Re: Válka na Ukrajině
Napsal: 20/3/2023, 18:31
Vláďa Krupa shrnul Perunovo video o Ruské zimní ofensivě. Pro ty kdo nemají čas hodiny koukat na Powerpoint prezentaci ideálně.
Druhá zimní kampaň - Druhá Ruská zimní ofenzíva.
Perun
(odkaz níže)
Nyní, když nastalo astronomické jaro, se můžeme podívat a položit si otázku - čeho dosáhla slavná Ruská zimní ofenzíva?
Předehra.
Počátkem listopadu Ukrajina ještě oslavovala osvobození Chesonu. Před tímto Ukrajinským úspěchem došlo k jmenování nového Ruského vrchního velitele pro Ukrajinu - generála Surovikina. Zdá se, že to byl právě Surovikin, který zhodnotil těžkou situaci, prosadil defenzivní kampaň a stažení za Dněpr a tím zkrácení bojové linie. Tím Rusko ušetřilo některé své cenné kapacity, jako například výsadkové jednotky.
V politickém smyslu bylo ovšem osvobození Chersonu masivním Ukrajinských úspěchem - jak před domácím, tak mezinárodním publikem. Fakt, že ústup z Chersonu byl docela dobře naplánován i proveden není negací toho, že k němu došlo jen díky Ukrajinskému vojenskému tlaku.
Ruská armáda tak měla za sebou dvě velmi zřetelné a pro všechny viditelné vojenské porážky - u Charkova a u Chersonu. Na základě dojmu z těchto porážek několik vojenských komentátorů dělalo své predikce pro zimu.
Obecně se mělo za to, že Ukrajina by měla někde vyvinout takový tlak, aby se Rusku zabránilo v nabrání sil. Zatímco naopak Rusko zaujme hlavně obranný postoj a bude své síly obnovovat.
Zdálo se, že přesně takový plán Surovikin naplňuje. Na většině fronty se objevily rozsáhlé opevňovací stavby a Ruská armáda zaujala defenzivní postoj. Pouze Wagnerovci se pořád pomaličku tlačili k Bachmuchtu. Na místo pozemních útoků byla spuštěna rozsáhlá bombardovací kampaň proti Ukrajinské infrastruktuře. Ukrajina si držela iniciativu na části fronty v okolí Kreminy.
Ruská opevnění, která vznikala někdy i velmi hluboko na Ruském území, byla veřejně ukazována a skládala se z linií zákopů, prefabrikovaných bunkrů a "dračích zubů". Dostala různé názvy a nejrozšířenější je "Surovikinova linie". Někdo se mohl žertovně ptát - jestli speciální operace pokračuje podle plánů, proč se takové umělecké výtvory objevují kolem Belgorodu a na Krymu?
Obzvláště absurdní je situace na Krymu, kde kdosi rozkázal rozkopat a opevnit výletní pláže u Černého moře - jakoby se tu Rusové chystali odrážet nějaké vylodění ve stylu operace Overlord.
V prosinci tedy byla situace taková, jak mnozí předpovídali. Ruská armáda se na většině míst opevňovala, Wagnerovci se pomaličku posunovali k Bachmutu a Ukrajinci ke Kremině.
Zhodnotit Kremelské plány skrze mlhu nejrůznějších spekulací je vždycky obtížné. Ale obecně se zdá, že Surovikinův postup dával docela dobrý vojenský smysl. Ruské vizuálně potvrzené ztráty také v tomto prosincovém období znatelně poklesly. Vojáci a technika nyní nebyli ztráceni při nadměrně ambiciózních útocích nebo na držení těžko hájitelných pozic.
Lze se docela dobře domnívat, že většina Ruských vojenských neúspěchů roku 2022 jde na vrub rozporu mezi nadměrně ambiciózními politickými cíli a omezenými prostředky které byly reálně k dispozici. Útočit na zem o velikosti Ukrajiny s prostředky, které k tomu byly počátkem roku 2022 k dispozici zkrátka nebylo z vojenského hlediska praktické, bez ohledu na to, co Putin požadoval. Surovikin nyní přijal strategii, která byla více v souladu s omezenými prostředky, kterými Rusko disponuje.
Poté začátkem ledna ovšem došlo k něčemu na první pohled ne úplně srozumitelnému. Surovikin byl ve funkci nahrazen Gerasimovem.
Je jisté, že Gerasimov se nějakým způsobem podílel na plánování úvodního ofenzivního postupu z února 2022. Všechny chybné předpoklady, které způsobily neúspěch, ponesou tedy jeho otisky prstů.
Existují teorie, že Gerasimov přesvědčil Putina, že Surovikin je příliš pasivní. Jistě - defenzivní postoj dává vojenský smysl, ale není tím, co může Kremlu zajistit dosažení jeho politických cílů. A Gerasimovo velení opět koreluje s ambiciózním ofenzivním postupem z několika směrů. Ruské síly nebudou sedět a odrážet Ukrajinský tlak - vydají se do útoku.
V čele těchto útoků by měly postupovat ty nominálně nejlepší Ruské jednotky - VDV, námořní pěchota a Wagnerovci.
Ukrajinské velení toto přijalo a zaujalo primárně defenzivní postoj. Což je logické, protože útočit je vždy daleko obtížnější aktivita než se bránit.
---
Ruská zimní ofenzíva.
Na začátek je tu jedna poněkud podivná otázka - došlo vůbec k nějaké Ruské zimní ofenzívě? Protože i dlouho poté, co bych řekl, že Rusové ofenzívu spustili, se tady řada lidí v médiích ptala - je tohle skutečně ono?
Obecně jestli druhá strana ani není schopná říct, jestli nějakou ofenzívu provádíte nebo ne, tak je to dost alarmující znamení.
Podle mě důvod, proč se objevily tyto otázky je, že očekávání a odhady Ruských možností se zase odchýlily daleko od reality. Na jedné straně MacGregor a na druhé samo Ukrajinské vedení mluvili o obřích Ruských armádách, které jsou u Uralu připravované pro nějakou obrovskou novou ofenzívu.
Mnoho lidí v médiích asi očekávalo, že když Ruská ofenzíva přijde, tak to bude vypadat podobně jako 24. 2. 2022. Uvidíme znovu masivní kolony tanků a obrněné techniky jak se valí děrami v Ukrajinské obraně a postupují hluboko do Ukrajinského území (dokud jim nedojde palivo a další zásoby). A když se to nestalo, tak pochybovali o tom, že tedy ofenzíva začala.
Podle mého mínění ofenzíva byla spuštěna a Rusové podnikli několik těžkých útoků na několika místech fronty. Krátce po jmenování Gerasimova a poté, co Ruské síly začaly být agresivnější můžeme vidět prudké vzestupy ve vizuálně potvrzených ztrátách Ruské techniky.
Pokud sečteme ztráty tanků, samohybných děl a bojových vozidel pěchoty za měsíc, tak během období od 9. prosince do 9. ledna 2023 Rusové ztratili 154 kusů. Gerasimov byl jmenován 11. ledna. Od 9. ledna do 9. února ztratili Rusové 283 kusů a od 9. února do 9. března 267 kusů.
To je znamení zvýšení vojenské aktivity, které bychom si spojili s ofenzivními akcemi. Ruská strana také hovořila o těchto útočných postupech a Ukrajinská strana je potvrzovala.
Kde, jak a jaké byly záměry a výsledky?
Tady se můžeme dohadovat. Jeden ze zahraničních pozorovatelů odhadl, že plán byl zaútočit současně u Kupjansku, Lymanu, Avdijivky, Márinky, Bachmutu a Vuhledaru a vytvořit podmínky pro postup na Slavjansk a Kramatorsk.
Jak to dopadlo?
Tady bychom nejprve měli získat cit pro celkovou perspektivu. Mluvíme zde skutečně jen o lokální ofenzivě. Občas mohou novinové titulky, výkřiky na internetu nebo přiblížené mapy vyvolat dojem, že dochází k nějakému skutečně zásadnímu vývoji, průlomům fronty a bitvám, které mohou rozhodnout celou válku.
Realita je taková, že navzdory tisícům padlých na obou stranách a stovkám kusů ztracené techniky se frontové linie od listopadu sotva pohnuly. Ruská zimní ofenzíva zaznamenala zisk asi 0,11% z Ukrajinského území. Což znamená, že pokud by stejným úsilím a tempem Rusové pokračovali dalších dva a půl roku, tak by smazali územní zisky, které Ukrajinci zaznamenali během září.
Prigožin odhadl, že dobytí Donbasu bude Rusku trvat přinejmenším dalších jeden a půl roku. Při současné situaci se to zdá být jako velmi optimistický odhad.
Podívejme se na jednotlivé úseky.
----
Chersonská fronta - řeka Dněpr. Zde dochází hlavně k dělostřeleckým soubojům a nájezdům speciálních jednotek přes řeku. Hlavní síly odsud byly uvolněny pro jiné úseky.
---
Luhansk - zde došlo ke dvěma Ruským pokusům. Jeden směřoval ke Kupjansku a druhý na Lyman přes Zaříčné. Podle Ostint zdrojů zde byly nasazeny především gardové mechanizované útvary a objevily se záběry specializovaného vybavení - strojů Terminátor. Stejně tak pak zásah do Terminátoru zaznamenaný dronem je z této oblasti.
Navzdory těžkým bojům se Rusové dosud dostali jen na půl cesty do Zaříčného ze své výchozí pozice.
Boje kolem Kupjansku byly natolik statické, že se zde pozice od prosince vůbec nepohnuly. Zdá se, že jejich účelem bylo hlavně zaměstnat zdejší Ukrajinské jednotky tak, aby nemohly pomoci na frontě jižněji.
---
Doněck
Hlavní ofenzivní úsilí Ruska bylo soustředěno do tohoto regionu a to na čtyři místa - Avdijivku, Marinku, Vuhledar a Bachmut.
---
Avdijivka - předválečná populace cca 20 tisíc. Na jaře 2014 jí krátce obsadily pro-Ruské síly, pak byla v červenci osvobozena Ukrajinci, kteří jí drží dodnes.
Dnes je většina města zcela srovnána se zemí, ale mezi troskami je řada opevněných pozic a bunkrů, které zde byly postavené během let od roku 2014.
Rusové se od počátku invaze pokoušejí město obklíčit. Navzdory drtivému dělostřeleckému ostřelování z Ruské strany a velké převaze byly všechny útoky na Avdijivku dosud neúspěšné.
Mohutné opevněné linie existují i za Avdijivkou a někteří Ruští pozorovatelé vyslovili pochybnosti, jestli se zde vůbec někdy může podařit uzavřít obklíčení.
---
Marinka
Podobná situace.
Ruské ministerstvo hlásilo její dobytí už v březnu 2022. Od té doby je proměněná na naprostou měsíční krajinu.
Ve srovnání s jinými částmi fronty zde probíhají boje na extrémně krátkou vzdálenost. Občas zde vídáme záběr z dronu na osamělý tank nebo bojové vozidlo pěchoty, jak se pokouší prorazit na druhou stranu trosek města a nedopadne to s ním dobře.
Během tří měsíců intenzivních zimních bojů zde Rusové posunuli svou linii asi o dva bloky domů. A i tento "postup" je zpochybňován.
---
Bachmut
Místo, které se těší pozornosti celého světa. Předválečná populace cca 70 tisíc. Boje o Bachmut začaly v srpnu 2022. Bitvě o Bachmut jsme se už několikrát podrobně věnovali, takže jen rekapitulace.
Dostupné důkazy naznačují, že poměr ztrát v této oblasti byl během roku 2022 a ještě počátkem roku 2023 výhodný pro obránce.
Podmínky v Bachmutu se ovšem výrazně zhoršily v lednu a únoru. Samotný Bachmut odolával dobře, ale pozice kolem něj důležité pro zajištění plynulého zásobování začaly být ohrožené.
Když nedávno navštívil Bachmut vojenský analytik a komentátor Michael Kofman, tak poznamenal, že poměr ztrát mezi útočníky a obránci se pravděpodobně začal vyrovnávat. Obránci města jsou nyní pod palbou ze tří stran.
Řada západních komentátorů vyjádřila názor, že Ukrajinské vedení by mělo stáhnout své síly z Bachmutu na novou a hájitelnější obrannou linii.
Generál Syrský - velitel pozemních sil Ukrajiny - navštívil město dvakrát. A po těchto návštěvách Ukrajina znovu vyjádřila své odhodlání město udržet.
Podle všech zpráv se Ukrajinci stáhli k západní straně města a zredukovali místní posádku ve městě samotném.
V době nahrávání tohoto videa existují důkazy, že obě strany u Bachmutu jsou na hranici svých sil a mají problémy se zásobováním.
---
Vuhledar
Toto je pravděpodobně bitva, kterou by si Ukrajinské vedení přálo mnohokrát zopakovat.
Vuhledar je městečko kolem uhelného dolu, které se nachází na drobné vyvýšenině nad okolní krajinou. Pokud by se ho Rusové zmocnili, tak by zabezpečili svou železniční zásobovací linii a otevřeli si možnosti k dalším postupům.
Co se týče politiky, obíhají pověsti, že Vuhledar měl být příležitostí pro získání vavřínů vítězství pro Šojguovu soukromou žoldnéřskou společnost -Vlastenec a také pro armádní jednotky, které by pak zastínilo Wagnerovský postup do Soledaru a kolem Bachmutu.
V čele útočníků zde stanula 155 brigáda námořní pěchoty - nominálně jedna z elitních jednotek. Ovšem 155 brigáda několik měsíců před tím utrpěla těžké ztráty v Pavlivce a evidentně byla doplněna personálem naprostých nováčků co se týče pozemních bitev. Další elitní síly byly 40 brigáda námořní pěchoty a různé oddíly GRU Spetznatz.
Toto nebyly žádné trestné jednotky vězňů, které si Wagner vytahuje z kolonií. Tyto jednotky dostaly za úkol útok na vyvýšenou pozici přes zcela rovné a otevřené pole.
Celkově útoky dopadly naprostým fiaskem. Obrněné kolony najely do minového pole a byly pak rozstřílené Ukrajinským dělostřelectvem. Ukrajinci zde podle zpráv využili speciální munici - dělostřelectvem rozmísťované miny, kterými znovu zaminovali průchody v minových polích, které před útokem otevřeli ruští ženisté.
Ze záběrů z dronů se zdá, že některé posádky obrněných vozidel buď zcela zpanikařily nebo byly naprosto nezkušené.
Girkin o tom napsal, že bitva byla zcela jednostranná - Ukrajinci zde zničili Ruské jednotky jako by je měli na střelnici při minimálních vlastních ztrátách.
Mezi Ruskými ztrátami byl údajně velitel 14. brigády GRU-Spetznatz, plukovník Sergej Poljakov.
Kdyby Rusové zastavili své útoky po úvodním nezdaru tak by šlo jen o obyčejný neúspěch. Ovšem Rusové podle svého zvyku posílali na stejná místa, kde byli odraženi, další a další vlny útočníků. Až do začátku února jsme tak mohli vidět videa z dronů, jak se malé skupiny obrněných vozidel snaží projet mezi vraky z předchozích útoků a znovu a znovu vybuchují na minách na stejných místech, kde byl zastaven předchozí útok.
Pro vnějšího pozorovatele to vypadá jako útoky Lumíků. Malé jednotky (oslabené předchozími ztrátami) dostávají rozkaz vykonat nemožné a tak nastoupí ke skoku z útesu ke své nevyhnutelné smrti.
Jak se ztráty vršily a žádné úspěchy nebyly v dohledu, tak se informační prostor naplnil směsí vzájemných výčitek a obviňování. Alexander Chodorkovský psal, že neúspěchy u Vuhledaru jsou vinou Wagnerovců, protože ti si zabrali veškerou dostupnou dělostřeleckou munici a na námořní pěchotu nezbylo nic víc než na první den bojů. Prigožin na to reagoval tím, že obvinil Šojgua, že ve skutečnosti tu munici schválně škrtí jemu, aby ta jeho pohroma u Vuhledaru nevypadala vedle jeho úspěchu u Bachmutu tak výrazně. atd.
Ruský systém na neúspěch odpověděl tak jak je mu vlastní - generál velící jednotkám u Vuhledaru Rustam Muradov byl vyznamenán a povýšen. Aby komedie byla úplná, tak Sergej Šojgu navštívil linii u Vuhledaru a vyfotil se s Muradovem před plakátem vykradeným z počítačové hry War Thunder a použitým pro Ruskou vojenskou propagandu.
Jestli Bachmut ukázal Ruského medvěda jako stále schopného nebezpečně kousat, tak Vuhledar byl obrázkem Ruské armády v jejím nejnižším bodě.