Farky:
Především díky za komplexnější pohled a obzvláště za sty SAMy, kde kód NATO vyrábí neuvěřitelný zmatek, protože staví vedle sebe prostředky úplně nesouměřitelné. SAM je slovo, které znamená asi jako "bojový letoun," a může skrývat opravdu leccos.
Farky píše:
došlo k vzniku specializovaných jednotek zaměřených na potlačení severovietnamské PVO, tzv. Wild Weasels (Divoké lasičky).
Nasnadě je, aby si Rusové opatřili také takové jednotky. Pokud je neměli, nedobře činili.
z ramene odpalované SA-7 (9K32 Strela-2). Ukázalo se, že SA-7 je téměř neúčinná proti rychlým tryskovým letadlům
Ano, to jsem pochopil. Přesto bych je ve větším množství proti nízkoletícím cílům odpalované z nejrůznějších koutů ještě neodepisoval. "Katalogový" údaj udává zásahy 1/10. Levná blbina, kterou lze nasadit v povážlivém množství.
SA-7 je dobrá spíš proti pomalu letícím zranitelným vrtulníkům, ale proti rychlým stíhacím bombardérům nestojí za nic.
No právě.
SA-6 (2K12 Kub)
Taktéž z komplexního hlediska zajímavá. Byla by leckde. Vlastně nejčastější prostředek proti vysoko letícím letadlům, řekl bych.
samohybné SA-8 (9K33 Osa)
Totéž. Velmi zajímavá mašina.
Pilotům útočných letadel bylo vtloukáno do hlavy, že mají ve svém vlastním zájmu ničit PVO při jakékoliv příležitosti. Pro americkou doktrínu byla eliminace PVO naprosto zásadní a tak se k tomu také přistupovalo. Že se to bohatě vyplatilo, ukázala válka v Zálivu v roce 1991
Podcenění této stránky věci vidím na straně VS jako jeden z trvalých problémů.
U ČSLA potom škoda mluvit.
Jaká byla situace v Evropě? Budu se věnovat roku 1988, toto datum se tady objevuje nejčastěji. USAFE (United States Air Force Europe) mělo v Německu celé letecké křídlo „Lasiček“ (52nd TFW na základně Spangdahlem), celkem tabulkově 72 letadel. Jediný úkol tohoto wingu byl boj proti PVO. Od jara 1987 byla jednotka tvořena typy F-4G a F-16C v poměru 1:1. Souviselo to s nejběžnější taktikou Wild Weasels zvanou „Hunter – Killer“ (lovec – zabiják). F-4G a F-16C létaly v párech
Opět komplexní problém.
Cover:
Suma sumárum, Irák a Libanon je s WW3 podobně nesrovnatelný, jako Jugoška.
Dle mého názoru jediné, co je se scénářem "WW3 1986" srovnatelné je Jom Kippur. Ve všech ohledech + započtení technologického skoku 1973-1986 na obou stranách. Plus jiný terén, na který se NATO spoléhalo.
Z toho, co se rýsuje, je plánovaná WW3 zřejmě nesrovnatelná s čímkoli. "Pozemní armáda na postupu versus letectvo, které ji zkouší zastavit" je problém, který moc nemá obdobu a hodnotit to opravdu nelze moc spolehlivě. Základní strategický problém je jakýsi countdown; boj proti pozemní síle se děje za neustálého ustupování.
takový Chruščov (byl to on, nebo až Brežňev?) byl raketami přímo osobně posedlý, že -- co obsahovalo rakety, to mělo zářnou budoucnost, kdežto čemu rakety chyběly, to zhusta dostalo stop-stav. To je halt nevýhoda centrálního plánování: když je centrální plánovač omezenec či debil, tak má celá země smůlu.
K prvé části - ano, byl to Chruščov, a jeho optimismus pro rakety by se zrovna v takovéto válce ukázal být mnohde velmi nemístný. Šilka je jeden z mnoha příkladů, kdy hlavně za raketami nijak nezaostávají, a dělostřelectvo by zřejmě byl ještě drastičtější příklad. Raketa typu SCUD je při odstranění jaderné nálože velmi diskutabilní zbraň, která toho moc netrefí. Blbá houfnice je možná užitečnější.
Co se týče druhé části myšlenky - kupodivu, ukázalo se, že to s tou "volnou soutěží" v prostředí armády není až tak horké a co chvíli vyplynou úžasné nedůslednosti a naivity. To, co je patrno na VS na mnoha místech, lze najít stejně i v NATO. Pravidlo, že blbec ve velení stojí ve válce hodně mrtvých, bych si troufl zobecnit.