PALBA.CZ

Lorde, pokud to ma byt trochu seriozni diskuse, tak jsi si mohl tu fotku odpustit. Je silne zavadejici. Postarsi, obtloustly dement.
Kdyz si ale oblekl kvadro s medajlemi, tak to byl trochu nekdo jiny.
Cela diskuse je o tom, jak se nevyrazny aparatcik, mizerny vojak a jeste horsi zemedelec dostal na vrchol moci v SSSR.
Nevim, kdo z Vas se nekdy podilel na vrcholove politice,ja nikdy. Protoze nemam ani paru, jak probihal zivot prislusniku UV KSSS a jejiho politbira,tezko mi posuzovat, kdo to SSSR misto neho vlastne ridil.
Stuka dodala pekny uvodni clanek, Skeptik vhodne doplnil a zbytek jsou spis dohady nez fakta.
Pokud nebudou uvolnena data a zapisy z tehdejsiho politbira UV KSSS /pravdepodobne nikdy/, tak jsou to vetsinou jenom dohady. Jeho "doktrina",valka ve Vietnamu, podpora arabskych zemi, valka v Afganistanu, a srpnova invaze v roce 1968 do CSSR, ktera se nas nejvic dotkla jsou mu pripisovany. Jak to bylo opravdu, tezko rict.
A jestli mirove rozhovory se zapadem a mirne uvolneni napeti na domaci a zahranicne politicke scene byla jeho prace, opet tezko rict.
At tak ci onak, svoje misto v neprilis vzdalene historii urcite ma a je dobre, ze se na Palbe objevil.

Franz - výborná odpoveď. Konečne triezvy pohľad na vec po niekoľkých príspevkov.

Souhlas. Nemůžu jinak, než ti zatleskat, Franzi.

Ještě bych chtěla doplnit (v tom veselém duchu, který v téhle témě na začátku vládl ), že údajně když Brežněv zemřel, tak vyhodili vedoucího nějakého slovenského kina, protože do jedné části vývěsky kina sice dal povinně obrázek Leonida se smuteční stuhou ale v druhé části nechal plakát na právě uváděný film s Delonem "Smrt darebáka."

Víckrát jsme tady uvedli, že Rusové (samozřejmě ti starší) nostalgicky vzpomínají na Brežněva. Měli pocit že bylo za jeho éry líp. Ekonomika se pomaloučku zlepšovala: nebylo třeba stát na všechno dlouhé fronty, občas bylo i něco dostat , boty se nedávaly na příděl - jenom jeden pár, bez ohledu na velkost a barvu. Někdo se dostal i k automatické pračce a jiné spotřebné elektronice. V 70-tých letech se začala v SSSR prodávat Pepsi-cola a to bylo úplně něco nevídaného. Lidé opravdu cítili, že jim je lépe. Koneckonců obyčejným Rusům opravdu stačí k štěstí málo.

Nejvíc ale jim asi Brežněv zabodoval tím, že za jeho éry se SSSR stal velmocí /ve zbrojení, ve výskumu vesmíru/ spolu s USA a takový pocit není k zahození. Lidé byli hrdí, že jsou ze SSSR /myslím Rusové. Ostatní národy v SSSR měli asi trochu jiný pocit, ale to už odbočuju/.

Stuka píše: Víckrát jsme tady uvedli, že Rusové (samozřejmě ti starší) nostalgicky vzpomínají na Brežněva. Měli pocit že bylo za jeho éry líp. Ekonomika se pomaloučku zlepšovala: nebylo třeba stát na všechno dlouhé fronty, občas bylo i něco dostat , boty se nedávaly na příděl - jenom jeden pár, bez ohledu na velkost a barvu. Někdo se dostal i k automatické pračce a jiné spotřebné elektronice. V 70-tých letech se začala v SSSR prodávat Pepsi-cola a to bylo úplně něco nevídaného. Lidé opravdu cítili, že jim je lépe. Koneckonců obyčejným Rusům opravdu stačí k štěstí málo.

Na přednáškách doc. PhDr. Františka Stellnera, Ph.D. k SSSR za Brežněva, naopak docent Stellner prokazoval úpadek životní úrovně ve druhé polovině Brežněvovy éry, kdy průměrný věk sovětského občana se propadl o několik let, spotřební zboží a potraviny, které se na trhu objevily za Chruščova (převážně díky úsporám ve vojenské sféře) začaly být opět nedostatkové, nebo zcela zmizely z trhu. Navíc klasické akce "malá domů", tedy krádeže státního majetku, které se uskutečňovaly po celou Stalinovu éru s obrovským rizikem, se za Brežněva staly akceptovaným koloritem a nabyly do té doby nevídaného rozsahu. Po té co za Chruščova začaly továrny "poprvé" produkovat i jiné zboží než tanky, si obyvatelstvo začalo "poprvé" zvykat na zboží, které nepotřebovalo ke svému nutnému přežití avšak stagnace, či spíše pozvolná degrese sovětského hospodářství nedokázala udržovat, či dokonce zvyšovat objem a rozmanitost spotřebního zboží. Navíc problém Alkoholismu ve společnosti nebyl nijak vyřešen a naopak dále narůstal. Za Gorbačova již do státní poklady z prodeje alkoholu a věcí s tím spojených proudilo 20% celého zisku SSSR (s tímto číslem si ovšem nejsem jist-ale mátně si pamatuji že tam zaznělo takové brutální procento).

Pan docent PhDr....PhDr. a ještě jednou PhDr. trošku plácá páté přes deváté.
Začnu od konce:

Navíc problém Alkoholismu ve společnosti nebyl nijak vyřešen a naopak dále narůstal.

Alkoholizmus byl někdy vyřešen? A zejména v Rusku?
Alkoholizmus v Rusku někdy nenarůstal, nebo měl tendenci nenarůstat?
Dobré vtípky.

si obyvatelstvo začalo "poprvé" zvykat na zboží, které nepotřebovalo ke svému nutnému přežití

Jakože dostali třeba televizi, pračku a potom jim to Brežněv zase vzal?

krádeže státního majetku, které se uskutečňovaly po celou Stalinovu éru s obrovským rizikem, se za Brežněva staly akceptovaným koloritem

Rozkrádání socialistického majetku nikdy žádná akceptovaná sranda nebyla, ale dělo se to v průběhu celého období socializmu a budování komunizmu. Jestli byl na čele Chruščev nebo Brežněv, bylo myslím jedno.

Sorry Štuko, bagatelizuješ něco, o čem, dle mého, víš narozdíl od pana Stellnera mnohem méně, možná je to však mým podáním, ale nic mimo času ti nebrání si zeptat pana Stellnera na druhou polovinou existence SSSR a případně si vyžádat zdroje,ze kterých čerpal při hodnocení hospodářské situace za Brežněva.

Stuka píše:Jakože dostali třeba televizi, pračku a potom jim to Brežněv zase vzal?

jakože se zmenšila výroba, která pak nebyla schopná uspokojit poptávku = vznikly fronty, pořadníky a šedý, respektive černý trh.
Ojetá auta byla jednu dobu dražší než nová

Stuka píše:Rozkrádání socialistického majetku nikdy žádná akceptovaná sranda nebyla, ale dělo se to v průběhu celého období socializmu a budování komunizmu. Jestli byl na čele Chruščev nebo Brežněv, bylo myslím jedno.

Jedno to rozhodně není, jde o náladu ve společnosti. Když panuje všeobecný nedostatek a zároveň je i strach z tvrdého trestu, tak si nikdo nic nevezme. Pokud tento strach vymizí, tak se rozkrádání toleruje, protože ti dotyčný něco zařídí nebo přivře oči až si sám něco budeš odnášet.

Franz Trubka píše:Nevim, kdo z Vas se nekdy podilel na vrcholove politice, ja nikdy. Protoze nemam ani paru, jak probihal zivot prislusniku UV KSSS a jejiho politbyra, tezko mi posuzovat, kdo to SSSR misto neho vlastne ridil. Pokud nebudou uvolnena data a zapisy z tehdejsiho politbyra UV KSSS /pravdepodobne nikdy/, tak jsou to vetsinou jenom dohady. Jeho "doktrina", valka ve Vietnamu, podpora arabskych zemi, valka v Afganistanu, a srpnova invaze v roce 1968 do CSSR, ktera se nas nejvic dotkla jsou mu pripisovany.

Tak záznamy z jednání politbyra jsem nečetl, ale toto byl poměrně velký orgán, snad na 200 lidí, ze všech svazových republik. Jeho rozhodnutí měla stejně většinou formální charakter. Výkonná moc už spočívala na členech, kteří zastávali příslušné úřady. O tom, že od roku 1976 už byl na tom zdravotně hůř a diplomatické úlohy za něho z velké části převzal ministr zahraničí Gromyko, je poměrně známá věc. Já jsem polemizoval jen s válkou v Afghánistánu. Vietnam, srpnová invaze 1968 to byl Brežněv samozřejmě ještě ve formě
Jinak si stačí přečíst třeba knihu od autorů Švankmajer, Veber, Sládek, Moulis: Dějiny Ruska.

Cassius Chaerea píše:...docent Stellner prokazoval úpadek životní úrovně ve druhé polovině Brežněvovy éry, kdy průměrný věk sovětského občana se propadl o několik let, spotřební zboží a potraviny, které se na trhu objevily za Chruščova (převážně díky úsporám ve vojenské sféře) začaly být opět nedostatkové, nebo zcela zmizely z trhu.

Tak o tom jsem také něco četl. Je možné, že se to trochu přetočilo. Chruščovův pád a nástup Brežněva je ostatně někdy vysvětlován, tak že armádní kruhy nebyly spokojeny "s kapitulací na Kubě", znepřátelil si také vojensko-průmyslový komplex menšími investicemi, a v neposlední řadě i soudruhy svými experimenty ve straně.
Z toho vyplývalo více zbrojení - známé např. ponorky třídy Mike, Akula (Tajfun), z titanovými trupy. Ale i vyzbrojování třetích zemí, jako třeba Kaddáfího Libye. Komunistický tábor se úspěšně rozšiřoval po světě. Pochopitelně však tato expanze stála nemalé peníze, a později se to projevilo na úkor spotřebního zboží pro obyvatelstvo.

skelet píše:jakože se zmenšila výroba, která pak nebyla schopná uspokojit poptávku = vznikly fronty, pořadníky a šedý, respektive černý trh.
Ojetá auta byla jednu dobu dražší než nová

Já tedy v SSSR nebyl za Brežněva, ale za Černěnka, ale i tak si snad můžu zavzpomínat, že opravdu pořádné fronty jsem tam za čtrnáct dní viděl tři:
- v Suzdalu na mechanické budíky. Digitální budíky - a dokonce s rádiem - byly k dostání všude, ale asi byly pro domorodce drahé - stály 45 rublů, tj. 450 Kčs, zatímco mechanické přibližně polovinu.
- Ve Vjaznikách u pokladny do kina. Ani jsem se nedivil, dávali "čechaslaváckuju kamédiju Limanádnyj Džo". Na to by se tehdy stály fronty i u nás - kdyby to u nás v kinech dávali. Ale nedávali, protože Olinka Schoberová se vdala na západ a obdivovatelé její krásy tak v Husákově ČSSR měli po ptákách, zatímco chlípníci v SSSR si mohli užívat.
- v Moskvě na Běloruském nádraží na záchod.
První fronta mě nezajímala, druhá taky ne (coby inostráněc jsem měl přednost) zato ta třetí... ta mě zajímala ehm... velmi... velmi.... ... ale dobře to dopadlo.

Televize? K dostání všude a dokonce výběr. Malá přenosná (umím si ji představit pokud bych žil životem dělníka v maringotce) za 130 rublů, větší za 300 - 700 rublů podle typu. Problém byl spíš v tom, že jsem na žádném z obou kanálů s výjimkou předpovědi počasí a polského seriálu Čtyři z tanku a pes nezaznamenal nic, proč by se televize měla zapínat. Kromě hromady televizí jsem tam jednou viděl i poslední výkřik moderní techniky - totiž video. To jsem z domova už znal, protože je z Hamburku vozili lodníci, čiperně s nimi kšeftovali a byli levnější než Tuzex. V SSSR stálo video značky Elektroníka 2 000 rublů a i když bylo velký jako menší peřiňák, opravdu fungovalo a ve změti čar (patrně špatně odstíněný kabel) se skutečně daly rozeznat nějaké postavy. Jo a hrálo barevně. Převládající barvou byla sice červená, ale to se snad dalo seštelovat.

Boty? Obchod s botami jsem viděl jen jeden, tak si na něj dobře pamatuju. Bylo to v Muromi a byl velký asi jako hodně malá vietnamská večerka. Sortiment si také pamatuji:
- Pánské polobotky, jeden druh v různých číslech (takže asi i pro větší děti)
- Dámské na nízkém kramflíčku, jeden druh v různých číslech (takže asi i pro větší děti)
- Botičky pro caparty, opět jen jeden druh
- Tenisky, jako obvykle jeden druh
- sandály, patrně univerzální typ pro muže, ženy a děti
- gumáky a to bylo všechno. V krámě ani noha, takže se zdá, že pokud někdo v SSSR boty vyloženě chtěl, nějaké koupit mohl a nemusel běhat bos. Ani frontu stát nemusel. Z tohoto úhlu pohledu vše v pořádku, ale osobně se mi úzký sortiment moc nelíbil. Ani u nás v Obuvi to žádná sláva nebyla, ale když jsem to viděl v SSSR, v duchu jsem se Obuvi omluvil.

Jídlo? Výběr nic moc (např salámu jen asi dva druhy), ale fronty žádné. Zaujalo mě, že opečený lančmít s bramborami byl pro Rusy svátečním jídlem.

Jídlo v restauracích? Střídavě oblačno. Od neuvěřitelného kulinářského zážitku v jakési malé útulné vladimirské restauraci, ve které obsluhovala stará bába v kroji a s podporou gramofonu na nás hulákala nějaké častušky (karaoke?), přes solidní domácí úroveň skoro všude jinde, po neuvěřitelný blaf, který jsme dostali v jedné moskovské "stalóvoj" (stalóvaja = jídelna, bufet, fastfood nebo něco takového; k mání jen jeden druh jídla, vydává se u okénka). Údajně se mělo jednat o pohankovou kaši a jablečný kompot. Kompot byl OK, ale ta kaše, to nebyla kaše, ale zbraň hromadného ničení. Dal jsem jednu lžíci a nemohl jsem uvěřit, že by se něco tak hnusnýho smělo dávat zvířatům natož lidem. Přesto jsem kolem sebe viděl spousty lidí, kterak to jedí a tváří se normálně. Dal jsem druhou lžíci, řekl jsem PROBOHA UŽ NIKDY! a pohanková kaše zaujala čelné místo v mém osobním seznamu zakázaných výrazů. Dvacet let poté jsem však svůj otřesný zážitek vyprávěl ukrajinskému kamarádovi Sašovi, ten se zasmál a pohankovou kaši mi uvařil. Zázrak to teda nebyl, ale jíst se to dalo, takže chyba asi nebyla na straně kaše jako takové, jako spíš na straně sadistických hnětačů lidských žaludků zaměstananých v oné "stalóvoj".

Silnice? Vesměs asfaltové, občas s dírami, že škodovka by v nich urvala kolo. Proto tam asi škodovky nejezdily. Nutno však říci, že těch děr nebylo tolik, aby kličkování mezi nimi byl nějaký extra slalom.

Vlaky? Jízdní řád plusmínus držely. Většina lidí v nich dokonce našla místo k sezení, i když někteří jen na vlastním kufru. Ti co museli stát (třeba jednou asi 300 km já) se tvářili že jim to nevadí. Mě to teda sice vadilo, ale nechtěl jsem od místních dostat do držky, tak jsem dělal jako že fajn.

Auta? Nevím, tenkrát jsem ještě neměl řidičák, tak mě to moc nezajímalo. Ale občas jsme jeli autobusem a musím říci, že pokaždé to byl zážitek podobný té pohankové kaši. Rámus, smrad, okýnka nešly otevřít, topení bylo buržoazním přežitkem a člověk měl oprávněné obavy, že autobus se pod ním může kdykoli rozpadnout a on přistane zadkem na silnici.

Sečteno, podtrženo: Příští léto jsem jel na Rujánu. Honeckerova NDR byla proti Černěnkovu SSSR úplná Riviéra.

Převládající barvou byla sice červená, ale to se snad dalo seštelovat.

Správny tavárišč musí predsa všetko vidieť vo farbe revolúcie

Brežněva jsme se školou byli uvítat při jeho průjezdu tehdejší Leninovou, dnes Evropskou třídou. No a nějak se stalo, že jsme sebou jako osmiletí kluci měli pistolky a tak podobně. U kámoše jí viděl podle všeho nějaký neuniformovaný příslušník a rozmázl to. Odvedli nás celou třídu i s učitelkou někam stranou a provedli osobní prohlídky. Já měl v aktovce mini Browning na antiperle, ten mi okamžitě zabavili. Pak jsem tam měl kovovou připínací placku s karikaturou krocana v klobouku se vzorem U.S. vlajky a na placce byl nápis asi: Old American Turkey. Tu placku mi také zabavili nebo normálně šlohli. Jen si pamatuju, že mi tou plackou ten chlap mával před očima a řval, co je to za svinstvo.

Potom si jen pamatuju, že druhý den ve škole okolo toho byla spousta keců a všechny učitelky se tvářily smutně a zároveň důležitě. Naši sice museli do školy a potom večer prý museli absolvovat nějaké politické školení, ale potom to celé nějak utichlo.

Ale někde v kádrových materiálech jsem to musel mít, protože asi rok poté museli naši opět jeden večer do školy. Naštěstí se ukázalo, že jsem při Výtvarce nakreslil nějaký motiv na téma vzdušného boje a na naše si počkal nějaký pán v uniformě a přesvědčoval je, aby mě orientovali na Brannou výchovu a aby už uvažovali o výhodách studia na Vojenském Gymnásiu. To se odehrálo max. ve 4. třídě.

Tož tolik moje osobní zkušenost s Brežněvem a jeho dobou.

Kdo jel kdysi do SSSR, tak si dovezl určitě dalekohled. Možná i jiný takovýhle podobný věci (teď mně nenapadají.) K běžnému životu sice nejsou potřeba, ale tam byly k dostání celkem za slušné peníze a ve slušném provedení, které možná vzhledově nebylo nic moc ale něco vydrželo.
Taky Žiguli se začalo vyrábět v r. 1970 a mělo úspěch a nejen kvůli tomu, že jiný auta byla dražší nebo nebyla k dostání. Znám lidi, kteří si Žigulíka pořád pochvalují. V r. 1973 vyjela Lada a v r. 1976 vyjela Lada Niva a pokud vím tak ještě dnes je Niva ceněna a mnozí ji opěvují.

A zde ještě výňatek "JAK SE ŽILO ZA BREŽNĚVA" :

Export surovin tvořil za Brežněva 10% příjmů SSSR, zatímco dnes tvoří více než 50% příjmů RF. Přesto je vhodné připomenout, jak se běžným Rusům žilo. Těžce, ale s jistotami a veselostí v srdci. SSSR ročně předal svým občanům 65 milionů m2 bytů státních a družstevních. Státní byly zdarma, družstevní za 8.000 rublů. Dnes se postaví v RF 45 milionů m2 obytné plochy, přičemž cena m2 bytu v Moskvě dosahuje v průměru 2.000 USD (na ruble krát 35). Platy byly následující: umývačka nádobí, doručovatelka apod. měla 80 rublů měsíčně, lékař 120 rublů, stavbyvedoucí 350 rublů, primabalerina 750 rublů, ministr základ 850 rublů, s příplatky až 1.700 rublů měsíčně. Generální tajemník v polovině 70.let bral 78.000 rublů ročně.

Velkou zásluhou Brežněva a jeho administrativy bylo, že kolchozníci začali dostávat plat 40-70 rublů měsíčně, byli zdravotně pojištěni a začali jim být vypláceny důchody (přirozeně, další peníze byly podle úrody a výkonnosti jejich vlastních hospodářství). Každý minigorodok musel mít školky, školy, zdravotnické zařízení, spotrovní zařízení, kulturní dům, univermag (obchod zbožím nejen smíšeným) a kino.

Stavěla se nová města (Bratsk, Usť- Ilimsk, Železnogorsk), byla postavena bajkalsko-amurská železniční magistrála, vodní elektrárenská kaskáda na řece Angaře, tři jaderné elektrárny, více než 100 tisíc kilometrů produktovodů (dnes páteř Gazpromu) a další díla. Letenka Moskva-Simferopol stála 20 rublů, jídlo v závodní jídelně 80 kopějek, kilo rajčat 5 kopějek, kilo brambor 10 kopějek, okurka 3 kopějky za kilo. Maso hovězí 2 ruble kilo, a na trhu 10 (tam bylo ovšem vždy).

Rusové se naučili létat, protože většina podniků měla své zotavovny u Černého moře na poukaz. Od Krymu po Batumi nebylo místa, kde by se Rus nerekreoval, poukazy byly zdarma u závodních odborových rad, jenom turnusy nebyly po 14 dnech jako v ČSSR, ale po 24... Energie stála 4 kopějky za kilowatt, nájem 20 rublů včetně oprav. S platem 50 rublů bylo možno vyjít, matky dostávaly 30 rublů měsíčně na každé dítě, ať už manžel byl nebo alimenty byly či nebyly.

Problémem bylo zásobování. Rus měl doma tolik ledniček, kolik stihl obsloužit a sehnat, a jejich plnění znamenalo vystát řadu front. Zase si ovšem nemusel půjčovat na novoroční oslavy (půjčky tohoto typu jsou dnes bankovním hitem RF). Zdravotnictví a školství bylo přirozeně zdarma.

Přes řadu problémů, byla práce, nebyla nezaměstnanost, peníze za minimální úsilí dostal člověk vždy a žil. O polovinu hůře, než průměrný Američan těch dob, ale s jistotami, které jeho americký současník nikdy neměl. Ruští historikové začínají přepisovat to, co se o "periodu zastoja", stagnace, muselo psát za Gorbačova a Jelcina.

Zdroj: http://omed.cz/Plac-babicek-za-Brezneva-1.aspx

Ohledně Soči, rodiče tam byli víckrát a pochvalovali si. Normální občané SSSR tam jezdili běžně a léčili se tam.

Prostě, když to tak shrnu, občané SSSR měli kdysi své jistoty, takové ty základní - byt, škola, zdravotnictví, práce atd. Měli sice k dispozici méně zboží, než např. u nás nebo v NDR ale zase se nemuseli bát. Proto ta nostalgie a asi nejen u těch starších lidí.

Koneckonců SSSR byla velmoc, co se týče zbrojení a letů do vesmíru. To něco stálo. A asi je pravda i to, co se píše v článku (zdroj) že se uměle potom za Gorbačova a Jelcina vytvářel obraz období před Gorbačovem jako "stagnace".

Konečně pár rozumných a vypovídajících postřehů, díky Franzi,Stuko a Destroymane .
Něco sem přihodím o "histerii " kolem Brežněvova pohřbu. Ten jsem zažil jako posluchač 1. ročníku VVŠ, Naší rotě řekli kondolenčních knihách, kde jsou a kdy je možné je podepsat, nic víc. Protože jsem usoudil, že nemám důvod truchlit tak jsem tam nešel a nepodepsal, všem to bylo jedno a svět se nezbořil.
Sledování pohřbu v televizi bylo povinné, ale jak to v armádě chodilo za pár minut půlka roty spala. Zase, kdo nechrápal toho nikdo nebudil, tak většina zaspala i slavné žuchnutí. Na komentáře typu "už to asi Rusi chtěli mít z krku tak ho tam hodili" nikdo z velitelů ani politických pracovníků nereagoval, všichni cítili stejné. "něco je za dveřmi"
V době smutku byly zakázané vycházky, aby jsme se do něčeho nenamočili, Civilisti to asi prožívali citověj a byli uvědomělejší , než VVŠPV kde to většině, aspoň z mého pohledu bylo celkem jedno, protože každou chvíli někdo umře .
Nepříjemné bylo, že zakázali hlasitou a veselou hudbu, a "narušitelé" měli od nedřízených dost nepříjemností typu "trestat tě nebudu, ale vyžereš si to". Důvod byl nasnadě, kdyby to začal nějaký hujer rozmazávat byl by ztoho malér a o to v žádné armádě nestojí. Jinak 1F měla v té době zavedenou podobnou "polepšovnu" jaká je popsaná v Knize Šedá uniforma z prostředí West Pointu. Kultovní to četba posluchačů VVŠ té doby. Je úžasné jak podobné prostředí generuje podobný režim vztahy a charaktery .

Lord píše: Asi by jsme to tady neměli více rozvádět. S těmi byty to byla paráda, to je fakt, ale nejsme ekonomický web, ale vojenský.

No asi máš pravdu, navíc nevím jestli je košér srovnávat HDP, když minimálně ČSSR, ale pravděpodobně celá RVHP počítala "národní důchod", a to ještš dost specificky v pouze ve výrobě ne ve službách, aby to líp vypadalo. Tedy co přirostlo, nikoliv jen prosté protočení peněz. Do HDP, se dnes počítá kdeco i pokuty za špatné parkování,, exekuce a pojistné události, prostě každý výdaj je něčí příjem. Podobným způsobem, tedy změnou výpočtu se v devadesátých letech zvýšil věk dožití obyvatel naší krásné země. A v roce 2012 vypadli tři prezidentští kandidáti

Asi by jsme to tady neměli více rozvádět. S těmi byty to byla paráda, to je fakt, ale nejsme ekonomický web, ale vojenský. Jen se ještě naposled vyjádřím k příspěvku Stuky. Ono stagnace, jak se to veme, nevím to je kapitalistický výraz, kdy všechno musí růst, a pak to spadne na držku.

Stuka píše:A asi je pravda i to, co se píše v článku (zdroj) že se uměle potom za Gorbačova a Jelcina vytvářel obraz období před Gorbačovem jako "stagnace".

Graf HDP na hlavu, USA x SSSR.
Zdroj: http://phobos.ramapo.edu/~theed/Cold_Wa ... lDays.html

Nájemné bylo nastaveno velmi nízko, aby bylo dosaženo sociální spravedlnosti. Občas se žehrá na omezený sortiment zboží, nu ale život nebyl jen o tom, dnes jsou sice plné regály, ale kvalita a ceny různé.
Co se týče armády - výdaje byly daní za postavení světové supervelmoci.

Nástup Jelcina, jeho reformy, a následující krize z roku 1998 byla likvidační. Dnes existují rozdíly mezi regiony, v Moskvě je relativně blahobyt. Rusové za Putina do globální krize roku 2008 možná zažili nejlepší dekádu v ruských dějinách vůbec. Minulé generace znaly bídu, válku, fronty na maso. Ale dnes i ty nejbohatší svírá nejistota.

To na úvod. Nyní se vrátím zpět do Břežněvovy éry. Zrovna tak lze najít i opaky ... pravda bude, jak to bývá někde mezitím. S tím zemědělstvím to nebylo asi nějak slavné, ale je třeba připustit, že to bylo zbídačené od 30.let a poté válkou. Musíme to posuzovat, tak že Rusko, SSSR byla velká země svým způsobem zaostalá, takže pokud se zvyšovaly standardy, tak relativně vůči Západu, či USA.
„Obrazně řečeno, Chruščov se pokoušel vyřešit kvadraturu kruhu, tj. najít cestu k socialistickému blahobytu; brežněvovci na něco podobného rezignovali. Jejich realismus spočíval ve vědomí, že kapitalismus nelze předhonit. Dosavadní model považovali za uspokojivý, hledání nového za nebezpečné.“ (V.Moulis)

Brežněv sám prý vlastnil čtyřicet přepychových zahraničních limuzín od několika rolls-royců přes bentleye a jaguáry až k šestiválcovým mercedesům. Sbíral také sobolí kožešiny, své vlastní portréty ve zlatě a mramorové busty. Ve zvláštní vitríně opatroval svých dvě stě dvacet vyznamenání a řádů.

Více na www.kompas.estranky.cz

Takže asi záleží, kdo si co vybere.

Moulisova slova do kamene tesati.
Jinak problém se SSSR byl prostě ten, že i pokud se semtam začaly omezovat výdaje na armádu a byla snaha převést výrobu na spotřební sektor, tak vzhledem k neustávajícímu technologickému zaostávání prostě i takto restrukturalizovaný průmysl nebyl schopen vyrobit spotřební zboží ani v dostatečném množství, ani v odpovídající kvalitě. A problém se prohluboval. Dokud byly peníze, řešilo se to dovozem či nákupem licencí v zahraničí (nejznámější samozřejmě LADA), pak ovšem došly i ty. Málokdo dnes ví, že SSSR na sklonku 80.tých let byl v podstatě insolventní a neschopen platit ani zemím RVHP, natož západu.
A vzhledem k tomu, že souhlasím s Moulisem, pak je věc jasná - Brežněv vládl neschopen změny a bojíc se změn nějakých 18 let. A i když nemám rád generalizaci, 18 let stagnace či ustrnutí je sakra hodně, pokud souběžně jinde ochází k obrovskému rozvoji zejména na poli počítačové techniky a robotizace. A to má zase vliv na kvalitu i efektivitu veškeré výroby a hospodářský růst...
A než mě někd zpucuje - ano, tento web je primárně vojenský. Ale Brežněv byl mnohem více politik, než voják, on tedy vlastně ani voják nebyl. Takže podle mě v daném případě nevadí, že se bavíme i o ekonomice a technologickém rozvoji, což má ostatně zase vliv i na vojenskou výzbroj a výrobu

Bublifuku já bych si dovolil polemizovat s tím, že Rusáci neměli technologie až na takové výši. Samozřejmě vojensko-průmyslový komplex na tom byl relativně dobře. K importu se Západu docházelo, ale opět do spotřebního sektoru se toho zase tolik nedostalo, ale armádě ano.
Ale stačí si přečíst třeba tento článek
http://www.root.cz/clanky/historie-poci ... -v-sssr-2/

Pri lete Sojuz-Apollo američania počítali opravné korekcie svojej lode 30 minút ale ruské počítače to pre Sojuz stihli za 3 minúty.

Zo 6-dielneho dokumentárneho cyklu "Zbohom súdruhovia" video, kde sa Brežnev prihovára kozmonautom po prílete z misie Sojuz-Apollo (1975) a vtipkuje

http://www.youtube.com/watch?v=uzZekafNOTc