PALBA.CZ

Poslední rozsáhlá pandemie ve 20. století, jež byla způsobena na evropské poměry do té doby neznámým subtypem A5, zasáhla Evropu v letech 1951–1952.[3] Primární ohniska této pandemie byly v oblasti Porýní, odkud se postupně nemoc rozšířila do celé Evropy. Mezi postiženými státy byla Itálie, Spolková republika Německo, Nizozemsko, Belgie, Řecko a Dánsko. Ztráty si dle údajů FAO vyžádaly okolo 600 miliónů amerických dolarů, ale reálný ekonomický dopad byl zřejmě v důsledku selhání ochranné vakcinace daleko vyšší.[29] Po této události byla během 50. let ve většině evropských států zahájena plošná vakcinace mající za následek razantní snížení počtu nových ohnisek z evropských chovů dobytka. Nové případy vzplanutí slintavky a kulhavky byly i díky dokonalým preventivním opatřením velmi sporadické. Pozornost západních států Evropy se zaměřila na oblast Blízkého Východu, zejména na Turecko, odkud se očekával průnik nových exotických kmenů FMDV. Během let 1962–1987 se v oblasti Turecka a Balkánských států uskutečnilo 30 vakcinačních kampaní sponzorovaných FAO. Při vakcinačním projektu v jihovýchodní Evropě bylo aplikováno 25 miliónů vakcinačních dávek v celkové hodnotě 12 miliónů USD.[29]

V 80. letech byla na žádost komisařů tehdejší EU vypracována analýza, jež měla za cíl porovnat dvě varianty boje proti SLAK: vakcinace zvířat versus bezvakcinační strategie (tzv. bezvakcinační politika). Bezvakcinační politika byla založena na principu velmi důsledné kontroly importů a exportů zvířat a živočišných produktů, úplném zákazu očkování a to i v případě vzniku ohniska, dále pak na razantních opatřeních v případě propuknutí nemoci a její eradikaci metodou stamping-out (tj. utracení všech vnímavých zvířat v ohnisku a v jeho těsné blízkosti).[29] Zavedení bezvakcinační politiky bylo podpořeno několika argumenty. V prvé řadě bylo území Evropské unie v roce 1989 již 10 let prosté SLAK. Kromě toho z celkového počtu primárních ohnisek potvrzených v Evropě v letech 1977–1987 plných 13 vzniklo buď na základě úniku viru FMDV z laboratoře nebo použitím očkovacích látek s nedostatečně inaktivovaným virem (tzn., že ohnisko vzniklo přímo v důsledku vakcinace).[31] Při rozhodování hrálo důležitou roli i ekonomické hledisko. Podle prognostických odhadů odborníků se v horizontu 10 let předpokládalo v rámci bezvakcinační politiky propuknutí 13 primárních ohnisek, v nejhorším případě až 1 963 ohnisek SLAK v EU. Likvidace těchto ohnisek by přišla na 0,36 miliónů, maximálně na 955 miliónů EUR. Naproti tomu v případě plošné vakcinace v celé EU by náklady činily 1,135 miliardy EUR (pouze náklady za vakcínu).[29] Plošné očkování navíc omezuje obchod (export zvířat a živočišných produktů) se zeměmi, které jsou SLAK prosté a nevakcinují. Finanční ztráty v tomto případě mohou dosahovat až 1,3 biliónů liber ročně.[31] Další důležitou skutečností je neexistence jedné univerzální vakcíny, jež by chránila před všemi kmeny viru slintavky a kulhavky. Z epidemiologického hlediska je významný i fakt, že při infekci očkovaných zvířat vysokou dávkou viru, může docházet u velké části jedinců k vironosičství a permanentnímu vylučování viru do prostředí.[31] Z výše jmenovaných důvodů se proto upustilo od očkování dobytka v EU a bezvakcinační politika byla následně zakomponována do Rozhodnutí komise č. 90/423/EC z 24. června 1990, ve které byl stanoven termín 1. ledna 1992 jakožto datum úplného zákazu vakcinace proti slintavce a kulhavce. Toto usnesení akceptovaly a přijaly za své také všechny tehdy ještě nečlenské země EU včetně Česka.[29]

Po zavedení bezvakcinační politiky se v Evropě do roku 2000 objevilo pár sporadických ohnisek bez větších následků (viz tabulka). Zlom nastal teprve v roce 2001, kdy Velkou Británii a Západní Evropu postihla obrovská epidemie SLAK. Tato epidemie měla dopad nejen na britské zemědělství, ale dotkla se i běžných občanů Spojeného království a potažmo celé Evropy. Od února 2001 do září 2001 bylo evidováno 2 060 ohnisek, přičemž 2 030 ohnisek se nacházelo na území Velké Británie.[29] Katastrofa měla i sociálně-politickou odezvu. Po zdolání epidemie se opět otevřela mezi odborníky diskuze o boji proti slintavce a zejména o tom, zda vakcinovat či nevakcinovat.