Kolegové a hlavně kolego Leviathane, zde je poslední část odpovědí a polemik na prvotní vstup kolegy Leviathana. Dalo to vše dost práce, uvidíme jestli to někam bude dále směřovat. Kolega Leviathan se delší dobu neobjevil a zatím nereagoval ani na ZS.
Napřed ještě něco málo k minulosti.
leviathan39 píše:
Patrac:
Primo : POZOR!!! Definicia rasizmu z wiki ..." Rasizmus je nevedecké učenie o NEROVNOSTI ľudských rás." Ak nejaky narod tvrdi , ze je vyvoleny, tak si logicky nie je rovny s ostatnymi. Pokial toto tvrdenie vychadza z nabozenstva, tak je to este horsie - nabozenske motivacie su emotivne najsilnejsie
Jelikož se nedokáži přes tato tvrzení přenést jen tak, protože s tím nemohu souhlasit, tak jsem se na ten rasizmus podíval podrobněji. Je to poprvé protože jsem to nikdy k Izraeli nepotřeboval, jelikož Židům lze vytýkat ledacos, ale rozhodně ne rasismus.
Cituji Wikipedii:
„Rasismus je teorie a ideologie hierarchizující sociální skupiny podle rasového klíče. Rasismus jako politická ideologie se snaží legitimizovat společenské nerovnosti na základě biologických (rasových) rozdílů mezi lidmi. Jeho moderní forma vznikla v době romantismu jako reakce na osvícenské teorie o občanské rovnosti. Tehdejší rasismus souvisel s rozvojem etnického nacionalismu a později s využitím evoluční teorie tzv. sociálním darwinismem.
Rasismus bývá často zaměňován s rasovou nesnášenlivostí a v běžné mluvě tyto dva pojmy často splývají.
Rasismus v širokém slova smyslu je názor, že z představy, podle níž je lidstvo rozděleno na biologicky odlišné „rasy“, lze vyvodit politické či sociální důsledky a rozdíly.
Tato teorie tvrdí, že odlišný vývoj různých lidských ras a etnik, podmíněný geografickou diverzitou, determinuje schopnosti a vlastnosti jejich jednotlivých příslušníků. V praxi pak tento názor v řadě případů vedl (či stále ještě vede) k rasové segregaci, veřejnoprávní nebo soukromoprávní diskriminaci, a ve výjimečných případech i k pokusům o vyvraždění nepřátelských skupin“.
A cituji odtud, kde je to přepracováno pro normální lidi:
http://www.ostrovzl.cz/prevence/rasismus-xenofobie/
„Rasismus je názor, který tvrdí, že někteří lidé jsou nadřazení a jiní méněcenní z důvodu příslušnosti k určité rase. Rasisti definují rasu jako skupinu lidí stejného původu. Rozlišují různé rasy (a rasové podtypy) podle fyzického charakteru, jako je barva kůže nebo kvalita vlasů, apod. Slovo „rasismus“ se používá k označení agresivního či ponižujícího chování k příslušníkům „jiné rasy“. Rasismus bývá někdy podporován vědeckými i pseudovědeckými teoriemi, náboženstvím a tradovanými předsudky“.
To druhé je důležité, vyskytuje se tam i to náboženství, které je pro Tebe důkazem že Židé jsou rasisté. Domnívám se, že je to nesmysl, národ, který byl v rámci holocaustu masově vyvražďován může být cokoliv, jen ne rasistický. I když jako každý národ v sobě může mít i blbce a nebo jen zlé lidi.
Za rasismus – zde židovský, dáváš to, že se z důvodu své tradice a Písma svatého považují za vyvolený národ. Jako bys to viděl tak, že ostatní mají smůlu a tedy, po Tvém: je to rasismus.
Nejsem křesťan, jsem člověk vírou nepolíbený, ani nejsem křtěný. Bibli a korán ale studuji dlouhé roky a diskutuji o tom, čemu nerozumím s lidmi obou vír a jsem přesvědčený, že biblické pojetí vyvolenosti je poněkud problém, jak z náboženského tak i z jazykového pohledu. Zní to totiž dost namyšleně a tak nějak nepatřičně.
Pro židovskou tradici vsak znamená spíše odpovědnost za určitou zkušenost víry, a to jak tuto zkušenost udržet, tak ji předávat dalším "národům". Pro Žida je tato vyvolenost spíše břemeno a velká obtíž a rozhodně to pro něj není důvod k vyvyšování se nad druhými. Judaismus je náboženství téměř postrádající misionářskou činnost. Písmo svaté navíc zdůrazňuje slabost a nezaslouženost tohoto vyvolení pro Židy – byli přece asi jeden z nejmenších starověkých národů. Navíc bible sama říká, že všemu je nadřazeno Boží vyvolení a ne lidské schopnosti či zásluhy.
V biblické chápaní, pokud jsem tomu porozuměl správně a otec Jaroslav mě v tom po několika rozhovorech utvrdil, že VYVOLENOST v biblickém chápání není nic více než důraz na osobní individualitu každého jedince a tedy i každého národa. Bůh si vyvolil každého člověka, o každém ví a každý je mu stejně vzácný a je pro stejně důležitý. Židovská vyvolenost v bibli i v tradici je toho jen předobrazem. Takže tato vyvolenost je vlastně cestou k rovnosti mezi národy.
Jestli chceš, trvej si dále na svém, já jsem svoje argumenty vyčerpal.
No a nyní se podíváme na poslední dva body a dvě poznámky, co mi ještě zbyly k řešení.
leviathan39 píše:
15.) Nastala etnicka cistka, vysledkom ktorej je podla UNHCR 700 000 arabskych utecencov, ktori dodnes ziju v uteceneckych taboroch po celom blizkom vychode. Reakciou bolo vyhnanie Zidov z arabskych krajin. To, ze Arabi boli zastrasovani a nasilne vyhanani je fakt , ktori nepopieraju ani predstavitelia Izraela. A to nie je iba Dajr-Jasin. Napriek tomu, ale stale ostalo zit pod spravou Izraela desattisice Arabov. Ti su dodnes (plus dnes este okupovane uzemia) etnicky vyluceni - system chackpointov a permanentnych kontrol izr. vojakmi, svojvola a arogancia izraelskych vojakov a policajtov, etnicky princip v zamestnani, na uradoch, v skolach ... atd. sa podobaju na apartheid.
No s tou etnickou čistkou to bylo trochu složitější. Etnická čistka je proces nebo politika eliminace nechtěné etnické nebo náboženské skupiny pomocí deportací, nuceného vysídlení, masových vražd nebo hrozeb těmito činy. Cílem takové politiky je vytvořit území obývané lidmi se stejnou etnicitou, náboženstvím, kulturou a historii. Etnická čistka obvykle zahrnuje pokusy o vymazání důkazu fyzické a kulturní existence nechtěné skupiny na daném území.
Zločiny spáchané během etnické čistky jsou podobné těm genocidním, etnické čistky mohou vraždu zahrnovat pouze jako prostředek k mobilizaci nechtěné skupiny k opuštění daného území. Ačkoliv etnické čistky mohou zahrnovat různé stupně masové vraždy, tyto zločiny často ustávají, když nechtěná skupina opustí požadované území. Během genocidy však masové vraždy pokračují i když se daná skupina snaží uprchnout.
Termín etnická čistka byl v akademickém diskursu přijat v devadesátých letech, učenci ho nyní užívají ve smyslu „systematického a násilného vysídlení nechtěných etnických skupin z daného území.“
Kritikové tohoto termínu poukazují na to, že termín etnická čistka nemá právní definici a jeho užívání v médiích může odvrátit pozornost od činností, které mohou být stíhány jako genocida. Souhlasím s tím, že i když tento termín v době vzniku Státu Izrael neexistoval, podobné s podobným lze spárovat a budiž.
Je Arabskou tradicí tvrdit, že Židé je násilně vyháněli z jejich domovů. To že byli Arabové pod velkým tlakem je pravda, ale nikdy žádný izraelský představitel neřekl, že by to byl plošný zámysl podporovaný prozatímní izraelskou vládou. Jediné s čím souhlasí a to proto, že to je pravda, že na obou stranách došlo k excesům mající povahu genocidy – tedy vraždy větších skupin lidí, a že na obou stranách docházelo k velkým pohybům populace.
Mirek 58, vložil do tématu dlouhý vstup, kde mě zaujalo pár věcí.
Předně Mirek 58 ještě vylepšil leviahatnovy věty o etnické čistce, když přešel přímo k rasovému čistění, tedy zde objevil rasu židovskou a rasu arabskou, nebo nevím co přesně. Raději to nebudu dál komentovat. Dále se věnoval rozboru teritoriálnímu průběhu útočných operací arabských armád proti Státu Izrael. To už jsem dlouho nezaznamenal, nebudu to rozebírat, tak jen toto:
Zde je mapa průběhu války o Izrael k 1. červnu 1948, jejím autorem nejsou Izraelci, ale Angličané. Nevím do jaké míry koliduje s tím, co naspal Mirek58 nebo ne. Nejsem schopen najednou studovat dvě samostatné linie a zaujímat k nim stanoviska.
Zde je zde už prezentovaná mapa, plánu, základních směrů postupů obránců-útočníků a protiútoků a výsledek války, je všeobecně uznána jako pravdivá a doposud ji nikdo nezpochybňoval.
Další co mě zaujalo je opakované citování použití dvou děl z prusko -francouzské války proti Syřanům. Netušil jsem, že je to tak nepřijatelné, jedno z těch děl je v muzeu v Latrunu. Ta děla byla ještě dědictvím po osmanské říši.
Dál pro kolegu leviatana.
Jistě. Znám novou izraelskou vlnu takzvaných
„nových „ historiků, u nás je prezentoval Ilan Pappé, které přichází s novým pohledem na tento úsek dějin Palestiny a dokonce popírají pravdivost mírového procesu ze strany Izraele a podobné vychytávky. Znám dvě jeho přednášky a ta novost je dána tím, že stejná fakta vykládá jiným způsobem. Kriticky k Izraeli a jeho tehdejším obyvatelům a hlavně představitelům. Něco málo zde:
http://www.centrum-cesta.cz/aktuality/1 ... pe-v-praze
a zde je jedna z přednášek v angličtině
http://ism-czech.org/2013/04/23/ilan-pa ... roku-2008/
A zde je debata Pappeho s Mojmírem Kalusem
http://ism-czech.org/2013/05/03/debatni ... lus-video/
Patří mezi izraelské „nové“ historiky, kteří svým výzkumem – díky přístupu k dokumentům odtajněným na počátku 80. let 20. století britskou a izraelskou vládou – začali rozrušovat mýty o vzniku a prvních letech izraelského státu prosazované předchozí generací izraelských historiků zabývajících se více hledáním ideologické podpory nového státu, než historickou přesností.
Izraelští „noví“ historikové doslova přepsali historii vzniku Izraele v roce 1948 a s ním související vyhnání či útěk 750 000 Palestinců. Pappé tvrdí, že vyhnání nebyla prováděna náhodně, ale že šlo o cílenou etnickou čistku Palestiny pro nový židovský stát, jež byla připravena budoucími izraelskými lídry již v r. 1947 v plánu Dalet. Pappé se tématem zabývá ve své nejznámější knize The Ethnic Cleansing of Palestine.
Tochnit Dalet, po našem Plán Dalet, byl soubor několika vojenských akcí provedených na jaře 1948 počátkem první izraelsko-arabské války, respektive během takzvané občanské války v Palestině, krátce před koncem britského mandátu nad Palestinou, před vznikem státu Izrael, židovskými jednotkami Hagana a Palmach, do některých se zapojil i Irgun.
Jeho cílem bylo ovládnout některé oblasti osídlené Araby, které, ale byly podle plánu na rozdělení Palestiny z roku 1947 začleněny do židovského státu. Tedy těch území, které podle zveřejněného plánu OSN na rozdělení Palestiny měl Izrael mít ale v daném čase na nich neměl nic, co by jeho ustavení v těchto místech podpořilo.
Během dubna a května 1948 totiž už britským silám v Palestině zbývaly jen týdny či dny a Židé i Arabové se připravovali na další fázi válečného konfliktu, který měl mít stále více rysy konvenční války. Arabové ovšem do konce britského mandátu dávali přednost jen drobným válečným akcím a preferovali pasivní ostřelování židovských dopravních tepen.
Mezitím Židé systematicky posilovali své jednotky Hagana, které v polovině května dosáhly početního stavu 25 000 lidí. Spadaly pod ně i elitní jednotky Palmach. Plán D zformuloval Jigal Alon. Jeho fotka následuje.
Počítal s nutností rychle využít odchod britských jednotek a obsadil klíčové body v zemi a ještě před vznikem nezávislého židovského státu tak utvořit územně souvislou oblast židovské kontroly - tedy ne osídlení, ale kontroly. Myšlenka plánu byla taková, že postupné odcházení britských jednotek z Palestiny vytvářelo ještě před oficiálním koncem britského mandátu v Palestině oblasti stav, kdy se již fakticky dalo mluvit o suverénní židovské, ale zároveň na jiných o arabské vládě.
V rámci Plánu Dalet proto došlo k sérii židovských útoků, při kterých se například již v polovině dubna 1948 dostalo pod židovskou kontrolu město Tiberias. Z města odešla celá arabská populace, která byla pod dohledem Britů eskortována do Zajordánska. Odchod se uskutečnil přesto, že Židovští vyjednávači vedli jednání, aby odchodu Arabů předešli.
Plán Dalet tak znamenal zrychlení arabského exodu z Palestiny. Sled vybraných operací:
- koncem dubna 1948 Operace Jiftach, na jejímž konci Židé dobyli celý Safed, tvrdě se bojovalo o pevnost an-Nabi Juša, viz obrázek.
- koncem dubna padla v Operaci Bi'ur Chamec do židovského držení Haifa, zde Arabové uvěřili Židům a část arabské populace zůstala.

Bojovníci Hagany v Haifě
- současně proběhla Operace Ben Ami, která znamenala dobytí města Akko a operace Gideon kdy Židé ovládli Bejt Še'an a okolí
- na přelomu dubna a května probíhala Operace Chamec, spočívající v okupaci arabských sídel jižně od Tel Avivu, v zázemí města Jaffa a počátkem května proběhla Operace Barak dále na jih odtud.
Je potřeba uvést, že samotná Jaffa nebyla zpočátku cílem Plánu Dalet, počítalo se pouze s její izolací. Přesto se už koncem dubna se jednotky Irgunu pokusily o ofenzívu proti Jaffě, ale byly odraženy a do záležitosti se navíc zapojili Britové, kteří odmítli tolerovat pád Jaffy. Proběhla jednání mezi Židy a Araby, ale odchodu většiny Arabů nic nemohlo zabránit a arabský odchod z města probíhal dál a samotná Jaffa padla 13. května.
- současně došlo k rozšíření židovského teritoria i směrem k obleženému Jeruzalému, kde Operace Nachšon a Operace Har'el dokázaly udržet úzký koridor v Judských horách a dobýt několik zdejších arabských vesnic.

Palmach v boji o Jeruzalém
- Operace Jevusi pak mírně rozšířila židovskou oblast Jeruzaléma
Všechny zde vycitované operace a další co jsou jejich pod-operacemi jsou velmi dokonale z dokumentované a toto zdokumentování je volně přístupné nejen na wikipedii. Celkově jich bylo třináct. To co je odlišné, je nová interpretace.
Doposud totiž platilo to, co jsem uvedl. Šlo o operace, které měli zajistit okamžitý vliv židovské správní moci na celém území, který bylo židovskému státu vyčleněno. Doposud platilo, že následný odchod arabské populace byl druhotný jev vyvolaný strachem a propagandou arabských médií a také akcemi židovských sil, kdy docházelo zabíjení Arabů. Ale židovský stát nikdy oficiálně nepřiznal, že by šlo o plánované vytláčení nežádoucí populace. Tvrzení skupiny historiků může být pravdivé, ale může být i jen jinou interpretací dokumentů, které jsou k dispozici teprve nedávno. Profesor Pappé prostě stejné dokumenty interpretuje jinak, než bylo doposud obvyklé. Jestli má pravdu, netuším.
Navíc si myslím, že pokud by tyto dokumenty přímo Židy usvědčily z plánované etnické čistky, tak by jejich zveřejnění vláda nikdy nepovolila. Přece si nebude kopat vlastní hrob. Ale pokračuji k tomu citovanému historikovi.
Na rozdíl od amerických akademiků Normana Finkelsteina a Noama Chomského, kteří jako jediné „reálné řešení“ pro Izrael a Palestinu vidí dvoustátní řešení, podporuje Pappé jednostátní řešení s tím, že ho „nezajímá, co je reálné, ale co spravedlivé“. Pappé je v tomto přesvědčení nekompromisní a obhajuje i mezinárodní bojkot izraelských akademiků. Zde bych, ale viděl spíše potřebu osobní msty – určitá část izraelských akademiků se postavila proti němu. Navíc se to hodí do celkové dnes probíhající protiizraelské vlny, kdy k tomu to bojkotu izraelských vědeckých pracovníků a to nejen historiků vyzývají různé instituce EU.
Jeho práce je podporována, ale i kritizována dalšími historiky. Než byl nucen opustit Izrael v roce 2008, byl zavržen v Knessetu, ministr školství požadoval jeho výpověď a několikrát mu bylo vyhrožováno smrtí. Jeho odchod z Izraele by mohl napovídat - jak je to v našem světě normální - že má pravdu, jinak by ho přece nevyhnali.
Je otázka, zda byl donucen k odchodu proto, že říkal pravdu anebo proto, že ji tak, aby vyhověla jeho vidění světa a jeho moderní historie, upravoval. Jelikož nemám a - nemá ho z nás nikdo - přístup k oněm dokumentům odtajněným oběma vládami, nemohu zde zaujmout pevné stanovisko.
Pro všechny: sousloví „noví“ historikové s uvozovkami jsem nevymyslel já, jsou tak označováni na internetových serverech a v literatuře.
To je problém dnešního Izraele. Jeho trvalá zahraničně politická krize se přemítá do jeho vnitřně politického uspořádání. Důkazem je rozpad současné vlády a blízké předčasné volby, kdy část politiků a to i zkušených a Izraeli naprosto oddaných, odmítá s vládou spolupracovat.
Vše vyspídovaly spory o rozpočet mezi premiérem Netanjahuem a ministrem financí a nic nevyřešila ani vzájemná schůzka. Ministr financí Lapid odmítl premiérovy požadavky, aby upustil od prominutí daně z přidané hodnoty při koupi prvního bydlení, ukončil kritiku židovské výstavby ve východním Jeruzalémě a podpořil zákon o židovském charakteru Izraele. První požadavek bych pochopil - podpora mladých manželství a porodnosti, demograficky Izrael slábne.
Druhé dva body ale jsou, zásadní pro budoucí politické možnosti Státu Izrael.
Primo: Pokračující výstavba osad a bytů v oblasti Západního břehu a východního Jeruzaléma doslova do písmene blokuje jakoukoliv možnost jednání s palestinskou samosprávou.
Secundo: Zákon o židovském charakteru Státu Izrael zase má sice zajistit, že Izrael zůstane židovským i v momentě kdy arabská populace občanů Izraele díky vyšší porodnosti přečíslí tu židovskou, ale brání přechodu země na občanskou společnost našeho typu, což část izraelských politiků považuje za nutnost, pokud se má Izrael dále rozvíjet. Jistě - Netanjahu vidí krach teorií o multikulturních společnostech v západní Evropě, ale tímto zákonem se situace nezachrání. Stejný postoj proti těmto zákonům zaujala i Cipi Livniová, která zastávala post ministryně spravedlnosti. Tu dokonce Netanjahu obvinil z osnování puče.

Zde je fotka Cipi Livniové, je to chytrá ženská a osobně si myslím že je to jeden z opravdu pragmatických politiků Státu Izrael, napadlo mě, že ona by mohla být budoucností pro Izraelce i pro Palestince.
Cipi Livni byla v době Operace Lité olovo ministryní zahraničních věcí a za to byla v Británii obžalována z válečných zločinů za nekompromisní obhajobu celé operace i postupů IDF v bojích. Livniová, která vede středolevou stranu Hatnua, řekla, cituji.
„že ve volbách nepůjde o zavedení či nezavedení daně z přidané hodnoty, ale o to, zda „Izrael bude sionistickou, nebo extremistickou zemí”.
Podle ní se utkají na jedné straně tábor sionistů a na straně druhé tábor „extremistů a nebezpečných stran”, jimž je třeba zabránit ve zničení Izraele.
Netanjahu je starý jestřábek který zamrzl v 80-tých letech. Zdá se, že vyvoláním předčasných voleb se chce zbavit centristických koaličních partnerů a nahradit je ultranacionalisty, s nimiž snadněji prosadí svou politiku rozšiřování židovských osad a zákon definující Izrael jako židovský stát. Pokud mu to vyjde, jednání o vzniku samostatného palestinského státu skončí jednou provždy a vše zamrzne ve stavu latentní války. Osobně si myslím, že Netanjahu je veden obavami z toho běsnění na celém Blízkém a Středním Východě.
Navíc a to je také důležité, je to bývalý voják a tedy tak trochu zamindrákovaný člověk. Pokud by byl ustaven Palestinský stát v hranicích před šestidenní válkou bez Golan, ty Izrael už nikdy nepustí, tak se na jednom místě Izrael zúží na 27 kilometrů a to noční můra každého vojáka, že stačí 20 minut jízdy obrněného transportéru a Izrael je rozdělen na dvě půlky.
A poslední co musí Netanjahua strašit je to, že pokud by měl vzniknout Stát Palestina na celém Západním břehu, bude potřeba vystěhovat cca 270 000 osadníků a ti přijdou o většinu majetku a někdy i desítky let práce, tak jak se to stalo v Pásmu Gazy, kdy Palestinci vše co zde po osadnících zbylo, jako debilové zničili a nic z toho nevyužili. Včetně vykácení osadníky vysazených stromů ovocných i prostě okrasných, zbourání farem a zničení polí, skleníků, prostě všeho.
Etnické vytěsňování Arabů z občanského života na vlastním území Izraele neberu. Izraelští Arabové jsou Palestinci nebo arabsky mluvíc lidé nežidovského původu, kteří jsou občany Státu Izrael. Národnostně se většina z nich identifikuje jako Palestinci a občansky jako Izraelci. Mnoho těchto arabských obyvatel má rodinné svazky s palestinskými Araby na Západním břehu Jordánu, v Pásmu Gazy a v Jordánsku. Větší identifikování se jako Izraelci je mezi beduíny a Drúzy, ti jsou vnitřně integrováni do nového státu vždy od doby kdy se staly jeho občany.
Zvláštní případ jsou Arabové žijící na územích anektovaných Izraelem po Šestidenní válce v roce 1967, tedy ve Východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách. Obyvatelé východního Jeruzaléma získali trvalé izraelské občanství krátce po válce. Pouze malá část z nich jej však přijala a většina udržuje úzké vztahy se Západním břehem, přestože jim je umožněno volit v komunálních volbách. Většina drúzských obyvatel Golanských výšin je považovaná za izraelské obyvatele na základě Zákona o Golanských výšinách z roku 1981. Část z nich plně přijala izraelské občanství, avšak většina z nich se považuje za obyvatele Sýrie.
Po získání občanství byli izraelští Arabové formálně zrovnoprávněni s židovskými obyvateli Izraele. V porovnání s Araby v sousedních zemích získali paradoxně ještě větší práva. V současné době mají izraelští Arabové vlastní politické strany, zastoupení v Knesetu, vlastní školy, možnost studovat na izraelských univerzitách, možnost ošetření v izraelských nemocnicích, právo na pobírání veškerých sociálních benefitů. V Izraeli jsou arabští starostové, vědečtí pracovníci i na velmi významných postech, za poslední dva roky bylo umístěno v židovských školách cca 900 muslimských - arabských učitelů a učitelek - kde jinde v arabském světě najdete dnes učitelky?
Pásmo Gazy je už dlouhé roky bez jakéhokoliv židovského vlivu jelikož zde nežije ani jeden Žid a Západní břeh je prostě okupované území a zde se dlouhodobě linoucí problémy nelze automaticky přenášet na zbytek území Státu Izrael.
leviathan39 píše:
16.) Izrael dodnes funguje , ako "narodny" stat. Je tak definovany zakladajucimi zakonmi. Prve co sa zistuje je etnicita a zidovsky povod. To ej v rozpore s ideou obcianskeho statu. O obcianskom principe nie je mozne hovorit. Narok na cele uzemie Palestiny - a to narok pravny, historicky a moralny mali Arabi. Izrael vznikol , ako dosledok geopolitickych hier medzi Stalinom a USA a ako dosledok holocaustu. S oboma nemali Arabi nic spolocne. Zblizenie medzi Arabmi a ZSSR nastalo az po Suezskej vojne. .
Takže napřed:
Izrael je parlamentní zastupitelská demokratická republika s pluralitním politickým systémem a všeobecným rovným volebním právem. Hlavou státu je prezident, který je volen parlamentem na 7 let. Výkonná moc je v rukou vlády, v jejímž čele stojí premiér, obvykle to bývá předseda nejsilnější politické strany.
Zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament Kneset tvořený 120 poslanci. Ti jsou voleni na základě poměrného volebního systému na čtyřleté volební období. Pokud však parlament odvolá premiéra nebo vládě nevysloví důvěru, je Kneset rozpuštěn předčasně.
Izrael nemá psanou ústavu a jeho politický systém je ukotven v jedenácti základních zákonech.
V roce 2003 začal Kneset vypracovávat návrh oficiální ústavy, založené na těchto zákonech. Zbožní Židé dodnes odmítají představu, že jejich národ bude mít dokument, který bude mít větší autoritu než náboženské texty jako jsou Tóra, Tanach, Talmud a Šulchan aruch. Začátkem 90. let prohlásil vůdce Šasu, Arje Deri, že i kdyby v návrhu ústavy bylo Desatero, odmítl by se pod něj podepsat.
A nyní k národnímu státu.
Nevím o nikom, kdo by to popíral, ale doposud to byla otázka tradice, nikoliv zákona. Až v listopadu 2014 izraelská vláda odsouhlasila poměrem hlasů 14 : 6 návrh zákona, který definuje Izrael jako národní stát Židů. Premiér Benjamin Netanjahu sice ujistil, že všichni občané Izraele mají rovná práva, nicméně dodal:
„Ale jsou zde národní práva pouze židovského národa: hymna, vlajka, právo každého Žida přistěhovat se do Izraele a další národní symboly.“
Podle něj je tento zákon nezbytný, neboť, jak uvedl,
„mnozí zpochybňují povahu Izraele jakožto národního státu Židů. Odmítají to uznat Palestinci, ale je zde i vnitřní opozice“.
Ministr průmyslu, obchodu a práce Naftali Benet si zákon pochvaluje, protože podle jeho mínění umožní ochránit stát před zrádci: „Díky zákonu se příště do vrchního soudu nedostanou zrádci. Soud bude také muset brát v potaz, že Izrael je
‚národním státem Židů‘,
a ne pouze ‚lidskou důstojnost a svobodu‘. Je to důležitá zpráva pro všechny obyvatele jižního Tel Avivu a celé země.“
Jak jsem uvedl výše tento zákon a plány další výstavby v oblasti Západního břehu vedly k pádu vlády. Knesetem tedy zákon zatím neprošel. Takže de- jure Izrael národním státem Židů není, tradicí ano. To vedlo k tomu, že izraelská justice se často dostávala do sporů s s touto tradicí. Jelikož tento zákon vytváří podhoubí pro podkopání nezávislosti justice, je špatný. Ale z pohledu velké části židovské populace nezbytný.
Zákon navíc podle mého názoru je částečně v protipohybu proti duchu deklarace nezávislosti, ve které se píše, že nový stát má být „založen na principech rovnosti, spravedlnosti a svobody … a musí zajistit naprostou sociální a politickou rovnost pro všechny své občany nehledě na náboženství, rasu a pohlaví“. K praktickému naplnění litery této deklarace však v Izraeli nikdy nedošlo a arabská menšina měla a stále má pocit druhořadosti. Je otázka co tento zákon udělá s doposud opravdu demokratickou povahou Izraele. Je ale zajímavé, že to byla kdysi dávno právě strana Cipi Livniové, která podobný zákon připravila, ale nedokázala ho prosadit. A proti duchu současného zákona byla tehdejší předloha vůči Arabům výrazně tvrdší -například arabština byla degradována na jazyk se zvláštním postavením.
Jenže pořád platí: zatím není k dispozici ani platný text zákona, ani žádný zákon schválený většinou poslanců Knesetu. Takže že Izrael není národní stát, ale směřuje k tomu. Takže je mi líto, Leviathane, ale zatím nemáš pravdu.
Ale píšeš, že je to obsahem základních zákonů. Prosím tedy o vycitování, kterých a pokud možno přímo dotyčný text zákona, který to jasně prokáže. Je to důležité, já o tom v jiných základních zákonech nemám povědomí.
A Tvoje upozornění na to, že Izrael není občanský stát?
Především je třeba si uvědomit, že vztah národního a občanského principu není vztahem dvou jevů téže roviny.
Primo: Princip národní souvisí v podstatě s přirozeným rozčleněním lidstva na velké skupiny lidí, které se formovaly na základě existenciálních mezilidských vazeb, upevňujících se zpravidla pod tlakem objektivních faktorů.
Secundo: Princip občanský je výslednicí vědomého úsilí společnosti, směřující k pochopení hodnoty lidského individua a respektování rovných práv a povinností člověka – občana vůči celku, jehož je součástí.
Problém vztahu mezi národním a občanským principem nastává teprve v procesu vytváření novodobých národů, kdy dochází k zapojování stále širších vrstev obyvatelstva do politického života. Vzniká tak občanská společnost. Občanský princip je tedy jednou ze stránek demokratické struktury společnosti. Jeho podstatou je zapojení většiny lidí do organizování a správy věcí veřejných. Je tedy otázkou jestli je dnes Stát Izrael dostatečně vyzrálý pro plné zavedení občanského principu, když se od svého vzniku otřásá rozpory mezi židovskou majoritou a nežidovskou minoritou.
Rozpor mezi občanským a národním principem tak vyvstává v situacích, kdy se v hranicích jednoho státu z nejrůznějších příčin ocitne několik národních či etnických jednotek, nebo potřeby, tužby a ještě více city každé z nich nejsou obvykle identické, naopak často si i konkurují. Vzniká vzájemný konflikt národních zájmů.
Při jeho řešení lze využít, ale i zneužívat principy demokracie. Vytvářejí se třecí plochy, které komplikují nebo i problematizují stabilitu politického systému mnohonárodního státu. V dějinách bychom jen obtížně hledali situaci, která se z tohoto pravidla vymyká, přitom však není správné pochybovat apriorně o všech pokusech, které se o překonání uvedených problémů pokusily.
Je otázkou, jestli slabý nebo nepřítomný občanský princip je vyloženě negativum. Víc k tomu nemám co říci.
Co se týká morálního, právního a historického nároku Arabu na celé území Palestiny mohu jen říci že k tomu už jsem své řekl v předchozích vstupech. Pokud to tak bylo, bylo jim to odepřeno napřed samotnou Velkou Británií a následně OSN.
Je potřeba jasně říci, že to co se talo v roce 1947 a1948 ve zbytku mandátního území Palestina se prostě stalo.
Nemuselo to být spravedlivé. To je vždy dáno tím kdo se cítí poškozen
Nemuselo to reflektovat reálný stav v Palestině. To si netroufám vyhodnotit.
Mohl se tak svět zbavit části viny za holocaust na úkor třetího subjektu? Zcela jistě ano.
Ale stalo se to podle tehdy platného mezinárodního práva. Já osobně si myslím, že zde Arabové doplatili na dvě věci:
Primo - na neochvějné odhodlání Židů svůj stát mít
Secundo - na vlastní nedostatek představivosti a hlavně na důvěru ke slibům okolních arabských států, které jim řekli, že Židy vojensky spláchnou a celá Palestina bude jejich. Ten nedostatek představivosti je vtom, že asi nečekali, že to Židé mohou vyhrát. 1 800 let je zabíjel kdo chtěl, kdy chtěl a jak chtěl, proč by to mělo být nyní jinak.
To že OSN nedokázalo zastavit útok arabských armáda na nový stát a že nedokázalo zajistit další práci se zbytkem Palestiny, není problém Státu Izrael, ale OSN.
leviathan39 píše:
PS: Europsky sud v Luxemburgu vyskrtol Hamas zo zoznamu teroritickych skupin. Na zoznam bol zaradeny na zaklade clankov v novinach a z internetu!!! .
Když řekneš A, cituji tiskovou zprávu:
K dočasnému vyškrtnutí ze seznamu podle verdiktu došlo na základě formálních nedostatků někdejšího rozhodnutí EU. Když byli totiž radikálové na seznam v roce 2003 zařazeni, nebylo to na základě zhodnocení činů Hamasu, ale na základě informací z médií, internetu, ale i od USA a Izraele, což soud považuje za nedostatečné.
Musíš říci i B, tedy vše a ne jen to co se Ti hodí, opět cituji:
Unijní soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že verdikt fakticky
"neznamená žádnou podstatnou změnu v hodnocení Hamasu jako teroristické organizace". Zmrazení účtu představitelů Hamasu bude prý trvat ještě další tři měsíce nebo do ukončení odvolacího řízení. Proti rozhodnutí soudu se lze odvolat.
leviathan39 píše:
Ps2: pre buduce argumenty ad hominem, ktore ocakavam - nie som Arab, ani moslim, som ateisticky Slovak narodeny na Slovensku, ani nikto z mojej rodiny nie je Arab ani moslim.
Je mi úplně jedno, co jsi a kdo jsi. Diskutuješ férově, tak jsem se snažil také. Do férové diskuse tedy nepatří někoho dopředu shazovat proto, že je cokoliv z toho co jsi uvedl. Pokud jsi zde takový argument zachytil, omlouvám se za sebe i za zbytek diskutujících.
A nakonec jen něco málo k Tvému vstupu z dnešního dne. V odpovědi na to, že bych rád věděl jak to bylo s útoky Židů na lodě s židovskými imigranty do Palestiny jsem čekal rozhodně něco více, než odkaz na jeden jediný zdokumentovaný případ takové akce.
Zde jakási sumarizace.
Při asi 140 lodních transportech říčními loděmi a loděmi plujícími přes Středozemní a nebo Černé moře a přes úžiny a Mamarské moře bylo incidentů povícero.
Dne 3. října 1939 se plavila velká skupina imigrantů z Vídně na říční lodi Uranus po Dunaji. U rumunských hranic byla loď zastavena a imigranti byli nuceni se vylodit ve starém pevnostním městě Kladovo v Jugoslávii. Nevím kdo je zastavil a kdo je donutil vystoupit, ale Židé to určitě nebyli. Celkem zde uvízlo na 1100 uprchlíků, a to až do května 1941, kdy bylo 915 z nich chyceno a nakonec zabito Němci. To bylo po Německém útoku na jižní Evropu.
Dne 18. května 1940 vyplul z Bratislavy starý italský kolesový parník Pencho s 514 cestujícími, převážně členy hnutí Betar. Loď plula po Dunaji do Černého moře a následně do Egejského moře. Zde se jí však 9. října porouchaly motory a loď tak ztroskotala u Mytilén, hlavního města jednoho z Italy ovládaných ostrovů Dodekanés. Italové cestující zachránili a převezli na ostrov Rhodos a následně do internačního tábora Ferramonti di Tarsia v jižní Itálii. Zde byli zadržováni až do září 1943, kdy spojenci tuto oblast osvobodili. To je tedy jen neštěstí s dobrým, byť dlouhým koncem a Italové projevili charakter
V říjnu 1940 bylo umožněno velké skupině uprchlíků opustit Vídeň. Tento velký únik byl organizován židovským obchodníkem Bertholdem Storferem, který pracoval pod Adolfem Eichmannem. Uprchlíci se nalodili na čtyři říční lodě: už jmenovaný Uranus a dále Schönbrunn,Helios a Melk, pluli po Dunaji do Rumunska, kde se cestující z lodi Uranus, kterých bylo zhruba tisíc, přelodili na loď Pacific, a vypluli 11. října 1940. Do Haify dorazili 1. listopadu, následováni lodí Milos.
Britové však všechny imigranty zadrželi a přesunuli na francouzský parník Patria s úmyslem převézt je na ostrov Mauricius. Odplutí se však pokusila zabránit Hagana, která na palubu lodi propašovala bombu. Cílem bylo loď poškodit a znemožnit jí odplutí. Došlo však k ke katastrofě, protože síla nálože byla příliš velká a po jejím výbuchu se loď začala rychle potápět, položila se na bok a zemřelo 267 lidí. Britové nakonec, na základě rozkazu Winstona Churchilla, umožnili přeživším zůstat v mandátní Palestině.
To je jediný zdokumentovaný útok židovských bojovníků na nějakou loď s imigranty do Palestiny. Ale pokračujme.
V prosinci 1940 opustil malý bulharský škuner Salvador s celkem 327 uprchlíky na palubě Constancu. Dne 12. prosince Salvador ztroskotal v prudké bouři v Marmarském moři poblíž Istanbulu. Zahynulo 223 lidí, včetně 66 děti. Přeživší byli převezeni do Istanbulu; 125 z nich bylo deportováno zpět do Bulharska a zbylých 70 odplulo na lodi Darien. Žádný útok, neštěstí
Dne 11. prosince 1941 vyplula z rumunského přístavu Constanca pod panamskou vlajkou loď Struma. Loď však byla 24. února 1942 torpedována sovětskou ponorkou SC-213 a 770 uprchlíků na její palubě zahynulo. Oni sověti se s tím moc nemazali a potápěli co mohli hlava nehlava. Celou tragédii přežil jediný člověk. Tedy důsledek probíhající války.
Dne 20. září 1942 vyplula z Rumunska loď Europa s 21 pasažéry. Loď ztroskotala v Bosporské úžině. Nepřežil ani jeden cestují, jen 5 lidí z posádky. Tedy neštěstí.
Dne 5. srpna 1944, vyplula z přístavu Constanca loď Mefkura (či Mefkure) s 350 uprchlíky na palubě. Ta plula společně s dalšími loděmi Morino a Bulbul. Během noci však byla Mefkura torpédována a potopena sovětskou ponorkou SC-215. Z celkového počtu 350 uprchlíků na palubě jich přežilo pouze pět. Přeživší byli zachráněni lodí Bulbul.Opět tedy jen důsledek válečných událostí.
Souhrn: více než 100 000 lidí se pokusilo dostat do Palestiny pomocí lodní dopravy. Asi 1 600 jich zahynulo v důsledku válečných událostí, počasí a 267 jich zabili sami Židé při nepromyšlené akci s bombou. Do Palestiny se jich dostalo jen několik tisíc, zbytek s končil v internaci. Takže šlo o jeden jediný útok, ne o útoky na lodě.
Takže z mé strany zatím vše. Počkám si co kolega Leviathan a zbytek světa.
