Kouzelnik píše:@Rase... psals důvody pro svůj pohled jestli tlak Třetí říše (a SSSR) na Polsko v létě 1939 byl spouštěčem velkého konfliktu v Evropě a v okolí...A já k Tvým důvodům doplnil svůj názor, že mj. existovaly další dva důvody které tlačily na ukončení dřívějšího status quo (ve smyslu ukončení stavu před Velkou hospodářskou krizí)
@kacermiroslav ... nevšiml jsem si, že bych skákal z tématu na téma
kacermiroslav píše:Kouzelníku, kolego,
Abych se přiznal, tak už ztrácím v tom niť:-) Strašně skáčeš z tématu na téma,(...)
protože popisuji opomíjené faktory rozhodování jestli na jaře/létě 1939 si vedení Třetí říše (=úmyslně nepíšu Hitler) měl možnost se rozhodnout pro pokračování "míru"... tj. neválečné expanze jako byl anšlus Rakouska, okupace Českých zemí a do určité míry "zotročení" Slovenského státu resp. jeho rozbití na 5 kusů, Klaipeda, využívání
rozporůuvnitř Jugoslávie a územních nároků Maďarska, popř. Bulharska.
Anebo jestli Třetí říše byla nucena jít cestou "války", tj. dohodou o rozdělení střední a východní Evropy s některými dalšími - konkrétně se SSSR (za účasti Itálie směřované k jejímu vztahu k balkánským regionům), a prozatím stranou zájmu zůstalo Švýcarsko a Švédsko.
Zásadní rozdíl je, že Ty @kacermiroslav ohledně ekonomického pohledu (národohospodářského) zdůrazňuješ "majetek" ve smyslu aktiv, zatímco já zdůrazňuju živou ekonomiku ... a to nejen na úrovni jednotlivých koncernů, ale taky jejich částí.
Zkusím Ti svůj pohled ještě jednou stručně vysvětlit... nevěřím, že v 1939 by lidé v nově zbudováných/zmodernizovaných/rozrostlých fabrikách si chtěli nějak významně utáhnout "opasek"... nevěřím, že lidé ve středním a vyšším managementu jejichž kvalifikací mj. byla ta správná "stranická" členská průkazka by chtěli jít zažít kariérní sešup kdyby přišlo na lámání chleba a oni by museli řídit fabriky tak aby obstály na volném trhu.
Prostě spousta lidí měla díky nacistům lepší život než dřív ale patrně jen málokdo z nich si připouštěl že jde o krátkodobý/neudržitelný život ve stylu "hry na letadlo" který skončí v okamžiku kdo dojdou peníze z daní/okrádání nebo z půjček domácích/ze zahraničí.
Popisuji příklad leteckého průmyslu v Třetí říši, který v letech 1938/1939 do které putovaly (a měly putovat) velké investice do zařízení i do zboží i do zázemí... Jsem přesvědčen, že rozsah výroby a zejména zaměření výroby nemohlo bez nějakých obrovských dotací přežít postupné ukončování zbrojení... Protože většina leteckého průmyslu v třetí říši byla na tom podobně jako Škoda Plzeň v letech zhruba 1918 až 1920, tj. jako dělovka:
- slušné zboží, které však skoro nikdo nechce, protože jej všichni mají dost
- ti kdo zboží ještě nemají tak by koupili ale leda s velkou slevou jednak protože sami nemají moc peněz a když mají tak se velmi rozmýšlí jestli koupí zboží z druhé ruky nebo nové.... tj. na výrobě pro takové málo koupěschopné zákazníky nemohla fabrika moc vydělat
- stávající odběratel (stát), který dosud platil více méně platil, tak není vůbec jisté že doplatí i poslední faktury a fabrika se nebude soudit se státem, protože by třebas policie mohla přijít vyšetřovat nějaký nesmyslý/hypotetický zločin.
Plzeňská škodovka situaci vyřešila tak, že
- lídr pan Škoda se dobrovolně rozhodl degradovat (místo sebe navrhl jiného generálního ředitele) v 1917
- postupně se vlastníkem stali noví majitelé
- urychleně hledal zboží o které by byl zájem (viz fúze se Spojenými strojírnami cca v 1919/1920, kdy mj. Škodovka začala dělat vybavení cukrovarů)...
- externí financování (tzv. "anglické půjčky")
- vzájemné licencování dosavadních produktů s jinou firmou, která měla šanci oslovit zákazníky v těch regionech světa, kde škodovka neměla jméno/kontakty
- posléze expanze do blízkého zahraničí s licenční výrobou (výroba leteckých motorů francouzské konstrukce v Polsku)
- rozjezd dalších oborů podnikání jednak formou akvizice zavedené výroby (auta, zejm. osobní v Mladé Boleslavi) plus rozjetí nového oboru podnikání díky licencím (výroba letadel - licenční Škoda D-1 a motory v Mladé Boleslavi)
- integrace nové divize s konkurenční, tak aby se využily synergické efekty
- plnohodnotně působící obchodní firma používající mj. barterové obchody (z čehož nakonec vznikl Omnipol v polovině 30. let)
Měly na podobnou časově i finančně náročnou proměnu firmy, jako bylo za těch cca 10 let ve Škodovce, taky jednotlivé letecké fabriky v Třetí říši?
Čas?
Peníze?
A lidé pracující resp. rozhodující v těch firmách... měli chuť ke změně, když víme, že např. poslední významný pokus zastavit radikální kroky německého státu, tj.
pokus papeže v 1937 nakonec represivní složky Třetí říše eliminovaly?
Perspektivu že seženou zákazníky kteří jsou ochotni platit cenu s přiměřenou marží a kteří koupí dostatek zboží v takovém objemu, že letecké fabriky se uživí?
zdroje:
produkty plzeňské Škodovky o které byl zájem za války, ale velmi malý zájem po konci WW1
https://www.militarybox.cz/news/niciva- ... -skodovky/
firemní kultura před proměnou Škodovky:
https://www.euro.cz/byznys/tvurce-obri-zbrojovky-873850
Spojené strojírny - první krok v proměně Škodovky
https://www.euro.cz/byznys/plnou-parou-vpred-875791
proměna vrcholového managementu (a začátek změn vlastnické struktury) v závěru WW1
https://karolinum.cz/data/clanek/2710/P ... entova.pdf
"život" Škodovky během První republiky
https://www.valka.cz/Svet-okridleneho-s ... ky-t179827 bohužel knihu nevlastním tj. nemůžu citovat takže výše uvedené pasáže v mém komentu jsem napsal po paměti (a proto jsem se raději vyhnul popisování konkrétních efektů na životě Škodovky
- jak se projevovala Živnobanka ,
- vztah k hlavním konkurentům ČKD a k nezávislým konkurentům jako firma pana Krumpery Walter Jinonice nebo ke státním jako Zbrojovka)