Pátrač píše:
Já Rakousko - uhersko nemůžu považovat za vlast. Já ho nezažil a na věc se dívám z pohledu tehdy reálného světa. V době kterou řešíme žádné československo nebylo. A vlast je kamaráde termín který možná dnes už ani nemá relevantní obsah. 1)Když se někde postavíš a začneš mluvit o vlasti lidé si budou myslet, že jsi se zbláznil.
Ale v té době to bylo jinak. Ale je otázka jestli je možno ten termín brát v potaz bez vazby na zemi ve které žijeme, na lid kteří v ní žijí a s poměry které v ní panují. Jistě národní obrození si začalo vytvářet vlastní obsah tohoto slova ale opět se asi počítalo stěmi třemi atributy.
Ale opravdu nevím jak to bylo tehdy chápáno. 2)Jen si jsem jist že když žiji v nějakém státě 400 let jako národ a nakonec se v tomto státu jako národ dopracuji jisté úrovně ekonomického rozkvětu, sociálního narovnání a občané z mého národa se podílí na politické a výkonné moci a velká část se jich podílí i na vojenských aktivitách je to základ pro možné setrvánív tomto státě.
3)Nikdy se nedovíme kolik lidí skutečně chtělo samostané Československo. 4)A že loajalita k říši byla velká ukazují dostatečně přesvědčivě čísla, která jsem uvedl ve své práci.
5)Jinak československá armáda měla i v této době dva či možná tři velitele - Prezidenta a potom a ministra národní obrany a načelníka generálního štábu. Rozdělení jejich faktických pravomocí se od rakousko -uherského až tak moc nelišilo.
A boj za samostanost? 6)Když Masaryk v roce 1915 vyhlásil i pod dojmem zpráv o dezercích vojáků a to patřičně zveličených boj proti říši, 7)ohlas byl mizivý. Až válečné útrapy dlouhé války mu pomohly. 8)Ale hlavně mám takový pocit, že naše samostaná republika není až tak zásluha našich lidí. Je to politické rozhodnutí západních zemí které tím, že využily odstředivých tendencí v jednotlivých národech vyřadili ze hry konkurenta se kterým si dlouhá staletí nevěděli rady. 9)Vytvořily tak seskupení malých států, které si sami se sebou nevěděly rady, napadaly se navzájem mezi sebou a nebyly konkurencí pro žádnou z vítězných mocností a ani pro žádnou z poražených.
Bez politické vůle Francie, Velké Británie a USA by nikdy nebylo žádné rozbití R - U monarchie.
10)A jinak - mnoho těch arcivelitelů byli velmi dobří vojáci a velitelé i veláých vojenskýc celků. Byli to lidé stateční a schopní. Jen díky těmto arcivetitelům zde nemáme místo kostelů mešity a naše dívky a manželky nechodí v burkách.
11)CO tím chci říci? jako součást Rakousko - uherské monarchie jsem byli součástí relativně mocného státu v jehož řadách jsme se podíleli na mnoha velkých věcech. Byli jsme v první lize. Od své samostatnosti se pod orchestrem vlastních houslí motáme někde v divizi.
Tím netvrdím, že mi to nějak zvláště vadí. Jelikož jsem se narodil v době kdy bylo už desítky let rozhodnuto byl jsem vychován tak, že za svoji vlast považuji Česksovensko. A ani to už není. Píšeš o samostanosti - kolik té opravdové jsme si jako samostaný stát zažili? Cassiusi nejsou to lehké otázky a tedy ani odpovědi nejsou lehké.
Celá tato diskuse je totiž o jednom - naše postoje se formovaly různě ale bez faktické zkušenosti s R - U monarchií. A jsi si jistý, že nám o ní říkali pravdu a ne výmiysli? Výklad dějin podle politické objednávky od naší samostanosti zvládáme možné nejlépe ze všeho co děláme.
1)No právě, jaký skok tehdy urazilo lidstvo od dob Napoleonských válek, tak nemalej skok jsme i my udělali od dob počátku 20. století.
2)Ale my nežili jako národ 400 let, my jako národ žijeme teprve od 19. století, ani před Bílou horou tomu tak nebylo.
3)Za to víme, že z českého politického spektra se aktivně i pasivně na rozpadu R-U podíleli lidé ze všech stran s vyjímkou českých klerikálů, kteří ani o to pro své rakušáctví nebyly žádáni.
4)Škoda že tehdy se nevedly nějaké statistiky, čekal bych na nich že 99% podpora v dobách Napoleona poustupně přes roky 1848-9, 1866 až po 1 s.v. pěkně klesala.
5)Tohle by si mohl rozvést, čekal bych že francouzská doktrína byla i v tomhle směru.
6)Tak to prr, veřejné vystoupení proti R-U bylo plánováno Masarykem již od počátku roku 1915. Ale Masaryk požadoval souhlas všech členů Maffie a ujištění, že žádná Česká strana proti tomu nevystoupí a setrvá minimálně v mlčení. Jelikož Maffie očekávala, že po prohlášení nastane doma od místní policie hon na "čarodejnice", tudíž zkomplikuje spojení se Švycarskem a možnost útěku důležitých politiků do zahraničí, odkládala rozhodnutí. Když došlo k zatčení Dr. Kramáře, Dr. Scheinera a později i Dr. Rašína, rozhodla Maffie o souhlasu, který ústně předal Dr. Beneš při svém útěku přes Německo do Švýcar. I tak trvalo ještě další dva měsíce než byly zřízeny prozatimní kanceláře v Paříži a Londýně a obeznámeny české kolonie v Americe, Francii a VB k chystanému prohlášení, které se uskutečnilo 14. listopadu.
7)V té době se nejednalo o nábor ČS vojáků, Masaryk a Beneš v té době jen udržovaly těsný kontakt s českýma koloniema ve VB a Fr, které se sami starali o již dříve odvedené České vojáky. Ohlas v USA byl vcelku značný, i díky Vojtěchu Benešovi (bratrovi Edvarda) začali z české kolonie v USA pravidelně přicházet peníze, které drželi v podstatě až dokonce československou organizaci při životě. Tehdy ještě neměl Masaryk pravidelné spojení s Ruskem, které udržoval jen díky ruskému novináři ve Švýcarsku Svatkovskému. Ale místní české organizace záhy uznaly Masaryka za hlavu odboje a teprve Durichova aféra vyprovokovaná Ruskou vládou otřásla sic neúspěšně pozicí Masaryka jako jediné hlavy československého zahraničního odboje.
8)Takhle, naši lidé byly zcela jasně odkázáni na Dohodu, bez které nebylo možno vytvořit ČSR. Ale Dohoda by nemohla rozdělit něco co rozdělit nešlo, naši lidé (a samozřejmě těch pár zahraničních znalců R-U, Denis, Seton-Watson atd.) museli Dohodě předložit plán. Do té doby Dohoda šla jen starou tradicí, že kdo vyhraje utrhne si kus země pro sebe.
9)Vytvořili, tak seskupení, které po svém ustálení je schopno existence a jedinou trhlinou toho, může být jen snaha některé z velmocí se na malých státech nažrat.
10)Kdyby nebyly arci, byly by jiný možná schopnější velitelé. Vždyť snad jedinej Habsburk, který i někdy s úspěchem bojoval byl arcivévoda Karel, bratr Františka II.
11)Jako součást R-U sme vedli velmocenskou politiku, tady se nažerem, tady nám dá bratránek po tlamě a tady to rozdělíme. Samozřejmě je to úděl velmoce být militatně agresivní. Ale pro mě jsou protiválečně naladěné vlády ČSR lepší volbou, než se s mocnářstvím podílet na lepení toho národnostního myšmaše. Ten dojem síly, velikosti, námořnictva a historie plné střetů, je taková "klukovina". Nudná historie, malých "bezvýznamných" států, přece jenom jejich občany méně bolí.
ČSR byla plná starých ba pravda i nových chyb, ale těžko mě přesvědčíš, že to byl krok zpátky. A teď jsme v "největší" Unii a v nejmocnější vojenské alianci na světě. Proč plakat nad malým Rakousko-Uherskem?
. Ústavu vzor alá USA,FR i VB, což samozřejmě byl (dle mého) krok vpřed. A aspoň se diplomacie nehemžila hrabaty a ČS armáda neměla dva velitele, skutečného a nějakého toho arcivelitele, i když Masaryk ještě koncem roku 1914 se zmiňoval, že by se smířil s Českým královstvím jako s nutným zlem.