Budoucnost vrtulníků na bojišti

[Lynx]

Ono najma nik nevie ako bude dalsi konflikt vyzerat.
Potencialny konflikt medzi NATO a RU rozhodne nebude vyzerat ako RU vs UA. (vlastne RU nechce konflikt s NATO, ale sniva o obnove ZSSR, teda sa da cakat nieco v Gruzinsku a Moldavsku)
USA sa podarilo uspesne evakuovat zoztrelenych pilotov nad Srbskom a to bol teda vykon.

[palo satko]

"USA sa podarilo uspesne evakuovat zoztrelenych pilotov nad Srbskom a to bol teda vykon."
Obaja letci dokazali utekat, čo u tažko raneneho sa velmi predpokladat neda.

[RezortineR]

To je jedno, že dokázali utekať. Síce áno, utiekli od zostreleného stroja (resp. ďalej od jeho pádu), avšak záchrana pilotov prebehla hlboko nad nepriateľským územím

[palo satko]

O to že bude někdo čekat za bukem na odvoz raněného s MANPADem je hodně z říše fantazie.

Aka riša fantazie? ved je to stara realita. Ked Američania rozdali Afgancom Stingeri tak sa to dialo pravidelne. Pešiaci napadli rusky palpost a ked si Rusi zavolali na pomoc vrtulniky už tam na nich čakal mudžahedín so Stingerom.

[Dzin]

Potom jsme ale zase u toho, že vrtulníky konstruované dle západní vojenské školy jsou nasazeny jinak. To je to, co třeba nedokázal pochopit svého času Vestly. Že i při přímé palebné podpoře bitevníky NATO neletí do přímého kontaktu, ale drží se stranou a vedou palbu z co největší vzdálenosti. To samo o sobě přestavuje už určitou ochranu proti pechotním zbraním PVO, jejichž dosah není takový.

[seabee]

Takhle se k tomu staví US Army:

Je fér říci, že se 4 000 vrtulníky UH-60 Black Hawk létajícími po celém světě bude další důležitou rolí pro užitkové vrtulníky interoperabilita s nejnovějším typem letadla americké armády, který přichází do flotily – Future Long-Range Assault Aircraft (FLRAA).

"Armáda do této chvíle provedla významnou kapitálovou investici do platforem s rotačními křídly," řekl armádní plukovník Ryan Nesrsta, programový manažer pro užitkové vrtulníky v U.S. Army PEO Aviation. "Ve světle tohoto rozhodnutí a investic bude existovat požadavek na interoperabilitu a tempo růstu hrozby s ohledem na schopnost přežití.

"Pro flotilu rotačních křídel bude i nadále důležité spolupracovat s letadly s překlopnými rotory na jakémkoli bojišti. Vyžaduje to uvážlivé a pokračující investice do portfolia, aby bylo zajištěno, že rodina systémů Future Vertical Lift bude aktivována." Říká JCol. Ryan Nesrsta, program manager for Utility Helicopters at U.S. Army PEO Aviation.

UH-60 Black Hawk jako nosič munice dlouhého dosahu - Grafika fy Lockheed Martin Sikorsky

https://breakingdefense.com/2024/10/an- ... e=hs_email

[seabee]

US Army urychluje práce na vývoji nové výzbroje a vybavení dlouhého doletu, zahrnuté pod program "Long-Range Launched Effects". Launched Effects zahrnují bezpilotní prostředky pro přímý útok, průzkum, sledování, zaměřování a tvoření datových sítí. Prostředky mají být určené jak pro vrtulníky , tak i pro odpalování ze země. VUS Army provedla dodatečné zkoušky dostupných prostředků na vrtulnících MH-60 Black Hawk na střelnici Dugway Proving Ground v Utahu.

Odpálení UAS Altius System z vrtulníku UH-60 Black Hawk - Autor: Amy Tolson/U.S. Army

[Wolfhound]

USA: „masové“ řízené střely

Northrop Grumman pracuje na rodině nových řízených střel, které mají mít modulární strukturu a dosah přes 100 km.

První informace o raketách Jackal byly poskytnuty během konference a výstavy AUSA 2024. Jackal, na kterém pracuje Northrop Grumman, má být modulární systém s doletem přes 100 km, určený k odpalu ze vzdušných platforem (včetně vrtulníků Apache), pozemních platforem (odpalovací zařízení se šesti kontejnery lze umístit na lehké vozidlo) a námořních.

Zástupci Northrop Grumman zdůrazňují, že Jackal bude vybaven proudovým motorem poskytujícím rychlost přes 600 km/h, což mu umožní dosáhnout cíle v relativně krátkém čase. Zároveň má mít navigační systém, který umožňuje provoz v podmínkách rušení GPS. Jednotlivé střely spolu budou moci komunikovat. Kromě kinetických (bojových) hlavic bude možné použít i hlavice průzkumné a ty s prostředky elektronického boje.

Stojí za zmínku, že americký průmysl se stále více snaží vyvíjet „low-cost“, tedy levnější než v současnosti používané přesné zbraňové systémy.

Zdroj:
https://defence24.pl/przemysl/usa-masow ... -kierowane

[Pressburger]

Ruské zdroje píšu, že 7. novembra bol ruský útočný vrtuľník Ka-52 zostrelený ukrajinským FPV dronom
zdroj: https://x.com/front_ukrainian/status/18 ... 2796132708

[pjaro77]

Ako som písal - v blízkej budúcnosti tisíce pripravených pvo dronov so sieťou Iot senzorov rozloženou v oblasti po krajine bude loviť vrtuľníky ako zajace.

[pjaro77]

USA: „masové“ řízené střely
...
Stojí za zmínku, že americký průmysl se stále více snaží vyvíjet „low-cost“, tedy levnější než v současnosti používané přesné zbraňové systémy.

K tomu by som uviedol tento článok:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahr ... ily-263239
Celá tisíciletí považovali velitelé za rozhodující pro vítězství množství: pokud měla jejich armáda nad protivníkem početní převahu a měla více materiálu, tak s největší pravděpodobností zvítězila. A bylo celkem jedno, zda muži nesli kopí, luky a pušky nebo seděli v tancích. Množství nikdy nebylo všechno – lépe připravené, menší armády mohou porazit větší a zdánlivě silnější armády – ale statisticky řečeno určuje výsledek válek právě množství nejlépe. Početní převaha zajišťovala vítězství.

Koncem 60. let se tato teorie začala měnit. Americká armáda začala spatřovat přednost přesnosti před pouhým množstvím. Americké síly se snažily identifikovat, sledovat a zasahovat cíle se stále větší přesností. V 70. letech 20. století čelily Spojené státy a jejich evropští spojenci početně silnějším sovětským silám. Nemohly se Sovětům vyrovnat tank proti tanku. Špičkoví američtí vojenští analytici se obávali, že Moskva válku v Evropě vyhraje díky své kvantitativní převaze. V reakci na tyto obavy zavedly Spojené státy program nazvaný „Assault Breaker“ („Rozbíjení útoků“), jehož cílem bylo začlenit do vojenského plánování tehdejší nové technologie s úmyslem použít přesné rakety a bomby ke zničení sovětských sil. Díky senzorům, raným typům zaměřovacích systémů a zbraním dlouhého dosahu si Spojené státy vybudovaly schopnost zničit druhou, třetí a následující vlny sovětských sil v Evropě.
Přesnost amerických úderů se měla veřejně prezentovat v první válce v Perském zálivu v roce 1991. Lidé po celém světě sledovali záběry laserem naváděných střel a bomb, které dopadaly nejen na irácké tanky, ale i na tak malé cíle, jako byly ventilační šachty iráckých bunkrů. V prvních dekádách 21. století si Západ, především pak Spojené státy, udržoval generační náskok ve schopnostech přesných úderů. Armády NATO, které si těžko mohly dovolit stále dražší pozemní vozidla, letadla, ponorky, lodě a zbraně, to přesvědčilo, že mohou vítězit, i když „zeštíhlí“ a zaměří se na efektivitu a přesnost spíše než počty.

Ovšem kolo dějin se znovu otočilo. Západ (a znovu především USA) už nemají na poli přesných úderů takový náskok jako ještě nedávno, konstatoval například v eseji pro časopis Foreing Affairs Michal Horowitz, náměstek na americkém ministerstvu obrany.
Technologie, které stojí v základu těchto schopností, se postupem času staly levnějšími a dostupnějšími pro mnoho zemí a vojenských skupin mimo Spojené státy. Těží z pokroků soukromého sektoru v oblasti umělé inteligence a rozšiřující se dostupnosti snímacích a komunikačních platforem, jako jsou globální polohovací systémy.
Rozšíření know-how, technologií a zbraní mění i způsob vedení války. Levný komerční dron dokáže provádět podobné úkoly, na jaké bylo nedávno zapotřebí průzkumného letadla – a protože jsou tyto stroje relativně levné, lze je nasazovat ve velkém měřítku.
Armády si začínají uvědomovat, že už „si nemusí vybírat mezi přesností a kvantitou; mohou mít obojí“, jak to formuluje ve zmíněném eseji Horowitz.
Na Ukrajině se malé FPV drony používají často jako v podstatě přímá náhrada drahých naváděných střel. Nejsou sice tak ničivé, může je zastavit síť nebo pletivo, je možné jejich signál vyrušit a v některých (velmi vzácných) případech větší drony zničila palba z ručních zbraní – ale cena a dostupnost to bohatě vynahrazují.
Vždyť ukrajinská protitanková střela Stugna-P vyjde na 20 tisíc dolarů, americké Javeliny ještě asi na dvakrát víc. Pro ilustraci: cena jednoho FPV dronu se pohybuje zhruba v rozmezí od 10 tisíc do 20 tisíc korun (od cca 400 po 1000 dolarů).
Jen máloco na bojišti má tak nízkou cenovku. A když takový stroj jen poškodí bitevní tank či samohybnou houfnici řádově za desítky či stovky milionů korun, tak je to neskutečně efektivní „investice“.

Vybavit novou, byť malou dronařskou jednotku stojí na Ukrajině miliony a materiál za měsíc se může snadno vyšplhat na milionové částky. „Neušetří“ se ani na lidech – ti sice nebojují přímo na frontě, ale staví, servisují, upravují, obsluhují a řídí stroje, které pak bojují. Dronová válka rozhodně není levná, o tom není pochyb. Ale pořád je levnější než podobně intenzivní konvenční válka vedená s pomocí drahé „chytré“ munice, jako jsme viděli poprvé v akci během první války v Zálivu.

[Pressburger]

Ako som písal - v blízkej budúcnosti tisíce pripravených pvo dronov so sieťou Iot senzorov rozloženou v oblasti po krajine bude loviť vrtuľníky ako zajace.

To mi pripomína jeden slogan „Jsme armáda, víme, co chceme“

[Pressburger]

[Pressburger]