Tank T-72 byl podle mne ve své době na špici.Až do roku 1980 kdy se objevila nová generace západních pokročilých tanků se mu mohl postavit jako plně rovnocenný soupeř snad jen cheftain.
I po objevení a zavedení těchto tanků byl T-72 v nejmodernějších provedení stále účinným strojem, jenž se sice v mnoha ohledech tankům jako abrams či leopard 2 nemohl rovnat, ale jejich nadřazenost v pancéřování a elektronice mohl vyvážit vhodným a masovým nasazením.
Co si však myslet o tom, že tento tank má česká armáda ve výzbroji i po 40 letech od doby jeho vzniku a to v jeho ranné verzi? I když byl tento tank rozsáhle a kvalitně modernizován, alepsoň na stát, jenž s vlastním vývojem obrněných moderních vozidel měl velmi malé zkušenosti, v základu se jedná o tank starý téměř půl století.
Už v době, kdy se začalo uvažovat o modernizaci obrněné techniky tehdy nové české armády, byl tento stroj zastaralý. A od zahájení modernizace po výrobu prvních(a posledních) kusů poskočil vývoj v oblasti tankové techniky o další notný kus dále.
To nepíši jako kritiku pracovníků VOP nový jíčín, neboť nemám představu co návrh a realizace tak komplexního programu obnáší. Navíc je fér říci, že nárůst bojové hodnoty T-72M4CZ oproti původnímu T-72M1 je mimořádný. To je bez debat. Jen mám pocit, že to prostě už dnes nestačí.
To co považuji u T-72 za nedostačující je zejména: slabá ochrana proti APFSDS munici. V 70 letech byla ochrana T-72A na velmi vysoké úrovní, podle testů disponoval T-72A slušnou ohranou (zejména na čele věže)proti munici Heat i APFSDS 105mm děl tanků Leopard i M60A3. Ovšem od té doby stoupla průbojnost děl až 2 krát. Z tohoto hlediska se jeví 30% nárůst odolnosti vůči KE munici po „omlazovací české kůře“ jako nedostačující. Např. Abrams , Leopard, či T-90 by mohli T-72M4CZ probít do 2,5 km z libovolného úhlu zásahem do téměř libovolného místa.
Druhou slabinou, jež je možná ještě horší, je neschopnost probít čelní pancíř většiny moderních strojů, neboť dosahovaná proklamovaná průbojnost 500mm RHA nestačí ani na probití čela seba sama(alespoň jsou li údaje správné).
Tento fakt považujin za největší achilovu patu většiny modernizovaných T-72.
Píši to proto, že bych zde chtěl popsat možný hrubý náčrt, jakým způsobem bych já (nyní ne v 90.letech) upravil T-72 tak, aby byl i nadále konkurenceschopný.
No půjdu rovnou k věci: Na podvozek T-72 bych posadil novou věž, automat bych situoval do jejího zadního převisu. Výhodou by samozřejmě bylo oddělení munice od osádky, ale hlavní důvod je ten, že střelce i velitele bych tím pádem mohl posadit hloubjeji do koše věže, čímž by byli méně vystaveni riziku zásahu a byli chráněni pancířem korby. Druhou výhodou je, že bych mohl snížit výšku věže a výrazněji zkosit její čelní pancíř .
Tvar přední části veže by byl, až na čelní zkosení, podobný věži T-90, zadní převis by byl užší než u západních tanků, z důvodu zachování nízké hmotnosti i lepšího tvaru.viz obr.1 . Munici bych uložil jen od převisu, takže celková zásoba by se pohybovala kolem 20-25 ti kusů. Tato nevýhoda by byla více než kompenzována možností použití delší munice s výrazně vyšší průbojností. Případnou menší univerzálnost bych kompenzoval možností výměny zadního zásobníku s municí(včetně nabíjecího automatu)jako celku za jiný, s jiným druhem munice. Výměna by měla být velmi rychlá a realizovatelná v polních podmínkách.
Uvolněný prostor v korbě bych pak využil na zvýšení kapacity palivových nádrží, motorový prostor bych prodloužil o místo, kde byla za košem věže situována munice a využil buď pro další nádrž, nebo (a spíš) pro instalaci výkonnějšího mototru..
Čelní pancíř věže by měl mít odolnost min.700mm vůči APFSDS a 1000mm vůči heat, boky v místě uložení munice min. 250mm(vůči KE), v místě osádky by vzhledem ke sklonu stačio 170-200 mm. Na boční pancíř bych dále situoval schránky na nářadí, jež by zvyšovaly odolnost vůči heat(na orázku fialově). Průbojnost munice by měla dosahovat aspoň 650mm na 2km, spíše však min.700mm na 1500m. Všechny tyto parametry se mi zdají ve spolupráci se zahraničními společnostmi realizovatelné.
Čelo korby bych posílil přídavným pancířem z kompozitu z oceli a karbidu bóru(viz níže). Jeho zvláštní tvar (viz.obr.1) vychází z myšlenky, že by horní část pancíře fungovala jako představný pancíř a tudíž by byla slabší, v dolní části, kde je mezera menší, by musel být pancíř silnější, proto onen zvláštní tvar.Odolnost zde by měla být aspoň 650mm vůči APFSDS a 900mm vůči Heat.
Hmotnost by podle mého odhadu stoupla na 50-54 tun, což by ještě bylo přijatelné.
Složení pancéřování: Jsem brusič skla a pamatuji se že ve škole na praxi jsme používali „karborundové“ kotouče. Byly složeny z různě jemných zrn(nechci kecat, školu už mám dlouho za sebou,ale název i vlastnosti by tomu odpovídaly) karbidu boru, jež se pro svou vysokou tvrdost, nízkou hmotnost a (asi i)vysokou tepelnou odolnost skvěle hodily pro první a hrubé vybrušování vzorů do skla. Napadá mne, že tento materiál by byl ideální pro pancíř tanků. Vím, že karbid boru je sám o sobě křehký(monolitycký pancíř by se tříštil) a drahý, asi proto se moc nevyužívá. Mne ale napadlo proč nepoužít velmi malá(mikro) zrna karbidu zalitá do ocele o vysoké houževnatosti a střední tvrdosti. Zrna karbidu boru by dala takovému pancíři vysokou tvrdost a tepelnou odolnost a malou hmotnost, ocel pak houževnatost. I cena by byla nižší. Samozřejmě nejsem materiálový inženýr, ale myslím , že by takový pancíř byl realizovatelný. Místo ocele by se dal použít např. titan, čímž by se snížila ještě více hmotnost (ale vzrostla by cena), nebo hliník.
Jinak jak já chápu výhodu chobhanu proti HEAT munici: Vzhledem uspořádání keramických desek spatřuji jeho funkci v co největší zvýšení dráhy kterou musí kum.paprsek projít. Proti APFSDS munici pak co největší mechanické namáhání penetrátoru, které naruší jeho strukturu.
V této souvislosti by moje laická představa vhodného pancíře byla takováto: Do ocele střední tvrdosti bych vložil tyče složené z titanu s mikrozrny karbidu boru, s vložkou z hliníku a tvarované do “V” viz.obr.2. Za každou tyčí by pak byla dutina vyplněná naftou, která by pomáhala absorbovat teplo. Uspořádal bych je tak, jak ukazuje obrázek 2. Kumulativní paprsek by šel cestou nejmenšího odporu okolo tyčí a cestou by se spotřebovával na probíjení (tavení) ocele.Tím by se výrazně prodloužila jeho dráha, kterou musí projít. APFSDS munice by pak byla tyčemi vychylována střídavě do opačných směrů a namáhána na ohyb a střih, čímž by se deformovala a ztrácela kinetickou energii a zvýšila by se pravděpodobnost jejího selhání. Podmínku by ovšem bylo, že ocel by měla nižší odolnost než tyče.
Jak jsem řekl, je to prvotní idea, konstruktér postavený před úkol realizovat takovouto úpravu, by musel řešit nekonečně mnoho technických problémů a omezení, jež by možná nakonec vedly k více či méně odlišnému řešení, nicméně mne osobně (z hlediska mých znalostí) se to nyní zdá jako velmi zajímavý návrh.
A samozřejmě takováto úprava T-72 by byla rozzáhlejší a na vývoj nákladnější. I cena tanku by byla vyšší. Ale proč při zavedení 30 kusů tanku nedat našim vojákům co nejlepší zbraň, která by jim dávala velkou šanci na přežití i při setkání s nejnovějšími tanky? Navíc tank takovýchto kvalit by měl poměrně velké šance na export (tedy pokud by byl levnější než západní tanky,ale to by asi byl).