Re: Změny hygieny od starověku po novověk
Napsal: 17/9/2013, 12:50
Ještě jeden textík k hygieně v průběhu válečného taženi na počátku 19. století. Je to kus textu z mé bakule.
"V průběhu tažení bylo velmi obtížné zachovat alespoň ty nejzákladnější hygienické návyky i podle standardu počátku 19. století. Vojenskými lékaři bylo doporučováno, že je třeba, především v zájmu samotných vojáků, aby byli jednou za týden prohlédnuti velitelem kompanie. Stejně tak bylo shledáno jako nezbytné zásobovat jednotky mýdlem a to zejména pokud byly nasazeny v zahraničí.
Pokud byl tábor u řeky nebo u moře, vojáci měli být povzbuzováni, aby se často koupali. Koupání se mělo odehrávat ráno. Pokud by snad bylo poněkud zima, vojáci se měli najíst, anebo se rozcvičit. Poddůstojnici měli dohlédnout, že při takovéto činnosti nedojde k úrazům.
Jakkoli se lékaři i důstojnici snažili, aby mužstvo netrpělo chorobami, počasí, stres a navzdory všem snahám špatná hygiena vykonaly své a podstatná část armády byla kontinuálně nebojeschopná.
Když bychom se podrobněji podívali na jednotlivé choroby, které vojáky na tažení v Portugalsku a Španělsku provázely, jako příklad nám mohou posloužit záznamy, které se vztahují k jedinému praporu pěšího pluku. Jedná se o 2. prapor 34th Regiment of Foot a jeho působení v roce 1811 v Portugalsku a Španělsku. Údaje se týkají vojáků, kteří byli hospitalizováni v hlavni nemocnici mezi 1. lednem roku 1811 a 31. prosincem téhož roku. Nejsou zde započítána zranění způsobená činností nepřítele ani různými nehodami. Jde pouze o nemoci. Převzaty jsou z Practical observations on the means of preserving The Health of Soldiers in Camp and in Quarters, with Notes on the medical Treatment of several of The most important Diseases were found to prevail in the British Army during late War.
Celkově bylo v General hospital vedeno 897 případů. 489 bylo propuštěno a na konci roku vedeno jako vyléčení. 388 bylo posláno do jiných nemocnic. Nejčastější byla různá horečnatá onemocnění, 551 případů. Se stálou horečkou bylo hospitalizováno 300 případů, 177 bylo vyléčeno a propuštěno, 120 bylo posláno jinam, dva případy byly smrtelné a jeden v nemocnici zůstal až do roku 1812. S horečkou tzv. přerušovanou bylo v nemocnici 251 případů, 81 bylo vyléčeno a 164 bylo posláno do jiných nemocnic, jeden pacient zemřel, pět jich v nemocnici zůstalo do roku 1812.
Dalším častým onemocněním byla dyzenterie a průjem, těch bylo evidováno celkem 119 případů. Z nich se 90 podařilo vyléčit a 28 bylo posláno do ostatních nemocnic, jeden v nemocnici zůstal do roku 1812.
Poměrně častým onemocněním byla i tzv. Ophthalmia sympatica, soucitné onemocnění oka. Tohoto zánětlivého onemocnění bylo evidováno celkem 53 případů, z nichž 32 bylo vyléčeno a propuštěno. Do jiných nemocnic bylo posláno 21 případů.
Značný počet byl i různých vředových onemocnění – celkem 56, 47 se podařilo vyléčit, osm bylo posláno jinam, jeden zůstal do roku 1812.
Samozřejmě běžnými byla i různá venerická onemocnění v čele se syfilitidou, dohromady celkem 31 případů, z nich tři vojáky se dle záznamu podařilo vyléčit, a proto byli propuštěni. S revmatismem bylo v nemocnici 29 případů, 19 bylo propuštěno a 10 odesláno jinam.
Samostatnou kapitolu pak tvoří ti, kteří se do nemocnice dostali v důsledku tvrdých trestů, kterých se v britské armádě používalo. Celkově se jednalo o 16 případů, z nichž 14 bylo po vyléčení propuštěno a dva byly poslány do jiné nemocnice. Minoritními případy pak byly různé typy katarů, poruchy tvorby moči, překvapivě jen dva případy žloutenky, jedna ztráta zraku a jeden smrtelný případ vyčerpání. Zmíněny jsou i tři případy kožních parazitů – červů.
K dyzenterii se vztahuje vzpomínka kapitána Gronowa. Když na počátku roku 1812 odjel se svým regimentem z Anglie do Španělska (do Cádizu) na palubě válečné lodi: „Všichni muži, (…) byli mladí a silní, ale nikdy neprodělali válečné nasazení. Plavbu zvládli bez jakýchkoli problémů. Jakmile jsme se vylodili, změna stravy a nahrazení tmavého piva, které pili v Anglii, tím hrozným místním vínem, způsobilo, že za méně než 5 týdnů 500 našich zemřelo v nemocnici ve Vizu. Byli zakopáni na místním hřbitově.“
Problém s množstvím nemocných se do konce války nedařilo uspokojivě vyřešit. Důvodem byla nemožnost (v některých případech) dodržovat i ta nejzákladnější, tehdy známá pravidla hygieny i díky tomu, že ubytování vojáků fungovalo tím způsobem, že armáda musela zůstat co nejvíce kompaktní. Nedařilo se oddělovat nemocné od zdravých, vojáci, pokud spali v kvartýrech, spali takřka jeden na druhém, pokud spali ve stanu – po 6 lidech – situace nebyla o nic lepší. Dalším důvodem poměrně rychlého šíření nemocí bylo i používání společných kotlů a nepochybně i společného nádobí."
Zdroje:
BLAIR, William, The Soldier’s Friend: contaning familiar Intructions to the Loyal Volunteers, Yoemanry corps and military Men in General, on the Preservation and Recovery on their Health, London 1803
LUSCOMBE, Edward, Thornhill, Practical observations on the means of preserving The Health of Soldiers in Camp and in Quarters, with notes on the medical Treatment of several of The most importatnt diseases were found to prevail in the British Army during late war, Edinburgh 1820
GRONOW, Rees, Howell, Captain Gronow’s Last Recollections; being the Fourth and Final Series of the Reminescences and anecdotes, London 1866"
"V průběhu tažení bylo velmi obtížné zachovat alespoň ty nejzákladnější hygienické návyky i podle standardu počátku 19. století. Vojenskými lékaři bylo doporučováno, že je třeba, především v zájmu samotných vojáků, aby byli jednou za týden prohlédnuti velitelem kompanie. Stejně tak bylo shledáno jako nezbytné zásobovat jednotky mýdlem a to zejména pokud byly nasazeny v zahraničí.
Pokud byl tábor u řeky nebo u moře, vojáci měli být povzbuzováni, aby se často koupali. Koupání se mělo odehrávat ráno. Pokud by snad bylo poněkud zima, vojáci se měli najíst, anebo se rozcvičit. Poddůstojnici měli dohlédnout, že při takovéto činnosti nedojde k úrazům.
Jakkoli se lékaři i důstojnici snažili, aby mužstvo netrpělo chorobami, počasí, stres a navzdory všem snahám špatná hygiena vykonaly své a podstatná část armády byla kontinuálně nebojeschopná.
Když bychom se podrobněji podívali na jednotlivé choroby, které vojáky na tažení v Portugalsku a Španělsku provázely, jako příklad nám mohou posloužit záznamy, které se vztahují k jedinému praporu pěšího pluku. Jedná se o 2. prapor 34th Regiment of Foot a jeho působení v roce 1811 v Portugalsku a Španělsku. Údaje se týkají vojáků, kteří byli hospitalizováni v hlavni nemocnici mezi 1. lednem roku 1811 a 31. prosincem téhož roku. Nejsou zde započítána zranění způsobená činností nepřítele ani různými nehodami. Jde pouze o nemoci. Převzaty jsou z Practical observations on the means of preserving The Health of Soldiers in Camp and in Quarters, with Notes on the medical Treatment of several of The most important Diseases were found to prevail in the British Army during late War.
Celkově bylo v General hospital vedeno 897 případů. 489 bylo propuštěno a na konci roku vedeno jako vyléčení. 388 bylo posláno do jiných nemocnic. Nejčastější byla různá horečnatá onemocnění, 551 případů. Se stálou horečkou bylo hospitalizováno 300 případů, 177 bylo vyléčeno a propuštěno, 120 bylo posláno jinam, dva případy byly smrtelné a jeden v nemocnici zůstal až do roku 1812. S horečkou tzv. přerušovanou bylo v nemocnici 251 případů, 81 bylo vyléčeno a 164 bylo posláno do jiných nemocnic, jeden pacient zemřel, pět jich v nemocnici zůstalo do roku 1812.
Dalším častým onemocněním byla dyzenterie a průjem, těch bylo evidováno celkem 119 případů. Z nich se 90 podařilo vyléčit a 28 bylo posláno do ostatních nemocnic, jeden v nemocnici zůstal do roku 1812.
Poměrně častým onemocněním byla i tzv. Ophthalmia sympatica, soucitné onemocnění oka. Tohoto zánětlivého onemocnění bylo evidováno celkem 53 případů, z nichž 32 bylo vyléčeno a propuštěno. Do jiných nemocnic bylo posláno 21 případů.
Značný počet byl i různých vředových onemocnění – celkem 56, 47 se podařilo vyléčit, osm bylo posláno jinam, jeden zůstal do roku 1812.
Samozřejmě běžnými byla i různá venerická onemocnění v čele se syfilitidou, dohromady celkem 31 případů, z nich tři vojáky se dle záznamu podařilo vyléčit, a proto byli propuštěni. S revmatismem bylo v nemocnici 29 případů, 19 bylo propuštěno a 10 odesláno jinam.
Samostatnou kapitolu pak tvoří ti, kteří se do nemocnice dostali v důsledku tvrdých trestů, kterých se v britské armádě používalo. Celkově se jednalo o 16 případů, z nichž 14 bylo po vyléčení propuštěno a dva byly poslány do jiné nemocnice. Minoritními případy pak byly různé typy katarů, poruchy tvorby moči, překvapivě jen dva případy žloutenky, jedna ztráta zraku a jeden smrtelný případ vyčerpání. Zmíněny jsou i tři případy kožních parazitů – červů.
K dyzenterii se vztahuje vzpomínka kapitána Gronowa. Když na počátku roku 1812 odjel se svým regimentem z Anglie do Španělska (do Cádizu) na palubě válečné lodi: „Všichni muži, (…) byli mladí a silní, ale nikdy neprodělali válečné nasazení. Plavbu zvládli bez jakýchkoli problémů. Jakmile jsme se vylodili, změna stravy a nahrazení tmavého piva, které pili v Anglii, tím hrozným místním vínem, způsobilo, že za méně než 5 týdnů 500 našich zemřelo v nemocnici ve Vizu. Byli zakopáni na místním hřbitově.“
Problém s množstvím nemocných se do konce války nedařilo uspokojivě vyřešit. Důvodem byla nemožnost (v některých případech) dodržovat i ta nejzákladnější, tehdy známá pravidla hygieny i díky tomu, že ubytování vojáků fungovalo tím způsobem, že armáda musela zůstat co nejvíce kompaktní. Nedařilo se oddělovat nemocné od zdravých, vojáci, pokud spali v kvartýrech, spali takřka jeden na druhém, pokud spali ve stanu – po 6 lidech – situace nebyla o nic lepší. Dalším důvodem poměrně rychlého šíření nemocí bylo i používání společných kotlů a nepochybně i společného nádobí."
Zdroje:
BLAIR, William, The Soldier’s Friend: contaning familiar Intructions to the Loyal Volunteers, Yoemanry corps and military Men in General, on the Preservation and Recovery on their Health, London 1803
LUSCOMBE, Edward, Thornhill, Practical observations on the means of preserving The Health of Soldiers in Camp and in Quarters, with notes on the medical Treatment of several of The most importatnt diseases were found to prevail in the British Army during late war, Edinburgh 1820
GRONOW, Rees, Howell, Captain Gronow’s Last Recollections; being the Fourth and Final Series of the Reminescences and anecdotes, London 1866"