PALBA.CZ

Na tom videu je zvláštnym spôsobom "rozklepaný" obraz. To sú na palube až také vibrácie?

Tempik píše:Předpokládám, že kabina měla nějakou modifikaci. Mám takové podezření, že originál verze byla jednomístná a kameraman se dozadu běžně nevešel :-)

Myslim, ze je za hlavou jednoducho umiestnena bezna gopro. Asi preto vyzera kabina väcsia a prehladnejsia, kvoli sirokouhlemu obrazu gopro.

Tempik píše:Předpokládám, že kabina měla nějakou modifikaci. Mám takové podezření, že originál verze byla jednomístná a kameraman se dozadu běžně nevešel :-)

... ale to platí pouze tehdy, pokud se shodneme, že existence permoníků dosud nebyla vědecky prokázána

Kouzelnik píše:

Tempik píše:Předpokládám, že kabina měla nějakou modifikaci. Mám takové podezření, že originál verze byla jednomístná a kameraman se dozadu běžně nevešel :-)

... ale to platí pouze tehdy, pokud se shodneme, že existence permoníků dosud nebyla vědecky prokázána

To akože spochybňuješ že by sa mohlo jednať o jednomiestne lietadlo individuálne prerobené na dvojmiestne?

niko píše:Inak ale necakal som taky dobry vyhlad z kabiny. Teda po starte.

Proč ne?
Dopředu (štíhlý motor) a do boku ve výhledu nic nebránilo. Kabina Bf-109 byla hodně úzká a pilot v ní seděl poměrně vysoko.
Výhled dozadu byl již mnohem horší ... ale to bylo u těchto letadel běžné. Odstranil to až snížený hřbet trupu a kapkovitá kabina.
Výhledy ze všech stíhaček WWII dopředu při pojíždění byly špatné. U Bf-109 to bylo ještě zhoršeno nutností mít uzavřenou kabinu (odklápí se do boku) a tím i nemožností zvednout si sedadlo a koukat "přes čelní štítek".

Některé warbirdy skutečně na dvoumístné předělané jsou.
Tato konkrétní "červená 7" k nim ale podle mého nepatří. Alespoň si to nepamatuji. Ale už to bude 5 let
A ani na tomto obrázku není vidět "druhá hlava"

Velký obrázek

Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti

Výhled v letu z kabiny byl celkem dobrý. Rámování z kabiny bylo časem upraveno aby nebránilo tak moc ve výhledu.
Ty vybrace, to musel být pocit jako být v nadrženým závodním autě.

Pocitově, kabina byla těsná, a přes řadu výhrad, někteří piloti to prostě měli tak rádi.

Edit, chlapi, to nepoznáte že se opravdu nejedná o dvoumístnou verzi ale že jde o kamery ?
A ne, rote 7 opravdu není a nebyla dvoumístná.

Ano, vyzerá to na GoPro kamery namontované asi na nejakých tyčkách/stojankoch a tomu by zodovedal aj ten druh vibrácií/otrasov.

Jop, bude to GoPro.
Jak vypadá dobrý výhled ukazují videa z Mustangu nebo FW 190.

Bf 109 je i podle Browna hodnocen jako s dobrým výhledem, P-51D a Fw 190 měly výhled naopak výborný.
Nejlepší výhled ze stodevět byl asi až u Avie
Protože němci neměli na "bublinu" u stodevítky.
Na prototypu u Bf 109K je vidět "bublina" nad pilotovou hlavou. Ale nezavedla se. Někde jsem četl, vzpomínám, že nepřinášela zase takové výhody aby se zaplatila.

Ale myslím že je ještě Buchón s pěknou bublinou, někde pohledám.

Tak ono i z tohoto už muselo být dobře vidět ... Bf-109 G-10

Velký obrázek

Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti

Ještě lepší pohled ...

Velký obrázek

Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti

Dejme to trochu více do kupy.

Bf 109 měl více překrytů a rozdíly byly i v pancéřování za pilotovou hlavou.

Původní překryty měli jinak řešené rámování a pilot neměl za hlavou pancéřování, výhled byl celkově dobrý, i ve výhledu dozadu.
Aby byl pilot lépe chráněn, dávala se o něco později pancéřová deska za hlavu pilota, takto byl výhled vzad celkem špatný.

Nový překryt kabiny (konec řady E a vlastně až do náběhu Erla Haube ale liší se různými jinými detaily), to je ten z videa kde je Rote 7 ( to je tuším verze G-4,pokud se nepletu, snadno to když tak dohledáte), měl celkem silné rámování a pokud byl vybaven homogenní pancéřovou deskou, výhled byl řekl bych pěkně řečeno, sotva slabě průměrný.

Skeptik jistě má ve svém archivu hodnocení výhledu této verze překrytu ( tuším že šlo o test Bf 109G-2) ukořistěné sověty, tuším že mu říkaly - slepý bojovník nebo tak nějak.

Pokud byla pancéřová deska vybavena pancéřovým sklem, nebyla to ve výhledu vzad žádná hrůza.

Zajimavost, porovnání výhledu Bf 109 G-2 s tímto "hranatým" překrytem z videa, a pancéřovým sklem za pilotem, s výhledem Spitfiru s vysokým trupem, je hodnocen jako -"Spitfire má v tomto ohledu mírně navrch" Kniha nakl. Grada, manuál Haynes Bf 109, hodnotil, nevím to jistě ale asi Southwood který létal na leteckých dnech tyto Warbirdy v devadesátých letech.

Později přišel překryt Erla Haube, vyvinutý firmou Erla v Lipsku jehož fota sem dal Skeptik, výhled byl u tohoto krytu opravdu dobrý, a je to z fotek pěkně vidět, ale, jak píše Tempik, opravdu to není bublina.
Tímto překrytem se vybavovaly všechny verze Bf 109 až do konce války.

Avie přišla s kabinou zasouvatelnou dozadu a pěkně vypouklou, podle mě poskytla nejlepší výhled, ale vzadu za pilotem byla tuším pancéřová deska, která jistě mohla nějak omezovat výhled vzad.

A španělé přišly taky se zajimavýma věcmama v tomhle ohledu.

Geneze kokpitu Bf 109 za těch 10 let byla samozřejmě celkem rozsáhlá - jak z hlediska přístrojového vybavení, tak i z pohledu pancéřové ochrany a řešení překrytu kabiny. Celkem jsem to myslím přes X lety shrnul v tom úvodním článku, nicméně:

Samotný kokpit z pohledu celkových rozměrů i rozmístění přístrojů se nijak zásadně nezměnil. Zůstalo mu i několik archaických prvků, jako hlavně vysouvání klapek pomocí kola, ostatně stejně byl přestavován i stabilizátor. Nejstarší verze kabiny "kulatá" byla používána od prvních prototypů až do verze Bf 109 E-3. Její kulatá skla ale byla drahá na výrobu a ostatně ani optická čistota zřejmě nebyla úplně dokonalá. Proto přišla druhá verze kabiny - "hranatá". Tuto hranatou kabinu používaly všechny Bf 109 E-4 a modernější a kompletní řada Bf 109 F. S verzemi F také zmizelo pravé spodní sklo (pod bočními štítky) a byl v něm instalován otvor pro vystřelování signálních světlic. Původně bylo možné světlice vystřelovat pouze otevření boční posuvné tabule. U varianty E také bylo zavedeno pancéřování kokpitu, ovšem ne v úplně standardizované podobě. Na čelní štítek bylo přimontováno pancéřové sklo a za hlavou pilota se objevila pancéřová deska s opěrkou hlavy (původní Bf 109 opěrku hlavy vůbec neměly). Pancéřová deska byla v horní části zahnutá a sahala až nad temeno pilotovy hlavy. Protože to dosti omezovalo výhled, tak letci tuto její vrchní část nechávali demontovat...nebo spíše odřezat autogenem .
Další, v pořadí třetí, verze kabiny byla zavedena s řadou Bf 109 G. Čelní pancéřové sklo již bylo integrováno do čelního štítku - nejednalo se o žádnou demontovatelnou desku. Boční skla už nebylo možné odsouvat, byla instalována napevno. Také levé spodní sklo již bylo vypuštěno a zaplechováno. Kvůli nevyhovujícímu záďovému pancíři (tomu "autogenovému") byl vyvinut nový, kdy jeho vrchní "šikmou" část nahradilo pancéřové sklo. Tento pancíř se začal objevovat v průběhu roku 1943. O něco později přišla "Erla Haube", neboli Gallandův překryt - již čtvrtý v pořadí. U Erla Haube jsem nezaznamenal, že bych viděl původní celokovový pancíř, ale už pouze ten prosklený. Přístrojová deska prošla velkou rekonstrukcí a modernizací s příchodem řady F (= konec roku 1940) a pak až s řadou K (podzim 1944).

K vibracím: Jo, v těchto letadlech to celkem dosti vibrovalo . A taky byl na palubě příšerný hluk. Pokud by vedle sebe seděli dva letci, museli by na sebe vyloženě z plných plic křičet, aby se aspoň trošičku slyšeli. Není to jen řevem motoru, ale i aerodynamickým hlukem. Proto se používaly intercomy. Jinak výhled z kabiny strojů není omezen jen samotným překrytem, ale také faktem, že pilot byl v kokpitu připoután a musel se neustále držet kniplu. Navíc měli často na očích letecké brýle, což opět o něco omezovalo periferní vidění. Podívat se v letadle na vlastní směrovku je krajně obtížné až spíše nemožné. Skutečně dobře se letící pilot rozhlédne teprve na 4. a 8. hodinu. Proto byly v průběhu války vyvinuty taktiky, které tyto slepé úhly eliminovaly. Spočívaly v tom, že dva letci letěli vedle sebe v široké formaci a vzájemně sledovali záda toho druhého. Tedy takto to fungovalo u Luftwaffe, ostatní letectva k podobným zjištění dospívala postupně a dosti bolestivě. Vlastně vůbec nevím, kdy na široké dvoučlenné formace přešla ostatní letectva.

Jenom malinká, i u verze G byly možno u některých druhů překrytu ( opravdu je více druhů lišících se v detailech) posouvat si boční okénka tak jako dříve.

Prosklený pancíř, v literatuře často nazýván Galland panzer, byl standardní asi od roku 1944, možná dříve.

Hans S. píše: Vlastně vůbec nevím, kdy na široké dvoučlenné formace přešla ostatní letectva.

Britové v jednačtyřicátém, spíše až v létě, američané převzali britskou zkušenost v průběhu příchodu do evropy, sověti začali ve čtyřprsté létat neofiko v třiačtyřicátém, ofiko koncem čtyřiačtyřicátého, japonci oficiálně nikdy, zkušebně u 343. kokutai v pětačtyřicátém.

Ringlett
A co italové ?

Wasp píše:Jenom malinká, i u verze G byly možno u některých druhů překrytu ( opravdu je více druhů lišících se v detailech) posouvat si boční okénka tak jako dříve.

Nejednalo se spíš o retrofity z Friedrichů?

Wasp píše:Ringlett
A co italové ?

Nejsem si jistý, tak jsem je raději vynechal

Omezuje mě že jsem si rozbil noťas kde jsem měl literaturu.Zálohovaný to naštěstí mám, ale bude to na dlouho.
Po paměti ti můžu říci že možný to klidně je.
S tím jak bylo potřeba vyrábět více a více stodevítek, tak se vše zjednodušovalo až na to minimum.
Možnost odsunout si okénka byla asi jedna z těch postradatelných věcí.
Výskyt tohoto mám spolehlivě po G-4, dál jsem to nestudoval, ostatně, ona G-4 Rote 7 z videa takovou možnost má. Byla vyrobena v roce 1950 jako Buchón.
Tedy si myslím, že firmy vyráběly různé překryty v jeden čas, než naběhly na nový standard. A pak si to opět různě podle možností upravily.
A taky použili co bylo.
Ale opravdu je více verzí i hranatého překrytu, stejně tak jsou asi 3 druhy Erla Haube. Dohledám.

Zajimavost, posuvné okénko měla i Erla Haube, známá šedivá, vyleštěná, výšková G-10. Mosquito hunters.
Šlo o polní úpravu, prostě se vyřezalo do plexi.

ringlett píše:... sověti začali ve čtyřprsté létat neofiko v třiačtyřicátém, ofiko koncem čtyřiačtyřicátého, ...

Drobná oprava - zhruba o rok dříve.

Od 23.11. 1942 bylo standardní složení stíhacího pluku IAP 32 letadel (Штат 015/284) ... velitelská dvojice + 3 letky po deseti letadlech. Těch 10 letadel v letce byl velitel + 3 roje po třech. Na základě bojových zkušeností začali někteří velitelé letek postupně přecházet na strukturu 2 + 2 roje po 4 letadlech (tedy jsou známy i případy, že se tomu u některých pluků dělo již dříve).
Zhruba od května roku 1943 se tato "neoficiální" formace stala oficiální (přesný datum se mi bohužel nepodařilo zjistit).

Od 23.11. 1943 přechází stíhací letectvo na novou strukturu IAP, který tvoří 40 letadel (Штат 015/364) ... velitelský roj o 4 letadlech a tři letky po 12-ti letadlech (každou tvořily 3 roje po 4 letadlech).