Slovensko sa zapojí do medzinárodného projektu na výcvik ukrajinských vojakov. Na sociálnej sieti to napísal minister obrany Jaroslav Naď,
„Misia je zameraná na výcvik ukrajinských síl, aby sa dokázali adekvátne brániť proti ruskej agresii. Výcvik ale prebieha na území mnohých štátov EÚ, a nie na Ukrajine," zdôraznil minister. Európska únia podľa Naďa už na jeseň minulého roku oznámila vytvorenie svojej asistenčnej misie pre Ukrajinu. „My sme verejne deklarovali náš záujem," vyhlásil Naď.
Minister zároveň opakovane poprel, že by v súvislosti s vojnou na Ukrajine štát plánoval mobilizáciu. „Nie, naozaj nechystáme mobilizáciu a hoci to opakujeme dookola, stále sa objavujú nové a nové klamstvá," dodal Naď.
Re: Válka na Ukrajině
Napsal: 26/2/2023, 12:43
od HONZIK11
Toto je dusledek proc se tak deje.
V dubnu lonskeho roku jsem tady psal clanek Izraelskeho instruktora.
Oni jdou do boje s tim ,ze chcou umrit za vlast.
A to je chyba. Je treba to zmenit, jinak nebude mit za rok kdo bojovat.
A rok se s rokem sesel . Ale necvicit jen posledni vojaky ,ale i jejich velitelskou strukturu na rozhodovacich stupnich. https://www.securitymagazin.cz/security ... 70206.html
Re: Válka na Ukrajině
Napsal: 26/2/2023, 14:21
od Wolfhound
Petr Pavel, prezident ČR a bývalý generál NATO: Ukrajinu musíme podporovat dlouhodobě, ale nevylučovat méně optimistické scénáře.
(Petr Pavel, președintele Cehiei și fost general al NATO: Trebui să sprijinim Ucraina pe termen lung, dar să nu excludem scenarii mai puțin optimiste)
Musíme doufat v to nejlepší. Ale ještě lepší je být připraven na nejhorší scénáře. To neznamená, že bychom jim měli dát větší prioritu, ale musíme si uvědomit, že válka nemusí letos skončit, může se změnit ve zmrazený konflikt nebo přejít na jinou úroveň. Musíme na to být připraveni ,“ řekl Petr Pavel.
,, Proto je důležité poskytnout Ukrajině vše, co potřebuje, zejména vojenskou techniku, ale i finanční pomoc, aby mohla pokračovat v obraně země a proměnit ji ve vítězství. Ale musíme být připraveni Ukrajinu podporovat i dlouhodobě a umět to vysvětlit našim občanům ,“ říká český prezident.
Re: Ukrajinsko-ruská válka, analýzy z různých zdrojů
Napsal: 26/2/2023, 15:42
od palo satko
Kedysi talibanci povedali Američanom: Vy mate hodinky a my mame čas! Tak to vyzera, že sa to zopakuje na Ukrajine.
Bidenove správy signalizujú, že Západ sa psychologicky a politicky pripravuje na dlhú vojnu. Ale Yasko mi povedal, že okno príležitosti na výhru sa zatvára. Ruské útoky na ukrajinskú infraštruktúru , výrobu energie a poľnohospodárske zariadenia si vyberajú brutálnu daň na ekonomike. Ukrajinská armáda utrpela veľké straty .
Členové T4U Team4Ukraine / Команда Для України byli v Kyjevě u příležitosti 365. dne úspěšné obrany Ukrajiny vyznamenáni medailemi od vrchního velitele Ozbrojených sil Ukrajiny generála V. Zalužného.
Počas explózie na bieloruskom letisku Mačuliščy sa poškodilo ruské výzvedné lietadlo A-50, uviedla bieloruská skupina Hajun, ktorá monitoruje pohyby ruských vojsk. Podľa nej poškodenie spôsobil „neidentifikovaný predmet, ktorý spadol z výšky“. https://dennikn.sk/minuta/3258151/?ref=ampm
Neděle. Podle ukořistěných manuálů přechází Rusové za běhu na jinou organizaci armády, neboť se dosavadní rozdělení do praporních taktických uskupení (BTG) neosvědčilo. Nově jsou hlavní jednotkou ruské pozemní armády tzv. „útočné oddíly“. Ten se skládá obvykle z 2-3 útočných rot, velitelské jednotky, podpůrného dělostřelectva a dalších jednotek (průzkumné, tankové, pro elektronický boj, protivzdušné, s piloty dronů, ženijní atp.), přičemž konkrétní skladba takových útočných oddílů se liší v závislosti na tom, jaký úkol mají plnit. Nová organizace má vycházet ze zkušeností na Ukrajině a zejména taktik wagnerovců. Analytici jsou ale skeptičtí k tomu, že by Rusové dokázali tak rychle přejít na novou taktiku a úspěšně ji převést na bojiště, i s ohledem na to, jak se jim kvůli nízkým kompetencím velitelů prakticky na všech úrovních nedařilo provádět ani svou obvyklou taktiku, na kterou se vojáci a branci léta cvičili. Ale jak se říká, když nepřítel dělá chybu, nepřerušuj ho. Tak směle do toho, Ivani. A teď pár novinek:
- Situace v Bachmutu je nadále velmi nečitelná. Rusové údajně od rána útočí znovu na Ivanivske jižně od Bachmutu, wagnerovcům se mezitím podařilo probojovat do obce Jahidne na severu Bachmutu. Chování Ukrajinské armády ale ničím nepřipomíná chování armády, která se připravuje na ústup. Bachmut dokonce navštívil velitel pozemních sil východního křídla ukrajinská armády generál Syrský a diskutoval s veliteli aktuální status a potřeby ukrajinských sil. Je tedy jisté, že některé cesty do města i z něj jsou stále pro Ukrajince poměrně bezpečné, což umožňuje nepřerušované zásobování a přesouvání posil. Jisté ale je, že situace je pro obránce den ode dne čím dál více nepříjemná.
- Rusové údajně mění osobní údaje deportovaných ukrajinských dětí včetně věku, aby je nešlo snadno dohledat. Děti jsou pak posíláni na speciální „tábory“, které je mají „přeučit“, rusifikovat, indoktrinovat a následně jsou nabídnuty k adopci.
- Úřady v Petrohradě vyměnily pamětní desku na pomníku utlačovaným Ukrajincům, která nesla nápis: „Věčnou vzpomínku nevinným ukrajinským obětem.“ Nově je na pomníku nápis „Věčnou vzpomínku Ukrajincům“.
- Podle ukrajinské vojenské rozvědky bude ukrajinská armáda připraveno spustit na jaře vlastní ofenzivu. Jejím cílem by mělo být rozdělení okupované oblasti na dvě části a izolace Krymu od pevninského Ruska.
- Ředitel americké CIA v televizních rozhovoru potvrdil, že USA disponují spolehlivými důkazy o tom, že Čína zkoumá možnosti, jak dodat Rusku zbraně a munici.
- Putin v televizním rozhovoru prohlásil, že pokud by došlo ke kolapsu Ruské federace, nemuseli by Rusové jakožto národ přežít.
- Vjačeslav Rovnejko, ředitel organizace Interregional Fuel Union, byl nalezen mrtvý ve svém domě u Moskvy.
- Rusové si podle informací na vlastních kanálech omylem sestřelili už druhý vlastní Su-25 za jediný týden.
- Macron plánuje navštívit Čínu a jednat s jejími představiteli, aby se podíleli na ukončení války.
- Petr Pavel se vyslovil pro to, aby byla Ukrajina přijata do NATO, jakmile válka skončí.
- Chorvatsko údajně poskytne Ukrajině 14 kusů helikoptér Mi-8.
- Polsko oznámilo úplnou nezávislost na ruské ropě.
-----
P.S.: Chcete podpořit moje pravidelné reporty? Kupte si třeba některou moji písničku na www.tomcortes.cz/poslouchej
Poľský reportér Mateusz Lachowski píše o aktuálnej situácii v Bachmute
(informácie sa nedajú overiť z nezávislých zdrojov)
Ukrajinské sily viedli protiútok a zlepšili situáciu obrancov Bachmutu. Na severe Ukrajinci udreli na ruské krídlo z oblasti obce Orichovo-Vasylivka a tiež z Jagidne. Ruské sily utrpeli ťažké straty a boli zatlačené späť.
V bojoch sa vyznamenala najmä 17. obrnená brigáda.
Na juhu sa Ukrajincom podarilo vytlačiť Rusov z obce Krasne. Situácia sa v posledných hodinách zlepšila. Je to ťažké, zásobovacia cesta zostáva v dostrele delostrelectva, ale Bachmut stále nie je obkľúčený.
Zaujímavý fakt.
Vzhľadom na intenzitu včerajšieho ruského ostreľovania je záznam Wagnerovcov o nedostatku munície čistá propaganda. Čo sa týka munície, situácia pre Ukrajincov vyzerá horšie. V Bachmute je nedostatok mínometných aj delostreleckých granátov.
Lynx píše: ↑26/2/2023, 08:42
To je tak pol roka staré...
Ale reálne...vhodné na prípadnú denacifikáciu Ruska ..
Re: Válka na Ukrajině
Napsal: 26/2/2023, 23:32
od Arthur
Veľmi dobrý dokument s dvoma časťami
Re: Válka na Ukrajině
Napsal: 27/2/2023, 09:52
od Ataman
HODNĚ ŠPATNÉ KNIHY
Bývalý sovětský disident a ukrajinský rodák Gleb Pavlovskyj stál u počátků Putinova prezidentství a vedl jeho kampaně od roku 1999 do 2011. Vytvořil oficiální ideologii Putinova režimu – zejména pojmy „suverénní demokracie“ a „Putinova většina“. Na jaře 2011 přestal s Kremlem spolupracovat – a od té doby se věnuje publikační činnosti a analýze jednání ruských orgánů zvenčí: definoval pojem „systém RF“ a úvahám o něm věnoval několik knih. „Cholod“ hovořil s Pavlovským o tom, kde se vzala válka s Ukrajinou, jaké knihy čte Putin a co lze v Rusku očekávat v blízké budoucnosti.
• Šokovala vás invaze? Nebo se dala předvídat?
Už rok jsem říkal, že válka je možná, ale když k ní došlo, bylo to samozřejmě naprosto nečekané. Jestli šok… Nevím, ale asi ano, protože to byla rána do zad stávajícímu ruskému systému. Byla to rána do zad z místa, odkud to systém nečekal.
• Jak podle vás toto rozhodnutí vzniklo? Soudě podle toho, jak probíhalo zasedání Rady bezpečnosti, to bylo rozhodnutí jednoho člověka.
Zřejmě to bylo rozhodnutí jednoho člověka. O vlivu na Putina můžete diskutovat donekonečna, ale samozřejmě nikdo [jiný než Putin] by takové rozhodnutí neudělal, to mohl udělat jen Putin. Je zajímavé rozpitvat trajektorii toho, jak k tomu země a vláda dospěly. Ale to, že je to rozhodnutí Putina a nikoho jiného – možná právě tím je pro něj cenné. Že on sám rozhodl, a ne někdo jiný, že získal plnou suverenitu – samozřejmě ve svých představách.
• A v jakém okamžiku dospělo Rusko k tomu, že se rozhoduje tímto způsobem? Kdy nastal ten bod, z něhož není návratu?
Ten okamžik jste sám zmínil – 24. únor. Myslím, že ještě 22. nebo 23. února si Putin nebyl zcela jistý, že učiní toto rozhodnutí. Takové věci jsou u člověka vždy provázeny strašlivým váháním. Pro zemi, společnost, stát, armádu, byrokracii, tedy prakticky všechny státotvorné skupiny, je 24. únor okamžikem bezradnosti. Jak jsme k této bezradnosti dospěli? Musíme vyprávět příběh posledních třiceti let ruské historie.
Směřovali jsme k tomu krok za krokem. Místo abychom budovali stát a politický národ, ucpávali jsme díry provizorními řešeními. To je také příběh třicetiletého traumatu z rozpadu Sovětského svazu. Traumatem však nelze vysvětlit vše.
Polovina lidí si projde perinatálním traumatem, ale to neznamená, že jsou všichni zaostalí – nějak se s ním vyrovnávají. Rusko se s tím nevyrovnalo. Našlo si zkratku – namísto meritokracie rozhodování případ od případu. A obyvatelstvo tento vztah s mocí akceptovalo, protože potřeba přežití byla velmi palčivá.
Dnes stát říká občanům: „Tak vy přežíváte? To je v pořádku, nebudeme se vám plést do cesty. Už nejste v Sovětském svazu, byli jste demobilizováni, ale my si děláme, co chceme. Žijeme, jak chceme, my taky přežíváme, ačkoliv jinak, na jiné úrovni než vy.“ Už v první polovině devadesátých let byla tato koncepce přijata. Jenomže na začátku stát ještě nebyl centralizovaný a dohody se uzavíraly na místní úrovni: v regionech, městech, obcích. A pak si je Moskva všechny najednou podřídila.
Obyvatelstvo má právo na přežití. Vítá válku, ale proč? Protože byli demobilizováni. Vnímají válku jako seriál, jako nějaký horor. Je to ostré, emotivní, jako by to vypadlo z filmového plátna. Obyvatelstvo věří, že nebude muset bojovat. Putin zjevně uvažoval o [všeobecné] mobilizaci, ale odmítl ji provést. Zatím. Protože si uvědomil, že by překročil červenou linii, kterou je právo na přežití. маємо те, що маємо, jak se říká v mé historické vlasti (Pavlovskij je ukrajinský Žid – pozn. překl.).
• Jak se změnil váš pohled na ruskou politickou scénu v posledním roce a zejména v posledních dvou měsících?
Můj zájem o ruský politický systém se vyvinul asi před 20 lety z pozorování toho, jak státní moc improvizuje. Dokud jsem byl uvnitř Systému, nemohl jsem jej studovat. Jakmile jsem byl venku, pokusil jsem se pochopit, co je původcem té vlastnosti, které říkám „plytkost“, anebo „obratnost“, v angličtině je to agile. Začal jsem se dívat na Systém jako na způsob chování nebo přežívání za mimořádných podmínek. Tyto podmínky jsou nebezpečné nejen pro státní moc, ale rovněž pro její odpůrce, proto vzniká pokušení vždy se vykrucovat, vymotávat se ze situací, které jste nedokázal zvládnout. Občas to nejsou nijak složité situace, třeba se po nich jen vyžaduje kompetentní úřadování. V takovém případě systém vytvoří novou mimořádnou situaci, ponoří se do jejího řešení a tím pádem je méně zranitelný svými protivníky, protože může požívat výhod, které každé moci přináší mimořádný stav.
To vše samozřejmě činí náš systém přátelským k válce, k válečnému stavu. To ale ještě neznamená vítězství. Válka je ošemetná věc. O strategii se hovoří v mnoha různých oblastech – v politice, ekonomice, managementu – ale obecně vzato je strategie pojem vojenského původu. Měří se pouze vojenským úspěchem. Dlouhodobý rozvoj, inkluzivita, začlenění nepřítele do koalice – to není pro válečnou strategii nezbytné. Úspěch nebo předstírání úspěchu jsou.
Často se mluví o tom, že se Rusko podobá Sovětskému svazu, ale v tom nejdůležitějším žádná podobnost není. Ve Svazu byla tvrdá ideokracie a přísný byrokratický režim. Trochu sebou cukneš – a už je to, porušil jsi „normy našeho společenského zřízení“. Ty normy byly divné, ale byly, a v dnešním Rusku žádné nejsou. Od konce 80. do poloviny 90. let jsme se rozhodli napodobovat západní instituce a porušovat jejich normy a pravidla. Stali jsme se svého druhu hackerem. Hacker prolomí systém tím, že ho napodobí. My jsme se tohle naučili ve vztahu k západnímu modelu. V tom byl systém RF úspěšný.
V čem spočívá obratnost Systému? V tom, jak dovedně vše zapřáhne do svého fungování: suroviny, lidi, trosky sovětských vzorů, korupci jak v Rusku samotném, tak na Západě. Je to organismus, jehož cílem je přežití za každou cenu. Nakonec dospěl k tomu, že cenou je válka, kterou zatím neumí vyhrát.
V roce 2014 se dostali do problémů na Donbasu, ale poměrně rychle pochopili, že udělali chybu. Po uzavření minských dohod se přesunuli do Sýrie. Samozřejmě, že nebýt Donbasu, o Sýrii by neuvažovali. A tak je to se vším.
Teď je mimořádná situace. Je to podobné jako na začátku druhé čečenské války. Tehdy jsme do Čečenska vstoupili velmi razantně, spoléhali jsme na obrovskou vojenskou převahu nad tamními nepočetnými a chaotickými jednotkami, ale ukázalo se, že tato převaha je nám k ničemu. Bloumáte po Čečensku s tanky a vrtulníky, zatímco na vás lidé střílejí z křoví. Koho máte porazit? Nejbližší keř? Groznyj byl dobyt poměrně rychle, i když byl stejně jako Mariupol téměř zničen. Nic to však nevyřešilo. Velmi podobné tomu, co se nyní děje na Ukrajině. V Čečensku však existoval spojenec, Kadyrov starší, mocný místní politik, který se bez větší úcty k Moskvě stal spojencem Kremlu. Na Ukrajině nic takového není.
Vidíme tedy jakési potloukání se po Ukrajině s vojáky bez jasného cíle. Co tam chtějí dělat? Jak, jakým způsobem, kde je sakra ta hranice? Upřímně řečeno, nevidím v tom nic povzbudivého, protože takový je náš systém. Ruský systém se chová na Ukrajině úplně stejně jako v Brjansku a Voroněži: snaží se získat loajalitu výměnou za nějaké nesmysly, potravinové balíčky. Mrkev je však malá, zato bič je velký, vždyť vojáci vás mohou zabít. Systém se zakusuje a rozžvýkává Ukrajinu na okrajích. A to je velmi špatná situace jak pro Rusko, tak pro Ukrajinu.
• Řekl jste: „Systém RF mohl zaniknout již mnohokrát. Stát, dokonce i silný ruský stát, se několikrát ocitl na pokraji zkázy.“ Jak nyní hodnotíte šance na jeho zánik?
Nemohu s jistotou říci, že ruský systém přežije. Protože ztrácí svou hlavní vlastnost – schopnost přežití. Člověk musí vyhodnotit správně situaci, ve které se nachází, aby dokázal pohotově reagovat. Putin si dlouho zachovával racionální nadhled, a pak se něco stalo. Nyní připomíná snílka, alespoň podle mě. Nebo, chcete-li, vizionáře. Někam se dívá a vidí tam něco, co nikdo jiný kromě něj nevidí.
Myslím, že Putin v posledních letech hodně čte hodně špatné knihy. Tolik a tak špatně nikdy předtím nečetl. Podle mého názoru propadl vlivu knih Suvorova, proslulého „Ledoborcem“. Soudím tak podle jeho blábolení. Nerad kritizuje Stalina, a pak najednou dost ostře řekl, že Stalin se flákal v roce 1941, při německé ofenzívě. Měl jí prý zabránit. To je Suvorovova koncepce, která spočívá v tom, že Stalin se připravoval na úder, ale Hitler udeřil o několik týdnů dříve.
Tady se už noříme do vysloveně pohádkového světa. Putin se domníval, že vede preventivní válku. Že kdyby ji nezačal on, Západ by ji zahájil za několik týdnů. Proč tomu věří? To už je těžká forma deformace intelektu, který byl kdysi docela střízlivý. Putin bojuje proti přízraku, ale do toho boje poslal ruskou armádu, a to vede k hrozným důsledkům. A to, že se Ukrajinci nevzdávají, ho jen utvrzuje v přesvědčení, že má pravdu. Ukrajinci se skutečně připravovali na válku a on sotva stačil udeřit.
• Novinářka Farida Rustamova napsala, že sankce jen sjednotily ruské elity kolem Putina. Co si o tom myslíte vy?
Sankce byly pro Moskvu překvapením z hlediska rozsahu, v jakém byly přijaty. Původně se počítalo s rychlou válkou, a tudíž s jednorázovým balíkem sankcí. Ale válka se protáhla. Každý nový úder, každý nový válečný zločin Evropany a Američany rozzuří. Sleduji veřejné mínění v evropských zemích, a to ještě nikdy nebylo tak negativně naladěno vůči Rusku a Rusům.
V Kremlu očekávali sankce shora od politického establishmentu, který je obecně kompromisnější, náchylnější k lobbingu, ale dostali sankce zdola – tlak veřejnosti na establishment, který požaduje další a další sankce. Žádná vláda neočekávala, že bude muset zajít tak daleko, až do bodu, kdy se bude rozhodovat, zda se zcela nevzdat ruské ropy a plynu.
Co se týče sjednocení elit, především jsme nikdy neměli konsolidovaný establishment. Byrokratické kruhy, manažeři, mocenské kruhy žijí zcela odlišným životem a chovají se zcela odlišně. O nejvyšším kruhu, kremelském kruhu, Putinově okolí, ani nemluvím – tam žádná konsolidace neexistuje, protože tam není žádná rozhodovací suverenita.
V těchto kruzích panuje větší strach z budoucnosti než dole. Protože obyvatelstvo zatím nechápe, že jde o nový typ sankcí. Ne o spotřebitelské sankce, kdy najednou není marmeláda nebo sýr. Ale o výrobní sankce, kdy se zastavují dopravníky. To se už děje, ale zatím to není tak patrné. A vedoucí výrobních řetězců si to dobře uvědomují.
Náš systém má však jednu vlastnost – nekapituluje. Tam, kde je na místě ustoupit, to naopak ještě vyhrotí. Zradikalizuje svůj odpor. Jak, to zatím neví ani sám Kreml.
• Nyní se hodně mluví o tom, že Putinovi nebyly poskytnuty všechny informace. Jak moc je to pravděpodobné?
Co jsou to „všechny informace“? Existuje někdo, kdo má všechny informace? Ne, to samozřejmě ne. Každý prezident, ať už ruský, nebo americký, pracuje s informacemi od svého nejbližšího okolí. Americký prezident má prostě více alternativ. Putin bohužel vytvořil systém, v němž je on sám hlavním cílem a konzumentem své vlastní propagandy. Ten systém je tu pro něj, kontroluje ho a zohledňuje jeho pocity a jim se přizpůsobuje. Tomu, co si přeje vidět. A to je špatná situace. Vede to k tomu, že prezident je odtržen od reálného operačního prostředí.
Je těžké odhadnout, kolik a co přesně Putin neví. Problém je ale v tom, že on něco vědět nechce. Chce se na věci dívat tak, aby měl pravdu. To bylo charakteristické pro všechny silnější postavy před ním v Kremlu, i pro Stalina.
• A jeho nejbližší okolí – kdo to je?
Viděli jste je na zasedání Rady bezpečnosti. Všichni se navzájem nenávidí. Všichni. Nemohou to však dát najevo. Vzájemně se pozorně sledují a jejich hlavním cílem je dostat se blíž k prezidentovi. Když se naskytne příležitost někoho potopit, nepropásnou ji. Ale i oni se nacházejí v informační bublině. Zpracovávají data tak, že z nich vybírají to, co potřebují dodat Putinovi a co by mohlo uškodit jejich kolegům v užším kruhu.
• Jak reálné je podle vás v současné situaci dosáhnout příměří?
Zatím se nezdá, že by k němu strany směřovaly. Naopak, Ukrajinci i Kreml z různých důvodů otálejí. Zpočátku se zdálo, že na příměří přistoupí, protože by to znamenalo zastavení střelby. Lidé přestanou umírat – to už je dobrá věc. Mír by vyžadoval velmi dlouhá jednání, příměří však bylo možné. Ale po prvních úspěších si Ukrajinci začali věřit. Z ukrajinských zdrojů vystupuje úžasná míra sebedůvěry. Už se chystají na přehlídku vítězství nad Putinem a diskutují o tom, zda se o tuto čest chtějí podělit s Evropou, nebo zda to bude výhradně ukrajinské vítězství.
Kreml teď také potřebuje nějaké vítězství, Mariupol mu nestačí. Kyjev nelze dobýt, co pak? Nějaké velké město, nebo alespoň Donbas. Otázka příměří úzce souvisí s výsledkem bitvy o Donbas, protože tam jsou největší frakce ukrajinské armády. Ruská strana se samozřejmě bude snažit tyto síly zahnat do kotle a zničit je a Ukrajinci se budou snažit ruské síly porazit. Obávám se, že Donbas bude hrozný masomlýnek.
Poté budou obě strany pravděpodobně zvažovat, čeho se jsou ochotny vzdát na místě a co odloží do budoucna. Do té doby však neočekávám nic. Potopení křižníku Moskva neznamenalo velkou vojenskou výhodu pro Ukrajinu, ale pro Kreml znamenalo kategorickou nemožnost přistoupit na mírová jednání. Protože by to vypadalo, že po potopení křižníku ustupují, a to by byla porážka. Teď musíme očekávat obnovení válečných akcí.
• Osobně jste se podílel na vytváření Putinova systému. Cítíte se zodpovědný za to, co se děje nyní?
Vytvářeli jsme modul přežití pro ruské občany. Teď samozřejmě cítím odpovědnost jako občan státu, který napadl malou zemi a mučí, zabíjí lidi. Samozřejmě, jak by mohl člověk tuto odpovědnost necítit?
Jednou možná dojde na debriefing Rusů ve snech i v reálném životě. Ale začít teď lkát: „Ach, to je hanba! To je strašné! A trpké!“ je jen laciný způsob, jak uniknout realitě. Vede se válka. Nemůžeme ji zastavit, pokud se nepodíváme na to, co se děje, a neuznáme, že válka je válka. Dobře si vzpomínám: když se Putin objevil v Kremlu, Ukrajina pro něj neexistovala jako téma. Snažit se zpětně interpretovat současnou situaci nikam nevede.
• 3. února jste měl mít v Jelcinově centru přednášku „Krásné Rusko budoucnosti: Co to znamená?“ Znamená to něco po 24. únoru?
Myšlenka „krásného Ruska budoucnosti“ je hluboce ruský chyták. Psal jsem o tom v knize Rusko 2050. Vždycky jsme snili o světlé budoucnosti, a to takovým způsobem, že když se ty sny naplnily, ocitli jsme se na nějakém novém bezútěšném místě. Které však doslova odpovídalo našim snům. Od našich snů nečekám nic dobrého. Důležitá je připravenost či nepřipravenost na budoucnost, která brzy přijde.
Zatím jsme ještě v pohodě. Můžeme sedět a diskutovat o tom, zda za to Putin může, nebo ne, zda se stydíme, nebo ne. Ale pak přijde situace, kdy začnou selhávat celé oblasti infrastruktury: sociální, ekonomické, občanské. Nebudeme se ptát, čí je to vina, budeme zase toužit po vládě, která nás ochrání. Moc, která opraví vodovody a kanalizace. A budeme ochotni udělat cokoli, aby vznikla a existovala. A pak dojde k nějaké nové bezcharakterní dohodě mezi lidmi a vládou. Toho se obávám.
Nedávno jsem mluvil s několika velmi chytrými kluky, architekty, kteří se zaměřují na krásné Rusko budoucnosti. Mluvil jsem o tom, že budou muset změnit strukturu svých znalostí. Přehodnotit, o čem je komunální politika. Stane se z ní něco zbídačelého a všechny jejich znalosti budou u vchodu do této černé díry k ničemu. Proto se nyní musíme rychle přeškolit, zrevidovat své znalosti a připravit se na nové, drsné a nebezpečné Rusko blízké budoucnosti. Ne budoucnosti obecně, ale blízké budoucnosti. Světlá budoucnost také jednou přijde, ale nyní není na pořadu dne.
Rozhovor z holod.media
Foto: Štáb kampaně při volbách 2000 / archiv Gleba Pavlovského
Nově mi můžete za překlady koupit kafe: buymeacoffee.com/lsulovska9F
Některé zdroje uvádějí, že se ruský útok severně od Bachmutu nejen zhroutil, ale ukrajinské jednotky se dostaly do týlu jejich uskupení a tvoří se zde kotel. Na čele kleští má být 17. obrněná brigáda a 3. útočná brigáda (Azov), přičemž hlavním cílem se zdá být oblast zahradních obchodů. Podle Wolského jsou v tom obklíčení nad Bachmutem 2 pluky Wagnerovců, pluk VDV a nějaký neznámý mechanizovaný pluk.