Ve Spojených státech se věnovali vývoji munice se šípovou střelou pro ruční zbraně od počátku padesátých let téměř bez přerušení, až do součastnosti. V tomto období vzniklo několik projektů. Asi nejbohatší období na tento typ munice byl v padesátých a šedesátých let, kdy vznikli projekty jako SALVO (1952), SPIW ( Special Purpose Individual Weapon – 1962 ), SFR (Seriál Flechette Rifle – 1969 ), ACR ( Avdanced Combat Rifle – 1989 ),…
Projektů, kde byla požita hromadná šípová střela bylo taky značné množství. Například i v projektu SPIW vzniklo několik nábojů s hromadnou střelou. Nebo projekt CAWS ( Close Asault Weapon Systém – 1978 ).
Program SPIW
Jedním z nejrozsáhlejších projektů s použitím jednotné šípové střely, ( ale i hromadné střely – multiple flechettes ) byl projekt SPIW. Vzniklo několik druhů munice, která byla testována v puškách M14, AR15 ale i jiných experimentálních zbraních. Na následujícím obrázku jsou některé náboje, které vznikli v průběhu tohoto projektu.
Z leva do prava: 5.56x45mm ( pro porovnání), 5,6x43,8 US XPL SPIW XM216 Flechette, 5,6x43,7 US XPL SPIW XM144 Flechette, 5,6x53,2 US XPL SPIW XM110 Flechette, 5,6x57 US XPL SPIW XM645 Flechette, .330 Amron Aerojet ( nábojnice z hliníkové slitiny, střela obsahuje tři šipky )
Pomocí šípové střely se značně zvýšila efektivita průběhu výstřelu. Šípové střely byly umístěny v plastovém pouzdru potaženém teflonem, který se po opuštění hlavně rozpadal. Pro porovnání můžeme uvést náboje XM645 Flechette a 5,56x45 Flechette.
Šípová střela z XM645 má délku 53mm a průměr 1,65 mm. Její hmotnost je 0,661g. Úsťová rychlost šípové střely je 1478 m/s.
Šípová střela z 5,56x45 Flechette má délku 42mm a průměr 1,7 mm. Její hmotnost je 0,646g. Úsťová rychlost šípové střely je 1516 m/s. Nábojnice je standardní z náboje 5,56 NATO.
Výsledky testů byli rozpačité. Šípové střely měli značnou průbojnost ( ještě ve vzdálenosti 760 metrů probíjí standardní přilbu NATO ) a nízký zpětný ráz ale díky nerovnoměrnému oddělení plastového pouzdra porovnatelně horší přesnost.
Program ACR
Koncem osmdesátých let vznikl projekt Advanced Combat Rifle, kterého se zúčastnilo několik firem se svými zbraněmi. Tohoto projektu se účastnila i firma H&K se svou puškou G11 na beznábojnicové střelivo. Dvě firmy použili u svých zbraní munici se šípovou střelou. Byla to americká AAI a rakouská Steyr.
AAI ACR– Tato firma má ve spojených státech asi největší zkušenosti s použitím šípových střel. Zúčastnila se všech projektů od padesátých let. Projektu ACR se účastnila s poměrně konvenční zbraní vzhledem připomínající AR18 s hladkým vývrtem v ráži 5,56x45 Flechette. Tento náboj dostál několik konstrukčních změn oproti původnímu z roku 1962. Čtyřdílné plastové pouzdro má pozměněný tvar přední části, který usnadňuje oddělení od střely.( původní byl stejný jako u nábojů XM216, XM144, … ) Na tělu šípové střely přibyl “o“ kroužek , který taky usnadňuje rovnoměrné oddělení plastového pouzdra. Ocelová střela má délku 41,27 mm a průměr 1,51mm. Úsťová rychlost 0,66gramů vážící střely je 1402 m/s.
I přes to, že je použitá standardní nábojnice z 5,56 NATO, tvar zásobníku neumožňuje použití standardního střeliva a naopak toto střelivo nejde použít v standardních zásobnících. Teoretická kadence zbraně je 1700 ran za minutu.
STEYR ACR – Firma Steyr-Mannlicher použila v osmdesátých letech tento typ střel kromě prototypů antimateriálové pušky i v tomto projektu. Zbraň vzhledově připomíná Steyr AUG díky své koncepci ale mechanizmus je zcela novátorský. Nejinak je tomu i se střelivem. Samotná zbraň má teoretickou kadenci 1200 ran za minutu a její hlaveň je drážkovaná s jemným stoupáním vývrtu, která usnadňuje oddělení pouzdra a prvotně stabilizuje střelu, co eliminuje výrobní nepřesnosti.
Jak už název střeliva napovídá SCF ( Syntetic Case Flechette ), nábojnice je vyrobena z plastické hmoty. Zápalka je po obvodu nábojnice. Čtyřdílné pouzdro je taky v přední části tvarováno pro lepší oddělení. Pro snadnější oddělení je na šípové střele plastová opěrka pouzdra. Po délce šípové střely je drážka, která zvyšuje stabilitu střely. Délka střely je 41mm a její průměr je 1,5 mm. Při hmotnosti 0,66 gramu je její úsťová rychlost 1450 m/s. Ve vzdálenosti 550 metrů její rychlost dosahuje 910 m/s a probíjí vestu IV.třídy odolnosti. Smrtící účinek těchto střel je značný i na delší vzdálenosti, i když nefragmentují. Je to dané vysokou dopadovou rychlostí a její nestabilitou po dopadu. Standartní munice ( 5,56 NATO )do určité vzdálenosti fragmentuje, takže do té vzdálenosti je účinnější . Šípová střela je ale účinnější na delší vzdálenost.
Výhody a nevýhody šípového střeliva
+ plochá trajektorie po několik set metrů ( není nutná korekce mířidel )
+průbojnost do velké vzdálenosti
+malý zpětný ráz ( vysoká kadence )
+ranivý účinek na větší vzdálenost
+menší hmotnost munice
-vysoké výrobní náklady
-nepřesnost *
-technologická náročnost
*-zdroje se nezmiňují o tomto problému u střel programu ACR, ale pouze u starších typů střel.
