Teď už vánoční strejda Girkin o možném ruském útoku z Běloruska. Z Poláků mají vítr:
„Provedu stručnou analýzu údajného záměru Ozbrojených sil RF provést hlubokou ofenzívu z území Běloruska na Volyň a Halič (přinejmenším na Volyň, k Haliči bude potřeba se propracovat).
Začněme strategickými cíli, kterých by (teoreticky) mohlo být dosaženo v důsledku takové ofenzívy. Jsou zřejmé: odříznout centrální oblasti tzv. „Ukrajiny“ (a jejích vojsk) od dodávek z Polska (odkud pochází lví podíl dodávek zbraní, techniky, munice a všeho ostatního, včetně spotřebního zboží). Vojenský efekt – pokud by se zadařilo – by mohl zcela zvrátit průběh války v náš prospěch. Ale když se na to podíváte zeširoka – politicko-vojenské důsledky takové invaze by mohly být zcela opačné, než by bylo žádoucí. Prostě proto, že sousední Polsko (nejagresivnější z celého bloku NATO ve vztahu k Rusku a nejvíce připravené vést válku, protože disponuje velkou pozemní armádou, kterou rozvíjí horečným tempem) nijak zvlášť neskrývá své nároky když ne na „sjednocení“ těchto území (historicky „sporných“), tak na určitý „protektorát“ nad nimi.
Z tohoto důvodu je nutné počítat s možností zásahu polských vojsk a zapojení polských ozbrojených sil do přímých bojových operací proti ozbrojeným silám RF na této frontě. Nebo (v nejlepším případě) vstup polských dobrovolných sborů (nutně a samozřejmě spojeneckých s tzv. „Ukrajinou“) „na obranu východních Kresů“. Což by znemožnilo úspěšně vyřešit výše uvedené úkoly zablokování vojenských dodávek pro Kyjev bez přímé vojenské konfrontace s polskými silami (zdůrazňuji – úspěšné a rozhodné konfrontace). Pravděpodobnost polského zásahu v Haliči a na Volyni v případě naší invaze do těchto oblastí bych odhadl zhruba na „3:1“ ve prospěch nějaké formy intervence. Velmi pravděpodobný by byl vznik nové, tzv. Běloruské fronty.
Přinejmenším bychom museli rozmístit značné síly podél polsko-běloruské hranice (k jejímu krytí).
A nyní otázka – kde by se v ruských ozbrojených silách (i když mírně „podepřených“ Bělorusy) vzala tak obrovská síla? Polsko je již schopno postavit 150-200 tisíc vojáků „do pole“ (tj. ne na frontu a do frontového pásma). Jen k jejich zablokování potřebujeme odpovídající počet našich vojáků (nemluvě o jejich porážce). Na této frontě však proti nám budou působit nejen polské, ale i „ukrajinské“ jednotky – a ty jsou již vycvičeny bojem a mají zkušenosti s porážením našich vojsk.
Předpokládejme však, že Poláci nezasáhnou.
V takovém případě se úkol úderné skupiny Ozbrojených sil Ruské federace formálně značně zjednoduší. Teoreticky je 100 tisíc vojáků a důstojníků (kteří působí na frontě a v týlu) schopno poměrně rychle rozdrtit 20-30 tisíc vojáků ukrajinské armády bojujících proti nim a dostat se do operačního prostoru k dalšímu postupu po vzoru února 202. Pamatujeme však, jak ten „blitzkrieg na Kyjev“ dopadl. Dopadl, mírně řečeno, špatně – politicky korektně řečeno skončil „deeskalací“, jazykem normálních lidí – ukvapeným a velmi citelnými ztrátami provázeným ústupem.
Neúspěch „marše“ byl způsoben především zásadně chybným vyhodnocením operační situace a v souladu s tím stejně chybnými závěry a rozhodnutími učiněnými na základě tohoto vyhodnocení.
Z nějakého (mně neznámého) důvodu se předpokládalo, že vojska se setkají buď s loajalitou tamního obyvatelstva, nebo (přinejmenším) s neutralitou, zatímco odpor ukrajinských vojsk a dalších mocenských struktur bude pouze formální a pasivní, což umožní našim úderným skupinám rychlý postup vpřed, bez obléhání a útoků na města a klíčové body a bez odklonu značných sil k ochraně týlu a komunikací. Jak víte, všechno to bylo postavené na hlavu – v několika dnech ofenzívy byla naše vojska napadena z týlu a boků, úderné oddíly musely operovat (v některých směrech) v obklíčení – bez zásobování a podpory, a všechna „obejitá“ města se rázem stala operačními základnami nepřátelských vojsk. Komunikace byly vystaveny silným (a často úspěšným) útokům a jednotky na jejich obranu byly velmi nedostatečné.
Předpokládejme, že zkušenosti z předchozí „deeskalace“ vzalo naše velení vážně (tím spíše, že nyní je vrchním velitelem celého frontu tentýž Surovikin, který „kormidloval“ skupinu, jenž v únoru zaútočila na Kyjev – to znamená, že už jednou šlápl na hrábě a přinejmenším teoreticky by na ně neměl šlápnout znovu). To znamená, že po průlomu by se naše síly měly buď soustředit na obklíčení a vytvoření úplné kontroly nad nejdůležitějšími (z vojenského a politického hlediska) body regionu, nebo – po vyčlenění dostatečných sil pro jejich blokádu – „mazat vpřed“. Přitom však úzkostlivě dbát na ochranu svých týlových linií a komunikací s „pevninou“.
První řešení – využít čas a síly seskupení k upevnění počátečního úspěchu – je nejspolehlivější. Zcela to však eliminuje faktor překvapení a omezuje hloubku průlomu na nejbližší velká městská centra. Které by bylo třeba tvrdě a vytrvale napadat. (Např. jako Mariupol.) S velkými ztrátami.
A co je nejdůležitější, v tomto případě nebude možné postupovat příliš hluboko, protože nepřítel po určení směru našeho hlavního úderu rychle stáhne zálohy a vytvoří novou frontovou linii. To znamená, že úkol narušit komunikace Kyjeva s Evropou nebude vyřešen a jediným výsledkem ofenzívy bude vznik další fronty na nepřátelském území (západní část tzv. „Ukrajiny“).
Druhá možnost – zopakovat rychlý postup a obejít města, ale s mnohem většími silami, které by blokovaly uzly odporu a kontrolovaly obsazené území – je ze všech hledisek výhodnější.
Jelikož by umožnila na počátku „zabrat co nejvíce území“ (pokud jde o vojáky a jejich zásobovací možnosti). Po konsolidaci vnější fronty pak můžete pomalu „trávit“ obklíčené skupiny a posádky nepřítele. Takto je možné mnoho zabrat, mnoho obklíčit a přerušit mnoho důležitých komunikací pro ukrajinské síly. Ale… VYŽADOVALO BY TO FAKT VELKÝ POČET VOJÁKŮ. Včetně vojsk na ochranu týlu (protože byste museli působit na území, kde je drtivá většina obyvatelstva v důsledku dlouholeté propagandy ostře nepřátelská vůči Rusku a ruským vojskům).
Že jsou ruské ozbrojené síly schopny soustředit v tomto směru (podotýkám, že daleko od vlastních hranic) tolik vojáků a bojové techniky, aby zajistily úspěšný hluboký průlom, následně odrazily nepřátelské protiútoky a zlomily odpor obklíčených skupin v rozumném čase, o tom pochybuji. Vždyť pro tak hlubokou operaci v takových podmínkách je třeba v první fázi (s dalším přísunem posil) nejméně 200 tisíc vojáků a obsluhy všech druhů vojsk. Nejméně.
A to ještě neberu v úvahu „mateřská znaménka“ naší armády, na která upozorňují někteří kolegové (např. Murz), jako je nedostatečné zajištění prostředků dálkového a krátkého spojení (faktor nesmírně důležitý v manévrové válce), velmi špatný pozemní i vzdušný průzkum, absence vzdušné převahy a katastrofální souhra mezi pozemními vojsky a leteckou podporou. Etc. Etc.
Na závěr si nemohu odpustit poznámku, že dříve prokázané vynikající schopnosti našich generálů také nevzbuzují právě optimistickou náladu … Vedení vojsk v manévrové válce vyžaduje mnohem více talentu, profesionality, energie a pružnosti myšlení než primitivní frontální útoky ve stylu Verdunu 1916, které naše jednotky praktikovaly celé léto a část podzimu.
Obecně – věřím v možnost hluboké útočné operace z území Běloruska? Věřím! Je to možné. Jak teoreticky, tak i prakticky. Ale pokud má být zahájena s momentálně dostupnými silami a za momentálních podmínek… Jak bych to tak řekl… Já bych tu čest velet takové operaci odmítl.
Protože nejsem kouzelník a snažit se splnit apriori nesplnitelné úkoly a platit za tyto pokusy potoky krve vojáků a důstojníků, to není nic pro mě. Nicméně to je jako v té pohádce O lišce a hroznu. Díky Bohu – nikdo by mi velení takové operace nesvěřil ani teoreticky.
Na tak zásadní strategické operace daleko od svých hranic jsou ozbrojené síly Ruské federace nyní naprosto nepřipravené. Neúspěch (nemluvě o porážce) by mohl být nesmírně nákladný.
Z vojenského hlediska je však diverzní operace v této oblasti docela dobře možná. Otázka možného vyprovokování polské intervence zůstává, a to i v případě nejomezenějších a demonstrativních akcí našich vojáků. Abych to shrnul, co se týče běloruské fronty, já bych se prozatím zdržel aktivních útočných akcí v tomto směru. Ale nikdo se mě neptal, že.“
Vánoční Girkin jen odkazem, obrázek je plachta.
https://i.imgur.com/DRljzkE.jpg
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicn ... .seznam.cz
