Zemakt píše:Jo proč ne, záleží na úhlu pohledu. Na rozdíl od Německa to alespoň nějaká prověrka (při které došlo na ostré) byla.
Nějaká ale automaticky neznamená souměřitelná nebo přenositelná, to uznej.
Zemakt píše:Klasickej Polar

. Takže nikoli inklinace k pozitivnímu výsledku a bez mindráku Polare! Pouze snaha o co nejvěrohodnější, bez nasazených růžových brýlí ,impretaci jasně doložených fakt. Názorně předvedu třeba na tomto:
Dzin praví
Jinak v roce 1938 bych vsadil první i poslední spíše na Wehrmacht, který měl na svou dobu velmi sofistikovaný a pokročilý způsob prolamování opevněných linií, který vydržel prakticky do konce války a postupně ho převzaly i ostatní státy (samozřejmě s postupnými inovacemi taktických postupů).
Skutečnost? Může být, ale ve skutečnosti asi tak o rok později. Kde asi WH ten způsob natrénoval, že? Kde získal detailní a praktické zkušenosti s linemi, vedením boční palby, vzejemném krytí? Ano na ex čs. opevnění. Zde se školil. Takže jsme zase zpátky u problému posuzování věcí s ohledem na časovou osu.
A u svým způsobem tiché víry v to, že to Němci nemohli dokázat i v dané časové ose. To že bychom byli první automaticky neznamená, že bychom to přečkali bez ztráty kytičky. Mohli jsme být pouze první v řadě nepříjemně překvapených (ať už přičiněním nepřítele, či vlastními chybami/nadměrným očekáváním/limity či obojím) a dnes by se nepsaly knihy jen o Varšavě, Sedanu atp., ale třeba i o Českých Budějovicích nebo Jihlavě a rozebíralo by se, kde to kdo podělal a jak to mohl udělat lépe. To je také velice reálná možnost, kterou nemůžeš vyloučit. A naše slavné opevnění mohlo skončit třena jako nešťastná Maginotova linie, kterou by se Němci sice asi neprokousali ani za 100 let, ale v konečném důsledku jim to bylo platné jak mrtvému zimník a dnes na ní většina lidí nenechá nit suchou. Buďme svým způsobem rádi, že se nic nestalo...takto je možné si to alespoň idealizovat a řada velitelů, techniky či konceptů nebude trochu nespravedlivě považována za neschopné, nevyhovující či přežité. Dovoluje nám to trochu snít, ale nemělo by se to s tím přehánět.
Jinak jsem zastánce přísného oddělování pojmů "kvalita" a "výlučnost". Nejsme jediní, kdo měli kvalitní vojáky, kvalitní vybavení, slušnou morálku obyvatelstva, velitelský sbor, propracované plány, specializaci na konkrétního protivníka či vysokou sebedůvěru atp. Nemám rozumný důvod věřit tomu, že naše generalita a politická reprezentace byly více odolné vůči náhlým zvratům a schopny vyšší adaptibility, než jiné skupiny srovnatelné úrovně. Naše koncepty válčení nebyly nijak inovativní ani jedinečné. A takto můžeme pokračovat. Mám věřit tomu, že my budeme jediní, kterých se nic netýká, nic se jim nepodělá a nic je nepraští zpět do ksichtu?
Výlučnost vzniká tak, že se na něco výrazně zaměříme, upozadíme okolí a zviditelníme to tak nad rámec reálných schopností, významu, dosahu a kvalit. V naší vojenské historii se nemáme zhola za co stydět, ale mám obavu, že nadprůměrně sebestředný a z okolí se vytrhující národ má z podstaty věci omezenou schopnost posoudit reálné proporce a širší kontext. A speciálně u extrémně citlivých témat jako Mnichov a spol., které jsou s tím bytostně spjaty.
Ale dost bylo Polara, Polar musí do konce května stihnout další slavnou syrovou kapitolu R-U námořnictva, na mindráky není čas
