Krátká ukázka z nové knihy Jaroslava Nedobitého
Zapomenuté zbraně, kterou můžete podpořit nákupem v edici s pevnou vazbou.
Letadla prošla během čtyř let první světové války rychlým vývojem a brzy se stala hlavní vzdušnou zbraní všech světových velmocí. Vedle nich se však ve vzduchu udrželi i jejich starší sourozenci – pozorovací balony a vzducholodě. Statické balony se staly velice důležitým prvkem pro úspěšné vedení zákopové války. Velení si jich vysoce cenilo, protože pozorovatelé v zavěšených koších mohli pozorovat přesuny nepřátelských vojsk daleko za frontou, informovat o nových skladech munice a samozřejmě jim neunikly ani nově budované zákopové linie. Osádka často spolupracovala s dělostřelectvem a plnila funkci dělostřeleckého návodčího, jelikož kanonýrům chyběla kvůli vzdálenosti či geografickým podmínkám přímá viditelnost nepřítele. Výška, v níž se vznášely pozorovací balony, tento problém účinně odstranila a artilerie mohla vést velmi přesnou palbu a rychle reagovat na změny bojové situace. Není tedy divu, že si generality obou znesvářených stran uvědomovaly nutnost nepřátelské pozorovatele co nejrychleji zlikvidovat, zatímco ty vlastní co nejúčinněji chránit. Vedle proslavených letadlových soubojů se tak objevila ještě jedna forma vzdušného boje – velmi nebezpečný útok rychlého a obratného letounu na statický balon chráněný množstvím pozemních zbraní i vzdušných pastí. Do popředí zájmu se dostal nový elitní druh letectva – takzvaní balloon busters neboli ničitelé balonů. Pro mnoho aktérů velké války patřili tito muži k těm nejodvážnějším pilotům vůbec. Jak na to? Sestřelování balonů představovalo specifický úkol, který vyžadoval unikátní taktiku založenou na rychlém útoku z hloubi nepřátelského území. Piloti nejprve důkladně prozkoumali protivzdušnou obranu v okolí aerostatu a vytyčili bezpečnou trasu za frontovou linii. Ve vysoké nadmořské výšce přeletěli do vzdušného prostoru protivníka, provedli rychlý obrat a poté rychle zaútočili na balon ve směru k vlastním pozicím.
Na první pohled vypadá podobná mise poměrně jednoduše. Vzhledem k silné protiletecké obraně však byl i jediný průlet v blízkém okolí pozorovatele smrtelně nebezpečnou akcí vyžadující vynikající letecké schopnosti. Pozorovací balony operovaly zhruba jeden kilometr nad zemí, s níž je poutalo silné lano odvíjené pomocí navijáku. Pozorovatel se nacházel dostatečně vysoko, aby ze svého koše pohodlně pozoroval bojiště, ale zároveň dost nízko, aby jej mohla efektivně bránit kulometná hnízda rozmístěná na zemi s puškami, kulomety i kanony. Pokud se balon nacházel poblíž vlastní zákopové linie, byl v případě nebezpečí vydán pokyn k obranné palbě i všem pozemním jednotkám. Ne že by jednotlivá střelba z opakovacích pušek měla tak velký účinek, ale rozkaz jasně demonstruje důležitost vzdušných pozorovatelů pro vojenské velení. Vedle kulometů bránila okolní prostor i řada protiletadlových kanonů, které vystřelovaly granáty nastavené pro výbuch ve stejné nadmořské výšce, v níž se nacházel aerostat. Spojenečtí piloti se obávali především
rychlopalného kanonu Hotchkiss ráže 37 milimetrů v německých službách, jehož zápalné střely hořely jasně zelenou barvou a vysloužily si nelichotivou přezdívku "planoucí cibule". Je nasnadě, že při útoku na pozorovací balony museli piloti využít momentu překvapení, než se obranné prvky zaktivizují. Pozemní obrana ale nebyla jediným problémem, který stál odvážným pilotům v cestě. Ve vzduchu nad bojištěm obránci často instalovali i takzvanou balonovou baráž. Tyto balony poutala k zemi ocelová lana, která vytvářela hustou a špatně viditelnou síť, o niž se křehká letadla snadno rozbila. Většina těchto aerostatů nenesla pozorovatele, a letci se tak snažili jen proklouznout mezi lany ke svému cíli. Obránci je však často měnili na vzdušné pasti, když pod ně zavěsili koš s figurínou. Uvnitř se ale nacházela nálož, jež se dala odpálit ze země. Snadný cíl se tak pro pilota velmi často proměnil ve smrtelné nebezpečí. Všechny tyto obranné prvky snižovaly šance na úspěch náletu, a pokud měla být mise splněna, musela jej letka provést rychle a překvapivě a po útoku ihned zamířit nad vlastní linie. Ani ti nejodvážnější piloti si netroufali zkoušet štěstěnu podruhé.
tak ať to klapne, dík 
