P3tris: díky, omluva se přijímá
K tomu kádrování: Mám jakési představy o kádrových posudcích v rámci minulého režimu v ČSSR (ostatně jednomu z mých rodičů bylo znemožněno studovat na vysněné škole právě z důvodu tehdy nedobrého profilu). Co je mi ale známo u Luftwaffe, tak tam politické kádrování ve větší míře neprobíhalo. Letci museli projít (nebo například v případě Adolfa Gallanda obejít) přísnými lékařskými zkouškami, ty ovšem (v mírnější formě) předcházely již zmíněnému plachtařskému výcviku. Skutečně obrovské % budoucích pilotů Luftwaffe začínalo s kluzáky. Je samozřejmě jasné, že se do Luftwaffe nemohl dostat Žid nebo Cikán. To bylo prostě v tehdejším Německu nepřijatelné. Na druhou stranu jsem ale nenarazil na informace, že by se o to nějaký příslušník těchto v Říši nenáviděných etnik v dobách zrodu Luftwaffe pokoušel.
Celé tohle téma je poměrně zajímavé a ne zase tak úplně probádané. Osobně se domnívám, že krom základní "rasové" segregace (Židé) další filtrace (politická) neprobíhala dost možná vůbec. Letci byli a jsou taková zvláštní kasta. Jsou především nesmírně drazí, přičemž jejich potřeba (a spotřeba) byla za války vysoká. Domnívám se, že de facto každý pilot musel projít výcvikem finančně srovnatelně náročným s výcvikem třeba ponorkového kapitána a Luftwaffe si nemohla dovolit extra vybírat na základě toho, jestli tenhle 18ti letý mladík krásně heiluje, nebo tenhle 18ti letý mladík má modré oči, blond vlasy a árijskou lebku. Zásadním problémem v těchto úvahách je ale fakt, že máme informace v zásadě jen o těch úspěšných, tedy o těch, kteří se do Luftwaffe dostali a ne od lidí, kteří byli z nejrůznějších důvodů odmítnuti.
Zajímavou zkušenost, která se tohoto tématu také dotýká, jsem získal při četbě knihy Rammjäger od Walthera Dahla. Cítím z ní, že jak válka postupovala, tak se do Luftwaffe dostávalo čím dál tím větší množství pilotů, kteří nenastupovali z čisté lásky k létání, ale z vůle vrátit nepříteli nejvíce citelný úder. Většina obyvatelstva válku po roce 1942 cítila především ve formě náletů strategického letectva západních spojenců a velká část mladíků, kteří přišli v letech 1944 a 1945 vykazovala často i rysy určitého fanatismu, či možná lépe: přehnané bojechtivosti. Domnívám se, že tento poněkud pozměněný přístup byl zaviněn nejen přítomností smrti a strachu při náletech, ale také organizací Hitlerjugend, která měla mnohem více času s těmito mladými lidmi manipulovat.
No, jak říkám, zajímavé téma
Vodouch: Trochu jiná válka
Celý ten text na mě působí jako: "Generál píše králi, jak jsou jejich hoši skvělí", nikoliv jako nějaká skutečná analýza situace. To, že si skupina stíhačů dokáže snadno pohrát se sólo průzkumníkem, je jasná věc a přičítat průzkumníkův pád jeho neschopnosti mi přijde jako čirá demagogie. Také mě zaujala zmínka o vzdušném proudění, které má komplikovat návrat nepřátelských letců. Ve skutečnosti to totiž bylo právě naopak - nad západní (a mimochodem i střední) Evropou je mnohem obvyklejší proudění ze západu, nežli z východu. Ostatně toto zmiňuje myslím Ernst Udet ve své biografii jako velkou výhodu, nebo to možná pletu a zmínil to některý z mužů, o kterých pojednává kniha Stíhači (od E. H. Simse).
) a musíme se velmi výrazně přizpůsobovat, pokud nechceme skončit nepříjemně.
