obětovat naše zájmy."

Ale také jsem tam napsal:
"kdyby to odevzdání pohraničí zabránilo oněm obrovským mater. škodám ve válce a i např, holocaustu a konc. táborům, pak by ta cena byla malá"

Na to odpověděl Johan:
"Vy si myslíte, že je dobré, když naše oběť vykoupila Evropě rok míru."

V mém příspěvku nevidím, že bych psal o roku míru. Takovou blbost mi nepřipisujte. I Chamberlain řekl že: "je zachován mír pro naše časy"

Takže si i nadále stojím za tím , že:

"To jsem nikde nenapsal. Protože jestli rok míru k něčemu byl se dá jen spekulovat."

To Pátrač:

Necítím se tak dobře informovám abych rozlišil co udělal EB a co vláda příp. ještě někdo jiný.

Mohu jen znovu opakovat, že když na činnost výše zmíněných může být zcela protikladný názor, tak asi byla opatření dostatečná.
Také názor velké většiny diskutujících co jsem četl byl ten, že armáda byla vcelku dobře připravena.
Dokonce i Johan napsal: 10.11.08
"I vojensky jsme na tom byli celkem obstojně"

Naopak jsem nikde nečetl, že by některá jiná armáda byla připravena ještě lépe než naše.

Sice to sem nepatří, ale dle mého názoru EB selhal především v letech 46-48.

1) pokud někdo jedním perem napíše, že stát je ohrožen Německem, a druhým perem seškrtá výdaje na obranu. Případně převede část peněz na výstavbu lokálního významu, tak mohl pro vojenskou připravenost udělat více. Na druhou stranu po bitvě je každý generál. Kdyby tehdejší vlády věděli jaké máme spojence, tak by se plánovalo jinak
2) zatímco protektorát je všude neustále omílán a máme ho silně pod kůží, tak o R-U a první republice máme pouze chabé, či zkreslené povědomí. Proto bez znalosti práva a její praxe říkat, že R-U měla tvrdší nebo slabší cenzuru, či cokoliv je pletení dojmů s pojmy. Proto s prominutím budu více věřit Johanovi, který má R-U nastudovanou.

To skelet:

1)

pokud někdo jedním perem napíše, že stát je ohrožen Německem, a druhým perem seškrtá výdaje na obranu. Případně převede část peněz na výstavbu lokálního významu

A to víte odkud, že to dělalo jedno pero? Pokud vím, tak EB neměl pravomoci diktátora.


2) K cenzuře - ono by se asi nejlépe hodnotilo podle příkladů, ale ty také nemusí být representativní.

Ale uvedu jeden, který jsem slyšel o 1.rep.:

V+W měli problémy s cenzurou a to kvůli kritice Německa. Došlo i k hrozbě zavření divadla.
Nějak se bránili a tak došlo až k návštěvě EB (tehdy min. zahr.) na jejich hře. Po skončení spolu diskutovali. EB to zakončil slovy ve smyslu "hrajte dál, při případném jednání s Německem se odvolám na svobodu slova u nás"

Takže jak vidět cenzura byla, ale je otázkou měla-li vliv negativní nebo pozitivní. Otázky vztahu k Německu byly velmi citlivé, a tak se působení cenzury v tomto smyslu ani nedivím. V R-U s kritikou mnohem silnějšího souseda problémy nemohly nastat.

Takže znovu jen opakuji, že pokud musím jít až do podrobností nemohou být rozdíly velké. V případě doby protektorátu do podrobností zacházet nemusím protože tam stačí jeden příklad za všechny a není třeba nic omílat a dopodrobna studovat.

Pátrač píše: Ale to víte že můžu, tedy uvést ty zdroje.
Základ je v obrovském projektu Vojenské dějiny Československa. Vycházelo to pře převratem. první repupliku řeší díl třetí a je to luxusní záležitost. Akorát musíte vypustit kapitoly jak by to KSČ vyřešial líp. Jinak ty knihy faktograficky jsou na vysoké úrovni.

Nedávno vyšla kniha Pavla Šrámka - Ve stínu Mnichova. Podle anotace - http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/287595#287595 - by měla nahrazovat právě 3.díl Vojenských dějin Československa. Můžu ji vřele doporučit. Pro ty co s rokem 1938 teprve začínají je to perfektní základ. Pro ty, co už o tom něco ví, je to souhrn nejdůležitějších věcí v jedné knížečce.

ad Lom :
Já napsal: „…A co se monarchismu týče, znovu opakuji, jsem stoupencem evropského, pevninského constitucionalismu (a ne absolutismu). Tedy modelu, kde je síla a postavení vladaře srovnatelná s "ústavní výbavou" presidenta Francie; není však absolutistická.“

Vy jste reagoval:“ tak jak vidět to v republice je možné také“

Já pouze upřesnil:“… Ano-francouzskou (typově) republiku považuji za lepší variantu, než v jaké žijeme. Prostě proto, že je v ní někdo (president) vybaven pravomocemi, aby mohl rozhodovati. To co ovšem kvituji na monarchiích, evropského pevninského rázu, je dědičný charakter držby těchto pravomocí vladařem. Jednak to systému dává supervizora, který není vázán jeho (systému) časovým cyklem a jednak to vytváří post, jehož vykonavatel (jak jsem-jednodušeji-zmiňoval již dříve) je na kvalitě chodu státu přímo závislý v systému generačního přesahu. Tedy-president odkazuje svým potomkům jen své (opět zjednodušuji) konto a vladař stát.“

Této Vaší poznámce tedy né zcela rozumím: „…´jsem stoupencem evropského, pevninského constitucionalismu (a ne absolutismu). Tedy modelu, kde je síla a postavení vladaře srovnatelná s "ústavní výbavou" presidenta Francie´ "

A pak mne vyčítáte, že jsem tomu neporozuměl ve smyslu že:

"Ano-francouzskou (typově) republiku považuji za lepší variantu, než v jaké žijeme. Prostě proto, že je v ní někdo (president) vybaven pravomocemi, aby mohl rozhodovati"

To po mně chcete moc. Já se řídím tím co píšete a ne tím co si myslíte.“

Své sdělení považuji za celkem jednoznačné-než ta naše je lepší "francouzská" republika, ale monarchii nadřazuji (dlužno podotknouti ne-jen z výše popsaných příčin, ale i...) i té (francouzské formě).

K cenzuře:
Když jste projevil nedůvěru (na což máte, samozřejmě, právo) v mé informace o menší tvrdosti cenzury v R-U („těžko někoho přesvědčíte, že censura v 1. rep. byla tvrdší a méně spravedlivá než za R-U) doporučil jsem Vám nahlédnouti do pramenné základny („Prostudujte si, prosím, oba příslušné zákony a případně i /z nich odvozovanou/ správní praxi").

Na to jste reagoval:“… Pokud je problém tak složitý, že si na to musím nastudovat zákony a ještě odvozovanou právní praxi - tak z toho jasně vidím, že rozdíly ve fungování systémů budou minimální.“

Kdyby jste se na věc opravdu podíval, zjistil by jste, že rozdíly byly skutečně celkem zásadní. Jednak v R-U bylo rozhodnutí cenzorů přezkoumatelné soudně (znovu poukazuji na případ sebevraždy následníka trůnu) a jednak pracovala na základě pravidla, že co není výslovně zakázáno, to je povoleno (v ČSR to bylo obráceně, tedy-co není povoleno, to je zakázáno). Zakázáno přitom bylo poskytování informací o státním tajemství a informací lživých. Další omezení se týkala pornografie, ale nebyla ani důrazná, ani obsáhlá (R-U bylo velkým evropským producentem tohoto žánru). Váš příklad („V+W měli problémy s cenzurou a to kvůli kritice Německa. Došlo i k hrozbě zavření divadla.
Nějak se bránili a tak došlo až k návštěvě EB (tehdy min. zahr.) na jejich hře. Po skončení spolu diskutovali. EB to zakončil slovy ve smyslu "hrajte dál, při případném jednání s Německem se odvolám na svobodu slova u nás") ukazuje spíše na velké potíže s možností odvolání se a se zasahováním moci výkonné, tedy velké obtíže s tím, čemu dnes říkáme vymahatelnost práva.

Dále píšete k jinému tématu našich diskusí:
Ano napsal jsem: Lom 31.10. 2008
"Asi málokdo si uvědomuje, že my můžeme být hrdi na to, že jsme pro uchránění světového míru a ohromných škod neváhali obětovat naše zájmy."

Ale také jsem tam napsal:
"kdyby to odevzdání pohraničí zabránilo oněm obrovským mater. škodám ve válce a i např. holocaustu a konc. táborům, pak by ta cena byla malá"

Ano-konečně v tom je podstata toho proč se nemůžeme shodnouti. Nevidím, a nehodlám viděti, jediný důvod, proč by měl jakýkoliv stát obětovati svých zájmů ku prospěchu jiných. Natož, aby to byl důvod k hrdosti. Jsem třeba velkým stoupencem evr.integrace. Ovšem proto, že ji považuji za významnou oporu našich státních zájmů.

---------------------------------------------------------------------------------------

ad Pátrač:
"Pánové nějak jsem se ztratil. Nezkusíme se vrátit ke kořenům tohoto vlákna?

Jak se vy dva díváte na práci kterou Edvard Beneš odvedl od roku 1922 do roku 1938 na podporu obranyschopnosti naší země?"

Mohl bych dáti jednoduchou odpověď, ale ta by, myslím, vysela jaksi-v prázdnu. Proto, jestli dovolíte p.kolego, se na věc podívám trochu obšírněji. Domnívám se, že musíme sledovati hne 3 faktory. Jde 1) o vývoj evropské mezinárodní situace a jednak musíme Beneše sledovati 2) co diplomata a 3) co politika-mnohaletého člena vlády; a i to v kontextu.

Na počátku 20-tých let nalézáme evropský i světový mocenský systém prakticky zcela rozbit. Z tkzv.koncertu velmocí vypadli hned 3 hráči (Rusko, R-U, Německo), oficiálně zůstávají zbývající 3, tedy It., F a GB; prakticky však jen poslední 2 uvedení. Mimochodem-o tom byl mírový systém po 1.sv.v., nikoliv o úsilí o demokracii nebo právo národů na sebeurčení. Za těchto okolností „řvou lvi Dohody“ v Evropě ještě velmi silně.

Možnosti zahraniční politiky států tkzv.nástupnického systému jsou proto velmi limitovány. ČSR se v tomto období dostává do 2-ou významných střetů. Jednak s komunistickým Maďarskem a jednak s (nacionalistickým-zhruba stejně jako i my) Polskem. Střet s Maďarskem přinesl politické trauma pramenící z přesvědčení (lhostejno, jak moc oprávněného), že spásu přivodili až důstojníci vyslaní z F.

Po střetu s Polskem jsou důsledky již naprosto patrny. Během 7-mi dnů polská vojska přestávají existovati a ta naše pochodují na Krakov. Navzdory tomu je většina Těšínska pro ČSR ztracena. Vzdala ho naše diplomacie. Je poměrně zbytečné diskutovati o tom proč-prostě, aby bylo vyhověno F.

Je to dáno osobním politickým úspěchem E.B. Ten se jednak (de-facto až do roku 1946) prosazuje jako neoddiskutovatelná hlava naší zahraniční politiky a jednak ve vládě prosazuje politickou koncepci vycházející z předpokladu, že sama existence ČSR je, ze své podstaty, plně závislá na F a odvozena z naší vazby s touto zemí. Stará zahraničněpolitická koncepce, daná ještě z R-U, předpokládala, že garantem státnosti je armáda, administrativa a hospodářská vnitřní provázanost. V takové koncepci jsou smluvní mezistátní vazby jen prostředkem k prosazování zájmů státu (a mohou býti tedy rychle opuštěny /viz odchod R-U z paktu 3 císařů/, ignorovány /viz vstup R-U do Středomořských dohod/ a případně i oslabovány /viz politika R-U 1912 k Balkánským válkám). Benešova koncepce předpokládala 1-no strannou politickou vazbu jako samu garanci státnosti a učinila ji tedy i úhelným kamenem našeho jednání. Objevily se jen 2 pokusy o jiný postup, a to tkzv. Uhelná spolupráce s Německem a dodávky zbraní republikánskému Španělsku přes Estonsko. Na samotné podstatě naší zahraniční politiky to ovšem nic nezměnilo a rozhodně nešlo o pokus najíti samostatné cesty.

Systém sám je to rigidní, nepružný a předpokládá volbu … řekněme … velmi kvalitního partnera. V evropském prostředí ho, až dosud, držel jen Island a i ten nyní bude svou koncepci (vazby na USA) muset přehodnotit (blbě se funguje za ruské peníze a zároveň slouží USA).

U nás došlo k selhání poměrně záhy, a to selhání celkem fatálnímu. Roku 1925 v Locarnu. Mnoho států, ač se jich tato jednání přímo netýkala, reagovalo snahou o posílení svébytnosti. U nás žádné významnější odezvy nalézti nelze. To vidím jako 1.významné selhání E.B. Ne to, že zvolil chybné řešení (tuhá vazba na F), ale to, že na projevy své chyby nedokázal reagovati a změniti politická směřování.

Následují další varování. Nejvýznamnější byl projekt 4, tedy dohoda F, GB, It.a Německa o rozdělení sfér vlivu v Evropě. My měli spadnout pod Německo a Jug.pod It. Projekt vyvolal vlnu nevole, vedenou ČSR, a velmoce deklarovaly, že od něj (projektu) odstupují. Deklarace neobsahovala žádné závazky ani sankce, takže jí nikdo moc nevěřil. Jugoslávci dokonce žádali změnu MD na pakt s všeobecnou garancí (až dosud byl „ofiko“ zaměřen pouze proti Maďarsku). Ne tak však ČSR, která záruku přijala, považovala ji za uspokojivou, a byl to právě E.B., kdo jugoslávský požadavek smetl ze stolu. MD tím znatelně oslabil, protože jugoslávská zahraniční politika vycházela ze staré koncepce a Bělehrad si, samozřejmě, ihned začal hledat další vazby.

Střední Evropě se ovšem dostává dalších varování. F přechází na čistě defensivní válečnou strategii. To pro nás mělo být velice zásadní. Od této chvíle měla naše politika počítati s tím, že budeme bojovati osamoceni. Ať již by F svým závazkům dostála, či nikoliv, pro nás to bylo naprosto bezpředmětné. Její (F) vojenský potenciál rychle ztrácel schopnost k zásahu za Rýnem, bylo to očividné a netajené, a státům mezi Baltem a Dunajem tak nemohla nikterak účinněji přispěti.

Stejně tak evropské zájmy opouští i GB. Uzavírá základny v Irsku a neprodlužuje spojenecké a garanční úmluvy s Dánskem, Holandskem i Portugalskem. Vazbu zachovává toliko vůči Norsku, Belgii a Řecku.

E.B. zde selhává opět. Jako mzv.vývoj nevidí, nesleduje ho, nebo ho ignoruje. Prostě nikterak nereaguje. Potažmo selhává i na vládní úrovni, kam nepřenáší žádná varování, nenastoluje žádných požadavků a nenavrhuje žádných protiopatření či koncepčních změn.

Z letargie ho probírá až nástup nacionalistické politiky a politiky obnovy v Německu roku 1933. I to je však pouze verbální. Kolega Skelet správně poukazuje na: „…pokud někdo jedním perem napíše, že stát je ohrožen Německem, a druhým perem seškrtá výdaje na obranu. Případně převede část peněz na výstavbu lokálního významu, tak mohl pro vojenskou připravenost udělat více.“ To je totiž podstata věci. Ze zápisů z jednání vlády i z jiných záznamů totiž víme, že E.B. žádný tlak vůči rozpočtu nevyvíjí, respektive-že škrty na obranu dokonce podpoří (=velké politické selhání). Říká sice „cosi“ důstojníkům, ale na jeho politických aktivitách se to nikterak neodráží.

Za vojenský rozpočet se E.B. bije až roku 1936, a to již začíná býti pozdě. I zde se navíc nakonec postaví proti „spojeným“ požadavkům zbrojařů a vojáků. Zůstává tedy nedůsledným. Jeho rozhodnutí roku 1938 tak vnímám jen jako završení chyb. Celkově zastávám názor, a jde o čistě osobní postoj, že E.B. několikráte ve svém životě stanul před rozhodujícími událostmi … a vždy selhal!

V této „šňůře“ kdosi napsal, že nám roku 1938 chyběla silná a rázná osobnost. To považuji za velmi rozumné hodnocení. Já to vidím co chybu systémovou (tedy republika), někdo jiný ji může hledat jinde. Ale to je již čistě individuální. Ptá-li se mne však někdo, zda E.B. považuji za státníka, pak (z výše uvedených důvodů) nikoliv.

Již jsem zde psal, že srovnáme-li ČSR roku 1938 s Německem, pak nenalezneme zásadního důvodu, který by dokázal převážiti argumenty jedněch pro obranu a 2.proti ní. Avšak srovnáme-li nás s kterýmkoliv z (i později) úspěšně válčících států, pak zjišťujeme, že nám chybělo to základní-silná osobnost s vyjasněnou koncepcí svého státního a případně i válečného úsilí.

Já prostě nějak nechápu ten Váš "monarchistickej systém". Na jednu stranu tu tvrdíte, že chcete panovníka s velkýma provomocema na způsob franc. prezidenta a na druhou stranu monarchii "evropského pevninského rázu". No mimo císařského Německa tu nevidím ve 20. století monarchii, která by nebyla loutkou vlády svého státu. A řekl bych že právě ta Vaše dědičnost je tím problémem proč by neměl mít panovník větší rozsah pravomocí. Ono přeci jenom když Vám syn prochlastá rodinej státek, naštve to jenom Vaše příbuzné. Ale i ten "nejosvítěnější" monarcha, může mít dědice silně podprůměrného na vládnoucí úlohu a dříve nebo později to pak sklouzne na parlamentní vládu, kde je panovník jen ozdoba na dortu. Třeba krásnej příklad je rumunská královská rodina, která se jako loutka točila v průběhu 2. s.v. jak zrovna "vítr házel vládou a zemí", její zájem o zemi se spíše ale podobá zájmu o udržení trůnu. Rozhodně mi dědičnost nepřijde jako způsob který úmožní permanentně udržet kvalitní vládce, kteří by měli mít zájmy státu nad zájmy svého postu.

Ohledně Beneše a zbrojení v 30. letech, náklady na armádu se od roku 34 neustále zvyšovali a přesto Vám to neni dostatečné. Při pohledu do historie, to jistě taky vyčítáte vládě R-U, která od roku 1905 silně zaostávala ve zbrojení za VB a Německem i když měla jak se následně ukázalo velké rezervy a to již byla také válka na spadnutí.

Pánové-jestli se chcete pustit do meziválečných balkánských monarchií-poslužte si. Buď ze sebe velice rychle a veřejně uděláte blby, nebo vás čeká těžká dřina-tam není nic, ale vůbec nic, jednoduchého. Mimochodem-právě legitimní následnik trůnu RO zemi vyvedl z Osy a odpoutal ji od fašismu. Navíc, když si dáte práci se sledováním jeho názorů po regentském převratu, tak zjistíte, že to byl jeho trvalý cíl.

Jinak, ale to je již opravdu jen na okraj, evropské pevninské monarchie mají vladaře vybaveny silnými pravocemi (vesměs např. právo veta /buď absolutního nebo proti 2/3-nám/ i zákonodárné iniciativy) a tito vladaři svou roli dokáží "hrát" velmi tvrdě (např. postavení vlády v NL, nebo úloha panovníka v Belg.). Doporučuji opatrnost a studovat systémy Jinak právě dědičnost (a tedy nezávislost na každodenním politickém "cvrkotu") vnímají jejich (vladařů) poddaní a spoluobčané (dnes neoddělitelné) jako základní přínos tamních constituant, jako zdroj stability.

Johan - skutečně si myslíte, že by ze sebe udělali blby? Jistě, třeba to není jejich koníček ale říci svůj názor na věc dokáží a to dokonce s potřebnou logikou. To, že nejsou dneska lidí bývalou monarchií nadšeni jako Vy neznamená, že jsou ignoranti.

Mě osobně se zdá, že stará R_U měla potenciál pokračovat a dnes být velkou a silnou velmocí. Nestalo se a tím to vadne. Nezbývá než se od toho

Mám takový návrh: Založte téma k R-U monarchii ohledně její vojensko - historických aspektů. Tam se bude moci každý vyjádřit. A zde se vrátíme k tomu co by bylo třeba - k řešení otázky zda bychom se ubrániliv tom mizerném roku 1938.

Co vy na to kolego?