Máte pravdu s tím, že Západ a okolní státy můžou být do jisté míry spokojeni, že je Sýrie v chaosu a může být ještě ve větším! Ale je to krátkozraká, či chcete-li pragmatická politika. Možná za daného stavu, tlaků a protitlaků. V podstatě nic moc si z ní vzít nemůžou, ale lze uškodit zájmům Ruska a Íránu. Jenže přitom si pod sebou můžou podřezat i trošku větev.
U Libye mohli doufat v ropu, ve zlato, v eliminaci Číny v Africe, v relativně snadnou porážku vládních vojsk za pomoci "ochrany civilistů", atd. I když nakonec v tom bordelu je těžba stále nižší než za Kaddáfího. Aspon se tak rychle nevyčerpou zásoby
Bohužel Strojmír má pravdu s těmi bojovníky, co pak? Kam půjdou? Kromě boje nic neumí, a začnou mít roupy. Kdo pak vypustí špunt jejich energie? USA je za oceánem, ale do Evropy mají relativně blízko. V menším měřítku v Libyi - se nepodařilo ozbrojené milice - eliminovat a stále mají do čeho mluvit a vytvářejí si svou moc, území, a v podstatě ignorují centrální autority.
V Sýrii může být situace po jakémsi „poté“, resp. vítězství islamistů ještě horší. Vytvoří se další rádoby legitimní
džihádistické centrum ve světě. V podstatě se rozšíří možnosti a vazby.
Bude to kontraproduktivní v boji proti tzv. mezinárodnímu terorismu.
Nejsem až takový přehnaný altruista jako Dzin, ale na druhou stranu někdo píše, jedna strana má výhody, druhá má toho málo, a chce se taky politicky angažovat. Ideologicky mi to připomíná spíš „islámský pseudokomunismus“ či spíše husitismus, prostě označovaný jako islámský fundamentalismus. Tento směr pomohla
CIA vypěstovat, včetně tzv. militantního islamismu v Afghánistánu proti Sovětům.
V podstatě se jednalo a jedná o antimodel proti „pokrokovým silám“, resp. západnímu modernismu. Džihádisté jsou sice ochotni přijmout třeba „pozlátka“ jako mobilní telefony, auta, počítače, internet, youtube, i vlastní webové stránky, ale ne společenský, ekonomický a sociální model. Není zde místo pro individuální rozhodování a vlastní myšlení. I v tom smyslu „demokracie“. Pro ně to je něco obtížné uchopitelného a cizího. Z toho pak plyne radikalismus, často spjatý s násilím. Tento svět je pak málo kompatibilní s tím evropským. Na druhou stranu je možná kus zajímavosti na tom jejich modelu, který ovšem může těžko dlouhodobě fungovat, pokud nebude finančně dotován šejky.
Najevo to dalo např. i hnutí
al-Šaháb v nákupním středisku v keňském Nairobi. A můžeme se vrátit zpět do Mogadišu, které je zase pod kontrolou „somálských rebelů či pirátů“. Mě jen někdy nesedí, že se podobný směr obhajuje v Sýrii, ale jinde zase ne
Někteří dnes husity odsuzují jako bandy lupičů a žhářů, jiní zase vyzdvihují jejich boj „za pravdu“. Na jedné straně tedy heroický boj, na druhé některé morální a společenské překážky, které je odmítají plně přijmout.
Vrátí se Sýrie do středověku, kdy měl každej hovno, lépe se to psychicky ponese? Naordinujeme lidem fundamentální víru v Alláha. No a nakonec vznikne stejně nová klika papalášů, v tom lepším případě.
V tom horším, to bude cosi nekontrolovatelného, s nepředvídatelnou budoucností. Kam budeme muset možná nakonec vyslat křižáky, aby to zpacifikovali? Takže co dělat?
Saudové vykřikují, že se pro opozici „dělá málo“. Přitom oni ji pomohli nejvíce vyzbrojit a dovést zemi do stavu, kde je.
Asad mohl udělat větší ústupky, problém byl, že opozice chtěla od začátku jeho odstoupení. Místo toho bude znovu kandidovat na prezidenta. Ve své původní formě „Asadův režim“ sice skončil. Ale osobně je pro mě děsivá představa, že by džihádisté měli ovládnout celou zemi.
Na druhou stranu stav jakési chronické války, není také ideální řešení. Takže jak to řešit je dilema. Tedy jsme ve stavu, kdy ani jedna volba není přijatelná pro tu nebo onu stranu, ale žádná jiná se moc nenabízí, kor když opozice živená finančně a morálně některými státy, odmítá vyjednávání. Z toho mimo jiné plyne také určitá „rozpolcenost Západu“.
.Ano, na jihu Syrie je situace o hodně lepší. Většinu bojovníků tvoří přímo místní obyvatelé, nevojenské věci řeší lokální rady. Zřejmě přístup Jordánska v podporování opozice byl obeztřetnější, než postup Turecka. Nedorazila sem tudíž žádná velká džihádistická vlna. Také provincie Daraa nehraničí s Irákem, takže sem nemohou pronikat členové Islámského státu Irák (a Sýrie), což jsou ti úplně nejhorší tmáři. Na severu momentálně rozkládají opozici a těžiště jejich operací spočívá v zabíjení Kurdů. V Jordánsku byl také údajně prováděn výcvik povstalců ze strany Jordánska, CIA a tajných služeb dalších zemí (Francie?). Tyto skupiny povstalců byly ovšem pečlivě vybírány, aby se nedostaly zbraně do rukou radikálů. Povstalecké skupiny jsou také dobře zásobované ze Saudské Arábie a Kataru. Do Jordánska byl také dovezen velký počet zbraní z Chorvatska (zřejmě nakupovala SA), který stále proudí přes hranici. V posledních měsících operuje na jihu skupina Jabhat al Nusra, která se sice řadí mezi radikály, nicméně v tomto prostředí se dokázala velmi dobře přizpůsobit a nedopouští se žádných excesů (A nebo ne všechny její skupiny se řadí k radikálům, což je také docela dobře možné.) Těžko říct, jsetli jsou povstalci na jihu "prozápadní", každopádně extremismus je zde zastoupen ve výrazně menší míře, než na severu.
