Hans S. píše:Pátrač: Dle mého skromného názoru podceňuješ Evropany. Vycházíš řádově ze dvou nebo třech významnějších bitev, které Mongolové zvládli, což je ale směšně málo na nějaký skutečně vypovídající vzorek. Japonci za Druhé světové vyhrávali a nakonec skončili ozářeni A-bombou a úplně v prdeli.
Mám dvě otázky:
1) Snad vůbec nezmiňuješ sílu křesťanství jakožto jednotícího prvku. Evropané se v těžších dobách, kdy rizika byla značná, spojili a nebyla síla, která by se papežskému stolci mohla postavit (nebo o žádné nevím). Samozřejmě pouze krátkodobě, protože poté opět zvítězili mocenské choutky jednotlivých panovníků, ale zdravě nasr* křížová výprava udělá své.
Mám dojem, že veškeré tvé úvahy směřující na Evropu souvisejí s bojem připravené mongolské útočné armády s vojskem pouze okrajové a tedy periferní skupiny říše jménem Křesťanská Evropa. Mongolové se se skutečně silným vojskem Evropského typu (SŘŘ, Francie, Anglie) nestřetli snad jedinkrát, nebo se pletu?
2) Úvahy o střetu Mongolské lehké jízdy a křesťanské těžké mi přijdou zjednodušené a postavené na základní úvaze "Křesťan bude dělat přesně to, co čekám a nebude mu vadit, že přitom bude umírat..a to opakovaně". Říkat si, že těžká jízda se prostě netrefí, nějak projede středem, Mongolové se rozestoupí, pak trefí koně do nohou a bezmocné obrněnce umlátí Rambo-lukem a Hyper-šavlí. Ano, ono to jednou vyjde. Ono to může vyjít i dvakrát, pětkrát. Ale je jen otázka času, než se těžká jízda poučí z chyb, bude reagovat jinak a využije svých předností. No a samozřejmě bitva není jen o boji jízdy s jízdou. Pokud vím, tak jízdy snad nikdy nebyla na bojišti většina. A aby šíp pronikl košilí mongolského bojovníka, tak nemusí být vystřelen ani z dlouhého anglického, ani z kompozitového (co to vlastně obnáší, z čeho má být slitý?) luku. Mongolský koník je stejně zranitelný, jako evropský (a možná i více uvážíme-li tělesné proporce). A Mongol bez koně je jistě slabší silou, nežli obrněnec bez koně. Pletu se?
Prostě nechápu jedinou věc: proč uvažujete s Evropskou neschopností a ne naopak s přirozeným růstem zkušeností?
Budu-li uvažovat stejným způsobem, jako většina lidí v tomto vláknu, pak Třetí říše nikdy nemohla se Sověty prohrát jednoduše proto, že v jistém slova smyslu až do května 45 neustále vítězila.
PS: Jak dlouho by se mohla mongolská vojska manévrováním vyhýbat boji se skutečně masivní silou na území oné síly? Vůbec celé mi to připomíná úvahy z boxu, že boxer těžké váhy díky své hmotnosti a slabé mrštnosti toho lehkého nedá a ten ho po delší době prostě unaví a umlátí. Jeden takový souboj jsem viděl, šlo to asi do pátého kola, kdy se těžká váha poprvé a naposledy pořádně trefila. Lehkou váhu pak odnesli na nosítkách a byl klid.
Hansi, když jsem pracoval na své dlouhé odpovědi k vašim vstupům tak jsem na Tvé dotazy neodpověděl. Ne proto že bych jim nepřikládal vážnost nebo odpovědět nechtěl. Ale ten vstup byl tak specifický, že jsem se rozhodl na něj odpovědět samostatně.
Vezmu to tedy postupně.
Já Evropany nepodceňuji. Spíše bych zde uvedl, že je nepřeceňuji. Ani jako lidi, ani jako vojáky. Nechci být jízlivý ale skutečně trváš na tom že Mongolům do roku 1242 kdy vymetli východní části Svaté říše římské „vyšly“ dvě nebo tři bitvy?
Hansi od roku 1206 kdy byl velkým chánem Mongolů zvolen Čingischán do jeho smrti jeho vojska ovládla území velké jako celá Evropa a půl další k tomu. Porazili, ovládli a začlenili do své říše:
- říši Tin a roku 1215 padl Peking. Do té doby vybojovali desítky bitev proti kterým bitva u Sajó byla bezvýznamná šarvátka.
- Porazily Džuřčeny, kteří sami dokázali ztratit v bitvách podle odhadů čínských dějepisců asi 900 tisíc zkušených válečníků
- jen tak mimochodem jejich poboční oddíly smetli karakitanskou říši. Tu říši která dokázala v roce 1141 porazit na Katanské rovině mezi Chodžentem a Samarkandem v bitvě Sandžára vládce Chorézmu.
- v letech 1218 až 1224 porazili Chorézmskou říši způsobem který vzal dech vládcům všude kde se to doneslo
- 1221 další části armády dobyly Arménii a Ázerbajdžán a plynule pokračovali kpřes Kavkaz na sever ke Kubáni, kde porazili Kumány a zmocnili se okolního území až k severnímu břehu Kaspického moře.
- přemístili se pak směrem k Azovskému moři, kde na řece Kalce roku 1223 zcela rozdrtili spojená vojska Kumánů a ruských knížat v čele s kyjevským knížetem Mstislavem toho jména třetím.
-
Po churalu pak pokračovaly do Evropy kdy ovládly celé střední a jižní oblasti dnešního Ruska a porazili Bulhary a všechny městské státy a ruská knížectví které se jim nechtěly poddat. Nakonec se v boji dopochodovali až do Malopolska a Uher.
Neumím si představit že by jim na to stačilo tak málo jak píšeš. Nevím jak ty ale já do Evropy počítám i vše co dnes patří Rusku od Uralu na západ, Ukrajině , Moldávii a Bulharsku.
Takže potom v Evropě vybojovaly desítky střetnutí a dobili desítky opevněných míst.
Příčiny proč se zastavili, vrátili a už se neobjevili jsem se pokusil s jistou možností pravdivosti popsat. Hansi – nedělám závěry ze dvou nebo tří bitev.
Křesťanství jako sjednocující prvek? To nemůžeš myslet vážně. Křesťanství nikdy Evropě ani jinde ve světě nebylo sjednocujícím prvkem. A to ani v rámci jednoho sátu. Natož pak mezi více státy či národy. Kdo nebyl katolík od té doby co se římskokatolické klérum rozhodlo že jen oni jsou správní křesťané se všichni ostatní staly heretiky kacíři. Katoličtí křižáci vyplenily a vyvraždili dvakrát za sebou Byzanc, masakrovali Řeky, Bulhary a jejich rytířské řády opakovaně napadaly Ruská knížectví. A to mimo jiné proto, že byli pravoslaví. Oni prohlásily nestoriány-tedy všechny východní křesťany a jakobity tamtéž za horší zlo než muslimy s jejich islámem. A to vše v době o které se bavíme.
Mám pokračovat do současnosti přes vyvraždění všech nekatolíků ve Španělsku, bartolomějskou nos ve Francii, inkvizici a křížové výpravy v době husitské proti našim zemím. Mám připomenout náboženskou podstatu třicetileté války?
Křesťanství nebylo to co by Evropu dosud neobsazenou mohlo spasit. Sama se v té době potýkala s vlastními náboženskými spory. Možná strach ale ne církev. Na evropsky bojující armády křižáků narazili až ve Svaté zemi. A to tak že jedna z nich ze zálohy napadla jejich průzkumný oddíl a zničila ho. Po odvetě co následovala se tito křesťané rozhodli podpořit muslimy v jejich boji proti mongolským nestoriánům.
Jak by dopadl přímý konflikt v Evropě nevím. A jak už jsem napsal každý může napsat cokoliv tak jako jsem nastínil já. Je to všechno v rovině ahistorického kdyby.
Způsob boje už jsem popsal a o dostatečně podrobně. Za nepřesnost jsem se omluvil. Mongolové měli těžkou jízdu která dokázala bojovat poměrně dobře a velmi podobně jako evropské rytířské formace. Takže do úvah na téma mongolská lehká jízda kontra západní těžká jízda se pouštět nebudu.
Koně jsou stejně zranitelní na obou stranách. Ale palebná síla je neporovnatelná a ostatní aspekty jsem porovnal taky. Takže otázku číslo 2 jsem snad vyčerpal také.
Hansi – já nepočítám s Evropskou neschopností a ani s evropským přírůstkem zkušeností.
Evropané dělali to co dělali a jak dělali a Mongolové taktéž. Zkušeností bylo zcela jistě více na Straně Mongolů než na té evropské.
Dále pak je potřeba vidět, že všechny evropské armády které se s Mongoly utkaly byly tak vybité, že ty zkušenosti neměl kdo získat a ani předat.
K PS. Mongolové se nikdy a nikde boji nevyhýbali. Takže nevím jak mám chápat Tvůj dotaz o manévrování. Pokud mohli tak si zvolili místo kde bitvu vybojují ale jejich kodex jim nařizoval protivníka aktivně vyhledat a zničit. Takže jaké manévrování.
A vycházelo jim to. Až do roku 1259 moc porážek nezažili a i tyto nové měli na svědomí jiné armády než evropské. Ty naopak stratily Palestinu a nakonec jejich neschopnost jednotného postupu umožnila vznik Osmanské říše a Turecka které zaměstanaly Evropu na 4 století.