Tempik píše:Pravděpodobně máš na mysli dění okolo vzniku Izraele. Upřímě řečeno o poválečné osudy se moc nezajímám a klidně to upřesni. To málo co vím, tak tehdejší doba a situace byla docela dost zmatená. Určitě nebyl problém překvapit protivníka "jeho vlastními" letouny.
Určitě nám popiš onu situaci, minimálně to zní zajímavě a ikdyž by to patřilo spíše do poválečné sekce, tak si to rád přečtu i zde.
Kruan se k tomu nemá, tak to popíšu já. Je to velmi zajímavá a dost pikantní záležitost. Ale takových bylo tehdy v té oblasti víc …
Nedá mi to a musím začít prvním soubojem Spitfire vs. Spitfire. Po vyhlášení vzniku samostatného státu Izrael se na jeho území stále nacházely i Britové. Bylo zde i RAF, aby dohlíželo na stahování Britů ze země. Svou základnu mělo RAF v Ramat Davidu, sídlily zde dopravní Dakoty a nejméně dvě squadrony Spitfirů FR.18. 22. května 1948 podnikly Egypťané na Spitfirech Mk.IX ve třech vlnách útok na Ramat David, na zemi bylo zničeno několik strojů RAF a zabiti čtyři muži. Po první vlně šlo do vzduchu několik Spitfirů RAF, v následných soubojích Egypťané přišli o pět strojů. Jeden byl sestřelen ze země, jeden sestřelil pilot Bowie, jeden F/O Cooper a dva si připsal F/O Mc Elhaw. Zapamatujte si poslední dvě jména, ještě se s nimi setkáme. Egypťané se Britům za tento útok omluvili, domnívali se prý totiž, že letiště je již obsazeno Izraelci. Každopádně vztahy mezi RAF a REAF (Royal Egyptian Air Force, Královské egyptské letectvo) se dostaly k bodu mrazu.
Během Války za nezávislost se odehrálo několik soubojů mezi egyptskými Spitfiry a Spitfiry izraelskými (LF Mk. IXE dodané z Československa), přičemž Egypťané zpravidla tahali za kratší konec provazu. Nejpikantnější boj se ale odehrál na samém konci této války, 7. ledna 1949 …
Ráno 7. ledna vzlétli dva cizinci ve službách Izraele, John McElroy (Kanaďan) a „Slick“ Goodlin (Američan) k hlídce nad frontou. Oba za 2. světové války létali v RAF (!). Ve stejnou dobu došlo k útoku čtveřice Spitfirů REAF na izraelskou kolonu u Rafah, bylo zničeno několik vozidel a k obloze stoupal hustý černý dým. McElroy a Goodlin se ve svých Spitfirech LF Mk.IXE hnali k Rafahu, Egypťané zamířili domů.
V oblasti se ovšem nacházely další stroje, pro změnu to byly čtyři Spitfiry FR.18 od 208. squadrony RAF. Brity samozřejmě zajímalo co se děje na egyptsko- izraelských hranicích, proto vyslaly letecký průzkum. Za řízením těchto Spitfirů seděli Geoff Cooper, Frank Close, Tim McElhaw a Ron Sayers. Tak jako „izraelskou“ dvojici, i tyto piloty zaujal sloup kouře stoupající k obloze. Velitel formace Cooper rozhodl, že on a Close sletí k zemi a zdokumentují celou událost, druhá dvojice je měla krýt. Když se přiblížili k napadené koloně, Izraelci na ně zcela pochopitelně spustili palbu ze všech zbraní. Close byl zasažen do motoru a byl nucen vyskočit, poté padl do izraelského zajetí.
Ve chvíli, kdy Close opouštěl svůj smrtelně poraněný letoun se na Brity z převýšení vrhl McElroy s Goodlinem. Sayers byl McElroyem zabit první dávkou z 200 yardů v kokpitu, Goodlin zaútočil na Coopera, ten se pokusil uniknout stoupáním. Díky vyšší rychlosti Goodlin Cooperovi zpočátku stačil. Cooper však nakonec využil silnějšího motoru ve svém FR.18 (Griffon) a Goodlina přestoupal, ten byl nucen pronásledování přerušit, z pronásledovatele se stal během okamžiku pronásledovaný. Cooper poté zaútočil s převahou výšky na „Slicka“ Goodlina (v tento okamžik si poprvé Goodlin všiml britských kokard), ten ho zkušeně zatáhl do tzv. „horizontálních nůžek“ a díky lepší obratnosti Spitfiru LF.Mk.IX dostal Coopera před sebe. Goodlin zasáhl Coopera do motoru, hned vzápětí pilot RAF obrátil svého Spitfira na záda a zachránil se na padáku. Přestože si při seskoku poranil nohu, dokázal se Cooper dostat na „svou“ stranu fronty.
McElroy, zkušený mazák, se po sestřelení Sayerse rozhlédl na všechny strany a zahlédl na své druhé hodině Spitfira. Přiblížil se natolik, aby mohl rozpoznat zda nemá červený čumák či směrovku, identifikační znaky izraelských Spitfirů v té době. Když se ujistil že neútočí na Goodlina, vystřelil ze vzdálenosti 400 yardů tří až čtyřsekundovou dávku ze svých kanónů a kulometů. Jeho cíl, Spitfire ve kterém seděl Tim McElhaw, byl zasažen po celé délce trupu. Pilot RAF vyskočil a byl tak jako Close zajat Izraelci. Spitfire na které letěl McElroy byl poškozen troskami jeho obětí, McElroy i Goodlin se však v pořádku vrátili na svou základnu v Chatzoru. Teprve po přistání se John McElroy od „Slicka“ dozvěděl, že právě bojovali s RAF. McElroye to vzhledem k jeho minulosti spjaté s RAF dost sebralo. Následující den přišel na velitelství No. 208 sqn. RAF následující vzkaz – „Omlouváme se za včerejšek, ale byli jste na špatné straně plotu. Někdy se stavte na panáka. Uvidíte mnoho známých tváří. 101 Squadron, IAF.“
Jen ještě malá poznámka k „Slicku“ Goodlinovi – tenhle týpek byl na nejlepší cestě překonat jako první na světě Mach 1, byl pilotem firmy Bell v projektu X-1. Nakonec z toho sešlo a první byl Chuck Yeager.
Odpoledne už bylo Britům jasné, že se s jejich hlídkou Spitfirů něco stalo. Byla vyslána další čtveřice Spitfirů FR.18 od 208. squadrony, aby vypátrala své (zatím záhadně) zmizelé kolegy. Tentokrát Britové nic nepodcenili, Spitfiry krylo osm Tempestů Mk.6 od 213. squadrony a 7 strojů stejného typu náležející k 6. squadroně. Izraelci, očekávající reakci RAF, vyslali do vzduchu čtyřčlenou hlídku Spitfirů ve složení Ezer Weizman, Sandy Jacobs, Caesar Dangott (všechno Izraelci) a Bill "Sure Shot" Schroeder (USA). Obě formace se setkaly nedaleko Rafah a opět to byli Britové kdo byl zaskočen útokem z převýšení. Ztrhl se divoký dogfight, ve kterém byl sestřelen Billem Schroederem nezkušený P/O David Tattersfield z 213. squadrony (byl u jednotky jen pár týdnů). Tattersfield byl pravděpodobně zabit již v kokpitu svého Tempestu, po zásazích zamířil střemhlav k zemi a nejevil snahu o vybrání. Později byl Izraelci pohřben se všemi vojenskými poctami. Během boje Ezer Weizman zasáhl Tempest pilota Davida Liquorische (6. sqn), na oplátku byl jeho Spitfire lehce poškozen střelbou z jiného Tempesta (F/L Brian Spragg, DFC, 6. sqn). Boj překvapivě nepřinesl už žádná další vítězsví, obě formace zamířily na své domovské základny. Po přistání objevili Britové stopy po zásazích na dalších dvou strojích (mimo Liquorische).
Pro RAF byl 7. leden 1949 fiaskem. Mimo jiné se ukázalo, že u zúčastněných jednotek bylo běžnou praxí zavěšovat přídavné nádrže tak aby nešly odhodit. Rovněž piloti nebyli zrovna nejzkušenější. Nic však nemůže omluvit naprostou nemohoucnost při převaze 14 Tempestů Mk.6 (nepočítám hned v úvodu sestřeleného Tattersfielda a Spitfiry) vs. 4 Spitfiry LF Mk.IXE.
Tak takhle nějak to tenkrát bylo …