Nu a ještě něco v Risk managementu …
Risk management není přidaná funkce v rozhodovacím procesu, ale plně integrovaná součást plánování a provádění operací ... Řízení rizik pomáhá zachovat bojové síly a udržet flexibilitu pro odvážné a rozhodné kroky. Správné řízení rizik je bojový multiplikátor.
Základním cílem armády je boj a vítězství národa. Pro tento účel dávají země svým armádám kritické zdroje, včetně těch nejcennějších, své syny a dcery. Armáda využívá své zdroje k výrobě ohromující bojové síly k boji, který má být vyhrán rychle a rozhodně minimálními ztrátami. Risk Management je účinný postup pro zachování zdrojů.
Velké riziko je možné akceptovat jen za mimořádných okolností. Řízení rizik je proces identifikace, hodnocení, kdy náklady vzhledem k riziku dávají misi potřebné výhody.
Skrz historii ozbrojených konfliktů, vlád a vojenských vůdců zde vždy byl pokus počítat s účinkem obětí na politiku, strategie a poslání. Vláda a vojenští velitelé hleděli na ztráty z různých perspektiv. Ovšem většinou to mělo být vyváženo určitou hodnotou národního cíle.
Dopady války byly strašlivé:
- Účinky na obětí.
- Dopad na civilní obyvatelstvo.
- Poškození životního prostředí.
- Ztráta zařízení.
- Úroveň reakce veřejnosti.
Válka je ze své podstaty složitý a dynamický proces. Je charakterizována nejistotou, dvojznačností a třením. Nejistota výsledků, neznámo a nedostatek informací. Obtížnost rozlišit skutečnost od představy o situaci a nepříteli. Operační rizika, únava a strach způsobený nebezpečím.
Příklady dlouhodobých rizik, které mohou nastat:
- klimatické extrémy.
- NBC a nebezpečná kontaminace.
- místní nemoci určité oblasti nebo původní populace.
- teroristické (partyzánské) hrozby.
Je nezbytně nutné mít také takové vůdce, kteří mají důvěru ve schopnosti svých podřízených a jejich úsudek. Nesmí se tolerovat neschopnost či laxnost, ale také musíme uznat, že armádní představitelé nejsou dokonalí …
V minulosti se stávalo, že například jednotka nasazena několik měsíců byla velmi spokojená sama se sebou a svým výkonem. Byla dobře vyzbrojená, vybavená, disciplinovaná a vycvičená. Myslela si, že má rizika pod kontrolou a není třeba nic měnit. Toto podvědomí a uspokojení pak vedlo k hazardu. Vždy je nutné identifikace rizika - určení nebezpečí – co máme a nemáme pod kontrolou, další faktory zahrnují historické poučení, zkušenost, úsudek, vybavení a životní prostředí. K tomu se prakticky využívají i různé matice.
Více v příloze …
----------------------------------------------------------------------------------
A na závěr jedna nekopromisní chuťovka
Lanchesterovy modely boje
Vojenští stratégové odedávna znají pravidlo 3:1. Podle něho musí mít v bitvě útočník trojnásobnou převahu, aby měl šanci překonat obránce. V roce 1916 zobecnil tuto poučku anglický vynálezce a matematik Frederick William Lanchester.
Odvodil několik modelů boje - jednoduché soustavy dvou obyčejných diferenciálních rovnic, které popisují dynamiku ztrát obou válčících stran. Ztráty útočníka jsou přímo úměrné síle obránce a naopak. Za druhé světové války Lanchesterovo pravidlo fungovalo například
v bitvách u Kurska, v ponorkové válce v Atlantiku a na bojištích v Pacifiku.
[highlight=yellow]Perfektně například popisuje průběh bitvy na ostrově Ivodžima.[/highlight]
Předpokládejme, že proti sobě stojí vojsko X & Y.
Označme: b, resp. c je bojový koeficient vojska Y, resp. X (udává kvalitu výzbroje a výcviku vojska). Nezáporná konstanta udávaná v jednotkách den -1.
g, resp. h je bojový koeficient účinnosti vojska Y, resp. X. Nezáporná konstanta v jednotkách časová jednotka –1 x počet bojeschopných prostředků -1.
a, resp. d je koeficient ztrát vojska X, resp. Y, závislých na nebojových ztrátách (např. dezerce, nemoci, nehody apod.). Nezáporná konstanta udávaná v jednotkách den –1.
t je počet dnů od začátku boje.
P(č), resp. Q (t) je velikost posily (počet nových bojeschopných bojových prostředků vstupujících do boje) za den vojska X, resp. Y.
x (t), resp. y(t) je počet bojeschopných bojových prostředků v čase t vojska X, resp. Y.
Xo, resp. Yo je počet bojových prostředků vojska X, resp. Y na začátku boje.
S použitím tohoto označení lze sestavit 3 typy Lanchestrových modelů boje:
Konvenční boj
Tento model popisuje například historické bitvy z dob Napoleonské války nebo Občanské války. Vojska stojí proti sobě a útočí dokud jedno z nich nezvítězí a druhé neprohraje. Hlavním předpokladem tohoto modelu je, že každý voják z vojska X je bojeschopný a může přímo útočit na jakéhokoliv bojeschopného vojáka z protilehlého vojska Y a naopak.
Partyzánský boj
Tento model popisuje situace, které se například odehrály mezi partyzánskými skupinami v Libanonu. Partyzáni nevidí své protivníky, ale ví, že se nachází na určitém ohraničeném území. Čím větší skupina partyzánů se na území nachází, tím je větší pravděpodobnost zásahu. Proto partyzánský boj většinou probíhá mezi malými skupinami bojovníků.
Smíšený konvenční a partyzánský boj
Tento model využívá kombinaci konvenčního vojska Y a partyzánské skupiny bojovníků X. Například válka ve Vietnamu nebo některé boje války mezi Afghánistánem a Irákem.
Konvenční boj: Kvadratický model
[highlight=yellow]Kvadratický model boje patří mezi nejjednodušší analytické modely popsané soustavou obyčejných diferenciálních rovnic.[/highlight]
Aby boj mohl být popsán Lanchesterovým kvadratickým modelem, musí bojové sestavy, procesy boje i prostředí bojiště splňovat řadu podmínek.
1. Bojové sestavy
Předpokládáme, že bojové síly strany X jsou tvořeny stejnorodými bojovými prostředky (například tanky jednoho typu), jejichž počet na začátku boje je XQ. Strana Y má k dispozici y stejnorodých prostředků. Prostředky obou stran nemusí být totožné.
Každý bojeschopný prostředek jedné strany může v libovolný okamžik působit na libovolný bojeschopný prostředek strany druhé a naopak.
2. Procesy boje
Všechny bojové prostředky zahajují boj současně. Každý prostředek jedné strany vede palbu na bojeschopné cíle druhé strany, dokud není sám zničen nebo dokud boj neskončil. Jedním výstřelem může být zničen pouze jeden cíl. Je-li cíl zničen, pak přesunutí palby na další cíl je okamžité.
3. Prostředí bojiště
Dovoluje po celou dobu trvání boje každému bojeschopnému prostředku jedné strany působit palbou na libovolný prostředek strany druhé a naopak.
Dále předpokládejme, že ztráty závislé na nebojových škodách a posila budou nulové.
Vzorce a více informací najdete v příloze …