Skeptik píše:
Údaje FW-190 A-8 jsou z testů kořistního letadla No. 580967 vyzbrojeného 2x MG-131 ráže 13 mm a 2x MG-151 ráže 20 mm, neměl podtrupový závěsník a nádrže měly objem 393 kg paliva (sověti ho nazývají "odlehčený") ... jestli měl instalován Erhöhte Notleistung se neuvádí, nicméně uvedené výkony jsou jak při nominálním, tak bojovém (forsírovaném) režimu. Posun výkonů v plném rozsahu výšek je uveden, ale čím byl způsoben ne - možná jen nějaký "krizový" plnící tlak.
Později, v listopadu 1944, byl v NII VVS testován ještě jeden FW-190 A-8, výrobní číslo No. 682011, vyrobený v září 1944, který v říjnu 1944 nouzově přistál na sovětské straně (poškozena vrtule, spodek trupu, olejová nádrž, klapky a ostruhové kolečko).Tento letoun měl zvýšenou zásobu paliva (+118 litrů), 4 kanóny, podtrupový závěsník a motor, který měl umožnit zvýšit na 10 minut otáčky z 2.450 na 2.700 ot/min. Rychlosti dosažené na tomto letadle byly ale nižší než na No. 580967.
Nakonec, počátkem roku 1945, testovali v NII VVS ještě další FW-190 A-8 (výrobní číslo jsem zatím nenašel), který měl mít opět výzbroj 2x MG-131 a 2x MG-151, snížený objem palivových nádrží z 642 na 524 litrů, 10-ti minutovou forsáž (umožňující zvednout u země plnicí tlak z 1,59 na 1,65 kg/cm2) a podtrupový závěsník. Dosažené rychlosti byly srovnatelné s No. 580967
Tohle je právě Skeptiku extrémně problematické, protože jeden jediný test, resp. údaje v grafu, které jsou nekonzistentní, chybné, nebo zavádějící, samozřejmě snižují hodnotu grafu celého. Třeba ta A-8 prakticky zcela odpovídá německému měření (to samozřejmě není chyba, Američané a Britové také naměřili prakticky to samé, co Luftwaffe). Je to téměř na km/h správně pro standardní verzi A-8 z jara 1944, tedy ano, toto měření je zcela správné. Vymontování nádrže sice nebylo standardní, ale rozhodně ne obtížné a na východě se to dělo. Odmontování závěsníků a křídelních zbraní je ten samý příběh. Opět sice ne zcela standardní, ale nijak neobvyklé. Problém ale je v tom dalším, co píšeš. Buď chybně překládáš, nebo je to chybně v knize od jejích autorů, nebo je to chybně v samotném měření. Jenže my máme dnes motor BMW 801 zmapovaný do nejmenších podrobností, víme o něm i o Fw 190 téměř vše. Proto je pro nás tak jednoduché rozporovat sovětskou interpretaci.
Limity z hlediska otáček u všech motorů BMW 801 verzí C, D a E byly stanovené takto:
Start- und Notleistung ("startovací a nouzový") - 2700 ot/min. - 1 minuta u BMW 801 C-1/2, tedy cca do konce roku 1941. 3 minuty u motoru BMW 801 D-2, následně zvýšené v roce 1943 na 10 minut a v polovině roku 1944 na 30 minut.
Steig- und Kampfleistung ("stoupací a bojový") - 2400 ot/min. - u všech motorů 30 minut, od poloviny roku 1944 neomezeně
Dauerleistung ("trvalý") - 2300 ot/min. - u všech motorů neomezeně
Proč to píšu? Protože nějaké zařízení, které by umožnilo zvýšení otáček z 2450 na 2700 samozřejmě neexistovalo. Všechny BMW 801 pracovaly již z výroby na maximálních otáčkách 2700 rpm. No a pokud by sovětští inženýři napsali něco takového, tak to ukazuje na naprosté, ale totální diletantství. Samozřejmě museli vidět, že původní kořistní A-4, A-5 i výše zmíněný A-8 samozřejmě fungovaly na 2700 rpm bez jakéhokoliv dalšího zařízení. A jistě se jim ze sestřelených letadel dostala do rukou spousta dokumentace. A ty limity jsou vyražené i na štítku na každém jednotlivém motoru. Prostě omyl je vyloučený. Snad tohle můžeme považovat za detail, ale z mého pohledu je to interpretační katastrofa, která to šíleně devalvuje. Mimochodem když si čteme německý report od Hanse-Wernera Lercheho (La-5FN), tak bychom jej mohli použít téměř jako referenční. Hmotnosti, plnicí tlaky, otáčky, výkony...vše do puntíku sedí se sovětskými údaji. Jen výkony ne.
No a pak ta zmínka o forsáži z 1,58(9) ATA na 1,65 ATA. Buď je to opět špatný překlad, nebo nepochopení. Uvedu standardní A-8 ve specifikaci od července 1944:
Erhöhte Notleistung - 1,58/1,65 ATA
Start- und Notleistung - 1,42 ATA
Steig- und Kampfleistung - 1,32 ATA
Dauerleistung - 1,20 ATA
Ač by se hodnoty, které jsem uvedl u Erhöhte Notleistung, mohly jevit jako že potvrzují tebou uvedená data, není tomu tak. Standardní maximální plnicí tlak u stíhacích Fw 190 před červencem 1944 činil 1,42 ATA. Zařízení Erhöhte Notleistung (doslova "Zvýšený nouzový výkon") umožnilo jeho zvýšení na první stupeň kompresoru z 1,42 na 1,58 ATA a na druhý stupeň kompresoru z 1,42 na 1,65 ATA. Tedy žádné z 1,58 na 1,65. Takže buď je opět chybný ten překlad, který uvádíš, nebo to chybně překládáš (to nemyslím osobně, ale je to jedno z možných vysvětlení), no a nebo, co v tuto chvíli spíše předpokládám, že je to v té publikaci prostě totálně blbě.
Údaje FW-190 D-9 jsou z testů letadla No. 210251, který měl být získán zcela nový, snad přímo na letišti výrobního závodu, na jaře 1945. Motor Jumo-213A se vstřikováním MW-50 a vrtulí VS-111. Výkon 1.900 ks (2.100 ks s MW-50). Opět uvedeny dvě sady rychlostí - na nominále a "forsáži" (bez uvedení toho, co se forsáží přesně myslí).
No a Dora, to je větší oříšek, protože nevidíme ani otáčky, ani plnicí tlaky (mimochodem, u Jagdwaffe jejich automatickými regulátory byly tyto veličiny pod výškou nominálního výkonu kompresoru pevně svázané). Graf tohoto Fw 190 D-9 u země koresponduje s Dauerleistungem pro nižší hodnotu a s Kampfleistungem pro vyšší hodnotu. Ve výškách je to zcela mimo. Jenže problém je samozřejmě i u té země, protože graf ukazuje výkony motoru někde okolo 1500 koní. Maximální výkon motoru v téhle výšce ale činil 2100 koní, jak sami Sověti uvádějí. V nulové výšce Dora s MW50 dokázala vyvinout rychlost okolo 600 - 610 km/h. Ano, měření ve výšce nemuselo být dokonalé, protože Sověty příliš nezajímalo. Ano, měření u země z nějakého důvodu nemuselo proběhnout na maximální výkon (to se týkalo třeba i měření kořistního Ta 152 H v Anglii, kde je jako důvod trochu absurdně Ericem Brownem uvedena absence kapaliny MW50), ale třeba jen právě na Kampfleistung...jenže jaký smysl to pak má, když se porovnává neporovnatelné? Je to záměr, nebo diletantství?
Údaje
Bf-109 G-10 jsou z letadla které mělo být rovněž zajištěno na letišti, ale na jeho výrobní číslo jsem zatím nenarazil. (Ještě pohledám, materiálů je hodně

). Výzbroj 2x 13 mm a 1x 30 mm.
Tohle měření paradoxně vychází poměrně dobře a koresponduje s daty Luftwaffe. Jenže opět pravděpodobně bez MW50, tedy nikoliv s plným výkonem a tedy se ztrátou stovek koní.
Já netvrdím, že ty sovětské testy jsou jediné správné.
Jsou ale jediné, o kterých vím, kdy se sovětská a německá letadla testovala za +/- stejných podmínek a stejným postupem.
Jenže to se zjevně minimálně u Fw 190 D-9 a u Bf 109 G-10 nedělo. Zatímco Jak-3, Jak-9U i La-7 jsou posílány do plných, Fw 190 i Bf 109 jedou na půl plynu.
Připouštím i námitku, že ta německá mohla být už předtím létána, a že v případě FW-190A-8 se jednalo o stroj po nouzovém přistání.
Jak jsem zmínil výše, to měření A-8 v mnou odkazovaném grafu je v pořádku. Zcela konzistentní s německými daty. Ale jedná se o stroj bez jakéhokoliv "systému přídavného zvyšování výkonu".
Připouštím i námitku, že Sověti mohli výsledky upravit tak, aby z toho La-7 vyšel lépe ... i když nechápu, proč by to zrovna NII VVS na konci resp. po válce dělal (testy FW-190D-9 probíhaly od 11. do 24. května 1945 a testy Bf-109G-10 v červnu 1945). Navíc, pokud NII VVS chtěl adoptovat La-7, proč nepoužil výsledky prototypů, ale sériového letadla?
Jedna věc jsou testy jak proběhly, další věc je jak byly interpretovány ve své době a úplně jiná věc je to, jak byly interpretovány dnes. My jsme tady inteligentní lidé, velká část z nás jsme technici. Jsme zvyklí, že nemusíme lhát a máme si stát za svým názorem, protože nám za to zpravidla nehrozí kulka. Jenže ani jedno z tohohle v komunismu příliš nefunguje a v brutálním korupcí prolezlém stalinismu už vůbec. Sami jsme v téhle zemi zažili stav, kdy se pro plnění plánu falšovaly výsledky všeho možného a že by "nezávislá supervize" poslala protestní nótu a řekla, že někdo někde neplní? Ano, čas od času někdo dostal exemplárně přes prsty, ale obecně bylo pro všechny zúčastněné výhodnější držet hubu a krok. Sovětská data jsou ta nejhůře interpretovatelná, přesto nesmírně cenná a samozřejmě velmi zajímavá. Dnes víme, že Polikarpovov se svým géniem a vůbec jeho kancelář si v ničem nezadala s kancelářemi na západě. Víme, že mnohými proklínaný Jakovlev dokázal velké věci a ostatně i Lavočkinovi stroje dokázaly být velmi dobré. Jenže pak se na to napatlá tolik propagandy, že nikdo nevíme, na čem vlastně jsme.