Re: Georgij Konstantinovič Žukov - Maršál SSSR
Napsal: 11/5/2016, 22:04
Polare - to už jsem jednou řešili a nevyřešili a ani nevyřešíme. V tomto směru se my dva neshodneme. Což neznamená nic více že každý věc vidíme jinak na základě vlastních zkušeností, znalostí a kontaktů s lidmi.
Já nevěřím na to, že jde o nějaký nadšený odezdikezdismus. Je to promyšlená a vytrvalá soustava kroků, prezentací, která obrací hodnocení dějin proti východně. Za poslední rok mám za sebou jedenáct přednášek na toto téma, a nevěřil bys, jaké postoje tam občas lidé mají a o čem jsou hluboce přesvědčeni. Kdyby ten nápor odezdi kezdismu fungoval do roku cca 1995, což také trval, nic by se nedělo. TO by bylo normální. Jenže tehdy umlkl, šedesáté výročí proběhlo vyváženě a nikdo se ničím nezatěžoval.
Jde-li o Rudou armádu a její spojence, nejde ale jen o ztráty. Mnoho rudoarmějců padlo zbytečně kvůli chybám či nedbalosti velení, ale bojovali. Bojovali těžce, vybojovali celé Slovensko, celou Moravu a většinu Čech. A umírali.
Přesto se dnes vzpomínka na jejich podíl při osvobození většiny naší vlasti vytrácí. Přehlušena halasnou připomínkou osvobození západních Čech armádou USA. A to i tam, kde americká armáda nikdy nepůsobila, jako kdyby podíl Rudé armády na osvobození Československa nebyl až tak důležitý. A tato vyhrocenost začala, světe div se, v době ruského záboru Krymu a bordelu na UKrajině.
Poslední roky se podle našich politiků a médií zdá, že jediný správný výklad zní, že osvobození převážné většiny dnešní České republiky Rudou armádou byla událost, o které se ve slušné společnosti nemluví. A bohužel už jsem zachytil od našich politiků i názor, že rok 1945 byla okupace Ruskou armádou. RUSKOU!!Ta paka ani neví, že zde žádná ruská armáda nebyla. Rudá armáda je dnes nevhodný hrdina, nehodící se do aktuálního schématu výkladu světa.
Na místo dříve zamlčovaných Američanů - což nikdy nemělo stát - jsou dnes z historické paměti vytěsňováni Rudoarmějci a jejich vnímání jako hrdinů je přenášeno na Američany. Mám obavu, že za pár let se dozvíme, že jediný, kdo nás měl právo osvobodit, byli Američané a že Rudá armáda skončí s cejchem barbarských dobyvatelů a loupeživých hord. Její podíl na osvobození Československa potom bude historický omyl, ne-li přímo křivda.
Nevím, kdo za to může, ale já si pamatuji za mých padesát let dost. Ještě nedávno se slavil u nás 9. květen jako Den vítězství. Nyní je to 8. květen. Věcně jsou správná obě data, ale význam to má obrovský. 9. květen je zásadní pro podíl za naše osvobození RA – tehdy se probojovala do Prahy.
Česká televize uvedla ve vysílání zpravodajské relace Události dne 9. 5. 2014 tuto větu: "Ruská armáda přijela do téměř svobodné Prahy".
Tak za prvé to nebyla "ruská" armáda, ale "Rudá armáda". Tento název používala až do roku 1946. jenže je to o působení na lidi. Jestli RUSKÁ armáda je dnes prezentována jako hrozba, automaticky se pocit něčeho nedobrého promítne i do událostí roku 1945, pokud se použije nesprávný termín RUSKÁ místo RUDÁ armáda
A za druhé: téměř osvobozená Praha? To je problém si nastudovat pár řádek v historických dokumentech?
Adrian Portmann pro časopis Týden: v roce 1945 nedošlo k „osvobození“, ale šlo o začátek druhé okupace, té sovětské.
Tomáš Klvaňa je ještě větší úderník: Podle něj nešlo o žádné osvobození, RA prý ČSR dobyla. Ale na kom? Na Německu? Pak tedy autor přijímá Hitlerovu a Goeblesovu tezi, že Československo nebylo okupovaným státem, ale že se dobrovolně stalo součástí Německé říše. To považuji za naprosto ahistorickou formulaci, která špiní památku všech československých občanů, kteří položili život za svobodu své vlasti nebo byli prostě povražděni.
8. květen slaví celá Evropa a USA jako by bez Rusů a Rudé armády. A naše média už několik let nemluví o Dni vítězství, ale o KONCI VÁLKY. V čem je kouzlo?
Žádné vítězství, žádné osvobození, ale konec války. To vytváří prostor pro přijetí Němců do oslav, protože konec války mohou slavit. Na rozdíl od osvobození, které mohou slavit jen obtížně. A Den vítězství nemohou slavit už vůbec. Zároveň se tím zastírá osudově – existenční význam vyvrácení Říše. Umožní vyhnout se nutnosti připomínat Rusy jako vítěze a osvoboditele. Důležitost konce překrývá význam osvobození a tím i roli osvoboditele.
Rusko a Rusové mají dnes být vnímáni jako nepřátelé a tomuto obrazu se musí podřídit i výklad historie.
Bagatelizace zásluh Rudé armády je stejná špinavost, jako dřívější lhaní o podílu armády americké na osvobození západních Čech. Ovšem zatímco Američané se dnes už nemusejí obávat, že by jim jejich zásluhy někdo upíral, rudoarmějcům dnes ztotožněnými s Rusy se dostalo pochybné cti stát se rekvizitou vyřizování dnešních politických účtů cestou toho jediného správného výkladu historie. O to horší to je v tom, že to není plošné a komplexní. Jsou tojen střípky, které působí na lidi v duchu: na každém šprochu pravdy trochu. A čím déle to bude trvat, tím více těch šprochů a tím i té "správné" pravdy bude.
Polare, já v tom vidím záměr. Ne spontánní aktivity nadšenců a lidí nadšených pro západní spojence.
Aby bylo jasno, já si všeho co udělali západní spojenci vážím a vážit budu. Podíl na porážce nepřítele měly všechny státy bojující proti Němcku a jeho spojencům a dohadovat se kdo má větší či menší zásluhy je nesmyslné a zbytečné. Je to natolik propojené, že objektivní statistiku nelze vytvořit. No možná lze, ale nikdo se toho neujme, protože by to bylo nesmírně výbušné politikum.
Prostě zde chybí snaha o střídmé a pokud možno objektivní posouzení váhy osobností a událostí v dějinách. A nakonec to nejvíce škodí těm, o které se dávno po jejich smrti vedou spory. A tak je to i se Žukovem. Jestli se hodně naštvu, tak si dám práci a nasypu sem vše, co ten jakoby génius doslova do písmene zmrvil a možná by se dost lidí divilo.
Já nevěřím na to, že jde o nějaký nadšený odezdikezdismus. Je to promyšlená a vytrvalá soustava kroků, prezentací, která obrací hodnocení dějin proti východně. Za poslední rok mám za sebou jedenáct přednášek na toto téma, a nevěřil bys, jaké postoje tam občas lidé mají a o čem jsou hluboce přesvědčeni. Kdyby ten nápor odezdi kezdismu fungoval do roku cca 1995, což také trval, nic by se nedělo. TO by bylo normální. Jenže tehdy umlkl, šedesáté výročí proběhlo vyváženě a nikdo se ničím nezatěžoval.
Jde-li o Rudou armádu a její spojence, nejde ale jen o ztráty. Mnoho rudoarmějců padlo zbytečně kvůli chybám či nedbalosti velení, ale bojovali. Bojovali těžce, vybojovali celé Slovensko, celou Moravu a většinu Čech. A umírali.
Přesto se dnes vzpomínka na jejich podíl při osvobození většiny naší vlasti vytrácí. Přehlušena halasnou připomínkou osvobození západních Čech armádou USA. A to i tam, kde americká armáda nikdy nepůsobila, jako kdyby podíl Rudé armády na osvobození Československa nebyl až tak důležitý. A tato vyhrocenost začala, světe div se, v době ruského záboru Krymu a bordelu na UKrajině.
Poslední roky se podle našich politiků a médií zdá, že jediný správný výklad zní, že osvobození převážné většiny dnešní České republiky Rudou armádou byla událost, o které se ve slušné společnosti nemluví. A bohužel už jsem zachytil od našich politiků i názor, že rok 1945 byla okupace Ruskou armádou. RUSKOU!!Ta paka ani neví, že zde žádná ruská armáda nebyla. Rudá armáda je dnes nevhodný hrdina, nehodící se do aktuálního schématu výkladu světa.
Na místo dříve zamlčovaných Američanů - což nikdy nemělo stát - jsou dnes z historické paměti vytěsňováni Rudoarmějci a jejich vnímání jako hrdinů je přenášeno na Američany. Mám obavu, že za pár let se dozvíme, že jediný, kdo nás měl právo osvobodit, byli Američané a že Rudá armáda skončí s cejchem barbarských dobyvatelů a loupeživých hord. Její podíl na osvobození Československa potom bude historický omyl, ne-li přímo křivda.
Nevím, kdo za to může, ale já si pamatuji za mých padesát let dost. Ještě nedávno se slavil u nás 9. květen jako Den vítězství. Nyní je to 8. květen. Věcně jsou správná obě data, ale význam to má obrovský. 9. květen je zásadní pro podíl za naše osvobození RA – tehdy se probojovala do Prahy.
Česká televize uvedla ve vysílání zpravodajské relace Události dne 9. 5. 2014 tuto větu: "Ruská armáda přijela do téměř svobodné Prahy".
Tak za prvé to nebyla "ruská" armáda, ale "Rudá armáda". Tento název používala až do roku 1946. jenže je to o působení na lidi. Jestli RUSKÁ armáda je dnes prezentována jako hrozba, automaticky se pocit něčeho nedobrého promítne i do událostí roku 1945, pokud se použije nesprávný termín RUSKÁ místo RUDÁ armáda
A za druhé: téměř osvobozená Praha? To je problém si nastudovat pár řádek v historických dokumentech?
Adrian Portmann pro časopis Týden: v roce 1945 nedošlo k „osvobození“, ale šlo o začátek druhé okupace, té sovětské.
Tomáš Klvaňa je ještě větší úderník: Podle něj nešlo o žádné osvobození, RA prý ČSR dobyla. Ale na kom? Na Německu? Pak tedy autor přijímá Hitlerovu a Goeblesovu tezi, že Československo nebylo okupovaným státem, ale že se dobrovolně stalo součástí Německé říše. To považuji za naprosto ahistorickou formulaci, která špiní památku všech československých občanů, kteří položili život za svobodu své vlasti nebo byli prostě povražděni.
8. květen slaví celá Evropa a USA jako by bez Rusů a Rudé armády. A naše média už několik let nemluví o Dni vítězství, ale o KONCI VÁLKY. V čem je kouzlo?
Žádné vítězství, žádné osvobození, ale konec války. To vytváří prostor pro přijetí Němců do oslav, protože konec války mohou slavit. Na rozdíl od osvobození, které mohou slavit jen obtížně. A Den vítězství nemohou slavit už vůbec. Zároveň se tím zastírá osudově – existenční význam vyvrácení Říše. Umožní vyhnout se nutnosti připomínat Rusy jako vítěze a osvoboditele. Důležitost konce překrývá význam osvobození a tím i roli osvoboditele.
Rusko a Rusové mají dnes být vnímáni jako nepřátelé a tomuto obrazu se musí podřídit i výklad historie.
Bagatelizace zásluh Rudé armády je stejná špinavost, jako dřívější lhaní o podílu armády americké na osvobození západních Čech. Ovšem zatímco Američané se dnes už nemusejí obávat, že by jim jejich zásluhy někdo upíral, rudoarmějcům dnes ztotožněnými s Rusy se dostalo pochybné cti stát se rekvizitou vyřizování dnešních politických účtů cestou toho jediného správného výkladu historie. O to horší to je v tom, že to není plošné a komplexní. Jsou tojen střípky, které působí na lidi v duchu: na každém šprochu pravdy trochu. A čím déle to bude trvat, tím více těch šprochů a tím i té "správné" pravdy bude.
Polare, já v tom vidím záměr. Ne spontánní aktivity nadšenců a lidí nadšených pro západní spojence.
Aby bylo jasno, já si všeho co udělali západní spojenci vážím a vážit budu. Podíl na porážce nepřítele měly všechny státy bojující proti Němcku a jeho spojencům a dohadovat se kdo má větší či menší zásluhy je nesmyslné a zbytečné. Je to natolik propojené, že objektivní statistiku nelze vytvořit. No možná lze, ale nikdo se toho neujme, protože by to bylo nesmírně výbušné politikum.
Prostě zde chybí snaha o střídmé a pokud možno objektivní posouzení váhy osobností a událostí v dějinách. A nakonec to nejvíce škodí těm, o které se dávno po jejich smrti vedou spory. A tak je to i se Žukovem. Jestli se hodně naštvu, tak si dám práci a nasypu sem vše, co ten jakoby génius doslova do písmene zmrvil a možná by se dost lidí divilo.