Napsal: 24/8/2011, 14:24
Nevím, kdo používá demagogické postupy.Hans S. píše:jasně, Německo v roce 1938 nemělo vůbec nic. Konečně jsi mi to vysvětlil, díky. Proto se taky Československo tak ochotně vzdalo
V rámci spojenecké smlouvy měl Sovětský svaz vyslat v případě války 246 letounů SB-2 a jednalo se i o mimořádných dodávkách na doplnění bojových ztrát našich letadel.SSSR to vyrábělo na export, ne pro sebe. Nevím, jestli v roce 1938 dokázal SSSR stavět 200 letounů měsíčně, resp. 200 letounů nad své vlastní potřeby, ale v tvých očích určitě ano, a proto to tak bude.
Ohledně možností sovětské výroby - během roku 1937 a 1938 exportoval 210 letounů do Španělska a v roce 1938 zásilku 292 ks do Číny kromě vlastních potřeb.
Dobrý výpotek. Zajímavé je, že takové postoje vůbec nezastávám. Tak mi neklaď do úst, co jsem nikdy neřekl.Ono totiž Německo byla ta nejméně schopná země té doby, která sama sobě neustále lhala, stavěla špatná a přitom komplikovaná a drahá letadla, mělo neschopné piloty a vůbec všechny. Kdyby se učili více od Čechoslováků, tak mohli Krieg vyhrát, viď? V2 by von Braun na základě Očenáškovy podpory dokončil již v létě 1939, Bismarck by dosahoval rychlosti okolo 62 - 66 uzlů, první jadernou zbraň by měli po desetidenním intenzivním vývoji v říjnu 1939 a Adolf Galland by v roce 1942 přistál na měsíci
Myslím, že kdo čte palbu, tak ví, jak se stavím k Německé technice.
Jinak v roce 1939 mělo Německo A-5, která dosáhla 8 km výšky.
Komplikovaná a drahá letadla? Ano, najdou se... Třeba Mistel, Reichenberg, Me 323... Ale především velká spousta různých typů pro podobné úkoly, které tříštily vývojové síly a přetěžovaly logistiku a opravárenské díly. A to nemluvím o tom, že se vybíraly jen německé firmy a výrobci.
SSSR postavil výrobce proti sobě a vyhrál jeden. Zjednodušeně - Tři stíhačky, jeden bitevník, tři tanky a v podstatě na nich dojel až do Berlína.
Pokud chápu, tak tím chceš říci, že pokud by Avia použila velkou část dílů B-534 na B.35, tak přechod na její sériovou výrobu by byl snadný a rychlý?Německo na standard Bf 109 E kompletně přezbrojilo na přelomu let 1939 a 1940. Po tomto datu již Bf 109 D sloužily pouze k výcviku. Nicméně lehkost přezbrojení byla dána spíše podobností obou typů. Mechanici i piloti mohli z typu D na E přejít velice snadno, stejně tak výrobní linky (uvážíme-li, že takových 90% draku zůstalo zachováno). Není to jako přejít z B-534 na I-16 a náhradní díly importovat také.
Malý příklad - Letecký závod v Saratově dostal dokumentaci k JAK-1 v červnu 1940, v září už vzlétlo letadlo, ač nebyly ještě hotové armádní zkoušky a konstrukce a dokumentace byla plná závažných chyb...
Pokud Tě to baví, tak proč neAle že se s tebou vůbec bavim, co?
