Výňatek z textu think tanku britské armády o armádě ruské a celé válce. Převzato z FB účtu TheJakubJanda.
https://www.facebook.com/TheJakubJanda
Think-tank britské armády (Royal United Services Institute) vydal rozsáhlou studii o ruském útoku proti Ukrajině. Zaměřili se na období před únorovým útokem až do letošního léta. Autory jsou britští vojenští analytici spolu s dvěmi předními ukrajinskými představiteli - poradcem šéfa ukrajinské civilní rozvědky a generálporučíkem, který je dnes dvojkou nejvyššího ukrajinského obranného výboru (Supreme Council of Ukraine on National Security, Defense and Intelligence), předtím velel frontě na Donbasu (Joint Forces Operations area). Takže prvotřídní informace z fronty, verifikované britskými vojenskými analytiky. Lepší materiál dnes veřejně neexistuje.
Vybírám to nejzajímavější:
1) Hlavním plánovačem ruské invaze byla ruská kontrarozvědka FSB, nikoliv armádní struktury. Naprosto selhali v odhadu reakce ukrajinské populace na napadení, očekávali vlažnou letargii, nikoliv celonárodní ukrajinské vzepětí. V jejich plánech se očekávalo, že desátý den invaze začnou okupační vojska takzvané stabilizační operace. Tedy že už nebudou velké boje s ukrajinskými obránci, ale budou jen potírat neorganizovaný odpor. Při delším plánování očekávali, že do léta bude práce okupačních jednotek uvnitř Ukrajiny hotova a budou stačit policejní a lehké síly na potírání občasných protestů od okupované ukrajinské populace. Tomu odpovídalo složení nasazených sil a jejich vybavení. Naprosto neuvěřitelné strategické selhání ruské rozvědky, o tom se bude psát v učebnicích.
2) Plánovači invaze z FSB odhadovali, že velká část ukrajinské armády nebude bojovat, nebo dezertuje. Strávili dost času snahou ochromit ukrajinské nejvyšší velení. Téměř každý ukrajinský plukovník a generál dostal na svůj mobil smsku, která ho vyzývala ke složení zbraní.
3) Ruské velení opravdu udržovalo přesné plány na invazi do Ukrajiny mezi velmi úzkým počtem lidí. To sice umožnilo jistý moment překvapení kde přesně na frontě nakonec zaútočili, ale také to neumožnilo reálnou přípravu vlastních sil. Například v první dny invaze ruské raketové síly pálily na mnoho vybraných strategických cílů uvnitř Ukrajiny, jako byly vojenské sklady, letiště, nebo velitelská stanoviště. Jenže nedošlo ke skutečně detailnímu sběru zpravodajských informací, takže velké množství ruských raket dopadlo do opuštěných míst, která už se nepoužívaly. Podrobné rozkazy o plánech útoku byly samotným ruským jednotkám rozdány až 24 hodin před invazí, takže velká část z nich neměla dobře zajištěnou munici, palivo, jídlo, aktuální mapy, nebo domluvu s jednotkami v okolí. Spoustu problémů ruským okupantům způsobily jejich vlastní zastaralé mapy.
4) Ruské technologie jsou v mnoha ohledech zastaralé, takže například i když se na invazi do Ukrajiny připravovali celý rok, tak neměli dostatečně kvalitní satelitní snímky ze svých družic. Takže od letošního dubna ruská armáda nakupuje komerční satelitní snímky z družic úplně stejně, jako si je může koupit každý civilista. Některá ruská útočná letadla používají systém elektronického boje (“Khibiny”), který sice zaruší nepřátelský radar a komunikaci, ale to samé udělá i sám sobě a vlastním silám. Takže útočící ruské letadlo si musí vybrat - buď vyruší nepřátelské senzory a i ty vlastní, nebo ne. Což znamená, že řada ruských letadel útočí s velmi sníženými schopnostmi číst prostředí kolem sebe. Neschopnost ruské protivzdušné obrany také vede k tomu, že si opakovaně sestřelili vlastní ruská letadla.
5) Extrémně špatný ruský odhad situace nastal od třetího dne invaze. Pokoušeli se vysílat větší letecké formace s cílem nalákat ukrajinskou protivzdušnou obranu k zapnutí radarů, na které by pak ruští letci zaměřili protiradarové střely. Jenže výsledkem byly obrovské ruské ztráty letadel a vrtulníků, protože lítali nízko a ukrajinští obránci je sestřelovali jednoduchými protivzdušnými střelami odpalovanými z ramena (MANPADs). Takže větší ruské vzdušné útoky prakticky přestaly, Rusku se nepodařilo zničit ukrajinskou protivzdušnou obranu a získat dominanci ve vzduchu, což je základ každé úspěšné invaze.
6) Ruské velení vtrhlo do Ukrajiny ohromně nepřipravené. Řada ruských letadel například neměla zapnuté elektronické rušičky radarů, když létali bojové bombardovací mise do ukrajinského vnitrozemí, takže byli jednodušeji sestřelováni. Nebo na řece Irpiň ruští útočníci nechali ukrajinské obránce použít hrázní systémy, které proud řeky zvedly zhruba o 0,7 metru, což z ní udělalo mnohem těžší přírodní překážku pro ruské síly, takže je Ukrajinci mohli mnohem lépe likvidovat. Když Ukrajinci v dubnu potopili ruský křižník Moskva, tak tato ruská válečná loď neměla zapnutý hlavní výstražný protivzdušný systém (“central ISTAR node”), dodnes se neví proč.
7) V některých sektorech fronty Rusové dosáhli neuvěřitelně velké převahy, ale přesto prohráli. Třeba při prvním útoku směrem na Gomel byla ruská lokální převaha v poměru 12 : 1, přesto Ukrajinci Rusy porazili a vyhnali. Na Donbase ruské dělostřelectvo pálilo průměrně 20 000 granátů denně, jednou dokonce až 32 000. Ukrajinský průměr byl 6000 denně, mnohem méně, protože jim dlouho chyběla munice, než začala ze západních zdrojů přicházet. Celková ruská dělostřelecká přesila na Donbase mezi květnem a červnem byla 12 : 1, když se započítala veškerá síla. V tomto sektoru fronty ukrajinské síly bránily části zhruba po třech kilometrech, každý obdržel denně zhruba 6000 zásahů.
8 ) Spotřeba dronů je obrovská. Během úvodní fáze války Ukrajina přišla o 90 % nasazených dronů. U menších dronů byla průměrná životnost tři nasazení, u větších s pevných křídlem šest letů.
9) Selhání ruského strategického plánování ukazuje ruské nasazení raketových sil. Zhruba od patnáctého dne útoku přestaly ruské síly pálil salvy, začaly je vypouštět jednotlivě, protože jich tolik nemají. Například střel Kalibr zvládne Rusko vyrobit sto ročně, Iskanderů jen 72. Ročně. Jenže to bylo v době, kdy ruský zbrojní průmysl jel na plné obrátky, nyní se kvůli západním sankcím a nedostatku dalších dodávek prakticky zastavil.