PALBA.CZ

Marcel Kareš píše: ↑12/5/2026, 16:20 To Zemakt:
Dle vyjádření autora knihy pana Rajlicha ještě uvedu - viz citace:
"deník byl psaný německým obchodním těsnopisem. Byla to příšerná práce, kterou už nechci opakovat: z německého těsnopisu do lidské němčiny, z němčiny do češtiny, z češtiny do angličtiny - a to vše uhlídat tak, aby nedošlo k jevu, který proslavil film Ztraceno v překladu..."
Zda-li se na stránkách vydavatele objeví i český text pro domácí zájemce (tak, jak tomu bylo v určité podobě i u některých z předchozích publikací), není v tuto chvíli ještě jasné, ale nelze to vyloučit. Sledujte stránky vydavatele...

Pokud Vás tato nabídka zaujala, napište objednávku odpovědí na tento e-mail: zd.cejka@post.cz

Nezapomeňte uvést pobočku Balíkovny nebo Zásilkovny (u Balíkovny stačí Vaše PSČ) a číslo na mobil, na který chcete, aby Vám přišla zpráva o doručení.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Pokud znáte někoho, o kom si myslíte, že by jej tato publikace mohla zajímat, poprosím Vás o přeposlání této zprávy, sdílení na facebooku, atp.

Jen dostatečný počet odběratelů umožní vydávání dalších podobných publikací, a hlavně možnost snížení jejich ceny.

S pozdravem a přáním hezkého dne

Zdeněk Čejka

Marcel Kareš píše: ↑13/6/2026, 15:58 Ještě malé doplnění k avízu na knihu - Feldwebel Eugen Bönsch - Fliegerkompagnie Nr. 51-Jagd on the Italian Front 1917–1918.
Co se týče českého překladu. Dle sdělení vydavatele: česky původně vyšlo v roce 2017 v časopise Historie a vojenství v číslech 1, 2 a 3 pod názvem Šikovatel Eugen Bönsch – stíhací eso z Krkonoš.

Petr Kos debutuje knihou, na kterou sbíral materiál dlouhých patnáct let. Ale jak říká, všechno má svůj správný čas. Napřed bylo nutné kus dobrodružného života prožít, aby o něm mohl začít psát. A nejspíš i proto jeho kniha působí jako zjevení. Zčásti vznikla na palubě Anny z Tromsø. Tu vlastníma rukama zachránil před osudem jiných starých lodí, které už se na moře nikdy nedostanou. Ale dno téhle knihy je ještě o hodně hlubší.
Zápisky zachycující záchranu Anny a cestopisné črty o plavbách podél norského pobřeží se prolínají se vzpomínkami na dobu, kterou autor strávil mezi rybáři na Aljašce. Na hladinu se vynořují dávné příběhy o moři, o lodích, o chlapské vůli – žít dál svůj život, i když třeba zrovna za moc nestojí, když je zrovna nejtěžší nebo začíná v padesátých letech v komunistickém Československu. Jsou to příběhy, které se vypráví jen zřídka, a jen těm, kdo si to zaslouží. Tahle kniha je cítit dehtem, potem, solí a rybinou, ale především dnes už vzácnou opravdovostí.

„Jsou lidé, kteří o dobrodružství sní – a pak jsou čistokrevní dobrodruzi. Petr Kos patří mezi ty, kteří se nebojí zvednout kotvy a pustit se do neznáma.“

Zemakt píše: ↑16/6/2026, 21:49 Ten chlap je "masér".