PALBA.CZ

Součástí výkonného orgánu městského hrdelního soudnictví byli kati 1), kteří tvořili zvláštní skupinu městské společnosti, žili doslova na jejím okraji, jak ukazuje topografie katoven ve středověkých městech. V historických pramenech bývají nazýváni popravci, mistry ostrého meče, pohodnými i právními posly. Vedle své činnosti v rámci hrdelního soudnictví vykonávali také funkci městského rasa, protože vyvolávali dobytčí trhy a odstraňovali padlý dobytek, takže můžeme hovořit o ztotožnění obou funkcí v jedné osobě, což ostatně dokládají i další prameny z východočeského regionu 2). Výjimečné postavení katů spatřujeme mimo jiné i ve vedení speciálních pozemkových knih určených právě pro koupě, prodeje a další transakce katoven a jejich příslušenství.
Do současnosti se dochovala královéhradecká kniha nazvaná příznačně Liber separationis humilium 3), jež obsahuje několik zápisů z let 1744 -1824 o nemovitostech místních katů, knihy snížených osob mají i některá další města jako Nový Bydžov, Pardubice a Libáň 4). Tyto knihy kromě zápisů sui generis obsahují někdy i smlouvy, jež městská obec uzavírala s nově příchozím katem, který se u ní ujímal svého řemesla. Takové smlouvy jsou zcela jistě velmi cenným pramenem poznání povinností a práv katů, pěkně ukazují jejich společenské postavení. Jedna z nich je zaznamenána také v libáňskč pozemkové knize.
Libáň 5) byla na počátku 17. století malým poddanským městem, součástí panství Staré Hrady. Poprvé se připomíná v roce 1340, a to již jako město. Během staletí se tu vystřídala celá řada majitelů. Je známou skutečností, že Libáň patřila k městům s hrdelním soudnictvím 6), o čemž nás mimo jiné přesvědčuje i tato smlouva s pohodným Janem Komárovským ze dne 11. ledna 1616:

"Léta Páně 1616 v pondělí po památce svatých Tří králů mezi panem purkmistrem a pány radními města Libáně nad Bystřicí z jedné, a Janem Komárovským pohodným do města Libáně spolu Juditou, manželkou jeho, příchozím, z strany druhé, stala se jest smlouva taková, že od předních, pana purkmistra a pánův radních města Libáně nad Bystřicí témuž Janovi Komárovskýmu, spolu Juditě, manželce jeho příbytek aneb rasovna na obci při městě Libáni vystavená jest od předepsanýho léta a dne do roka pořád zběhlýho pronajata dle níže psaných vejminek anebo artikulův, z kteréhožto příbytku a rasovny i také zahrad při ní ležících užívání t(éž) předpsaný Jan Komárovský pohodný spolu (s) Juditou, manželkou svou má platu peněžitýho 10 kop grošů dáti, však rozdílně. Ihned při vykonání smlouvy polovici té sumy a druhý díl při vyjití půl léta odvésti a dáti má.
Tito artikulové pak jsou, vedle kterýchž se ten pronájem vejš psanýmu Janovi Komárovskýmu spolu Juditě, manželce jeho činí, totiž:

1. aby se Pána Boha všemohoucího bál, přikázání jeho svatá plnil a zachovával, i také slova božího aby pilen byl a skutkem je plnil;

2. aby Jeho Milosti páně, úřad pana purkmistra a pánův radních, i jiné všechny sousedy v městě Libáni, též manželky jejich poctivé, ano i lidi přespolní obojího pohlaví, bohaté i potřebné náležitou ctí předcházel buďto pozdravením, i jinak všelikou poctivost náležitě činil. Meč svůj anebo zbraň aby při sobě připásanou nosil tak, aby jej lid obecný rozeznati mohl;

3. aby na to obzvláštně pozor měl a paměť, tak aby mezi poctivé lidi se v domích šenkovních i jinde v hluku netřel, a v zlou vůli nebo svádu nevydával, proto aby jemu potom z toho ňáka těžkost a nesnáze nepovstala, nýbrž aby raději hleděl dle práce svý při pokoji se živiti;

4. kdyby koliv co Jeho Milost pán pán etc. milostivý a dědičný potřebovati ráčil, to všechno aby povinen byl vykonati, buďto psy chovati anebo cokoliv jiného;

5. jestli by se cokoliv při obci týto v městě Libáni (anebo koliv jinde na gruntech Jeho Milosti páně) přihodilo a stalo, že by sobě někdo zoufal a svévolně hrdlo odňal jakýmkoliv nenáležitým způsobem, tehdy aby jej pohodnej uklidil. K takovému pak uklízení, přišlo-li by k upálení, má se mu dáti dříví a slámy, co k tomu potřeba bude, a za jeho práci jedna kopa grošů českých dána býti má a nic více;

6. co se dotejče vězení šatlavního, neb co by se koliv neřádův našlo i na rynku i ulicích v městě Libáni, i v domích, to aby šetřil, zvláště času letního, každej tejden uklízeti;

7. jestliže by dobytek koňskej neb hovězí i jinej drobnej všelijaký brav namnoze hynul a mřel, zde v městě Libáni, též i v vesnicích, na gruntech Jeho Milosti Páně, o to se uznalo, že by pohodnej při městě Libáni sám svou osobou neb manželka a čeládka jeho nejmenší příčina toho sypáním jedovatých prachův neb nakaženou vodou kropením pastvy nakazoval, skrze což by lidem i Jeho Milosti páně na dobytcích škoda se děla, jakž se to (u) předešlejch pohodnejch shledalo, tehdy má v pokutu na hrdle trestání padnouti a co mu z práva nalezeno bude, to vytknouti a podstoupiti;

8. kdyby některej člověk Jeho Milosti páně etc. a poddanej ku právu zde v městě Libáni byl podán a v pokutu na hrdle trestání upadl o dle ortele právního trestán býti měl, tehdy aby popravu vykonal jakoukoliv, za jehožto práci má se mu jedna kopa grošův českých dáti a nic v(íc), a stravný k tomu, což náleží 7)."
Další smlouvy libáňských katů uvedené artikuly poněkud pozměňují a doplňují. Dovídáme se z nich, že místní kat jednou v roce hostil městskou radu a k Novému roku dával každému radnímu vždy pár jeleních rukavic.
V městském archívu se dochovalo poměrně málo pramenů hrdelního soudnictví, a proto bude potřebné pro poznání jeho vývoje prostudovat ortelní manuály pražského apelačního soudu.


POZNÁMKY:

1. Souhrnný pohled na katovské řemeslo podal nejnověji J. Klabouch: Staré české soudnictví. (jak se dříve soudívalo). Praha 1967, s. 290-292. Četné informace o katech dále přinášejí nové edice smolných knih.
2. Srv. J. Svátek: K dějinám katů a poprav v Čechách. In: Obrazy z kulturních dějin českých II. Praha 1891, s.182; J. Pánek - E. Procházkové: Hrdelní soudnictví města Sedlčan v 15.-18. století. In: Vlastivědný sborník Podbrdska XVI. (Sedlčanský sborník 3). Příbram 1979, s. 33. Pro ilustraci uvádím příklad z roku 1635 ze smolné knihy města Dvora Králové nad Labem (1584-1756), kdy se stal "poslem právním" Jiřík Čurda. V jeho zápise na fol. 42v - 43r čteme: "Item jestliže by se jakákoliv poprava zde při této obci trefila a nastala, v té se dotčený Jiřík Čurda i na místě budoucích svých uvolil tůž popravu sám vykonávati, toliko od obce jemu na to 2 kopy míšeňských dáti se má." Citovaná smolná kniha je uložena v okresním archívu v Trutnově, ve fondu Archív města Dvora Králové nad Labem, bez sign.
3. Státní oblastní archív Zámrsk, Sbírka pozemkových knih: Okresní soud Hradec Králové, inv. č.128.
4. Státní oblastní archív Zámrsk, Sbírka pozemkových knih: Okresní soud Nový Bydžov, inv. č.77. Tato kniha má původní název Kniha snížených lidí, též zábav a pamětí týmž lidem patřících zal r.1720 a obsahuje zápisy z let 1720-1832. Okresní archív Pardubice, fond Archív města Pardubic, kniha inv. č.74. Kniha snížených osob má zápisy z let 1625-1813. Okresní archív Jičín, fond Archív města Libáně, kniha inv. č. 1 má původní název Registra v ni . na rasovnu při městě Libáni 1611-1648.
5. O dějinách města nás stále dobře poučuje kniha Františka Vojtíška Z kronik města Libáně. Libáň 1947. Novější publikace Fr. Vojtíška a L. Lukáše Libáň - 650 let města. Libáň 1974 přináší stručný přehled starších městských dějin a je věnována novější a nejnovějším dějinám.
6. B. Roučka: Poznámky k mapě hrdelních soudů v Čechách v první a ve druhé polovině 18. století. In: Právněhistorické studie III, 1957, příloha č. 1.
7. Okresní archív Jičín, fond Archív města Libáně, kniha inv. č. l, fol. 141r, v, 142r. Smlouvu publikoval neúplně Fr. Vojtíšek (Z kronik města Libáně, s. 13 - 14) a znovu v článku Libáňské hrdelní právo. In: Zprávy muzejního spolku v Libáni II. 1952, č. 3, s. 19 - 21.