PALBA.CZ

Franzi, technicky to není problém a já je můžu během pás sekund přesunout, ale nechci do toho Aaronovi svévolně zasahovat. To vlákno si sám zvelebil a vyšoupnout je z „jeho“ Hospody by mi přišlo necitlivé k jeho skvělé moderátorské práci, kterou tady odvádí.

Tak s nim hod rec. To je prece oceneni jeho prace...

Po konzultaci s Aaronem jsem téma Historická výročí přesunul z Hospody do sekce Aktuality, aby k němu mělo přístup co nejvíce čtenářů. Aaron sem dodává kvalitní obsah a byla by škoda, aby k němu většina uživatelů neměla přístup.

To rozhodnutie chválim, Aaron

Dobrá práca Aaron, ktorú konečne vidím. Zapĺňaš to článkami, až sa divím, prečo sa nedali na portál. Tvoj štýl sa mi páči, tiež sem niečo príležitostne k nejakému výročiu pridám.

1. března 2010 zemřel Vladimír Sergejevič Iljušin, sovětský zkušební pilot
Narodil se 31. března 1927 v Moskvě. Vladimír Sergejevič byl synem leteckého konstruktéra Sergeje Vladimíroviče Iljušina. Už ve 14 letech získal své první vyznamenání a to medaili "Za obranu Moskvy", když jako člen moskevské protivzdušné hlídky hasil německé zápalné pumy.

V roce 1944 vstoupil do armády. V roce 1949 ukončil Balašovskou vojenskou leteckou školu a v roce 1951 Žukovského vojenskou leteckou inženýrskou akademii. V roce 1953 potom absolvoval školu zkušebních letců Ministerstva leteckého průmyslu.
Nastoupil do Letecko - výzkumného institutu M. M. Gromova jako zkušební pilot. V roce 1957 přechází jako zkušební pilot ke konstrukční kanceláři Suchoj. Zde se vypracoval ze zkušebního letce na šéfpilota firmy. V roce 1972 se stal zástupcem hlavního konstruktéra. V roce 1973 dosáhl hodnosti major všeobecného letectva. V roce 1993 odchází z armády do výsluhy, ale stále působí v OKB Suchoj. V roce 2000 se stává poradcem vedení společnosti.

Zvládl pilotování 154 typů a verzí letadel a vrtulníků. Zkušebně odlétal celou vývojovou řadu Suchojů od letounu Su-9 až po Su-27. S letounem Su-9 v jeho rekordní verzi T43-1 ustanovil 14. července 1959 světový rekord v dosažené výšce 28 852 m ( http://www.fai.org/fai-record-file/?recordId=10351 ) a 14. září 1962 v nejvyšší výšce ustáleného horizontálního letu ve výšce 21 170 m ( http://www.fai.org/fai-record-file/?recordId=8654 )
Obdržel řadu státních vyznamenání, mimo jiné v roce 1960 obdržel titul Hrdina Sovětského Svazu, v roce 1964 Řád Rudé Hvězdy, v roce 1966 Řád Rudého praporu, v roce 1971 Řád Rudého Praporu Práce a v roce 1999 obdržel ruský řád "Za zásluhy před vlastí"

Vladimír Sergejevič Iljušin je znám ovšem také jako hrdina legendy o kosmickém letu před startem Jurije Gagarina. Poprvé se tato legenda objevuje prostřednictví moskevského korespondenta Daily Workeru ze dne 10. dubna 1961, tedy dva dny před Gagarinovým startem. Dokonce je o této konspiraci natočen dokumentární film.
Dle mého soudu výborně shrnuje tuto konspirační teorii obsáhlý článek v technetu, kde se probírají důvody pro i proti.


http://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimir_S ... ju%C5%A1in

2. března 1918 se narodil Jaromír Šotola, první padlý československý letec v 2. světové válce...

Narodil se v obci Řestoky u Chrástu v okrese Chrudim. Po měšťance vystudoval Obchodní Akademii v Chrudimi. 7. července 1937 v rámci dobrovolného odvodu se přihlásil do armády. V říjnu nastoupil jako vojín - aspirant do školy Důstojníků letectva v záloze, která byla provozována při Vojenském učilišti v Prostějově. Školu ukončil ve zkráceném výcviku 21. května 1938 jako pozorovatel. 31. května byl převelen do Nitry k 10. pozorovací letce Leteckého pluku č. 3. 1. června 1938 byl povýšen do hodnosti svobodník - aspirant a zařazen jako pozorovatel - letec. 25. září 1938 byla zařazena 10 pozorovací letka do Mobilizačního tělesa 603. Dostala krycí jméno "Gordian" a přesunula se na mobilizační letiště Komjatice. Jako záměnná letiště jí byly určena letiště Tvrdošovce, Topolníky a Pezinok. Letka disponovala 12 letouny Letov Š-328.
25. října 1938 odstartoval z polního letiště u Komjatic v prostoru obce Zemianská Olša pozorovací letoun Š-328 sériového čísla 237. Letoun pilotoval desátník Ján Kello a Jaromír Šotola byl na pozici pozorovatele. Úkolem letu bylo fotografování okolí obce Zemianská Olša.

Téhož dne se v prostoru nacházeli tři maďarské letouny. Soukromou společností najmutý Ju-52/3M. Ten měl oficiálně provádět snímkování povodí Dunaje pro meliorační práce, ve skutečnosti však byl naložen štvavými letáky s protičeskoslovenskými texty, určenými pro maďarskou menšinu na Slovensku. Letoun byl doprovázen dvojicí stíhaček Fiat CR.32.

Celá trojice maďarských letounů se nacházela 10 až 11 km hluboko v československém vnitrozemí nad obcí Hodžovo (od roku 1950 Lipové).
Pilot jedné z doprovodných stíhaček, Főhadnagy (nadporučík) László Pongrácz ze svazku 1/2. Vadászszázad (stíhací letky) pod sebou spatřil československý pozorovací letoun. Údajně z obavy, že pozorovací letoun zaútočí na doprovázený Junkers, zaútočil z převýšení zezadu na nic netušící československý letoun letící ve výšce 500 - 600 metrů a svůj útok ještě dvakrát zopakoval.
Pozorovatel svobodník - aspirant Jaromír Šotola byl pravděpodobně usmrcen už při prvním útoku. Pilot desátník Kello s hořícím letounem nouzově přistál u obce Bodza a s popáleninou na ruce se mu podařilo opustit letoun. Tělo Jaromíra Šotoly zůstalo v troskách sestřeleného letounu, který celý shořel.
Po sestřelení československého letounu vydal, po konzultaci s Hlavním štábem, brigádní generál Alois Vicherek rozkaz, aby každé maďarské letadlo, které naruší vzdušný prostor Československa, bylo okamžitě sestřeleno. Ovšem tento rozkaz byl následně zrušen na příkaz Ministra Národní Obrany a zároveň předsedy vlády armádního generála Jana Syrového. Zrušení rozkazu vydal brigádní generál Miroslav Miklík.

9. května 1946 Dr. Edward Beneš udělil Jaromíru Šotolovi in memoriam Československý válečný kříž.
László Pongrácz byl dle některých pramenů za sestřel československého letounu potrestán, dle jiných naopak povýšen. V každém případě žádného dalšího sestřelu tento maďarský pilot nedosáhl. Během WWII sloužil jako testovací pilot. Po válce emigroval do Argentiny a 30. dubna 1986 v Buenos Aires zemřel.


http://cs.wikipedia.org/wiki/Jarom%C3%ADr_%C5%A0otola
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sest%C5%99 ... A0-328.237

2. března 1978 odstartovala kosmická loď Sojuz - 28. s prvním československým kosmonautem na palubě.

Rok se s rokem sešel a tak jsem článek posunul kupředu http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=307 ... 15#p231115

Vladimír Remek chodil lietať na stíhačkách(asi kondičné) lety v Českých Budějoviciach počas mojej ZVS. Piloti "frajeri" nepoužívali pri pristátí brzdiaci padák, Remek patril k nim!

V te dobe, v roce 1978, jsem byl i s ostatnimi "zoldaky" u plukovnika v Lybii.
Mozna, ze to nekomu prijde hloupe, ale byli jsme na Remka ohrome hrdi. A v ocich Lybijcu jsme samozrejme povyrostli.
SSSR,USA a hned po nich CSSR.
Byla proste jina doba.....

Ale stejne, treti narodnost ve vesmiru byl Cech, ne Anglican, ne Francouz ,ne Nemec, ne Polak

Franci souhlasím s tebou... A přiznám se, že jsem na tento náš počin hrdý dodnes...

3. března 1894 se narodil Otakar Sviták, legionář a člen Obrany Národa.

Otakar Sviták se narodil v Kopřivnici. Jeho otcem byl známý automobilový konstruktér Leopold Sviták, spolukonstruktér prvního československého sériově vyráběného automobilu Präsident. Otakar Sviták absolvoval Zemskou vyšší reálku v Příboře a poté strojní obor na Vyšší průmyslové škole v Brně.
V době zahájení Velké Války bylo Otakaru Svitákovi 20 let. 20.6 1915 byl odveden a přidělen k 100. Pěšímu pluku. Zde se Sviták stal jednoročním dobrovolníkem. 7. října byl povýšen do hodnosti svobodníka a odeslán do Opavy, kde absolvoval kurz pro záložní důstojníky pěchoty. 4. ledna se stal velitelem kulometné čety. 1. března 1916 byl odvelen na východní frontu k 56. Pěšímu pluku. 12. července 1916 už v hodnosti podporučíka padl Otakar Sviták při bitvě o Piotrkow do zajetí. Jako zajatec byl odeslán do důstojnického zajateckého tábora v Bolchově. V zajateckém táboře se stal členem revolučního výboru. 1 prosince 1916 si Sviták podal přihlášku do československých legií. Přihláška nebyla vyřízena, protože se pravděpodobně někde ztratila. 14. června 1917 tak podává Sviták přihlášku druhou. 8 září 1917 je tedy přidělen k 8. Střeleckému pluku "Slezký" a v zápětí nastupuje do důstojnické školy patřící pod štáb 5. Střeleckého pluku T. G. Masaryka v Borispolu. 1. ledna 1918 je přidělen k 1. Československému náhradnímu pluku "Husitskému" jako instruktor u 12. roty v Žitomíru.

29. května 1918 byl u Pemzy raněn. Byl raněn dolevé ruky. došlo k ochromení ukazováčku a částečného ochromení prostředníčku. Za toto zranění později obdržel framcouzskou medaili "Za zranění". 20 září se stal velitelem kulometné roty 9. střeleckého pluku Karla Havlíčka Borovského. Tento pluk vznikl reorganizací z 1. Československého náhradního pluku "Husitského". V roce 1918 se Otakar Sviták zúčastnil boje u Samary a podruhé utrpěl zranění. Mezi lety 1918 - 1920 se československé legie probíjeli Sibiří. Otakar Sviták se účastnil bojů o Norilsk a Buzuluk. Za bitvu u Buzuluku byl oceněn řádem "Sokol s meči". V lednu 1919 se Sviták stal velitelem 6. vlaku s kulometnou rotou a plukovním skladem. 8. června 1920 jednotka dorazila do Vladivostoku. Odtud odpluli legionáři na lodi "Protesilaus" do Britské Kolumbie. Odtud pokračovali vlakem do Québecu a potom opět lodí do Hamburku.

Do vlasti se Otakar Sviták vrátil 2. srpna 1920. 2. listopadu 1920 byl přidělen k Leteckému pluku č. 2 v Olomouci jako přednosta hlavních vzduchoplaveckých dílen. V roce 1921 obdržel Spojeneckou medaili, Revoluční medaili a Válečný kříž s 2 lipovými ratolestmi.

21. října 1922 se oženil. Jeho ženou se stala Jarmila Pospíšilová, sestra štábního kapitána Vítežslava Pospíšila. 28. dubna 1925 se jim narodil syn Otakar a 28. dubna 1929 dcera Jarmila.

1. března 1923 byl povýšen na štábního kapitána. 1. dubna 1924 se velení Hlavních leteckých dílen ujímá posplukovník Augustin Daněk a Sviták je odeslán na sedmitýdenní technickou stáž do Francie.

30. září 1929 je Otakar Sviták ustanoven do funkce přednosty III. letecko - hospodářského oddělení II. odboru - leteckého na Ministerstvu Národní Obrany v Praze. S účinností od 18. prosince 1929 je povýšena na podplukovníka. mezi lety 1930 až 1935 je technickým členem komise pro vyzkoušení nových a opravených letounů. V roce 1936 dochází na MNO k reorganizaci a Svitákovo oddělení je počínake 1. květnem 1936 přejmenováno na IV. Letecko - hospodářské oddělení. 1 prosince 1936 je ustanoven do funkce místopředsedy správního sboru firmy Letov. 1. ledna 1937 je povýšen do hodnosti plukovníka technické zbrojní letecké služby.

Po Mnichovské zradě se stává členem Obrany Národa a pomáhá organizovat odsuny pilotů a leteckých mechaniků z okleštěného a později okupovaného Československa. Otakar Sviták byl členem úzké vedoucí skupiny Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) a blízkým spolupracovníkem generála Josefa Bílého.
27. července 1940 byl Otakar Sviták před obchodním domem Stoupa v Jindřišské ulici v Praze zatčen. Okamžitě byl převezen do Petschkova paláce. Zde byl Otakar Sviták vyslýchán a nelidsky mučen. Z kraje roku 1941 byl převezen do věznice v Drážďanech. Zde byl podrobován dalším výslechům a mučení. Téměř umučený, ale nezlomený Otakar Sviták je poté převezen do baltské pevnosti Gollnow a zde čeká na soud. Počátkem roku 1942 je převezen do berlínského vězení Plötzensee.

18. března 1942 je odsouzen k trestu smrti. O milost pro Otakara Svitáka žádala jeho manželka prostřednictvím berlínského právního zástupce Horsta Pelckmanna. Bratr odsouzeného ing Jaroslav Sviták se pokusil o intervenci prostřednictvím německého ředitele Kopřivnické Tatry Hanse Ledwinky. Oba pokusy vyšly naprázdno. 26. srpna 1942 v 04:26 hod. byl Otakar Sviták sťat.
V roce 1946 byl Otakar Sviták vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a povýšen do hodnosti generála technické zbrojní služby letectva in memoriam.


http://cs.wikipedia.org/wiki/Otakar_Svit%C3%A1k
http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=5847.0

4. března 1915 se narodil Jan Hrubý, československý parašutista a jeden z padlých v kryptě kostela sv. Karla Boromejského
Narodil se v Kunovicích, v domku č.p. 3. Na podzim 1929 nastoupil do učení jako číšník ve zlínské reatauraci "U Pavelců". Kvůli problémům se svým nadřízeným, za pomoci svých přátel, přestoupil do sousedního hotelu "Záložna". Zde po svém vyučení zůstal pracovat, zprvu jako číšník, později jako vrchní číšník.
1. října 1937 nastopil k Hraničářskému praporu 10 do Trebišova vojenskou prezenční službu. Prapor byl v roce 1938 přemístěn do Holešova. Během služby absolvoval poddůstojnickou školu a k 1. říjnu 1938 je povýšen na svobodníka. 31. března je z důvodu okupace vyřazen z armády a vrací se domů, kde se ale vzápětí hlásí na práci do německého Kielu. Je oprávněný předpoklad, že chtěl tohoto využít k emigraci, ale záměr nevyšel. Před vánocemi 1939 se vrací domů.

2. ledna 1940 předstírá před rodinou a úřady návrat do Německa a odjíždí tajně do Maďarska. Zde je však zatčen a stráví následující čtyři měsíce v maďarských věznicích včetně pevnosti Citadela. Koncem dubna 1940 se mu u slovenských hranic při transportu vězňů podaří utéct, dostává se zpět do Budapešti a uchýlí se na fransouzský konzulát. Odsud pak putuje přes Jugoslávii, Řecko, Turecko a Střední východ do Francie.

4. června je zapsán k 3. rotě 1. Pěšího pluku v Agde jako desátník a 13. června už bojuje východně od Paříže. 13. července 1940 je evakuován lodí Rod el Farag do Británie. Zde je zařazen k 1. rotě 1. Pěšího praporu a 28. října 1940 povýšen do hodnosti četař. Za účast v bojích ve Francii obdržel 6.12.1940 Československý válečný kříž 1939

V červnu 1941 se dobrovolně hlásí k plnění zvláštních úkolů a 15. srpna 1941 odjíždí do sabotážního kurzu do výcvikové stanice STS-26 ( Special Training Stations ) umístěné v Drumintoul Lodge ve Skotsku. Po jeho ukončení absolvuje paravýcvik včetně 4 seskoků na STS-51 v Ringway a následně kurz průmyslové špionáže na STS-17 v Hatfieldu. 8. listopadu 1941 je přidělen na československou výcvikovou stanici STS-2 v Bellasis. Zde byl určen jako člen výsadku Bioscop společně s rotným Bohuslavem Koubou a četařem aspirantem Josefem Bublíkem.
Úkolem skupiny Bioscop byly sabotážní úkoly ve Vsetínské zbrojovce a napadání železničních tratí Veselí nad Moravou - Vlára a Hranice - Půchov. Skupina Bioscop měla své akce provádět spolu se skupinou Bivouac na Moravě a řízení měla mít skupina Zinc. Vedení československých výsadkových operací v Anglii však 23. dubna 1942 obdrželo zprávu z vysílačky Libuše, že se 8. dubna vzdal v Praze Gestapu člen skupiny Zinc Viliam Gerik a od té doby, že se skupina Zinc neozývá. Skupině Bioscop byly na základě této zkušenosti změněny záchytné adresy skupiny Zinc na záchytné adresy skupiny Silver-A.

28. dubna 1942 v 01:33 hodin je vysazena do jednoho prostoru skupina Bioscop, Bivouac a Steel. Němci našli vysílačku skupiny Steel a tím bylo ztraceno i vybavení skupiny Bioscop. Skupina Bioscop přistála severně od Křivoklátu u statku Požáry. Po seskoku se vydali na záchytnou adresu do Slaného a odtud pokračovali do Prahy a spojili se s npor. Opálkou. Na základě rozhodnutí velitele skupiny Silver-A npor. Alfréda Bartoše došlo k pokusu o vyzvednutí stanice skupiny Steel. 30. dubna se do prostoru seskoku vydaly dvě skupiny. První skupinu tvořil rotmistr josef Valčík ze skupiny Silver-A a Antonín Moravec z místního odboje a druhou skupinu tvořil rotný Arnošt Mikš ze skupiny Zinc a rotný Bohuslav Kouba ze skupiny Bioscop. Valčík s Moravcem byli varováni hlídkujícím četníkem, že Němci našli vysílačku skupiny Steel a další materiál a hlídkují v prostoru. Vrátili se proto zpět do Prahy. Mikš s Koubou ale narazili na Němce. Po krátké přestřelce Mikš utrpěl vážné zranění a na místě se zastřelil. Koubovi se podařilo uniknout. Pokusil se najít pomoc u přechovávatelů Mikše a později na četnické stanici v Kutné Hoře. Tam se dozvěděl, že Gestapo získalo Mikšovi poznámky a Kouba je prozrazen. Na místě, ke zděšení osádky četnické stanice, spáchal sebevraždu kapslí s jedem. Viliam Gerik nasazený Gestapem na rotného Koubu tak mohl akorát potvrdit jeho totožnost.

Hrubý s Bublíkem se nějaký čas ukrývali v Praze u Slavomíry Čechové a 30. dubna se vypravili na Moravu. Přespali v hotelu "Vraný" u nádraží ve Starém Městě pod krycími jmény Jan Daněk a Josef Sedláček. Následující den navštívili dům učitele E. Cenka v Uherském Hradišti, což byla jedna z jejich původních záchytných adres. Cenek už byl ale v té době už zatčený a tak se Hrubý s Bublíkem vrací do Prahy. Zde byli podřízeni npor. Opálkovi ze skupiny Out Distance. 11. června se přesunuli od Slavomíry Čechové do dejvic k paní Sahánkové. Na atentátu na Heydricha neměli žádnou účast. Opálka jim zakázal jakoukoliv akci a pohybování se v prostoru atentátu aby pro něj zůstali jako netknutá záloha pro další akce.
Po atentátu na Heydricha se přesunuli do krypty pravoslavného kostela sv. Krla Boromejského v Resslově ulici (dnes kostel sv. Cyrila a Metoděje). Zradou Karla Čurdy gestapo jejich úkryt odhalilo a ráno 18. června spustilo akci na jejich zadržení. Po sedmihodinovém boji volili českoslovenští parašutisté raději smrt vlastní rukou než zajetí gestapem. Četař Jan Hrubý zemřel v kryptě kostela. Spolu s ním zemřeli rotmistr Jozef Gabčík, rotmistr Josef Valčík a četař Jaroslav Švarc. Nadporučík Adolf Opálka a rotmistr Jan Kubiš zemřeli v chrámové lodi nad nimi.
1. prosince 1945 byl jmenován in memoriam podporučíkem pěchoty a zároveň povýšen do hodnosti poručík pěchoty. 17. června 1948 byl in memoriam povýšen do hodnosti nadporučíka pěchoty. 30. června 2002 byl povýšen in memoriam do hodnosti podplukovníka pěchoty. V rodných Kunovicích a v Praze - Kobylisích jsou po něm pojmenovány ulice. Na rodném domě je umístěna pamětní deska.


http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Hrub%C3%BD
http://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Bioscop

5. března 1975 zemřel Jan Kratochvíl, československý generál

Narodil se 11. ledna 1889 v obci Horní Radechová v okrese Náchod. 21. června 1907 složil s vyznamenáním maturitní zkoušku na vyšší reálce v Náchodě a odchází studovat na Vysoké učení technické v Praze. Zde absolvuje osm semestrů strojního oboru a dva semestry elektrotechniky. 11. května 1911 složil státní zkoušku.
28. července 1914 byla v Rakousku - Uhersku vyhlášena mobilizace a Kratochvíl odchází k Pěšímu pluku č. 98 ve Vysokém Mýtě. S tímto plukem v sestavě 19. pěší brigády, 10. pěší divize, IX. armádního sboru odchází na ruskou frontu.V Haliči je však zajat a internován v zajateckém táboře. Díky emisarům - náborářům vstupuje 18. června 1916 do Československých legií. V roce 1917 absolvuje poddůstojnickou školu. V tomtéž období mimo jiné přestupuje na pravoslaví a přijímá jméno Nikolaj, tedy Mikuláš. Prodělává s Československými legiemi bitvu u Zborova, Volosanky, Velkých Hájů a Tarnopole. V roce 1918 je povolán do důstojnickké školy československého vojska na Rusi. Po jejím absolvování je v hodnosti poručíka jmenován velitelem 4. roty 2. Československého střeleckého pluku. Prodělává celou sibiřskou anabázi a v roce 1919 v hodnosti kapitána se na lodi Nižnij Novgorod vrací do vlasti.

V republice zůstává v činné službě a je povýšen do hodnosti štábního kapitána a prodělává kurz pro velitele vojskových těles a kurz pro vyšší velitele. Německá okupace ho zastihla v Kremnici jako velitele Pěšího pluku 9. "Karla Havlíčka Borovského". Po rozpuštění Československé armády se vrací do Protektorátu Čechy a Morava a zapojuje se do ilegální organizace Obrana Národa. Ta se rozhoduje ho vyslat do zahraničí.
Přes Polsko se dostává do Francie. Zde se ujímá velení 1. Československého pěšího pluku. 9. června 1940 vyrazil pluk z Agde na na sever do přífrontového pásma v prostoru Montigny, Saint Aube a Autricourt. Společně s 2. pěším plukem zde měli setrvat měsíc, během něhož měli převzít chbějící výzbroj a dopravní prostředky. Dále zde měli doplnit munici a dokončit výcvik. Nic z toho se však nestalo. 11. června byla vyhlášena pohotovost a pluk se přesunul na frontu. Byl včleněn do sestavy 23. pěší divize pod velením generála Jeannela a měl se přesunout ke Coulommiers, asi 40 km východně od Paříže, kde měl zaujmout obranu na řece Grand Morin. Během přesunu byl pochodový proud pluku napaden italskými letadly. Po cestě potkávaly ustupující francouzské jednotky. 13. června dorazila jednotka k lesu Forêt de Grécy. Pluk zaujal obranu podél řeky. Během večera začalo docházet k prvním potyčkám s předsunutými hlídkami. Hlavní německý útok se očekával ráno. Ve 23 hodin však přišel rozkaz k ústupu. 1. pluk tedy strhnul most přes Grand Morin a začal se stahovat směrem na Montereau. Zde během překračování Seiny přišel pluk o všechny své těžké zbraně, včetně těžkých kulometů. postup jednotky neustále ztěžovaly masy uprchlíkůa také časté bombardování. 15. června se prořídlý pluk soustřeďuje v osadě Ville Saint Jacques na jihozápad od Montereau. Odtud po provizorním zformování pokračuje v ústupu až ke Gienu na Loiře. Zde se opět rozvinuje do obrany. Po dvoudenním boji ve kterém obranné postavení na Loiře opouštěla jedna francouzská jednotka za druhou dostává i 1. čs. pěší pluk rozkaz k ústupu. Během ústupu Francie vyjednala příměří a 1. čs pěší pluk společně s 2. čs pěším plukem byly odzbrojeny a s francouzskou vládou byl dojednán jejich odsun do Británie.
Ve Velké Británii vykonává Jan Kratochvíl různé funkce ve štábu na MNO. 15. ledna 1943 se stává velitelem Československé samostatné brigády v hodnosti plukovníka pěchoty. Ovšem už 20. března 1943 je vyslán do Sovětského svazu. Zatímco exilové MNO usilovalo o to aby se plukovník Kratochvíl ujal velení 1. Československého samostatného praporu, tak sovětská strana ho jmenovala velitelem 1. Československého záložního pluku, který vznikl v únoru 1943. Sovětská strana tím dala najevo své výhrady vůči veliteli, který přišel ze západní fronty. Vzniklo tím určité napětí, které provázelo Jana Kratochvíla během celého jeho působení v SSSR a vyvrcholilo před Dukelskou operací. V květnu 1943 byl ze zbytku samostatného praporu a 1. čs záložního pluku zformována brigáda. MNO opět usilovalo aby velení převzal Jan Kratochvíl, sovětské velení a komunisté však prosazovali jmenování Ludvíka Svobody. Z rozhodnutí prezidenta byl nakonec velitelem 1. československé samostatné brigády jmenován plukovník Svoboda. Plukovník Kratochvíl se stává vrchním velitelem československých vojsk v SSSR, a stal se tak Svobodovým přímým nadřízeným. Ve skutečnosti však tato nadřízenost měla jen formální charakter. Koncem roku 1943 je Jan Kratochvíl povýšen do hodnosti brigádní generál. Drobné vítězství se podařilo MNO počátkem roku 1944. Po osvobození Volyňské oblasti proudili do československé jednotky tisíce dobrovolníků. Došlo k reorganizace jednotky na armádní sbor. Velitelem 1. československého armádního sboru se stal 18. května 1944 generál Kratochvíl, zatímco Svoboda zůstal jako velitel 1. brigády.
Pro údajné nezvládnutí velení sboru je generál Kratochvíl 10. září 1944 odvolán ze své funkce velitelem 1. ukrajinského frontu maršálem Koněvem. Velitelem sboru se stává generál Svoboda a generál Kratochvíl se stává velitelem důstojnické školy. Přestože personální náležitosti sboru byly výhradně v kompetenci MNO a Koněv jako velitel frontu měl pouze právo odvolat neschopného velitele a nikoliv jmenovat nového, tak Československá exilová vláda tuto výměnu akceptovala a následně i potvrdila. Byl to jeden z příznaků klesajícího vlivu exilové vlády na dění ve "východní" armádě.

Po osvobození republiky se stává generál Kratochvíl velitelem všech vojenských škol na osvobozeném území. 1. srpna 1945 je povýšen na divizního generála. Z důvodu nemoci ukončuje k 1. říjnu 1947 činnou vojenskou službu. 1. dubna 1948 je přeřazen do výslužby.

Na sklonku svého života bydlel v Červeném Kostelci, kde také 5. března 1975 umírá.


http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Kratoc ... %C3%A1l%29
internet

5. marca 1953 umrel J.V. Stalin

5. března 1770 došlo k události, jíž se v USA říká "Bostonský incident". Došlo při něm k usmrcení pěti civilistů anglickými vojáky.
Vedlo to k povstání v koloniích, a nakonec k revoluční válce a vzniku USA.

Alfik píše:5. března 1770 došlo k události, jíž se v USA říká "Bostonský incident". Došlo při něm k usmrcení pěti civilistů anglickými vojáky.
Vedlo to k povstání v koloniích, a nakonec k revoluční válce a vzniku USA.

případně je to známé jako Bostonský masakr.

Bleu:

případně je to známé jako Bostonský masakr.

A "Bostonské pití čaje" je zřejmě ta samá událost, nebo následující?

5.brezna 1946 v projevu v americkem Fultonu pouzil W.Churchill slova "zelezna opona",
ktera se stala synonymem studene valky

Mirek58 píše:Bleu:

případně je to známé jako Bostonský masakr.

A "Bostonské pití čaje" je zřejmě ta samá událost, nebo následující?

Bostonské pití čaje aka "boston Tea Party" se odehrálo v prosinci 1773.