Alexandr Ljubimov píše:K současné politické situaci.
V tomto textu chci jasně popsat současnou politickou situaci pro dobrovolnickou komunitu a pro ruské vlastence obecně a poukázat na naše vnitřní nepřátele. Alexej Čadajev již vyjádřil řadu názorů (
1,
2,
3) a já bych k nim rád přidal další.
Mnoho nezkušených lidí se domnívá, že v Rusku neexistuje žádný politický boj. To je hluboký omyl. Probíhá a je veden bez vyjádření politických postojů, které se liší od dominantního diskurzu. Nyní se i otevření nepřátelé Ruska uvnitř země vydávají za takzvané "vlastence" a kritizují své ideologické oponenty, obviňují je z nedostatečného nebo nesprávného vlastenectví a spolupráce s ukrajinskými/britskými/americkými tajnými službami. Naštěstí je veřejné vyjadřování sympatií k nepříteli a přispívání na ukrajinské ozbrojené síly stále nebezpečnější. V důsledku toho se racionální nepřátelé chovají a budou i nadále chovat jinak.
Tvrdím, že strana "hanebného míru", známá také jako "strana porážky", postupně krystalizuje a získává své hlasy, struktury a vůli. Mezi vlasteneckým publikem se obecně věří, že pouze určité moskevské elity jsou poraženci. To není pravda!
Na všech úrovních společenské pyramidy existuje sociologicky významný počet Rusů, kteří jsou ochotni hlasovat pro "hanebný mír" tady a teď.
Máme vznikající koalici:
Uprchlí ukrajinští bojaři v Moskvě, kteří nadále prodávají našemu vedení myšlenku nezávislé, ale přátelské Ukrajiny. Jsou to lidé, kteří na začátku roku 2022 slíbili, že ruská vojska budou přivítána květinami.
Různé elity, jejichž zájmy jsou podkopány válkou a vyhlídkou, že pro ně v měnícím se Rusku nenajde místo.
Mediální postavy, ideologicky a/nebo za peníze ochotné pracovat pro "hanebný mír".
Velký počet obyčejných občanů, kteří z různých důvodů nepodporují probíhající válku. V první řadě chtějí, aby "to všechno konečně skončilo". Aby se to "všechno vrátilo zpět", tedy aby se zbavili sankcí a dalších negativních socioekonomických a psychologických důsledků války. V podstatě se jedná o velmi naivní, ale zároveň velmi silnou a rozšířenou touhu po návratu do bezpečnějšího světa, jak se zdálo i před covidem. Emocionální nechuť žít ve světě velkých válek je pochopitelná, zcela iracionální, ale extrémně důležitý politický faktor.
Hlavní teze strany porážky jsou následující:
Okamžitý mír za jakýchkoli rychle dosažitelných podmínek
Okamžitý mír zastaví utrácení peněz za válku v současném měřítku
Ukrajina musí zůstat ve své současné podobě
Jaká je síla našich politických nepřátel:
Strana porážky neztratila a neztratí své nejlepší lidi na frontě, jak to ruští vlastenci dělají každý den. Ztratili jsme obrovské množství těch, kteří uměli bojovat, kteří uměli psát, mluvit a vést politický boj. Murz, Bereg, Goodvin a bezpočet dalších...
Strana porážky už léta neutrácí obrovské částky peněz na dary ruskému vítězství. Chytří zástupci strany porážky nebudou posílat peníze ukrajinským ozbrojeným silám, ale pošlou je těm, kteří bojují proti ruskému dobrovolnickému hnutí. A tento tok finančních prostředků bude růst.
Strana porážky neprožívá po několika letech extrémního úsilí na frontě i v týlu strašlivou únavu. Naši vojáci i dobrovolnická komunita mě pochopí.
Závěry:
Čelíme vážnému politickému boji za naši vizi ruské budoucnosti, za ruské vítězství. Máme štěstí, že strana „hanebného míru“ se začala vážně ozývat až v pátém roce války.
V každém případě, bez ohledu na politickou konfiguraci, budou nadcházející volby do Státní dumy referendem o vítězství nebo „hanebném míru“.
Jakékoli činy našich vnitřních protivníků je nutné analyzovat především z politického hlediska. Nejvtipnější postavy jsou mluvčími masového poraženectví, což vůbec není vtipné.
To vyvolává otázku: "Co dělat?", ale o tom později.
ps. a ano,
Alexandr Geljevič Dugin poskytl teoretičtější zdůvodnění mých úvah
zde.
https://t.me/akela_zavtra/177 
Uprchlí ukrajinští bojaři v Moskvě, kteří nadále prodávají našemu vedení myšlenku nezávislé, ale přátelské Ukrajiny. Jsou to lidé, kteří na začátku roku 2022 slíbili, že ruská vojska budou přivítána květinami.