Ukrajina 44 – žiju, bojuji, páchám válečné zločiny (13.2.2023)
Rusové vydali brožuru pro své vojáky, která se jmenuje „Žiju, bojuji, vítězím“. Můj kamarád Ondřej Frančík ji přeložil a požádal mě (už před delší dobou, sypu si popel na hlavu), abych se podíval na článek 16. Odkaz na brožuru si dovolím do komentů.
Než se podívám na článek 16, dovolím si pár obecných postřehů, které mě při čtení brožury napadly.
1) že vůbec považovali za nutné ji vydat (v té brožuře je spousta věcí, které se rozumí tak nějak samo sebou. Je vlastně strašně divné, že v ruské armádě to samo sebou není – třeba že velitel má velet, vojáci mají na pozicích udržovat pořádek atd.)
2) že tam SVO nazvali popravdě válkou.
3) že k označení Ukrajinců a důvodů války používají takovou nacistickou rétoriku (obrana Ruska, odlidštění či ponížení Ukrajinců, obvinění Západu za to, že Rusko napadlo Ukrajinu atd.)
4) že brožura obsahuje přímo vojenské rady, co dělat, když se stane na bojišti nějaká situace, jak se pohybovat, maskovat atd. To se člověk podiví, jak to, že to vojáci neví, copak neprošli výcvikem? Inu, asi moc neprošli. Ta brožura má zjevně také nahrazovat výcvik. Jak to, že se voják až z brožury dozvídá, že vozidla se mají parkovat aspoň pár desítek metrů od sebe, aby nebyla zajímavým cílem pro dělostřelectvo? A proč je tam ustanovení o tom, že velitel, který to nerespektuje, je hlupák? Copak to neví každý velitel? I kdyby to nevěděl na začátku války, tak po pár měsících to musí vědět.
5) vychází z toho, že velení nefunguje, a to na žádném stupni! Samozřejmě to tam doslova nepíšou, ale vyzývají vojáky k samoorganizaci, velitele, aby si nakoupili pomůcky (píšou, že to je velitelská příprava, jako u každého profesionála, ale zaměstnanec si přece pracovní pomůcky nekupuje sám – pochopte, nejde o to, že si koupí lepší boty, než se fasují, ale že si koupí něco, co potřebuje pro velení, třeba laserový dálkoměr, jinak ho prostě nemá), aby hnali k zodpovědnosti neschopné nadřízené a tak. Schválně ocituji jeden odstavec: „Pokud se velitel “posilňuje” kořalkou, nezajímají ho problémy života a zabezpečení jeho vojáků, nezajímá se o bojovou přípravu, nedokáže organizovat službu, a jemu přidělené mužstvo je ponecháno samo sobě a hledá povyražení, pak je to špatný velitel. Od něj je potřeba co nejrychleji odejít, protože on a jeho jednotka jsou odsouzeni k neodůvodněným ztrátám.“
V jiné části zase třeba popisují, že ukrajinské dělostřelectvo střílí určitým způsobem (méně intenzivně), ruské velmi intenzivně. Takže když na ruské vojáky někdo velmi intenzivně střílí dělostřelectvem, jsou to tutově í a mají si zavolat „někam“, aby to stopli.
No chápete to? Tohle píšete vojákům, co jdou do boje? Oficiálně? Že možná budou mít takového velitele a že od něj mají odejít? Nebo že jim hrozí smrt od vlastního dělostřelectva, a to velmi intenzivní smrt, narozdíl od nepřátelského dělostřelectva?
6) že to ti vojáci stejně nedělají. Stejně i dělají selfíčka, zapínají mobily, parkují u sebe, když vybuchne mina, objíždějí vozidlo a najedou na další (viděl jsem video, kde takhle najeli na 4 miny za sebou. Nekecám. Bum. Další ho objede zprava. Bum. Další zleva. Bum. Další ještě víc zprava a zařadí se na tu cestu, kde vybuchnul ten první. Samozřejmě bum.)
7) že vojáci nemají chlastat. Doslova se tam píše i tohle: „Nedokážeš ukončit opilství spolubojovníků – odejdi. Nic dobrého to nepřinese.“ Upřímně, mám chuť na panáka jen při čtení téhle brožury, natož kdybych to viděl naživo. Jo a taky prý nemají krást, že to kazí charakter.

že obsahuje i věci metafyzické. Třeba tohle: „Dnes se my – pravoslavní i muslimové, buddhisté i šamanisté v jednom oděvu střetáváme s ukrajinským nacionalismem a za ním stojícím světovým satanismem. A je možné že si náš prezident nedělal legraci, když řekl, že “…my se jako mučedníci dostaneme do ráje, a oni jednoduše zdechnou.“
Za prvé, je to takové vtipné, jak celý svět jsou satanisti jen oni jsou ti správní (což se pozná zabíjením Ukrajinců). A za druhé, já chápu, že asi chtěli povzbudit vlastní tím, že se ruský voják dostane do ráje, ale kdyby se ho zeptali, on by asi raději domů. Živý.
9) že pak by chtěli na nás. „Speciální vojenská operace bude ukončena, a současní ukrajinští vojáci budou opět stát rameno k rameni spolu s ruskými vojáky proti Západu, který vyprovokoval tuto bratrovražednou válku.“ Vlastně to má logiku – jestli Rusko vybuduje vojenský stát a Ukrajinu porazí, tak co asi bude dělat s velkou vycvičenou armádou? Pošle ji domů?
10) a nakonec slíbený článek 16.
Nejprve ho ocituji celý a pak se podíváme na jednotlivé odstavce:
„16. Pokud místní protestují
Veškeré protestní akce, sabotáže, špionáž a diverze ze strany místního obyvatelstva na osvobozeném území jsou řízeny z velitelských stanovišť ZSU a SBU. To znamená, že v souladu s Prvním Doplňujícím protokolem k Ženevské konvenci z roku 1978 (správně rok 1977, poznámka překladatele), článek 45, je možné protestující považovat za kombatanty, kteří nemají rozlišovací znaky, uniformu atd.
To dovoluje zadržet místní obyvatele, kteří brání našim vojákům ve splnění jejich služebních povinností, a chovat se k nim jako k válečným zajatcům, a v okamžiku, kdy místní ohrozí život nebo zdraví vojáků, zahajuje se proti nim palba s cílem jejich zneškodnění.
Článek 46 téhož Prvního Doplňujícího protokolu IV Ženevské konvence dovoluje vyšetřovat všechny místní, kteří fotí nebo natáčejí naše pozice, jako potenciální špiony. A to je, v prostoru vedení bojové činnosti, připravuje dokonce o právo na zacházení jako s vojenskými zajatci, se všemi z toho plynoucími důsledky…
Ale! Střelba na neozbrojené – to není naše metoda. Existují desítky způsobů, jak určit status quo. Protestující a ty, kdo snímá naše objekty, je možné například zadržet jako válečné zajatce, provést jejich výslech a předat je k dořešení kompetentním orgánům. Nejdůležitější je – jednat rychle, s rozhodností a s důvtipem, který je vlastní našemu národu.“
Je to děs. Je to snůška lží a výzev k porušování IHL (mezinárodního humanitárního práva). Ve zkratce – ruské velení vyzývá své vojáky, aby páchali válečné zločiny na civilistech. To je velitelská odpovědnost (o té jsme si pověděli v článku o Wagnerovcích v díle 44), která směřuje až nahoru, tedy činí odpovědné i ty nejvýše postavené! Taky to připomíná článek 17, kde je citována kniha, popisující, že ruský voják nemá žádnou povědomost o žádných úmluvách a rozhodně není cvičen k tomu, aby je respektoval. Tak si to probereme postupně po odstavcích:
a) „Veškeré protestní akce, sabotáže, špionáž a diverze ze strany místního obyvatelstva na osvobozeném území jsou řízeny z velitelských stanovišť ZSU a SBU. To znamená, že v souladu s Prvním Doplňujícím protokolem k Ženevské konvenci z roku 1978 (správně rok 1977, poznámka překladatele), článek 45, je možné protestující považovat za kombatanty, kteří nemají rozlišovací znaky, uniformu atd.“
Ne! Velké ne! Za prvé, je vidět, že Rusko si ani neumí představit něco jako demonstraci, která není organizována tajnou službou. Ale i kdyby, je to úplně jedno – neozbrojení demonstranti jsou civilisté, nejsou to v žádném případě kombatanti. Článek 43 Protokolu I. jasně říká, že ozbrojené síly strany v konfliktu se skládají ze všech organizovaných ozbrojených sil, skupin a jednotek, které jsou pod velením osob odpovědných této straně za jednání svých podřízených. Příslušníci ozbrojených sil strany v konfliktu (s výjimkou zdravotnického a duchovního personálu, jak o tom hovoří článek 33 Třetí úmluvy) jsou kombatanty, tzn. že mají právo se přímo účastnit nepřátelských akcí. Kombatanti mohou být i bez uniformy, pokud mají rozlišovací symboly (třeba modrá a žlutá lepipáska stačí) a třeba i bez nich, pokud před započetím nepřátelských akcí nosí zbraň viditelně. Ne, civilista, který nemá zbraň vůbec a protestuje na ulici, se opravdu neúčastní nepřátelských akcí. Prohlásit, že civilista beze zbraně a bez uniformy je v lepším případě kombatant beze zbraně a v horším třeba špión, to je chucpe. Civilista beze zbraně, který na nikoho neútočí, je přesně tohle – civilista beze zbraně, který na nikoho neútočí. (Pokud vás napadlo, že nepřátelské akce jsou třeba nadávání vojákům – nejsou. V angličtině je termín dohod o dost přesnější – hovoří o „military engagement“ a „military deployment preceding the launching of an attack“, tedy že má zbraň a je zapojen do vojenské operace, ne ledasjaké nepřátelské akce, třeba letákové kampaně.)
b) „To dovoluje zadržet místní obyvatele, kteří brání našim vojákům ve splnění jejich služebních povinností, a chovat se k nim jako k válečným zajatcům, a v okamžiku, kdy místní ohrozí život nebo zdraví vojáků, zahajuje se proti nim palba s cílem jejich zneškodnění.“
Opět ne – civilisté nejsou váleční zajatci a musí se s nimi zacházet jako s civilisty a co nejvíce je šetřit. A co je „ohrozí život nebo zdraví vojáků“? Mám pocit, že schválně používají právně vágní pojmy, které se rozcházejí s dikcí ženevských úmluv. Kdyby totiž napsali, že jako s válečnými zajatci bude zacházeno s civilisty, kteří se účastní boje proti ruským vojákům, tak by měli pravdu – byli by to kombatanti. Ale ohrozí život nebo zdraví? Co když třeba blokují cestu s transparenty? To by teoreticky mohlo vést ke zdržení průjezdu, což by mohlo ohrozit životy, takže si Rusové myslí, že mohou legálně střílet. Nemohou. Oni je asi spíše v takovém případě postřílejí, ale bude to válečný zločin; dodatkové protokoly opravdu neumožňují střílet civilisty, když dělají něco, co se vám nelíbí.
Naopak, je to v doslovném rozporu s Protokolem I, v rozporu se základními pravidly! Třeba Čl.48 (Základní pravidlo) uvádí, že k zajištění respektování a ochrany civilního obyvatelstva a objektů civilního rázu budou strany v konfliktu vždy činit rozdíl mezi civilním obyvatelstvem a kombatanty a mezi objekty civilního rázu a vojenskými objekty a v souladu s tím povedou své operace pouze proti vojenským objektům. Tedy doslova uvádí, že nesmí dělat to, co ta ruská brožura nakazuje.
c) „Článek 46 téhož Prvního Doplňujícího protokolu IV Ženevské konvence dovoluje vyšetřovat všechny místní, kteří fotí nebo natáčejí naše pozice, jako potenciální špiony. A to je, v prostoru vedení bojové činnosti, připravuje dokonce o právo na zacházení jako s vojenskými zajatci, se všemi z toho plynoucími důsledky…“
Co myslíte – zase ne. Článek 46 hovoří o vyzvědačích – a vyzvědačem může být jen příslušník ozbrojené strany v konfliktu. To je tam doslovně uvedeno. A několik výjimek, kdy to vyzvědač není. Není tam ani nic o vyšetřování. Ani o tom, že by to civilisty připravovalo o práva válečných zajatců – ostatně proto, že to váleční zajatci nejsou a nebudou, jsou to civilisté. Ti mají více práv, než váleční zajatci, ne méně práv.
d) „Ale! Střelba na neozbrojené – to není naše metoda. Existují desítky způsobů, jak určit status quo. Protestující a ty, kdo snímá naše objekty, je možné například zadržet jako válečné zajatce, provést jejich výslech a předat je k dořešení kompetentním orgánům. Nejdůležitější je – jednat rychle, s rozhodností a s důvtipem, který je vlastní našemu národu.“
Jak jsme si řekli, nejsou to váleční zajatci. Samozřejmě je mohou prověřit, jestli se například nejedná o příslušníka ozbrojených sil v civilním oděvu. Předat je k dořešení – ale už nepíší, komu a jakému dořešení. Třeba tím myslí něco opravdu právního, spravedlivého a zákonného, ale my všichni tušíme, co znamená rozhodnost a důvtip, který je vlastní ruskému národu. Víme, jak se Rusko chová k vlastním, natož jak se chová k cizím.
Já vím, že si to žádný ruský voják nepřečte, ale dovolím si zmínit pár ustanovení dodatkového protokolu (jen z nich vyberu to, co pro tento článek považuji za podstatné). Je jich samozřejmě více, článek je velmi zjednodušený náhled do problematiky, ale pro přehled postačí, dále nenásledují citace, ale jen stručný výtah z ustanovení:
Čl. 50 - Definice civilních osob a civilního obyvatelstva
V případě pochybnosti, zda osoba je civilní osobou, má být taková osoba považována za osobu civilní. Přítomnost necivilní osoby uvnitř civilního obyvatelstva nezbavuje obyvatelstvo jeho civilního charakteru.
Čl.51 - Ochrana civilního obyvatelstva
Civilní obyvatelstvo a jednotlivé civilní osoby požívají všeobecné ochrany proti nebezpečím vznikajícím v důsledku vojenských operací. Civilní obyvatelstvo jako takové, jakož i jednotlivé civilní osoby nesmějí být předmětem útoku. Násilné činy nebo hrozby násilnými činy, jejichž základním cílem je terorizování civilního obyvatelstva, jsou zakázány. Civilní osoby požívají ochrany pro civilní osoby s výjimkou případu, kdy se přímo účastní nepřátelských akcí a po dobu těchto akcí.
Nerozlišující útoky jsou zakázány. K nerozlišujícím útokům patří útoky, které nejsou nebo nemohou být zaměřeny na konkrétní vojenské objekty, které nemají omezený rozsah a zasahují i civilní cíle bez rozdílu, například plošné bombardování, nebo útoky, kde ztráty na civilním obyvatelstvu převýší vojenskou výhodu. Represálie i lidské štíty jsou také zakázány.
Shrnu to – článek 16 jde velmi zřetelně proti dikci Protolu I, na který se odkazuje. Nemůže to být jen nesprávná interpretace, je to zjevný rozpor. Protokol I jasně uvádí, že když není prokázáno, že jste kombatant nebo vyzvědač, jste civilista. Když je ve skupině civilních osob vyzvědač nebo kombatant, stejně je to civilní obyvatelstvo. Civilnímu obyvatelstvu nesmíte hrozit, mstít se mu, útočit na něj, útočit nerozlišujícími útoky, schovávat se za ně, ničit jim zásoby jídla a vody, útočit na hráze, přehrady, atomové elektrárny atd. Prostě všechno to, co Rusové dělají, protože jsou přesvědčeni, že jim to projde, a protože to tak dělali vždycky.
Dovolím si citovat Solženicyna, odpůrce komunismu (palec nahoru) a ruského nacionalistu a obdivovatele Putina (palec dolů): „My víme, že lžou. Oni vědí, že lžou. Oni ví, že my víme, že lžou. My víme, že oni ví, že my víme, že lžou. Ale stejně lžou.“
Závěrem, kdyby mi někdo chtěl přispět na kafe, sdílím odkaz, lze zařídit i drobné měsíční předplatné asi za 50 korun (první článek jako odměna pro dárce už tam je, další zase budou následovat), a děkuji za důvěru:
https://www.buymeacoffee.com/martinbilyw .