Další sběrný post:
Mirek 58: Moji zvědavost stran roku 1980 jste moc neuspokojil.
Alfík:
byli to mlaďoši jako my, ani chudáci netušili, že u nás jsou za "okupanty", a že doslova každý, s kým mluvili, opakuje mantru "jednoho krásného dne vás nakopem do prdele a přidáme se k Západu".
Potvrzujete moje obavy, že Rusové dislokovaní u nás by s vysokou pravděpodobností bojovali, kdyby vypukla válka. Což je depresivní zjištění, protože na nich narozdíl od nás záleželo. Mohli válku vyhrát i bez nás.
Potkali jsme je párkrát na Doupově, nevěděli vůbec nic o ničem; jen měli hlad a kšeftovali všechno možné.
Jinak přidat se k Západu by mělo zase blbou zatáčku, že by člověk musel střílet po vlastních, což bych taky nezvládl; to je ještě horší. Já prostě chci mít naprosto jasno, po kom a proč střílím.
Rabo:
že celú ťarchu bojov s Bundeswehrom mala niesť ČSLA
Nikoli, jak se ukáže z dalších dílů, měla nést tak 2/5 sil Bundeswehru, 1/5 Rusové a zbylé 2/5 soudruzi z NDR.
A ti Rusové a NDR by k tomu měli ještě Američany, aby jim to nebylo líto.
Dzin:
Dovolím si tvrdit, že minimálně morálka tamějších branců by byla v případě války na vyšší úrovni.
To podepsal v tom smyslu, že počítám zejména s možností našeho útoku. Bránili by svoji zemi, my bychom byli v nesmyslné válce, na které nemáme zájem. Oni by neměli kam utéct. To význam má určitě.
Moje pochyby byly stran jejich výcviku. I když beru těch 12 měsíců, a třeba inteligentněji vedených než u nás, přesto - za rok se pánem svého řemesla obvykle nestanete. Nevidím mezi těmi našimi lepšími a jejich divizemi zásadní rozdíl; u nás místo toho dva blběji vedené roky.
A hlavně o celý komplex komunikace v rámci velení a řízení.
Ano. Zcela jistě. Ono to souvisí s tím způsobem výcviku a organizací; u nás se obvykle čekalo, co vypadne jako rozkaz z centra. Takže stačí ochromit to centrum a je to v chaosu se zárukou.
JModrak:
Morálny stav jednotky v prvom rade závisi v prvom rade od veliteľa.
Morální stav se IMHO odvíjí především od
motivace bojovat. Strach je silný motiv, ale funguje jen po jistou mez.
Přes ni přenese vojáka jen silný vnitřní motiv; obrana vlastní rodiny, vlastního života, náboženství, fanatismus apod. Pokud takový motiv není, nastupuje dezerce nebo dokonce vzpoura.
V tomto směru je právě představa naší armády v útoku na Německo katastrofa.
Velitel je vliv druhý a bezesporu také důležitý. A v tomto směru to byla v ČSLA taky dost bída; už tím, že bylo potřeba velitelů strašně moc, pro silně nadnormální armádu, nemohlo jich být dost dobrých.
Vysoké procento nedorostlo funkce, kterou zastávali. Vysoké procento autoritu zakládalo na řvaní a teroru, což na starší mazáky už moc nefunguje (díky Alfíkovi za ukázky). Vysoké procento pěstovalo vězeňské metody s mazáky a šikanou. Další procento jsou ti velitelé, co nikdo nikdy neviděl, co by např. veleli mojí 16. td, složené z dospělých chlapů, co odtáhli odněkud z práce a od manželek. Všechno tohle se mohlo v opravdové válce zhroutit jako domeček z karet.
Skelet: Dopňuji jen, že T62 jsem na vojně nikdy neviděl. Pokud byl, tak někde úplně jinde, než já.
Pátrač:
Jelikož jsem sloužil u letectva a to byla i pro zákláďáky úplně jiná vojna.
Podle toho, co jsme z letiště v Žatci zahlédl a slyšel, tak naprosto. Chytří lidí, odborně zdatní, fandové do řemesla. Všichni záklaďáci mohli jen zbožně zírat.
Odtud možná ta jistá naivita, s jakou přehlížíš to, že přinejmenším vrchní velitelé armády byli gangsteři a vlastizrádci (přinejmenším Dzúr v r. 1968 a Václavík v r. 1989, a zřejmě i ten borec, co souhlasil s akcí proti spojencům v Polsku v r. 1980).
Nicméně faktem ve tvůj prospěch, ze kterého lze vycházet, je to, že v Evropě válku nakonec nespustil nikdo, tedy ani my.
Nejistota mezi námi je o příčině; jestli to byl zákonitý výsledek charakteru ČSLA, nebo spíš šťastná náhoda.
pořád mám tendenci vidět generální štáby jednotlivých armád i koalic na obou stranách jako pragmatiky, kteří si svoje jedy vymlátili v zemích třetího světa.
V tomhle taky nemám jasno. Žádnou štábní krysu vysokého levelu neznám. Asi to byla směs všeho možného, jako jinde; něco mohli být prostě nadšenci do strategie a válčení, bez uvědomování si důsledků toho, co vlastně dělají; ale něco také političtí kariéristi, na jejichž charakter bych moc nesázel.
Možná je spor mezi námi v tom, že já vidím vojáka jako idealistu a ta idea pragmatického řemeslníka mne děsí; zastřelí toho, koho mu nařídí zastřelit, kdyby to byla vlastní babička.
v případě - byť krajně nepravděpodobného - napadení naší země by s morálkou vojáků nebyl problém. V případě obráceném - my pro nic a za nic napadeneme druhou stranu, bych měl možná problém i s morálkou svojí.
Tak, přesně. Takže v tomhle je kupodivu naprostá shoda. A právě proto řeším náš útok; protože mne zneklidňuje. Co bych, sakra, dělal?
Jdu psát dsalší poznámky - narazil jsem na pár docela velkých nejasností.
Flogger G:
nikdo nebyl, od konce 60. let, schopen zahájit bojové operace skrytě. SSSR a USA se úspěšně špehovaly na každém kroku. Pokud některá strana v Evropě chystala jen cvičení divizní velikosti, druhá to věděla během několika málo hodin a okamžitě činila příslušná protiopatření.
Tohle přesně jsem si myslel asi tak do tohoto měsíce. Družice, které vidí každý tank a pomalu každého maníka. Špioni, pozorovací letadla, odposlechy.
Načež mne čekalo drastické probuzení nad Pátračovými výzkumy. Brežněv oznámil Johnsonovi, že si tu potřebují vyřešit nějaký problém v československu, vyřešili ho - a Bundeswehr neudělal
vůbec nic.
Takže - stačilo ujistit Západ, že to je jen nějaký vnitřní problém, například v Polsku nebo tak, a útopk by měl řadu hodin náskok zadarmo. Na východě vládne hodný Gorbačov, takže útok nehrozí. Ukazuje se, že na tom bájném Západě taky jsou jen lidi, a dělají šílené chyby.
Mimochodem, moje první poznámky k plánu byly, jak je obraný a jak Gorbačov. Byl jsem tak zblblý, že jsem si ani nedokázal srovnat v hlavě, že přede mnou na obrazovce čtu něco úplně jiného.
Lidé bohužel často vidí to, co vidět chtějí.